Jak jsem se naučila reagovat, když někdo přizná, že zápolí s pornografií

Někdy může vědomí toho, že pornografie je hříšná, poznamenat to, jak na druhé nahlížíme. Vím, že v jisté době to býval i můj případ. Když jsem byla mladší, slýchávala jsem o lidech, kteří zápolili s pornografií, a v nitru jsem na to reagovala hněvem, či dokonce znechucením. Když mi ale kamarádka vyprávěla o svém zápolení, pokročila jsem již do fáze, kdy jsem ji dokázala utěšit, protože jsem si v průběhu let začala více uvědomovat své vlastní hříchy a slabosti.

Nyní vím, že nelaskavost nelze nikdy ospravedlnit. Ježíš Kristus, který je pro nás dokonalým příkladem, vyhledával ty, kterými druzí opovrhovali. Povídal si se Samaritány a s hříšníky. Kristus, který nemůže „pohlížeti na hřích se sebemenší mírou shovívavosti“ (Nauka a smlouvy 1:31), pohlíží „na nás, kteří jsme nedokonalí, aniž by se s hrůzou a znechucením odvrátil“.¹ A tak když jsme si s kamarádkou tehdy povídaly dopodrobna, snažila jsem se myslet na to, jak by reagoval Ježíš. Příběh o ženě přistižené při cizoložství mi pomohl poznat, jak se zachovat.

Zákoníci a farizeové, kteří v době Ježíšovy služby ve smrtelnosti žili podle Mojžíšova zákona, neměli příliš mnoho soucitu. S hříchy byly spojeny velmi konkrétní a často drastické tresty a cizoložství se trestalo ukamenováním. Když ale tuto cizoložnici přivedli k Ježíšovi, On z ní nebyl znechucen – dal jí najevo, že s ní má soucit. Než aby žalobcům poblahopřál k tomu, že někoho přistihli při činu, připomněl jim jejich vlastní hříchy. (Viz Jan 8:3–7.) Koneckonců „všickniť [jsme] zajisté zhřešili, a nem[áme] slávy Boží“. (Římanům 3:23.) Kristus hříšníka nezatratil, a zcela jistě ho nemáme zatracovat ani my. (Viz Jan 13:34–35.)

Jakmile žalobci odešli, protože je pálilo vlastní špatné svědomí, Kristus na ženu promluvil. Neřekl toho moc, ale Jeho slova měla hluboký význam. Nejprve se zeptal: „Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil?“ A když odpověděla, že odešli, jednoduše dodal: „Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.“ (Jan 8:10–11.)

Odsouzení by této ženě nepomohlo, aby se změnila, ale Spasitel věděl, že pomoci by mohla láska.

Láska je zkrátka prvním krokem v tom, abyste druhému pomohli překonat problém s pornografií. Proces uzdravení je vždy tak jedinečný jako dotyčný člověk, ale existují určité základní kroky, jež musí podniknout všichni, kteří s tímto problémem zápolí. Povzbuďte je, aby se setkali se svým biskupem; on bude mít zdroje a nástroje, které jim pomohou. Je-li to vhodné, pomozte jim rozpoznat spouštěče jejich zájmu o pornografii a vytvořte plán, jak jim pomoci se těmto spouštěčům vyhýbat. Povzbuďte je, aby vyhledali profesionální pomoc nebo aby se přidali k podpůrné skupině. A dál jim po celou dobu dávejte najevo, že je máte rádi, a podporujte je.

Kristus dal najevo, že má onu ženu rád, a postaral se o to, aby věděla, že On nechce, aby ve svých hříších pokračovala. Opravdová pravá láska neznamená, že ignorujeme chyby druhých – spíše nám dovoluje vidět jejich potenciál a povzbuzuje nás k tomu, abychom jim pomohli kráčet kupředu.

Měla jsem svou kamarádku ráda již tehdy, ale poté, co mi řekla o svém tajemství, jsem ji měla ráda ještě více. Nehledě na to, co jste vy nebo někdo, koho máte rádi, udělali, „není možné, abyste se propadli níže, než kam dosáhne nekonečné světlo Kristova Usmíření“.²

Pokud znáte někoho, kdo zápolí s pornografií, nevzdávejte to s ním! Podejte mu s láskou a soucitem pomocnou ruku, tak jak by to udělal Spasitel. Nebude to vždy snadné; těchto problémů se člověk nezbaví přes noc. Mějte s tím, koho máte rádi, i sami se sebou trpělivost. Naučit se mít rád někoho, kdo prochází něčím tak obtížným, a mít pro něj pochopení, není vždy zábavné ani snadné. Věřím však tomu, že žádná láska, kterou druhému věnujeme, nepřijde nazmar – bez ohledu na délku či výsledek cesty, kterou bude ten, koho máme rádi, muset projít.