Jak čelit pornografii: Ochraňujte, reagujte a uzdravujte
Joy D. Jonesová
Generální presidentka Primárek
Z hlavního proslovu proneseného v roce 2018 na konferenci Utažské koalice proti pornografii (Utah Coalition Against Pornography) v Salt Lake City v Utahu.
Tyto tři možnosti, jak uplatňovat lásku, mohou pomoci našim dětem v případech, kdy se mohou setkat s pornografií.
Fotografie: Getty Images, použito pro ilustrační účely, jde o fotomodely
Jsem si bolestně vědoma vlivu pornografie dokonce i na ty nejmladší členy naší společnosti – na naše děti. Pornografie jakožto epidemie nesmírných rozměrů může být příčinou pocitů hanby a podvedenosti, pokřivených názorů, ztráty sebeovládání, zdrcující závislosti a naprostého mrhání časem, myšlenkami a energií. Je velmi zapotřebí, abychom my všichni – rodiče, rodiny, učitelé, vedoucí – skutečně poznali své děti a mládež, cenili si jich a chránili je.
Jedním z největších Božích darů je láska. Milovat Boha a milovat svého bližního jsou dvě největší přikázání, která nám dal sám Ježíš Kristus. Jsem přesvědčena, že láska je zároveň naší nejlepší zbraní v boji proti pornografii.
Je pravdou, že populární rčení říká: „Porno zabíjí lásku“, ale pamatujme také na to, že láska zabíjí porno. To neznamená, že láska, kterou k někomu chováme, může změnit jeho závislost, nebo dokonce chování. Ale láska nás může motivovat – v tom, jak se připravíme, jak budeme reagovat, jak budeme naslouchat – zvláště ve vztahu k našim dětem. Pokud máme mít vůbec nějakou naději, že budeme schopni vymýtit tento mor ze světa, musí láska stát v popředí veškerého našeho úsilí a zároveň být jeho základem.
Ráda bych navrhla tři možnosti, jak uplatňovat lásku, na které se, jak doufám, budeme zaměřovat, které přijmeme za své a podle nichž budeme jednat. Tyto tři možnosti se pojí ke třem stádiím při setkání s pornografií, s nimiž se naše děti možná budou muset vyrovnat.
Zaprvé – říkáme jim: „Mám tě rád(a)“ tím, že je skutečně chráníme. Zadruhé – říkáme jim: „Pořád tě mám rád(a)“ tím, jak reagujeme na případy, kdy jsou vystaveny pornografii, ať již záměrně, či nikoli. A zatřetí – říkáme jim: „Vždy tě budu mít rád(a)“ tím, že jim poskytujeme láskyplnou podporu, když usilují o uzdravení z pocitů nutkavé potřeby se zaobírat pornografií nebo ze závislosti na ní. V každém tomto stádiu hraje láska klíčovou roli.
1. Ochrana: „Mám tě rád(a)“
Představte si v duchu dítě, které máte rádi. Když tomuto dítěti řeknete, že ho máte rádi, co to znamená? Ve své podstatě to znamená, že těm, které máme rádi, zajišťujeme ochranu, abychom jim tak mohli pomáhat stát se co nejlepšími lidmi a čelit životním výzvám. Součástí této ochrany je vytváření silných, na důvěře založených a soudržných vztahů. Tyto typy vztahů nám pomáhají udržet si děti nablízku. Když budujeme silné vztahy založené na důvěře a chráníme své děti a vnoučata – nebo jakékoli jiné děti – poskytujeme jim tím bezpečné místo, kam se mohou uchýlit. Tato ochrana jim pomáhá porozumět tomu, kdo jsou, a pochopit jejich vztah k Bohu. Když mají děti pocit, že si jich někdo váží a má je rád, pomáhá jim to představit si starostlivého Nebeského Otce, který jim dává určité pokyny, aby dosáhly štěstí, a pomáhá jim to se na Něho spoléhat.
Obávám se, že mnozí rodiče si možná dosud neuvědomují, jak nebezpečná pornografie ve skutečnosti je, nebo si možná myslí, že je to jen problém týkající se chlapce, který bydlí o dům dál. Skutečností však je, že tento problém se dotýká našich chlapců a našich dívek, a my o něm dostatečně nemluvíme.
Před mnoha lety jsme s manželem slyšeli jeden příběh, který má hluboký význam a který jsme často vyprávěli svým dětem. Je to příběh o starém chřestýši, který požádal kolemjdoucího chlapce, aby ho odnesl na vrchol hory, odkud by mohl sledovat ještě jeden poslední západ slunce, než zemře. Chlapec váhal, ale chřestýš mu slíbil, že ho na oplátku za to, že ho vynese na horu, neuštkne. Po této domluvě chlapec dobrosrdečně odnesl hada na vrchol hory, kde sledovali západ slunce společně.
