„Miluješ-li mne více než [toto všechno]?“

V listopadu roku 2019 jsem s jedním přítelem navštívil Svatou zemi. Během našeho pobytu jsme si procházeli a studovali verše z písem, které se týkají života Ježíše Krista. Jednoho rána jsme stáli na severozápadním břehu Galilejského moře na místě, které mohlo být tím, kde se Ježíš po svém Vzkříšení setkal se svými učedníky.

Po Ježíšově Vzkříšení, jak čteme v Janovi ve 21. kapitole, lovili Petr a další učedníci celou noc ryby, ale bez úspěchu.¹ Ráno spatřili, jak na břehu stojí muž. Ten jim řekl, že mají hodit síť do vody z druhé strany lodi. K jejich úžasu se síť zázračně naplnila.²

Okamžitě poznali, že oním mužem je Pán, a spěchali se s Ním přivítat.

Jakmile síť plnou ryb vytáhli na břeh, řekl jim Ježíš: „Poďte, obědujte.“³ Jan uvádí, že „když poobědvali, řekl Ježíš Šimonovi Petrovi: Šimone Jonášův, miluješ-li mne více než [toto všechno]?“⁴

Zatímco jsem stál na témže břehu onoho jezera, uvědomil jsem si, že tato Spasitelova otázka je jednou z nejdůležitějších otázek, které možná jednoho dne položí i mně. Téměř jsem slyšel Jeho hlas, jak se ptá: „Russelle, miluješ-li mne více než toto všechno?“

Kladete si otázku, o čem Ježíš mluvil, když se Petra ptal: „Miluješ-li mne více než [toto všechno]?“

Pokud si tuto otázku vztáhneme na sebe v dnešní době, mohl by se nás Pán ptát na naši zaneprázdněnost a na mnohé pozitivní i negativní vlivy, které soupeří o naši pozornost a o náš čas. Mohl by se každého z nás ptát, zda Ho milujeme více než věci tohoto světa. Mohla by to být otázka ohledně toho, čeho si v životě opravdu ceníme, koho následujeme a jak nahlížíme na vztahy, které máme se členy své rodiny a se svými bližními. Nebo by se mohl ptát, co nám skutečně přináší radost a štěstí.

Přinášejí nám věci tohoto světa radost, štěstí a pokoj, které Spasitel nabídl svým učedníkům a které nabízí i nám? Pouze On nám může přinášet opravdovou radost, štěstí a pokoj tím, že Ho budeme milovat a že se budeme řídit Jeho učením.

Jak bychom odpověděli na otázku: „Miluješ-li mne více než [toto všechno]?“

Jakmile odhalíme plnější význam této otázky, dokážeme se stát lepšími členy své rodiny a lepšími sousedy, občany, členy Církve a syny a dcerami Božími.

Vzhledem ke svému věku jsem se zúčastnil již mnoha pohřbů. Jsem si jist, že mnozí z vás si povšimli toho, čeho jsem si povšiml i já. Když řečník připomíná život zesnulého člena rodiny nebo přítele, jen zřídkakdy mluví o tom, jak velký měl dotyčný dům, kolik měl aut nebo jaké měl zůstatky na bankovních účtech. Obvykle nemluví o příspěvcích na sociálních sítích. Na většině pohřbů, kterých jsem se účastnil, se řečníci u svých blízkých zaměřují na jejich vztahy, na jejich službu druhým, na ponaučení a zkušenosti, které v životě získali, a na jejich lásku k Ježíši Kristu.

Nechápejte mě špatně. Neříkám, že je něco špatného na tom, když má člověk krásný domov nebo hezké auto, ani že je špatné používat sociální sítě. Říkám však, že v konečném důsledku na těchto věcech záleží jen velmi málo ve srovnání s láskou ke Spasiteli.

Pokud milujeme a následujeme Spasitele, máme v Něho víru. Činíme pokání. Následujeme Jeho příklad, dáváme se pokřtít a přijímáme Ducha Svatého. Vytrváváme až do konce a zůstáváme na cestě smlouvy. Odpouštíme členům rodiny a bližním tím, že se přestáváme zabývat pocity křivdy, které v sobě možná chováme. S upřímností usilujeme o to, abychom dodržovali Boží přikázání. Usilujeme o to, abychom byli poslušní. Uzavíráme a dodržujeme smlouvy. Ctíme svého otce a svou matku. Nebereme zřetel na negativní světské vlivy. Připravujeme se na Spasitelův Druhý příchod.

V dokumentu „Žijící Kristus – svědectví apoštolů“ čteme: „[Ježíš] se jednoho dne vrátí na zemi. … Bude panovat jako Král králů a vládnout jako Pán pánů a každé koleno se skloní a každý jazyk promluví před Ním v uctívání. Každý z nás stane, aby Jím byl souzen podle svých skutků a přání svého srdce.“⁵

Jako jeden z apoštolů, kteří dokument „Žijící Kristus“ podepsali, mohu říci, že díky znalosti skutečnosti, že Ježíš „je světlem, životem a nadějí světa“,⁶ ve mně sílí touha milovat Spasitele každým dnem více.

