S mocí Boží ve veliké slávě

Přibližně tři roky po Prvním vidění, večer 21. září 1823, se mladý Joseph Smith modlil, aby mohl obdržet odpuštění hříchů a zjistit, jaký je jeho stav a postavení před Bohem.¹ U jeho lůžka se objevila postava, oslovila Josepha jménem a prohlásila, že „je poslem poslaným… z přítomnosti Boží a že se jmenuje Moroni“. Moroni vysvětlil, že „Bůh má pro [Josepha] dílo, které [má] vykonati“,² a poučil ho o tom, jak bude na světlo světa vynesena Kniha Mormonova. Stojí za povšimnutí, že Kniha Mormonova byla jedním z prvních témat, jimž se Moroni ve svém poselství věnoval.

Kniha Mormonova je dalším svědectvím o Ježíši Kristu a úžasným nástrojem obrácení v těchto posledních dnech. Naším záměrem ve vztahu k šíření evangelia je zvát všechny lidi, aby přišli k Ježíši Kristu,³ přijali požehnání znovuzřízeného evangelia a vytrvali prostřednictvím víry ve Spasitele až do konce.⁴ Základními cíli kázání evangelia je pomáhat lidem zakusit mocnou změnu srdce⁵ a spojit se poutem s Pánem prostřednictvím posvátných smluv a obřadů.

Moroniovo seznámení Josepha Smitha s Knihou Mormonovou započalo v dispensaci plnosti časů práci na spasení a oslavení pro ty, kteří jsou na této straně závoje.

Moroni pak v rámci dalšího poučení pro Josepha citoval z knihy Malachiášovy ve Starém zákoně s malou odchylkou od toho, co je psáno v naší Bibli:

„Vizte, zjevím vám Kněžství rukou Eliáše, proroka, před příchodem velikého a hrozného dne Páně.

… A on zasadí do srdce dětí zaslíbení učiněná otcům a srdce dětí se obrátí k jejich otcům. Kdyby tomu tak nebylo, celá země by byla zcela zpustošena při jeho příchodu.“⁶

Účelem výstavby našich chrámů je zpřístupnit svatá místa, kde lze uzavírat posvátné smlouvy a vykonávat obřady nutné pro spasení a oslavení lidské rodiny, a to jak ve prospěch žijících, tak zesnulých. Poučení, kterého se Josephu Smithovi od Moroniho dostalo ohledně nesmírně důležité role Eliáše a kněžské pravomoci, rozvinulo téma práce na spasení a oslavení na této straně závoje a v naší dispensaci zahájilo práci za mrtvé na druhé straně závoje.

Stručně shrnuto, Moroniovo učení ze září roku 1823, které se týkalo Knihy Mormonovy a poslání Eliáše, stanovilo naukový základ pro práci na spasení a oslavení na obou stranách závoje.

Ponaučení, která Joseph Smith získal od Moroniho, měla vliv na každý aspekt jeho služby. Například na posvátném shromáždění, které se konalo v chrámu Kirtland 6. dubna 1837, Prorok prohlásil: „Po všem, co bylo řečeno, je největší a nejdůležitější povinností hlásat evangelium.“⁷

O téměř přesně sedm let později, 7. dubna 1844, pronesl Joseph Smith kázání, které je dnes známo jako kázání na památku Kinga Folletta [King Follett Discourse]. V něm prohlásil: „Tou největší zodpovědností, kterou nám Bůh na tomto světě uložil, je vyhledávat své mrtvé.“⁸

Jak ale může být kázání evangelia a zároveň vyhledávání našich zesnulých tou největší povinností a zodpovědností, kterou na nás Bůh vložil? Domnívám se, že Prorok Joseph Smith při obou zmíněných příležitostech zdůraznil zásadní pravdu, že smlouvy uzavřené prostřednictvím pravomocných kněžských obřadů nás mohou spojit poutem s Pánem Ježíšem Kristem a že jsou nepostradatelnou podstatou práce na spasení a oslavení na obou stranách závoje.

Misionářská práce, chrámová práce a práce na rodinné historii jsou navzájem se doplňující a související stránky jednoho velikého díla, které se zaměřuje na posvátné smlouvy a obřady, jež nám umožňují, abychom v životě obdrželi moc božskosti a nakonec se navrátili do přítomnosti Nebeského Otce. A tak ony dva Prorokovy citáty, u nichž se může zprvu zdát, že si vzájemně protiřečí, ve skutečnosti zdůrazňují ústřední bod tohoto velikého díla posledních dnů.

Spasitel řekl:

„Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.

Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.“⁹

Spasitelovo jho na sebe bereme tím, že se učíme o posvátných smlouvách a obřadech, způsobile je přijímáme a ctíme je. Pevně připoutáni ke Spasiteli a spojeni s Ním jsme tehdy, když věrně pamatujeme na závazky, které jsme přijali, a když se ze všech sil snažíme žít v souladu s nimi. A toto pouto se Spasitelem je v každé fázi našeho života zdrojem duchovní síly.

