Požehnání, která přináší hledisko evangelia

President Oaks řekl, že „dívat se z určitého hlediska znamená vidět všechny skutečnosti v náležitém vztahu, mít celkový náhled“.² Když se díváte z hlediska evangelia, rozumíte například tomuto:

Zamyslete se nad tím, co se stane, pokud se hledisko evangelia stane objektivem, kterým budete pohlížet na každou stránku svého života. Hledisko evangelia vám přinese větší porozumění tomu, jak přemýšlet o životních prioritách, řešit problémy a čelit osobním pokušením. To může skutečně ovlivnit váš celkový přístup k celému vašemu životu i k různým rozhodnutím, která během života učiníte.

Díky tomuto náhledu víme, že Pán si přeje, abychom každý týden přijímali svátost a abychom každý den studovali písma a modlili se k Němu. Kromě toho víme, že Satan nás bude pokoušet, abychom nenásledovali Spasitele ani nenaslouchali tichému našeptávání Ducha Svatého. Pak si budeme moci lépe uvědomit, že protivník se nám snaží odejmout svobodu jednání a schopnost odolávat jeho snahám skrze závislosti – včetně závislosti na drogách nebo pornografii.

V přímém protikladu k tomu nám objektiv evangelia umožňuje mít jasný náhled na důležitost zakládání rodiny – na důležitost rozhodnutí uzavřít manželství a vychovávat děti ve spravedlivosti. Tento náhled nám také otevírá oči tomu, že protivník by rád zničil rodinnou jednotku jako takovou a vnesl zmatek ohledně rolí pohlaví, a tím nás vedl k tomu, abychom snižovali hodnotu, kterou společnost přikládá vytváření a budování rodin.

Obrázek

balanced seesaw

President Oaks prohlásil: „Když mladí dospělí mají toto hledisko – tento celkový náhled – je nesmírně důležité, aby si v životě uchovávali duchovní rovnováhu. Aby si ji mohli uchovat, musí se zdržovat určitých svodů světa a také dělat to, co je nutné, aby lnuli těsněji ke Spasiteli.“³

Na jedné straně řešíte spoustu naléhavých záležitostí a životních priorit všech možných formátů a druhů, z nichž každá vyžaduje vaši pozornost, soustředění a usměrnění. Tento seznam se může u každého z vás v závislosti na osobních okolnostech docela dost lišit, ale určitě v něm najdete záležitosti týkající se vzdělání, zaměstnání, manželství a emočního i fyzického zdraví. Vaším úkolem je samozřejmě udržet tyto důležité životní role v rovnováze s vaší duchovností.

President Oaks také radil, že musíte být opatrní v tom, čemu „věnujete čas, abyste duchovně nehladověli během tohoto období, kdy jsou vaše přednostně plánované aktivity zaměřeny na jiné věci. Tato zásada vysvětluje, proč je zvláště důležité, aby se mladí dospělí řídili radou chodit na církevní shromáždění, sloužit v Církvi, mít každodenní rodinnou modlitbu na kolenou a studovat písma a sloužit v církevních povoláních.“⁴

Uprostřed svých osobních a různorodých potřeb si uvědomíte, že rovnováha mezi životními snahami a výzvami a mezi vaší duchovností je dosažitelná. Pán nepožaduje, abyste dělali něco, čeho nedokážete dosáhnout. Slyšel jsem presidenta Thomase S. Monsona (1927–2018) při mnoha příležitostech pronést tuto radu: „Koho Pán povolává, toho uschopňuje.“⁵ Myslím, že toto se týká obzvlášť členů Církve.

Jakkoli náročné se udržení této rovnováhy může zdát, slibuji vám, že jedním z největších zázraků vaší existence ve smrtelnosti bude vaše schopnost najít rovnováhu mezi svou duchovností a dalšími důležitými životními rolemi. To může nastat nejen tak, že si současný stav duchovnosti a důležitých životních rolí udržíte, ale také tak, že budete v těchto důležitých oblastech růst a rozvíjet se.