Svědčím o tom, že Nebeský Otec a Ježíš Kristus žijí. Svědčím o tom, že nás milují. Písma učí, že „tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný“.⁷ Písma rovněž učí, že Ježíš „tak miloval svět, že dal svůj vlastní život, aby tolik, kolik by uvěřilo, se mohlo státi syny [a dcerami] Božími“.⁸

Nebeský Otec nás miloval natolik, že připravil svůj plán spasení, jehož ústřední postavou je Spasitel. A Ježíš nás miloval natolik, že na veliké Radě v nebi, když se Nebeský Otec otázal: „Koho pošlu?“, tak On, který byl Prvorozeným ze všech Otcových duchovních dětí, odpověděl: „Zde jsem, pošli mne.“⁹ Řekl Otci: „Otče, staň se vůle tvá a sláva buď tvou na věky.“¹⁰ Ježíš se dobrovolně nabídl, že bude naším Spasitelem a Vykupitelem, abychom se mohli stát takovými, jako jsou Oni, a vrátit se do Jejich přítomnosti.

Tyto dva verše z písem rovněž učí, že abychom se mohli vrátit do Jejich přítomnosti, musíme věřit. Musíme věřit v Ježíše a v Boží plán štěstí. Věřit znamená milovat a následovat našeho Spasitele a dodržovat přikázání, a to i uprostřed zkoušek a svárů.

Dnešní svět je nestabilní. Je plný zklamání, neshod, strádání a rozptýlení.

President Dallin H. Oaks v roce 2017 poznamenal: „Toto je obtížná doba, plná velkých trápení, jako jsou války a pověsti o válkách, možné epidemie infekčních chorob, sucha, záplavy a globální oteplování.“¹¹

Nemůžeme přijít o svou lásku k Ježíši a naději v Něj, dokonce i kdybychom měli čelit zdánlivě zdrcujícím obtížím. Nebeský Otec a Ježíš na nás nikdy nezapomenou. Mají nás rádi.

Loni v říjnu nás president Russell M. Nelson učil, jak je důležité, abychom Nebeského Otce a Ježíše Krista kladli ve svém životě na první místo. President Nelson učil, že jedním z významů slova Izrael je „nechť Bůh převládne“.¹²

Pak každému z nás položil tyto otázky: „Jste i vy ochotni dovolit Bohu, aby ve vašem životě převládl? Jste i vy ochotni dovolit Bohu, aby byl tím nejdůležitějším vlivem ve vašem životě? Umožníte Jeho slovům, Jeho přikázáním a Jeho smlouvám ovlivňovat to, co každý den děláte? Umožníte Jeho hlasu, aby měl přednost před všemi ostatními? Jste ochotni dovolit, aby cokoli, co Bůh potřebuje, abyste udělali, mělo přednost před každým jiným přáním? Jste ochotni nechat svou vůli pohltit v té Jeho?“¹³

Musíme pamatovat na to, že naše skutečné štěstí závisí na našem vztahu s Bohem a s Ježíšem Kristem a na vztazích, které máme mezi sebou navzájem.

Jednou z možností, jak dát najevo svou lásku, je připojit se k rodině, přátelům nebo sousedům v nějakých drobných záležitostech, abychom si byli schopni navzájem lépe sloužit. Dělat to, díky čemu bude tento svět lepším místem.

Co můžete ve vlastním životě dělat, aby bylo patrné, že milujete na prvním místě Pána?

Budeme-li se zaměřovat na to, abychom milovali své bližní tak, jak je miluje On, začneme mít lidi kolem sebe skutečně rádi.¹⁴

Znovu se ptám, jak byste odpověděli na Spasitelovu otázku: „Miluješ-li mne více než [toto všechno]?“

Jakmile se nad touto otázkou zamyslíte tak, jak jsem to učinil já, modlím se, abyste mohli odpovědět stejně jako před velmi dávnou dobou Petr: „Ovšem, Pane, ty víš, že tě miluji“,¹⁵ a abyste to pak mohli dávat najevo prostřednictvím toho, že budete milovat Boha a sloužit Mu, a totéž činit i ve vztahu ke všem, kteří jsou kolem vás.

Svědčím o tom, že jsme požehnáni tím, že máme evangelium Ježíše Krista, aby nás mohlo vést ohledně toho, jak žít a jak se k sobě navzájem chovat. V Pánu zjistíme, že každá Boží dcera a každý Boží syn jsou pro Něj velmi drahocenní.

Svědčím o tom, že Ježíš Kristus je náš milovaný Spasitel. Je Jednorozeným Synem Božím. O tom vám pokorně svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.