Pak chlapec odnesl hada zpátky do údolí a připravil si jídlo a nocleh. Ráno had chlapce požádal: „Prosím tě, chlapče, mohl bys mě vzít zpátky domů? Přišel čas, kdy opustím tento svět, a rád bych se vrátil domů.“ Chlapec si pomyslel, že se mu předtím nic nestalo a had své slovo dodržel, a tak se rozhodl, že ho odnese domů, jak ho o to žádal.
Opatrně ho vzal, držel si ho na hrudi a nesl ho zpátky do pustiny, do jeho domova, aby tam mohl zemřít. Těsně předtím, než chřestýše položil na zem, se had obrátil a uštkl ho do hrudi. Chlapec vykřikl a odhodil hada na zem. „Pane hade, proč jste to udělal? Teď určitě zemřu!“ Chřestýš se na něj podíval a ušklíbl se: „Vždyť jsi věděl, kdo jsem, když jsi mě zvedal ze země.“
V dnešním světě vídám, jak mnozí rodiče podávají svému dítěti hada. Mám na mysli chytré telefony. Nemůžeme vložit mobilní telefon s přístupem na internet do rukou dětí, které nejsou natolik staré, aby byly dostatečně poučené, které ještě nemají nezbytné rozumové a rozhodovací schopnosti a které v telefonech nemají rodičovskou kontrolu či jiné nástroje, jež by je pomáhaly chránit. Jason S. Carroll, profesor v oboru rodinného života na Univerzitě Brighama Younga, uvedl: „Chráníme své děti do té doby, než se dokáží ochránit samy.“ Mozkový kmen, v němž se nachází centrum potěšení, se rozvíjí jako první. Teprve později se v čelní mozkové kůře plně rozvinou rozumové a rozhodovací schopnosti. „Takže děti mají plynový pedál bez celkové brzdy.“1
Každý telefon má mít ochranný software, včetně telefonů dospívajících. Toto je dobrá rada i pro dospělé. Nikdo není imunní vůči uštknutí jedovatým hadem. Někteří rodiče se rozhodnou dát svým dětem jen tlačítkové telefony, aby jim umožnili pouze volat a psát textové zprávy.
Kromě chytrých telefonů existuje bezpočet dalších zařízení, na nichž lze prostřednictvím internetu přistupovat k nežádoucím multimediálním souborům. Nedávná studie ukázala, že 79 procent nežádoucích případů, kdy je člověk vystaven pornografii, se odehrává v prostředí domova.2 Děti mohou být vystaveny pornografii na tabletech, chytrých telefonech, herních konzolích, přenosných DVD přehrávačích či chytrých televizích, mám-li zmínit jen některá zařízení. Znám rodiny, které si doma k používání elektronických zařízení vyčlenily jedno konkrétní frekventované místo. Tyto rodiny toto místo nazývají „multimediální místností“ a všechna zařízení jsou zde na očích, v plném světle. Nikdy nenechávejte nikoho samotného v místnosti, když používá zařízení, na němž lze sledovat multimediální soubory.
Jiné rodiny se rozhodly zavést pravidlo, že například v ložnici, v dětském pokoji či v koupelně se telefony nepoužívají vůbec. Někteří jednoduše říkají: „Nikdy o samotě s telefonem.“ A další postupně umožňují dětem přístup k různým aplikacím pomocí softwaru, jehož prostřednictvím mohou telefon dítěte konfigurovat rodiče. Tímto způsobem učí děti tomu, že důvěru si je potřeba získat a že bezpečnost při práci s telefonem je důležitá.
Ať již má naše rodina jakékoli potřeby, učme každého z jejích členů, aby již od začátku používal technologie moudře a ke svému prospěchu – aby si osvojil mravní styl myšlení. Konstruktivně děti vzdělávejme, aby používaly technologie tak, aby to bylo přínosem. Můžeme je učit vyhodnocovat situaci na základě toho, že se budou samy sebe ptát: „Když toto použiji, poslouží to dobrému účelu?“ Naše rozhodnutí týkající se toho, jak budeme učit svou rodinu nyní, ovlivní budoucí generace.
Doufám, že se jako rodiče zamyslíme nad tím, jak důležité jsou vztahy s našimi dětmi a co konkrétně děláme, abychom je chránili. Když budeme tyto láskyplné vztahy posilovat, budou děti lépe chápat, proč Bůh varuje před zlem pornografie, rozpoznají, jak se pornografii vyhnout, a budou připraveny, když se s ní setkají.
