Portréty víry
Wilson Di Paula
San José, Uruguay
Po nehodě na motocyklu Wilson ochrnul. O rok později mu zemřela manželka. Jako vdovec s dvěma malými holčičkami nevěděl, co si počít. Nevěděl, zda má život nějaký účel. Wilson mohl zahořknout. Místo toho začal hledat pravdu.
Cody Bell, fotograf
Po nehodě na motorce a ztrátě manželky jsem zůstal sám na výchovu dvou malých holčiček. Vůbec jsem netušil, jak budu na invalidním vozíku schopen dcery vychovávat. Tato nehoda mi převrátila život naruby.
Měl jsem hodně otázek. Proč se lidem stávají špatné věci? Snažil jsem se v životě dělat to, co je správné, a pak mi zemřela manželka, já zůstal na invalidním vozíku a navíc lékaři museli operovat mou dceru, aby jí odstranili nádor v hlavě. Začal jsem mít pocit, že život nemá žádný účel.
Uvědomil jsem si, že musím najít pravdu. Zajímal jsem se o různá náboženství a našel jsem Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Pocítil jsem, že je pravdivá.
Dozvěděl jsem se, že existuje život po tomto životě a že poté, co zemřeme, můžeme být s těmi, které máme rádi. To mi přineslo radost, protože s manželkou jsem strávil deset nádherných let.
Nalezení evangelia mi v každém ohledu změnilo život. Začal jsem pociťovat klid v duši a získal jsem klidné svědomí. Když jsme každou neděli chodili na shromáždění, do naší rodiny vstoupilo štěstí. Přicházeli jsme domů posíleni. Dali jsme se pokřtít a nakonec jsme byli v chrámu v Argentině zpečetěni na celou věčnost.
Nyní se v Církvi dál rozvíjím. Sloužil jsem jako rádce v biskupstvu a snažím se ze všech zkušeností a ze všech životních zkoušek něčemu naučit. To mi dodává sílu. Za těch více než 20 let, co sedím na invalidním vozíku, jsem se naučil, že štěstí vychází z nitra. Člověk se učí něčemu novému každý den. Jsem za to vděčný.
Nyní vím, že naše existence na zemi má určitý účel. Jsme zde jako součást věčného plánu Nebeského Otce. Máme Spasitele, který překonal smrt a byl vzkříšen. Toto poznání mi dodává sílu. Nyní se snažím vytrvat a jít dál. Znám svůj účel a vím, že když se budu snažit žít způsobile, mohu mít věčnou rodinu.
Navzdory těžkostem, kterým Wilson a jeho dcera Sofia čelí, jim evangelium přináší pokoj, štěstí a sílu. Sofia od své operace bydlí s otcem. Wilson nachází radost ve službě v Církvi.
Pohyb po kuchyni na vozíku během vaření je jednou z mnoha dovedností, které si Wilson osvojil od doby, kdy po nehodě ochrnul od pasu dolů.
Wilson při studiu písem nachází naději a sílu u Spasitele.
Misionáři jsou na večeři u rodiny Di Paulových. Wilsonova láska k evangeliu je posilou pro jeho rodinu i pro Církev.
Wilson si po vážné nehodě a úmrtí své manželky kladl otázku, zda má život nějaký účel. Tento účel našel, když objevil evangelium Ježíše Krista.
Wilson a Sofia nacházejí naději v evangeliu. Více než 20 let strávených na invalidním vozíku nebrání Wilsonovi smysluplně sloužit druhým.
Wilsonův úsměv svědčí o hojnosti Ducha v jeho životě. „Štěstí vychází z nitra,“ říká Wilson. „Člověk se učí něčemu novému každý den.“
Rodina Di Paulových se při společné večeři dělí s misionáři nejen o jídlo, ale také o lásku k evangeliu a vděčnost za ně.