Klíče kněžství

Aby muž dobře sloužil jako nositel svatého kněžství, potřebuje jak přípravu, tak povolení. Mohu se s vámi podělit o osobní zkušenost? Před povoláním do Kvora dvanácti apoštolů jsem sloužil jako lékař a chirurg. Získal jsem dva doktoráty. Získal jsem osvědčení od dvou specializačních komisí. Ona dlouhá příprava mi zabrala mnoho let, a přesto mi vzdělání samo o sobě nedovolovalo sloužit veřejnosti. Proč? Protože jsem potřeboval právoplatné povolení.

To mi mohly udělit pouze státní autority a řídící rady nemocnic, ve kterých jsem chtěl pracovat. Když mi činitelé, kteří měli příslušnou pravomoc, udělili licenci a povolení, mohl jsem začít pečovat o pacienty, kteří potřebovali chirurgickou léčbu. Poté, co své klíče použili zákonní administrátoři, mohl jsem poskytovat službu, na kterou jsem se připravoval.

Na druhou stranu jsem byl těm, již mi tyto výsady udělili, zodpovědný. Vyžadovalo to být poslušný právních a etických požadavků a nikdy nezneužít moc, která mi byla svěřena.

Právě tak, jako se důležité kroky přípravy a povolení týkají medicíny (a dalších profesí), týkají se i služby kněžství. Ti, kteří jsou nositeli kněžství – Aronova a Melchisedechova – mají pravomoc poskytovat kněžskou službu. Jako zástupci Pána mají právo vykonávat posvátné obřady evangelia. Klíče opravňují k vykonávání této služby.

Také existuje rozdíl mezi kněžskou pravomocí a kněžskou mocí. Když jste vysvěceni k nějakému úřadu v kněžství, je vám udělena pravomoc. Ale moc přichází, když onu pravomoc ve spravedlivosti používáme.⁷ A tak i když nositelé kněžství mají pravomoc, musí připravit sami sebe, aby měli moc. To udělají tak, že se učiní osobně způsobilými, a tím, že se budou učit povinnostem a naukám kněžství a že je budou praktikovat.

Proč záleží na těchto věcech? Proč je moc jednat v Božím jménu tak důležitá? Proč je důležité, aby se nositelé kněžství připravili sloužit s mocí? Protože kněžství má věčný význam. Kněžství prospívá každému muži, ženě a dítěti, kteří žijí nyní, kteří žili a kteří ještě budou žít na zemi. Ti, již jsou nositeli kněžství, se musejí připravovat, aby učinili požehnání kněžské moci snadno dosažitelná všem Božím dětem. Ti, již jsou nositeli klíčů kněžství, musejí pochopit, jak tyto klíče moudře a spravedlivě používat.⁸

Klíče a pravomoc kněžství lze sledovat v průběhu tří období historie – v dávných dobách, během Pánova působení ve smrtelnosti a v současné době.

Období jedna – Dávné doby. Kněžská pravomoc byla známa v dávných dobách, ještě před stvořením země. Prorok Joseph Smith prohlásil: „Kněžství je věčná zásada, a existovalo s Bohem od věčnosti a bude existovat do věčnosti.“⁹ President Brigham Young (1801–1877) dodal, že kněžství je „zákon, skrze nějž světy jsou, byly a budou pokračovat na věky věků“.¹⁰

V předpozemské říši jsme existovali jako duchovní děti Boží. Abraham byl jedním z nás. Bylo mu řečeno, že byl mezi těmi, kteří byli před narozením vybráni, aby se stali „vládci“ (duchovními vedoucími).¹¹ Písma také vypravují, že Pán Bůh podle svého svatého řádu předustanovil kněze, kteří byli připraveni před založením světa, podle Jeho předzvědění. A tak naše povolání být nositeli svatého kněžství bylo předpověděno ještě dříve, než jsme se narodili.¹²

Adam obdržel pravomoc kněžství ještě před stvořením světa.¹³ Víme, že „kněžství bylo nejprve dáno Adamovi, získal První předsednictví a držel jeho klíče z pokolení na pokolení“.¹⁴ Kněžství bylo udělováno po generace od Adama k Mojžíšovi „skrze linii otců jejich“.¹⁵ Když prorok Joseph Smith hovořil o starozákonních prorocích, prohlásil, že „všichni proroci měli Melchisedechovo kněžství“.¹⁶