Fotografie: Getty Images, použito pro ilustrační účely, jde o fotomodely
2. Reakce: „Pořád tě mám rád(a)“
Vést přívětivý, upřímný a příjemný rozhovor, který děti povzbuzuje k tomu, aby se s rodiči podělily o své myšlenky, zážitky a otázky, není snadné. Můžeme vybízet děti jakéhokoli věku, aby v případě, že nebo až začnou mít v jakékoli míře obtíže s pornografií – od toho, kdy se jí poprvé neúmyslně vystaví, přes to, že se jí budou občas zaobírat, až po případy, kdy se jí budou zaobírat intenzivně, či dokonce budou pociťovat nutkavou potřebu se jí zaobírat – za námi přišly. Včasné diskuse jsou lepší a děti za námi přijdou ochotněji, když budou vědět, že je máme rádi a že nic z toho, co řeknou nebo udělají, na tom nemůže nic změnit.
Dítě však za námi přijde dobrovolně jen velmi zřídka. Obvykle k tomu dojde tehdy, když všímavý rodič vybídne dítě slovy: „Děje se něco?“ nebo „Vypadáš nějak nesvůj“. Čím více lásky dítě pociťuje, tím snadnější je pro ně svěřit se.
Toto ujištění o lásce se v jejich mysli utvrzuje díky malým zážitkům, k nimž dochází opakovaně. Láskyplné rozhovory o drobných potížích vytvářejí základ pro správnou reakci, aby ve chvíli, kdy nastanou velké problémy, bylo stále možné mluvit otevřeně. A co je nejdůležitější, děti vědí, že vaší reakcí vždy bude: „Pořád tě mám rád(a). Nepřestanu tě mít rád(a) jen kvůli tomu, že se něco stalo. Budu tě mít rád(a) vždycky.“
Z nějakého důvodu s mládeží a s dětmi o jednom z nejsilnějších nutkání a jednom z největších pokušení, s nímž se setkají, příliš nemluvíme. Tato naše zdráhavost způsobuje, že se budou v prvé řadě učit z internetu, od ostatních dětí nebo dospívajících, či dokonce z populárních médií. Někteří z nás se možná zdráhají před dětmi ve snaze ochránit jejich nevinnost slovo pornografie vůbec vyslovit. Připadá nám to jaksi nemístné. Naši rodiče s námi o tom možná nikdy tak otevřeně nehovořili. Co když náš rozhovor podnítí jejich zvědavost? Co když se budou chtít dozvědět více? Jak můžeme očekávat, že naše děti s námi budou mluvit o pornografii, pokud o ní my nebudeme nikdy mluvit s nimi?
Rodiče, s tímto rozhovorem musíme začít my, a nesmíme čekat na to, až přijdou děti za námi. Líbí se mi doporučení vést spolu pravidelné, časté a uvolněné hovory namísto jednorázové rozmluvy. Přínosy láskyplného rozhovoru spočívají v tom, že v tomto případě jsou odborníky rodiče a důvěryhodní vedoucí, nikoli Google; lze jej vést v bezpečném prostředí; a rozmluva posiluje důvěru ze strany dítěte. Chceme, aby děti měly pocit, že jsou připravené a zvládnou to, a nikoli, aby se bály. Chceme mluvit s nimi, nikoli na ně.
My, jakožto rodiče a učitelé, nemůžeme dětem pomáhat, pokud sami nejsme poučeni. Je zcela nezbytné učit tomu, co pornografie je a proč se jí vyhýbat. Můžeme sami za sebe poznat a pomoci dětem pochopit, proč je pornografie špatná, proč je tak nebezpečná, proč nechceme, aby jim ublížila, a co dělat, když se s ní setkají.
Vysvětlujeme dostatečně svým dětem, úměrně jejich věku, proč se mají pornografii vyhýbat? Pokud jediným důvodem, proč se jí vyhýbat, který uvedeme, bude to, že „je to špatné“, může se ukázat, že je tento důvod nedostatečný. Místo toho jim musíme předložit co nejvíce důvodů, abychom tak zavedli morální imperativ, který bude pro naši mládež podnětný.
Existuje mnoho důvodů, proč se vyhýbat pornografii – níže jsou uvedeny jen některé, které uvádí organizace Fight the New Drug [Bojujte s novou drogou] a které by naše mladé lidi mohly zaujmout:
-
Porno může změnit funkce vašeho mozku a studie ukazují, že může dokonce váš mozek zmenšit a utlumit jeho aktivitu.
-
Porno může být návykové.
-
Porno zničí vaše sebevědomí.
