2019
Zasadily mi do srdce seménko
Říjen 2019


Hlasy Svatých posledních dnů

Zasadily mi do srdce seménko

Marta Algarveová

Santa Catarina, Brazílie

Obrázek
heart-shaped wreath of leaves with seed in middle

Ilustrace Rafael López

Odkud jsem přišla? Co tady dělám? Kam půjdu po tomto životě?

Když mi bylo 29, tyto otázky mi neustále přicházely na mysl. Moji rodiče už byli po smrti. Truchlila jsem nad ztrátou svého prvorozeného syna, který zemřel jako nemluvně. Vychovávala jsem tři další děti a život byl plný výzev.

Pán začal odpovídat na mé otázky, když do mého domova přivedl dvě mladé misionářky. Když jsem je pozvala dál, zeptaly se, zda mám pocit, že mi v životě něco chybí. Pověděla jsem jim o svých rodičích a synovi. O tom, že by podle mě bylo nespravedlivé mít děti a zakládat rodiny, kdyby všechno prostě končilo smrtí. Zeptala jsem se, zda své rodiče a svého syna ještě někdy uvidím.

„Marto,“ řekly mi, „svou rodinu můžeš mít na věčnost.“

Srdce se mi naplnilo radostí. Chtěla jsem se dozvědět více. Při příští návštěvě mě učily více o evangeliu Ježíše Krista. Daly mi Knihu Mormonovu a vyzvaly mě, abych ji četla a ptala se Boha, zda je to Jeho slovo. Jejich výzvu jsem přijala. Když jsem se modlila, Bůh mi odpověděl naprosto jasně. Ve svém srdci jsem věděla, že je to pravda.

Když jsem nastoupila do nové práce, ztratila jsem s misionářkami kontakt. V následujících měsících se rozpadlo mé manželství a já jsem se snažila začít s dětmi nový život.

Nakonec jsem se znovu vdala. Jednoho dne mi manžel řekl, že mu v životě chybí Bůh. Rozhodli jsme se navštívit církev, do které kdysi chodíval. Když jsme vešli do budovy, uviděla jsem na stole ve vstupní hale Knihu Mormonovu. Byla to tatáž církev, se kterou jsem se už seznámila! Moc se mi líbil Duch, kterého jsem tam pociťovala. Když jsme odešli, zeptala jsem se manžela, jak bych se mohla nechat pokřtít.

„Musí tě učit misionáři,“ odpověděl.

„Učili mě před pěti lety!“ řekla jsem.

Já i mé děti jsme opět měli lekce s misionáři. Náš křest byl nejšťastnější den v našem životě.

O několik let později jsem měla pocit, že bych měla říct sestrám, které mě učily jako první, že jsem vstoupila do Církve. Na Facebooku jsem našla skupinu navrátivších se misionářů z Brazilské misie Santa Maria. Byla mezi nimi i jedna ze sester, které mě učily. Poslala jsem jí žádost o přátelství a řekla jsem jí, kdo jsem, jak jsem se stala členkou Církve, že naše rodina byla zpečetěna v chrámu a že můj syn nyní slouží na misii na plný úvazek. Řekla jsem jí, že to vše bylo možné díky tomu, že mi se společnicí zasadily do srdce seménko znovuzřízeného evangelia.