Jako rovnocenní partneři

Otcové mají v rodině předsedat, ale předsedání neznamená, že muž vládne nebo uplatňuje nespravedlivé panování nad svou manželkou nebo nad dětmi. Spasitel své apoštoly učil, že vladaři mezi pohany panují nad svými poddanými. „Ale ne tak bude mezi vámi,“ varoval, „nýbrž kdožkoli chtěl by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš. A kdož by koli mezi vámi chtěl býti přední, budiž váš služebník“ (viz Matouš 20:25–27). Předsedání tedy znamená mít rád, sloužit a obětovat se. Apoštol Pavel učil: „Muži milujte ženy své, jako i Kristus miloval církev, a vydal sebe samého za ni.“ (Efezským 5:25.) President Ezra Taft Benson (1899–1994) prohlásil: „Bratří, se vší vážností říkám, [Ježíš Kristus] je vzorem, který musíme následovat, když se ujímáme duchovního vedení své rodiny. Obzvlášť to platí ve vašem vztahu s manželkou.“²

Pán řekl, „že každý muž, jenž je povinen starati se o svou vlastní rodinu, nechť se stará, a neztratí nikterak korunu svou“ (NaS 75:28). V dnešním světě schopnost zajistit rodinu často závisí na otcově ochotě a příležitosti získat dostatečné vzdělání. Ale získání vzdělání a vhodného zaměstnání a zaopatřování životních nezbytností neznamená, že máme trávit nadměrné množství času v práci, abychom dosáhli vysokého životního standardu. President Spencer W. Kimball (1895–1985) varoval, že někteří otcové tráví tolik času získáváním věcí, jež zdaleka přesahují definici životní nezbytnosti, že se hmotný majetek stává jejich falešným bohem a že jim zbývá jen málo času na to, aby v lásce a spravedlivosti předsedali svým rodinám.³

Zodpovědnost ochraňovat rodinu znamená mnohem více než jen zajistit přístřeší a bezpečí, což se pochopitelně od otce očekává. President Howard W. Hunter (1907–1995) učil: „Spravedlivý otec ochraňuje své děti časem, který jim věnuje, a svou přítomností na jejich společenských, vzdělávacích a duchovních akcích a zodpovědnostech.“⁴ Otcové mohou ochraňovat své děti tím, že je učí, aby se moudře rozhodovaly, pokud se týká médií, která si vybírají, a přátel, se kterými tráví čas.

První předsednictvo v roce 1942 prohlásilo: „Mateřství… se stává svatým povoláním, posvátným odhodláním provádět Pánův plán, oddaným zasvěcením výchově a péči, vyživování těla, mysli a ducha těch, již si podrželi svůj první stav… Vést je k udržení si druhého stavu je prací mateřství… Mateřství se blíží božskosti. Je to nejvyšší, nejsvatější služba, které se lidstvo ujalo. Ženu, která toto posvátné povolání a službu ctí, staví vedle andělů.“⁵

Jedním ze Satanových nejúčinnějších klamů je snižování významu práce manželky a matky v rodině. Starší Richard G. Scott z Kvora dvanácti apoštolů varoval, že „toto je útok na samé srdce Božího plánu… Nedejte se odlákat od plánu našeho Boha k cestám světa, kde je význam mateřství snižován, ženskost tupena a božsky ustanovená úloha manželky a matky je vystavována posměchu.“⁶

Proroci zdůrazňují, jak je důležité, aby se matka na plný úvazek věnovala výchově svých dětí. Ale těm, které musejí pracovat, aby zaopatřily potřeby své rodiny, president Gordon B. Hinckley řekl: „Dělejte to nejlepší, co dokážete. Doufám, že pokud jste zaměstnány na plný úvazek, je to proto, abyste zajistily uspokojení základních potřeb a nejen proto, abyste vyhověly touze po výstavném domě, drahém autě a dalším luxusu.“⁷

Matky mají prvořadou zodpovědnost vychovávat děti a otcové mají předsedat, zaopatřovat a ochraňovat. Tyto úlohy ale nejsou výlučné. Manželé a manželky se mají o zodpovědnosti rodičovství dělit jako rovnocenní partneři a mají si navzájem pomáhat v duchu nesobecké oběti.

Božský plán dát matkám a otcům různé prvořadé rodinné zodpovědnosti odráží určité věčné rozdíly mezi muži a ženami. „Rodina – Prohlášení světu“ učí, že „pohlaví je základní charakteristikou předpozemské, smrtelné a věčné totožnosti a účelu jednotlivce“.⁸ Tyto vrozené rozdíly a jedinečné zodpovědnosti manželům umožňují, aby se sjednotili, aby navzájem doplňovali své silné stránky a dary a aby vytvářeli vztah, který umožňuje věčnou rodinu.