Období dvě – Pánova služba ve smrtelnosti. Ježíš během své služby ve smrtelnosti udělil kněžství svým dvanácti apoštolům a zjevil zásady týkající se klíčů kněžství. Svému apoštolu Petrovi Spasitel řekl: „A tobě dám klíče království nebeského. A což bys koli svázal na zemi, budeť svázáno i na nebi; a což bys koli rozvázal na zemi, budeť rozvázáno i na nebi.“¹⁷ Pán tyto klíče také slíbil Jakubovi a Janovi.¹⁸

Do týdne po tomto slibu vzal Ježíš Petra, Jakuba a Jana na vysokou horu. Tam, pod Pánovým vedením, byly těmto apoštolům uděleny klíče kněžství Mojžíšem a Eliášem (také známým jako Elias).¹⁹

Mistr svým učedníkům připomněl zdroj jejich pravomoci: „Ne vy jste mne vyvolili, ale já jsem vás vyvolil a [vysvětil].“²⁰

Zanedlouho poté byl Spasitel ukřižován. Ještě předtím, než první apoštolové dokončili svou práci, začalo odpadlictví. K němu podle proroctví došlo, když bylo odmítnuto učení mužů s klíči kněžství a byly poskvrněny posvátné obřady.²¹

Období tři – Současnost. Znovuzřízení klíčů kněžství je jedním z mnoha zázraků této dispensace plnosti časů.²² Jak učil Prorok: „Klíče musejí být přineseny z nebe pokaždé, když je sesláno evangelium.“²³ V roce 1820 se Nebeský Otec a Jeho Syn, Ježíš Kristus, zjevili proroku Josephu Smithovi. V květnu 1829 Jan Křtitel udělil Aronovo kněžství Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu.²⁴ Přitom udělil „klíče služby andělů a evangelia pokání a křtu ponořením na odpuštění hříchů“.²⁵ Krátce poté Prorok a jeho společník obdrželi Melchisedechovo kněžství z rukou Petra, Jakuba a Jana.²⁶ Joseph Smith měl klíče k tomu, aby zorganizoval Církev, vysílal misionáře a vysvěcoval vedoucí kněžství.

Později Pán řekl Josephovi a Oliverovi o dalších, kterým byly svěřeny další konkrétní klíče.²⁷ Každý z nich postupně tyto klíče udělil Josephovi a Oliverovi:

• Mojžíš přinesl klíče shromažďování Izraele a vedení deseti kmenů,²⁸

• Elias klíče Abrahamovy smlouvy²⁹

• a Eliáš klíče pečeticí pravomoci.³⁰

Joseph Smith předal tyto znovuzřízené kněžské klíče všem apoštolům povolaným v jeho době.³¹ Tyto klíče byly postupně přenášeny přes generace k současným vedoucím Církve. Dnes president Církve aktivně drží všechny klíče držené „všemi těmi, již obdrželi dispensaci ve kterékoli době od počátku stvoření“.³²

Posvátný okamžik mého života nastal 12. dubna 1984, kdy První předsednictvo a členové Kvora dvanácti apoštolů vložili ruce na mou hlavu. Tak jako jiným přede mnou byly i mně uděleny všechny klíče kněžství. Jako každý člen Kvora Dvanácti jsem i já držitelem všech klíčů kněžství, které byly znovuzřízeny v těchto posledních dnech, ale některé klíče se nepoužívají, pokud to konkrétně nenařídí služebně nejstarší apoštol nebo pokud si to nevyžádá jeho smrt. My všichni v Kvoru dvanácti apoštolů vnímáme váhu zodpovědnosti a břímě nadčasové důvěry. Víme, že klíče, jichž jsme nositeli, byly znovuzřízeny „pro poslední dny a pro poslední čas“.³³

