Způsobilost neznamená bezchybnost

Jednou jsem poslal své dceři a jejímu manželovi zprávu, kterou jsem nadiktoval a telefon mi ji převedl na text. Řekl jsem: „Mám vás rád. Mějte se hezky.“ Ale oni dostali: „Nemám vás rád. Mějte stesky.“ Není zajímavé, jak snadno lze pozitivní a dobře míněnou zprávu špatně pochopit? To se někdy stává i s Božími poselstvími, která se týkají pokání a způsobilosti.

Někteří těmto poselstvím nedopatřením porozumějí tak, že pokání a změna nejsou nutné. Boží poselství ale zní, že jsou nezbytné.¹ Cožpak nás ale Bůh nemiluje i navzdory našim nedokonalostem? Samozřejmě! Bůh nás miluje dokonale. Miluji svá vnoučata i s jejich nedokonalostmi, ale to neznamená, že si nepřeji, aby se zdokonalovala a naplnila svůj potenciál. Bůh nás miluje takové, jací jsme, ale zároveň nás příliš miluje na to, aby nás takovými nechal být.² Růst a přibližovat se k Pánu je hlavním účelem smrtelnosti.³ Podstatou Kristova Usmíření je změna. Nejenže nás Kristus může vzkřísit, očistit, utěšit a uzdravit, ale prostřednictvím toho všeho nás může proměnit, abychom se stali více takovými, jako je On.⁴

Někteří tomuto poselství nedopatřením porozumějí tak, že pokání je jednorázová záležitost. Boží poselství ale zní, jak učil President Russell M. Nelson, že „pokání… je… proces“.⁵ Pokání může vyžadovat čas a opakované úsilí,⁶ takže snaha zanechat hříchů⁷ a již nemít „sklonu činiti zlo, ale neustále činiti dobro“,⁸ je celoživotní záležitost.⁹

Život je jako cesta napříč kontinentem. Do cíle nemůžeme dojet na jednu nádrž. Musíme ji opakovaně doplňovat. Přijímání svátosti je jako zastavení u benzinové pumpy. Když činíme pokání a obnovujeme své smlouvy, slibujeme, že jsme ochotni zachovávat přikázání, a Bůh a Kristus nám žehnají Svatým Duchem.¹⁰ Stručně řečeno, my slibujeme, že budeme pokračovat ve své cestě, a Bůh s Kristem slibují, že nám budou doplňovat nádrž.

Někteří zmíněnému poselství nedopatřením porozumějí tak, že nejsou způsobilí získat plný podíl na požehnáních plynoucích z evangelia, protože se nedokáží úplně zbavit svých zlozvyků. Boží poselství ale zní, že způsobilost neznamená bezchybnost.¹¹ Způsobilost znamená být upřímný a snažit se. Musíme být upřímní k Bohu, k vedoucím kněžství a k dalším lidem, kteří nás mají rádi,¹² a musíme se snažit zachovávat Boží přikázání a nikdy se nevzdat kvůli tomu, že klopýtneme.¹³ Starší Bruce C. Hafen řekl, že rozvíjení křesťanského charakteru „vyžaduje spíše trpělivost a vytrvalost než bezchybnost“.¹⁴ Pán řekl, že dary Ducha jsou „dány pro dobro těch, kteří mne milují a zachovávají všechna přikázání má, a toho, kdo se snaží tak činiti“.¹⁵

Jeden mladý muž, kterému budu říkat Damon, napsal: „Když jsem dospíval, zápolil jsem s pornografií. Vždycky jsem se velmi styděl, že se mi nedaří dát vše do pořádku.“ Damona po každém poklesku trápila tak pronikavá bolest pramenící z výčitek svědomí, že sám sebe tvrdě odsoudil jako nezpůsobilého pro přijetí jakékoli milosti, odpuštění nebo dalších příležitostí, které by mu Bůh mohl dát. Řekl: „Rozhodl jsem se, že si zkrátka zasloužím, abych se neustále cítil hrozně. Měl jsem za to, že mě Bůh nejspíš nemá rád, protože nejsem ochoten tvrději pracovat na tom, abych to jednou provždy dostal pod kontrolu. Někdy jsem byl úspěšný celý týden, a někdy dokonce i měsíc, ale poté jsem znovu klopýtl a pomyslel si: ‚Nikdy nebudu dostatečně dobrý, tak proč se vůbec snažit?‘“

V jednu takovou bezútěšnou chvíli řekl Damon svému vedoucímu kněžství: „Možná bych měl přestat chodit na shromáždění. Z mého pokrytectví je mi na nic.“

Jeho vedoucí odpověděl: „Nejsi pokrytec, protože máš zlozvyk, ze kterého se pokoušíš vymanit. Jsi pokrytec, pokud se snažíš to skrýt, lhát ohledně toho nebo přesvědčit sám sebe, že je to problém Církve, protože má tak vysoká měřítka. Když ke svým skutkům přistupuješ upřímně a snažíš se posunout kupředu, není to pokrytectví. Je to učednictví.“¹⁶ Tento vedoucí citoval staršího Richarda G. Scotta, který učil: „Pán nahlíží na slabost jinak než na vzpouru. … Když mluví o slabosti, je to vždy se soucitem.“¹⁷