Hlavní důvod, proč je toto dosažitelné, spočívá v tom, že oním bodem, kolem něhož se vše otáčí, je Pán. On je tím absolutním středem rovnováhy. A má božský zájem o vás osobně jakožto o jedno ze svých dětí. Výsledek ale závisí na vaší náležité soustředěnosti a snaze rovnováhy dosáhnout.

Z toho, co jsem vypozoroval, i z osobních zkušeností se mi zdá, že v průběhu života máme sklon naklánět se na jednu, či na druhou stranu. Abychom si v životě rovnováhu udrželi, je zapotřebí neustálé snahy a péče. Aktivně se rozhodněte, že si udržíte stabilitu.

Je zajímavé, že se můžeme vychýlit na obě strany. Mohou nastat chvíle, kdy zjistíte, že potřebujete vyvinout určité úsilí, abyste se zaměřili na práci ve škole nebo v zaměstnání, přičemž „církevní službu budete vykonávat v čase určeném pro církevní službu.“⁶ Pamatujte však na to, aby pro vás tím ústředním bodem byl Pán, abyste tak našli náležitou duchovní vyváženost.

Když si udržíme hledisko evangelia, je snadné chápat onu základní pravdu, že Pán nám bude pomáhat. Základní zásadou evangelia je to, že jsme děti milujících Nebeských rodičů. Je jen přirozené, že nám chtějí všemožně pomáhat v návratu do našeho nebeského domova.

Rád bych se podělil o příklad toho, jak vám může Pán pomáhat. Vyprávěl mi ho před mnoha lety jeden z mých vedoucích mládeže – Thad Carlson. Thad, který nedávno zemřel, měl na mě v době mého dospívání nesmírný vliv. Vyrůstal v době Velké hospodářské krize jako deváté ze 14 dětí. Rodina se živila farmařením a chovem dobytka. Z hlediska finančního to bylo obtížné období a jejich největším majetkem bylo jejich stádo dobytka.

Když byl Thad chlapcem, jednou z jeho zodpovědností bylo starat se o stádo a v případě potřeby ho hnát na nejlepší pastvu – což byl pro mladého chlapce velký úkol. Thad toho byl schopen díky pomoci jednoho chytrého poníka, který na základě nepatrných pokynů přesně věděl, co dělat. Poník se jmenoval Old Smoky. Old Smoky měl ale jednu chybu – nechtěl se nechat chytit. Kdykoli se k němu někdo přiblížil, hned odběhl, protože věděl, že bude zapřažen do práce.

Obrázek

cowboy on a horse

Jednoho dne – poté, co Old Smokyho chytili, nasadili mu uzdu a osedlali ho – na něm mladý Thad vyrazil na pastvinu, kde se pásl dobytek. Půda byla vyschlá a pastvina také, ale Thad si všiml, že tráva mimo pastvinu, která rostla podél železničních kolejí, je delší a zelenější. A tak ho napadlo, že stádo krav vyžene mimo ohrazenou pastvinu a nechá je pást se na dobré trávě podél kolejí.

S pomocí Old Smokyho vyhnal Thad stádo mimo pastvinu a krávy se začaly pást na lepší a zelenější trávě u kolejí a pohybovat se podél nich. Thadovi se zdálo, že spokojené krávy se o sebe postarají, a tak seskočil z poníka, posadil se na otěže, kochal se okolním prostředím a našel si vlastní zábavu. Old Smoky se ale chtěl pást na zelené trávě také, a tak se nakonec Thadovi otěžemi vysmekl a odběhl.

Tato idylická a poklidná chvíle náhle a neočekávaně skončila, když Thad najednou zdálky zaslechl velký hluk. Bylo to hvízdání přijíždějící lokomotivy, která se valila po týchž kolejích, kolem nichž se stádo přímo před jeho zraky líně páslo. Uvědomil si, že pokud by rychle neodehnal stádo na pastvinu a z cesty přijíždějícímu vlaku, následky by mohly být pro stádo i pro jeho rodinu devastující. Věděl, že by si nikdy nedokázal odpustit to, že nesplnil zodpovědnost, která mu byla svěřena.

