Příprava na Druhý příchod Krista

Jak je zaznamenáno v Knize Mormonově, spravedlivý Lamanita Samuel prorokoval lidu Nefitů, který už byl v té době převážně lidem odpadlým,¹ o znameních doprovázejících narození Spasitele. Většina Nefitů naneštěstí tato znamení odmítla s tím, „že… není rozumné, že [má přijít] taková bytost jako Kristus“.²

Podle záznamů v písmech naneštěstí mnoho Židů podobně nedokázalo přijmout, že dlouho očekávaným Mesiášem je opravdu muž jménem Ježíš z málo uznávané galilejské provincie.³ Ježíš, který vskutku přišel naplnit mnohá proroctví pronesená židovskými proroky, byl zavržen, a dokonce i ukřižován kvůli tomu, že Židé, jak učil prorok Knihy Mormonovy Jákob, „hleděli za cíl“. Jákob následně vydal toto svědectví: „Bůh od nich odňal jasnost svou a vydal jim mnohé věci, jimž nemohou rozuměti, protože si to přáli. A protože si to přáli, Bůh to vykonal, aby klopýtali.“⁴

Jakkoli podivné se to může zdát, žádné učení, zázrak, a dokonce ani zjevení se nebeského anděla, jehož byli svědky Laman a Lemuel,⁵ není dostatečně přesvědčivé, aby přimělo některé lidi ke změně směru, názoru nebo přesvědčení ohledně toho, že je něco pravdivé. To platí obzvlášť v případě, kdy učení nebo zázraky nejsou v souladu s předem osvojenými rozmary, přáními a myšlenkami daného člověka.

Porovnejme na okamžik dvě pasáže z písem – v první apoštol Pavel hovoří o posledních dnech a popisuje způsoby člověka a ve druhé prorok Alma ukazuje, jak Bůh uskutečňuje mezi lidmi své dílo. Nejprve Pavlova slova:

„Toto pak věz, že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční.

Nebo nastanou lidé sami sebe milující, peníze milující, chlubní, pyšní, zlolejcí, rodičů neposlušní, nevděční, bezbožní,

nelítostiví, smluv nezdrželiví, utrhači, nestředmí, plaší, kterýmž nic dobrého milo není.

Zrádci, přívažčiví, nadutí, rozkoší milovníci více nežli milovníci Boha. …

[Kteříž] vždycky se učí, ale nikdy ku poznání pravdy přijíti nemohou.“⁶

A nyní slova Almy, která uvádějí jistou základní zásadu evangelia Ježíše Krista: „Nyní, ty se můžeš domnívati, že to je pošetilost ve mně; ale viz, já ti pravím, že malými a prostými věcmi se uskutečňují věci veliké; a malé prostředky v mnoha případech zahanbují moudré.“⁷

Žijeme v novodobém světě, který je plný velikého poznání a věhlasu. Toto poznání a tento věhlas nicméně příliš často zastírají nejistý základ, na němž jsou postaveny. V důsledku toho však nevedou ke skutečné pravdě, k Bohu a k moci obdržet zjevení, získat duchovní poznání a osvojit si víru v Ježíše Krista, jež vede ke spasení.⁸

Připomíná nám to hlubokomyslná slova, která pronesl Pán k Tomášovi a dalším apoštolům v předvečer své smírné oběti: „Dí jemu Ježíš: Já jsem ta cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.“⁹

Od těch, kteří mají oči k vidění, uši k slyšení a srdce k vnímání, se více než kdy jindy požaduje, aby se postavili skutečnosti, že Druhý příchod Ježíše Krista se čím dál více blíží. Je pravda, že při Jeho návratu čekají ty, kteří budou na zemi, veliké těžkosti, ale věrní si v tomto ohledu nemusí dělat starosti.

Nyní budu chvíli citovat z církevního tématu z evangelia s názvem „Druhý příchod Ježíše Krista“:

„Až Spasitel opět přijde, přijde v moci a slávě, aby uplatnil nárok na zemi jako na své království. Jeho Druhý příchod označí začátek milénia.

Druhý příchod bude strašlivou a bolestnou dobou pro zlovolné, ale bude to den pokoje pro spravedlivé. Pán prohlásil:

‚Neboť ti, kteří jsou moudří a přijali pravdu a vzali si Svatého Ducha za průvodce svého a nebyli oklamáni – vpravdě pravím vám, ti nebudou poraženi a uvrženi do ohně, ale toho dne obstojí.

A země jim bude dána jako dědictví; a budou se množiti a síliti a děti jejich vyrostou bez hříchu ke spasení.

Neboť Pán bude ve středu jejich a sláva jeho bude na nich a on bude králem jejich a zákonodárcem jejich.‘ (Nauka a smlouvy 45:57–59.)“¹⁰

V rámci naší přípravy na Druhý příchod Ježíše Krista uvádím důležitou, útěchu přinášející zprávu od proroka Amose ze Starého zákona určenou věrným: „Nečiní zajisté Panovník Hospodin ničeho, dokud nezjeví tajemství své služebníkům svým prorokům.“¹¹

V tomtéž duchu nám Pánův současný prorok pro celý svět, president Russell M. Nelson, nedávno poskytl tuto inspirovanou radu: „Evangelium Ježíše Krista je evangeliem pokání. Evangelium nás díky Spasitelovu Usmíření vybízí, abychom se neustále měnili, rostli a stávali se čistšími. Je to evangelium naděje, uzdravení a pokroku. Evangelium je tedy poselstvím radosti! Náš duch se raduje z každého malého krůčku kupředu, který učiníme.“¹²

Bezvýhradně svědčím a potvrzuji, že Bůh žije a že zázraky, které se každého dne dějí v životě bezpočtu lidí nižšího i vyššího postavení, jsou skutečné. Je pravda, že o mnohých posvátných zážitcích se hovoří jen zřídka, což je zčásti kvůli jejich božskému původu a kvůli tomu, že ti, kteří takové poznání nemají, by se jim mohli vysmívat.

V této souvislosti nám Moroni, poslední prorok Knihy Mormonovy, připomíná:

„A opět promlouvám k vám, kteří popíráte zjevení Boží a pravíte, že pominula, že není žádných zjevení ani proroctví ani darů ani uzdravování ani promlouvání jazyky a vykládání jazyků;

Vizte, pravím vám, ten, kdo popírá tyto věci, nezná evangelium Kristovo; ano, ten nečetl písma; pokud ano, nerozumí jim.

Neboť nedočítáme se, že Bůh je tentýž včera, dnes a na věky a že v něm není proměnlivosti ani nástinu změny?“¹³

Svůj proslov bych rád zakončil vskutku inspirovanými prorockými slovy, která pronesl Prorok Joseph Smith ke konci svého působení, zatímco vyhlížel Druhý příchod Ježíše Krista: „Nepůjdeme dál v tak veliké věci? Jděte kupředu, a ne zpátky. Odvahu, bratří [a, mohu-li dodat, sestry]; a dál, dál k vítězství! Nechť se srdce vaše raduje a je nesmírně radostné.“¹⁴ K tomu připojuji své svědectví ve jménu Ježíše Krista, amen.