Toto stanovisko dalo Damonovi naději. Uvědomil si, že Bůh se na něj nedívá shůry se slovy: „Tak Damon to zase zpackal.“ Namísto toho si nejspíše říká: „Je skvělé, kam až se Damon posunul.“ Tento mladý muž konečně přestal studem klopit zrak k zemi a přestal přemýšlet, čím by si své chyby omluvil nebo odůvodnil. Upřel zrak vzhůru, aby získal božskou pomoc, a nalezl ji.¹⁸

Damon řekl: „V minulosti jsem se na Boha obracel pouze s žádostí o odpuštění, ale nyní jsem prosil také o milost – o Jeho ‚uschopňující moc‘ [Průvodce k písmům, „Milost“]. To jsem nikdy předtím nedělal. Nyní trávím mnohem méně času tím, že se nenávidím za to, co jsem udělal, a mnohem více času tím, že pociťuji lásku k Ježíšovi za to, co udělal On.“

Pokud zvážíme, jak dlouho Damon se svým problémem zápolil, nebylo ze strany rodičů a vedoucích, kteří mu pomáhali, užitečné ani realistické příliš brzy říci, že už to nikdy nemá dělat, ani dle vlastního uvážení stanovit určité měřítko abstinence jako požadavek „způsobilosti“. Místo toho začali s malými a dosažitelnými cíli. Zbavili se přístupu „buď všechno, anebo nic“ a soustředili se na postupný pokrok, který Damonovi umožnil stavět na řadě úspěchů namísto na řadě selhání.¹⁹ Damon stejně jako zotročený lid Limhiův zjistil, že se mu může „postupně… dařiti“.²⁰

Starší D. Todd Christofferson radil: „Chceme-li se vypořádat s něčím [hodně] velkým, bude možná třeba to rozdělit na malé denní části. … Začlenit do svého charakteru nové a hodnotné návyky nebo překonat zlozvyky nebo závislosti [velmi] často znamená pracovat na tom dnes a pokračovat zítra, a pak další den, možná i mnoho dnů, ba i měsíců a roků. … Ale dokázat to můžeme, protože můžeme žádat Boha… o pomoc, kterou každý den potřebujeme.“²¹

Bratři a sestry, pandemie covidu-19 nebyla jednoduchá pro nikoho, ale izolace spojená s karanténními omezeními ztížila život především těm, kteří zápasí se zlozvyky. Pamatujte na to, že změna je možná, že pokání je proces a že způsobilost neznamená bezchybnost. A co je ze všeho nejdůležitější, pamatujte na to, že Bůh a Kristus jsou ochotni nám pomáhat tady a teď.²²

Někteří zmíněnému poselství nedopatřením porozumějí tak, že Bůh se svou pomocí vyčkává až dokud neučiníme pokání. Boží poselství ale zní, že nám bude pomáhat, zatímco budeme činit pokání. Jeho milost je nám dostupná „bez ohledu na to, kde se na cestě poslušnosti nacházíme“.²³ Starší Dieter F. Uchtdorf řekl: „Bůh nepotřebuje lidi, kteří jsou dokonalí. Hledá ty, kteří nabídnou své srdce a ochotnou mysl [viz Nauka a smlouvy 64:34], a ty učiní dokonalými v Kristu [viz Moroni 10:32–33].“²⁴

Nefunkční a napjaté vztahy ublížily tolika lidem do takové míry, že je pro ně nyní těžké věřit v Boží soucit a shovívavost. Je pro ně těžké vidět Boha takového, jaký je – jako milujícího Otce, který nám pomáhá v době potřeby²⁵ a který dává „dobré věci těm, kteří ho prosí“.²⁶ Jeho milost není pouhým oceněním pro způsobilé. Je to „božská pomoc“, kterou nám poskytuje a která nám pomáhá stát se způsobilými. Milost není pouhou odměnou pro spravedlivé. Je to „dar síly“, který nám Bůh poskytuje a který nám pomáhá stát se spravedlivými.²⁷ Nejenže kráčíme k Bohu a Kristu. Kráčíme s Nimi.²⁸

V Církvi po celém světě recitují mladí lidé téma Mladých žen a téma kvor Aronova kněžství. Od Nového Zélandu přes Španělsko a Etiopii až po Japonsko mladé ženy prohlašují: „Vážím si daru pokání.“ Od Chile přes Guatemalu až po město Moroni v Utahu mladí muži prohlašují: „Zatímco budu usilovat o to, abych sloužil, uplatňoval víru, činil pokání a každým dnem se zlepšoval, budu uschopněn obdržet chrámová požehnání a trvalou radost pramenící z evangelia.“

Slibuji, že zmíněná požehnání a radost jsou skutečné a dostupné těm, kdo dodržují všechna přikázání a „kdo se snaží tak činiti“.²⁹ Když máte pocit, že jste již selhali příliš mnohokrát na to, abyste se dál snažili, pamatujte, že Kristovo Usmíření a milost, kterou přináší, jsou skutečné.³⁰ Jeho „rámě milosrdenství… je k vám vztaženo“.³¹ Jste a budete milováni – dnes, za 20 let a na věky. Ve jménu Ježíše Krista, amen.