Když jsou někomu vloženy ruce na hlavu, aby byl vysvěcen nebo ustanoven, ten, kdo vysvěcuje, i ten, kdo onu kněžskou pravomoc přijímá, bere na sebe závazky a zodpovědnost. Dovolte mi to objasnit. Předpokládejte, že vlastníte klíče k něčemu, co má ve vašem životě hodnotu – vůz, dům nebo krásný nástroj. Půjčíte-li tyto klíče někomu jinému s úmyslem, aby váš majetek použil, máte určitý závazek. Jako ten, kdo půjčuje, máte povinnost zajistit úspěch toho, kdo si půjčuje. A tak uživatele odpovídajícím způsobem poučíte a vyškolíte, abyste ho ochránili, a současně ochraňujete vlastní cenný majetek. Příjemce je také zavázán. Musí znát příslušné zákony a musí jich být poslušen, musí o váš majetek pečovat, a musí se zodpovídat z toho, jak dobře ho používal.

Stejný model platí i pro klíče kněžství. Kněžské klíče předsednictví mají v držení presidenti chrámů, misií, kůlů a okrsků, biskupové, presidenti odboček a presidenti kvor. Jejich klíče ovládají moc jejich církevní jednotky. Aby bylo dosahováno poslání Církve, tito vedoucí nejenom povolávají a uvolňují, ale také školí a volají k zodpovědnosti ty, které povolali. A tak členové, kteří přijímají kněžské obřady nebo povolání, aby sloužili v Církvi, mají závazek být poslušnými a zodpovědnými.

Každé kněžské kvorum má presidenta, ať již jde o kvorum jáhnů, učitelů, kněží, starších nebo vysokých kněží. Každý president je držitelem klíčů pravomoci. Činnosti kvora a příležitosti ke službě jsou schvalovány presidentem, který má tyto klíče v držení. I když je president kvora držitelem klíčů, jeho rádci klíče nedrží. Presidenti a presidentky pomocných organizací klíče nedostávají. Rádci a presidenti nebo presidentky pomocných organizací slouží na základě pověření toho, kdo je držitelem klíčů a kdo každému z nich delegoval pravomoc jednat.

Když je člověk uvolněn ze svého povolání v kněžství, a pokud mu byly uděleny klíče, tyto klíče jsou odebrány, aby je příslušná autorita udělila novému vedoucímu. Například když je uvolněn biskup, zůstává mu jeho kněžské vysvěcení do úřadu biskupa, ale jeho kněžské klíče ke službě jako biskup sboru jsou uděleny novému biskupovi.

Ti, již přijímají Melchisedechovo kněžství, jsou pod posvátnou přísahou a smlouvou „žíti každým slovem, jež vychází z úst Božích“.³⁴ Když tak činí, stávají se hodnými obdržet osobní zjevení.

Pro přijetí moci kněžství je rovněž nezbytná oddanost. Oddanost tomu, kdo drží klíče povolávat a uvolňovat, podpoří jednotu a jednota je nezbytná pro úspěch.³⁵ To vysvětlil Pán, když řekl: „Nejste-li jedno, nejste moji“³⁶ a „Izrael bude spasen v mém vlastním příhodném čase; a klíči, které jsem dal, budou vedeni.“ ³⁷

Musí nám být připomenuto a musíme být varováni, že bude-li výsada kněžské služby zneužívána, může být odňata. Tomu není těžké rozumět. Stejné varování platí i ve světských činnostech. Když bude někdo bezohledně řídit automobil, který patří někomu jinému, majitel mu ho v budoucnosti pravděpodobně nedovolí používat. A tak je tomu i s pravomocí kněžství. Bude-li zneužívána „Duch Páně je zarmoucen; a když se stáhne, amen s kněžstvím neboli s pravomocí onoho muže“.³⁸

Každý nositel svatého kněžství má být hluboce vděčný za tuto nesrovnatelnou výsadu. Když víme, že každý z nás byl předustanoven od založení světa pro zodpovědnost, kterou nyní máme, přivádí nás to k pokoře.³⁹

Kéž jsme věrní důvěře, kterou Spasitel dal těm, již jsou nositeli Jeho svatého kněžství a držiteli jeho posvátných klíčů. Modlím se, abychom je používali moudře a přesně tak, jak by si to Pán přál.