Časně zrána v neděli

Je sobota večer ve sboru Waila ve Fidžijském kůlu Nausori. Každodenní zodpovědnosti jsou splněny a nositelé Aronova kněžství se připravují na sabat a scházejí se u bratra a sestry Maiwiriwiriových. Je to pro ně příležitost něco malého pojíst, než začnou půst – a pak v domě Maiwiriwiriových ulehnou k spánku na rohožích.

Pro tyto mladé muže z Aronova kněžství začíná ráno brzy. Dlouho před rozbřeskem rychle vstanou, obléknou si bílou košili, kravatu a tmavé kalhoty a před 6.00 odcházejí ve dvojicích z domu bratra a sestry Maiwiriwiriových – podobně jako misionáři. Každá dvojice má svou konkrétní trasu, po které se dostane do kaple do 10.00, kdy začíná kněžské shromáždění. Jejich zodpovědností je zastavit se u každého člena, který bydlí na jejich trase, a vyzvat ho, aby přispěl postními oběťmi.

Tito mladí muži, na cestě od domu Maiwiriwiriových na jednom konci území sboru až do sborového domu na druhém konci území sboru, ujdou 5 kilometrů. Je to příležitost k tomu, aby plnili své zodpovědnosti a vyzývali členy Církve k účasti na úžasném díle péče o vdovy a o své bratry a sestry tím, že darují postní oběti. President Fidžijského kůlu Nausori, Alipate Tagidugu, poznamenal, že díky tomuto úsilí nositelů Aronova kněžství se příspěvky postních obětí zvýšily o 20 procent.

Stejně tak je i důležité to, že tito mladí muži mají příležitost plnit své zodpovědnosti a pomáhat členům sboru dodržovat smlouvy, které uzavřeli při křtu:

„Jelikož si přejete přijíti do stáda Božího a býti nazýváni lidem jeho a jste ochotni nésti si navzájem břemena svá, aby byla lehká;

Ano, a jste ochotni truchliti s těmi, kteří truchlí; ano, a utěšovati ty, kteří mají útěchy zapotřebí, a státi jako svědkové Boží za všech dob a ve všech věcech a na všech místech, kde můžete býti, až do smrti, abyste mohli býti Bohem vykoupeni a počítáni mezi ty z prvního vzkříšení, abyste mohli míti věčný život.“ (Mosiáš 18:8–9.)

Pro tyto skvělé mladé muže není vybírání postních obětí břemenem, ale požehnáním. S radostí nosí bílé košile a kravaty, nedočkavě vstávají časně zrána a ochotně klepají na dveře členů v brzých ranních hodinách, aby je vyzvali k účasti na požehnáních, která plynou z dávání štědrých postních obětí.

Když jsem sledoval tyto mladé muže, jak se připravují na své zodpovědnosti nositelů kněžství a jak tyto zodpovědnosti plní, napadlo mě, jak úžasným požehnáním bude pro ně po celý život porozumění tomu, jak důležité je jejich úsilí vyzývat členy Církve, aby se více přiblížili Spasiteli díky dávání postních obětí. Napadlo mě, o kolik budou lepšími misionáři a o kolik se stanou lepšími manželi a otci díky své kněžské práci.

Také lépe porozumějí tomuto verši z písem, který se týká lidu Páně: „Pán nazval lid svůj Sionem, protože byli jednoho srdce a jedné mysli a přebývali ve spravedlivosti; a nebylo žádných chudých mezi nimi.“ (Mojžíš 7:18.)