Můj pokus s vírou

Naše třída Nedělní školy pro 13leté nebyla právě příkladem uctivosti. Měli jsme ale skvělou učitelku, která se ze všech sil snažila učit každou lekci Duchem. Jedna z oněch lekcí byla o čtení písem.

Na konci výuky nám dala jednu výzvu. Byla určena pro nás všechny, ale z nějakého důvodu se učitelka zadívala přímo na mě a řekla: „Vyzývám vás, abyste si každý den něco přečetli z Knihy Mormonovy!“ Pomyslel jsem si: „Však já vám to ukážu. Já to zvládnu!“

Toho dne večer jsem začal číst 1. Nefiho, kapitolu 1, a pokračoval jsem ve čtení každý den. Když jsem začal, neměl jsem k tomu nejspíš správný přístup, ale časem se mi zalíbil pocit, který jsem díky čtení Knihy Mormonovy měl. Z tohoto čtení každý večer se stal příjemný zvyk.

Po několika měsících jsem došel k Almovi 32 a zaujala mě myšlenka pokusu s vírou. Ve škole jsme se právě učili o provádění vědeckých pokusů, a tak jsem poklekl a řekl jsem Nebeskému Otci, že se pustím do jednoho pokusu. Požádal jsem ho o to, abych mohl poznat, zda je Kniha Mormonova pravdivá.

Když se ohlédnu, vím, že Nebeský Otce zodpověděl mé modlitby mnohokrát. Každodenní četba z Knihy Mormonovy mi dodávala větší schopnost překonávat zlo. Pociťoval jsem bližší vztah se svým Otcem v nebi. Díky moci Ducha Svatého jsem cítil, že mám větší sílu překonávat překážky. To, co Alma řekl ohledně pokusu se slovem Božím, je pravda: „Počíná rozšiřovati duši mou; ano, počíná osvěcovati porozumění mé, ano, počíná mi býti lahodným.“ (Alma 32:28.)