Rychle vyskočil a běžel chytit otěže Old Smokyho. Old Smoky spatřil, jak se Thad přibližuje, a rychle od něho odskočil, protože se nechtěl nechat chytit. Thadovi, který byl u konce s dechem a zoufalý, probleskla hlavou představa uhynulých krav a rodinné tragédie, a tak věděl, že musí jednat rychle.

Později zapsal, co se stalo: „Má učitelka v Primárkách nás učila se modlit a upevňovala ve mně to, čemu mě učila maminka. Protože jsem neměl jiné východisko, poklekl jsem a začal se modlit o pomoc s tím, abych dostal krávy pryč od kolejí.“

Thad neslyšel žádný hlas, ale napadla ho tato jasná myšlenka: „Všimni si, že když kolem Old Smokyho chodí krávy, on se ani nehne. A tak … když už jsi na kolenou, spusť se i na ruce. Předstírej, že jsi kráva, a k Old Smokymu se pomalu přesuň po čtyřech.“

Thad vyprávěl: „A tak jsem to udělal. Poník se ani nehnul. Chytil jsem ho za otěže, přivedl ho k ohradě, vyskočil mu na hřbet a běželi jsme jako o závod, abychom krávy zahnali zpátky na pastvinu. Old Smoky byl při práci neobvykle skvělý.“

Když Thad později chodil na střední školu, plně si uvědomil, že tehdy obdržel jasnou odpověď na modlitbu ve chvíli, kdy to naléhavě potřeboval. Poznamenal: „Andělé pomáhali Old Smokymu více, než bych toho byl schopen já sám, a naše rodina zůstala ušetřena tragédie.“ Později řekl: „To bylo první z mnoha nabádání, kterých se mi dostalo. ‚A o cokoli, co je správné, budete prositi Otce ve jménu mém věříce, že obdržíte, vizte, bude vám dáno.‘ (3. Nefi 18:20.)“⁷

My všichni máme dobytek, který musíme odehnat od kolejí, než dorazí vlak. Naše nebezpečí přicházejí v rozmanitých formách a velikostech. Některá jsou dokonce tak vážná jako Thadova nebezpečná situace a mohou mít pro nás nebo pro naše blízké život či duši ohrožující následky.

Jiné situace, s nimiž se potýkáme, možná nemusejí mít tak závažné následky, ale přesto nás tíží na mysli či na srdci. Jedno je ale jisté – každý z nás v životě zakusí protivenství a strasti, protože jsou součástí naší zkušenosti ve smrtelnosti. Pamatujte však na to, že Pán nám bude pomáhat!

Mám moc rád tato slova z Knihy Mormonovy: „Vidíme, že Bůh pamatuje na každý lid, ať je v kterékoli zemi; ano, on počítá lid svůj a nitro milosrdenství jeho je nad celou zemí.“ (Alma 26:37.)

To se týká každého z nás. Jak velkou útěchu přináší vědomí toho, že Pán nám bude pomáhat!

Abych to shrnul, povzbuzuji vás, abyste pamatovali na to, že si máte uchovávat hledisko evangelia. Dívejte se na svět kolem sebe objektivem evangelia Ježíše Krista.

Uchovávejte si duchovní rovnováhu. Všichni se ve svých různých životních rolích potýkáme s těžkostmi i příležitostmi a ty lze nejlépe zvládnout tím, že je vyvážíme vírou v Ježíše Krista a v Jeho Usmíření.

A konečně – mějte víru a naději, že Pán vám bude pomáhat. Právě toto poznání vám bude pomáhat v tom, abyste se sebedůvěrou čelili výzvám, jež jsou nevyhnutelnou součástí vašeho poslání ve smrtelnosti.