-
Porno může způsobit, že budete opuštění.
-
Porno může ublížit těm, které máte rádi.
-
Porno může zničit zdravou sexualitu.
-
Porno je spojeno s násilím.
-
Porno způsobuje, že lidé se nakonec stanou nečestnými.
-
Porno vás připraví o čas a energii.
-
Porno způsobuje depresi, úzkostné stavy a pocity hanby.
A já bych dodala, že pornografie je proti přikázáním Božím. Kvůli těmto a mnoha dalším důvodům je jasné, že pornografii je nutné se vyhýbat, ale pokud si toho budeme vědomi, aniž bychom to uvedli do praxe, povede to ke zklamání a pocitu nezdaru. Musíme stanovit rozumné a užitečné hranice, omezení a očekávání. Zcela zásadní je pomoci dětem vymyslet vlastní vnitřní důvody, proč se chtějí držet od pornografie stranou. Pokud se dítě samo za sebe nerozhodne, jaký ohledně této záležitosti zaujmout postoj, pravděpodobně se stane součástí stávajících hrozivých statistik.
3. Uzdravení: „Vždy tě budu mít rád(a)“
Když jsou děti vystaveny pornografii a spadnou do její pasti, snaží se nějak reagovat, vymanit se z ní a uzdravit se. Jakmile děti přijmou zodpovědnost za své uzdravení a snaží se kráčet kupředu, je zapotřebí upřímné, opravdové, vytrvalé, neochvějné a trpělivé podpory. A nikdo nemůže takovouto podporu poskytnout tak jako rodič. Poté, co budeme děti s pečlivostí a osobně učit pravdě, poté, co si citlivě získáme jejich důvěru a povzbudíme je k rozhovoru, musí vědět, že je bez ohledu na jejich chyby a rozhodnutí ujistíme: „Vždy tě budu mít rád(a), ať se děje, co se děje.“
Vzpomínám si na jednoduchou příhodu, která se před mnoha lety stala v naší rodině. S manželem jsme byli mimo domov a náš nejstarší syn hlídal ostatní děti. Zavolal nám znepokojený soused a upozornil nás, že před naším domem je hasičské auto. Vydali jsme se spěšně domů a zjistili jsme, že náš desetiletý syn si hrál za domem vedle dvouapůlhektarového pole vysoké suché trávy. Zkoušel zjistit, zda dokáže rozdělat oheň křesáním jisker.
Očividně to dokázal! Než jsme dorazili domů, hasičský sbor malý požár uhasil, hasiči již našeho syna poučili a sousedé se začínali rozcházet. Náš syn byl vyvedený z míry, vystrašený, měl slzy na krajíčku a uvědomoval si, že má velký problém.
Vešli jsme všichni do domu. Syn byl tak vystrašený, že i když byla situace vážná, nemohli jsme udělat nic jiného, než tohoto drahého chlapce obejmout a ujistit ho, že ho máme rádi a že jsme si oddechli, že se mu nic nestalo.
Když budou děti vystaveny pornografii, a zvláště když budou lapeny v její síti, budou rovněž vyvedeny z míry, vystrašené a budou mít slzy na krajíčku. Je těžké vzít něco, co bylo dosud skryto v temnotě, a vynést to na světlo. Přináší to pocity hanby a zranitelnosti. Cestou k nápravě a uzdravení mohou děti zažít nezdary a těžkosti. Jejich potřeba pociťovat neustálou lásku je velmi důležitá. Rodiče si nicméně musí být vědomi toho, že jejich láska sice vždy pomůže, ale není to vše, čeho bude zapotřebí.
Při uzdravování budete muset vložit část oné lásky, kterou chováte ke svému dítěti, do hledání správných zdrojů pomoci. Vaše láska je základem pro to, co se musí dít dál, ale pokud se někdo z vašich blízkých ocitl v pasti, budete nejspíš muset vyhledat profesionály, kteří dokáží vašemu blízkému i vám pomoci.
Doufám, že když budete vy a vám blízký člověk usilovat o uzdravení, naleznete sílu v Tom, který má moc vyléčit všechny rány, spojovat lidi a vytvářet vztahy, jež značně přesahují to, co si v současné době dokážeme představit. Náš Spasitel, onen laskavý Léčitel, má moc nás spasit a zachránit. Můžeme být pro své děti rodiči a nasměrovat je k Němu, ale jedině On může být jejich Spasitel. A úžasné je na tom to, že On miluje naše děti ještě dokonaleji, než je milujeme my – ať se děje, co se děje.
Detail z obrazu Nechte dítek jíti ke mně, Carl Heinrich Bloch