Vybízím vás, abyste se zamysleli nad požehnáními, jež jsou slíbena učedníkům Ježíše Krista, kteří dodržují smlouvy. Nefi například „spatřil církev Beránka Božího [v posledních dnech], a bylo jich málo…, svatí Boží [byli] také po celé tváři země; a jejich panství… byla malá“.¹⁰

Rovněž „spatřil moc Beránka Božího, jak sestoupila na svaté z církve Beránkovy a na lid smlouvy Páně, … a byli ozbrojeni spravedlivostí a mocí Boží ve veliké slávě“.¹¹

Slova „ozbrojeni spravedlivostí a mocí Boží ve veliké slávě“ nepředstavují jen jakousi hezkou myšlenku ani nejsou jen příkladem krásného jazyka písem. Naopak, tato požehnání jsou snadno rozpoznatelná v životě bezpočtu Pánových učedníků v posledních dnech.

Díky pověřením, která jako člen Dvanácti dostávám, cestuji po celém světě. A jsem požehnán tím, že se s mnohými z vás setkávám a získávám od vás pozoruhodná ponaučení. Svědčím o tom, že Pánův lid smlouvy v dnešní době je vskutku ozbrojen spravedlivostí a mocí Boží ve veliké slávě. Bývám svědkem víry, odvahy, perspektivy, vytrvalosti a radosti, jež dalece přesahují schopnosti smrtelníka – a jež mohl zajistit jedině Bůh.

Byl jsem svědkem spravedlivosti a moci Boží ve veliké slávě, obdržených prostřednictvím věrnosti smlouvám a obřadům, v životě jednoho mladého člena Církve, který po strašlivé autonehodě skončil částečně ochrnutý. Měl jsem možnost se s tímto věrným a oddaným člověkem po vyčerpávajících měsících, které mu zabralo zotavování a přizpůsobování se novému stylu života s omezenou pohyblivostí, setkat a popovídat si s ním. Během rozhovoru jsem se zeptal: „Čemu vám tato zkušenost pomohla se naučit?“ Okamžitá odpověď zněla: „Nejsem smutný. Nezlobím se. A všechno bude v pořádku.“

Byl jsem svědkem spravedlivosti a moci Boží ve veliké slávě, obdržených prostřednictvím věrnosti smlouvám a obřadům, v životě nově pokřtěných a konfirmovaných členů Církve. Tito obrácení dychtili po tom, aby se mohli učit a sloužit, byli odhodlaní, avšak často si nebyli jisti, jak odložit staré zvyky a silné tradice, ale přesto se radovali z toho, že se z nich stávají „spoluměšťané svatých a domácí Boží“.¹²

Byl jsem svědkem spravedlivosti a moci Boží ve veliké slávě, obdržených prostřednictvím věrnosti smlouvám a obřadům, v životě rodiny, která láskyplně pečovala o manželského partnera a rodiče, který trpěl nevyléčitelnou nemocí. Tito udatní učedníci popsali období, kdy se jejich rodina cítila zcela osamocena – a období, kdy si byli vědomi toho, že je pozvedá a posiluje ruka Páně. Tato rodina vyjádřila upřímnou vděčnost za tyto obtížné zkušenosti ve smrtelnosti, které nám umožňují růst a stávat se více takovými, jako jsou náš Nebeský Otec a náš Vykupitel Ježíš Kristus. Bůh této rodině pomohl a požehnal jí společenstvím Ducha Svatého a učinil z jejího domova posvátné útočiště podobné chrámu.

Byl jsem svědkem spravedlivosti a moci Boží ve veliké slávě, obdržených prostřednictvím věrnosti smlouvám a obřadům, v životě jedné členky Církve, která si prošla zármutkem plynoucím z rozvodu. Duchovní a emoční utrpení této sestry ještě zvyšoval pocit nespravedlnosti spojený s tím, že její manžel porušil smlouvy a jejich manželství se rozpadlo. Toužila po spravedlnosti a přijetí odpovědnosti.

Zatímco tato věrná žena zápolila se vším, co ji potkalo, studovala Spasitelovo Usmíření a přemítala o něm s větší soustředěností a horlivostí než kdykoli předtím ve svém životě. Poznenáhlu jí začalo duši zkrápět hlubší porozumění Kristově vykupujícímu poslání – porozumění Jeho utrpení za naše hříchy a také za naše bolesti, slabosti, zklamání a úzkosti. A pocítila nutkání položit si hlubokou otázku: Ačkoli cena za ony hříchy byla již zaplacena, požadovala bys, aby byla zaplacena dvakrát? Uvědomila si, že takový požadavek by nebyl ani spravedlivý, ani milosrdný.

Tato žena zjistila, že když se spojí poutem se Spasitelem prostřednictvím smluv a obřadů, dokáže to uzdravit rány způsobené nespravedlivým uplatňováním morální svobody jednání, kterého se dopouštěl někdo jiný, a umožní jí to najít v sobě schopnost odpustit a obdržet pokoj, milosrdenství a lásku.

Zaslíbení a požehnání pramenící ze smluv jsou možná jen díky našemu Spasiteli Ježíši Kristu. Vybízí nás, abychom k Němu hleděli,¹³ abychom k Němu přišli,¹⁴ abychom se od Něho učili¹⁵ a abychom se s Ním spojili poutem neboli se Mu zavázali¹⁶ prostřednictvím smluv a obřadů Jeho znovuzřízeného evangelia. Svědčím a slibuji, že budeme-li ctít smlouvy, budeme ozbrojeni spravedlivostí a mocí Boží ve veliké slávě. A dosvědčuji, že žijící Pán Ježíš Kristus je náš Spasitel. O těchto pravdách radostně svědčím v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.