Každodenní znovuzřízení

Existuje často opakovaná teorie, že lidé, kteří se ztratí, chodí v kruzích. Před nedávnem tuto teorii testovali vědci z Institutu Maxe Plancka pro biologickou kybernetiku. Vzali účastníky do hustého lesa a dali jim jednoduchý pokyn: „Jděte přímým směrem.“ Nebyly tam žádné viditelné orientační body. Testované osoby se musely spoléhat pouze na vlastní orientační smysl.

Jak myslíte, že se jim vedlo?

Vědci došli k závěru, že „když lidé nemají spolehlivá vodítka týkající se směru jejich chůze, skutečně chodí v kruzích“.⁴ Při následném dotazování někteří účastníci sebevědomě tvrdili, že se od svého směru ani v nejmenším neodchýlili. Navzdory jejich velké sebejistotě údaje z GPS zařízení ukázaly, že se pohybovali v kruzích o průměru někdy jen 20 metrů.

Proč je pro nás tak obtížné kráčet přímým směrem? Někteří odborníci zastávají názor, že je to způsobeno malými, zdánlivě nevýznamnými odchylkami v terénu. Jiní poukazují na skutečnost, že každý z nás má jednu nohu nepatrně silnější než druhou. „Pravděpodobnější [ale] je,“ že se nám nedaří jít přímým směrem „[kvůli] rostoucí nejistotě ohledně toho, co vlastně přímý směr je.“⁵

Ať již je příčina jakákoli, jedná se o lidskou přirozenost – bez spolehlivých orientačních bodů se zkrátka od směru cesty odchylujeme.

Není zajímavé, jak zdánlivě nevýznamné faktory mohou významně ovlivnit náš život?

Znám to z vlastní zkušenosti, když jsem pracoval jako pilot. Pokaždé, když jsem zahájil přiblížení na letiště, jsem věděl, že většina mého pilotování bude spočívat v provádění neustálých drobných korekcí směru letu, abych bezpečně navedl letadlo na požadovanou přistávací dráhu.

Možná máte podobnou zkušenost při řízení automobilu. Vítr, nerovnosti na silnici, špatné seřízení kol, nepozornost – nemluvě o chování ostatních řidičů – to vše vás může z plánovaného směru vychýlit. Pokud těmto faktorům nebudete věnovat pozornost, může to pro vás skončit neštěstím.⁶

Obrázek

Automobil v<nb/>bazénu

Je tomu tak v oblasti fyzické.

A je tomu tak i v oblasti duchovní.

Většina změn v našem duchovním životě – pozitivních i negativních – probíhá postupně, krok za krokem. Podobně jako účastníci studie Institutu Maxe Plancka si možná ani neuvědomujeme, že se odchylujeme od správného směru. Můžeme být dokonce s velkou jistotou přesvědčeni, že kráčíme přímým směrem. Skutečností však je, že bez pomoci orientačních bodů, které by nás vedly, se od směru cesty nevyhnutelně odchýlíme a skončíme na místech, o nichž jsme nikdy netušili, že se na nich ocitneme.

To platí pro jednotlivce. A platí to i pro společnosti a celé národy. Písma jsou plná takových příkladů.

V knize Soudců je zaznamenáno, že poté, co zemřel Jozue, povstala další generace těch, „kteříž neznali Hospodina, ani skutků, kteréž učinil [pro] Izrael“.⁷

Navzdory úžasným nebeským zásahům, navštívením, záchranám a zázračným vítězstvím, jichž byly děti Izraele svědky za života Mojžíše a Jozua, lidé během jedné generace opustili onu Cestu a začali kráčet podle svých vlastních přání. A samozřejmě netrvalo dlouho a na toto chování doplatili.

Někdy k tomuto odpadnutí dojde až za několik generací. Jindy se to stane během několika let, či dokonce měsíců.⁸ Všichni jsme ale k tomu náchylní. Bez ohledu na to, jak silné byly naše duchovní zkušenosti v minulosti, máme jako lidské bytosti tendenci bloudit. Tak tomu je od dob Adama až dodnes.

Avšak není všechno ztraceno. Na rozdíl od bloudících účastníků testu máme spolehlivé a viditelné orientační body, podle nichž můžeme zhodnotit směr, kterým se ubíráme.

A co je těmito orientačními body?

Rozhodně k nim patří každodenní modlitba, přemítání o písmech a používání inspirovaných nástrojů, jako jsou osnovy Pojď, následuj mne. Každý den můžeme s pokorou a upřímností přistupovat k Božímu trůnu. Můžeme přemítat o svých činech a procházet okamžiky daného dne – uvažovat o své vůli a tužbách ve světle těch Jeho. Pokud jsme se odchýlili, prosíme Boha, aby nás „znovuzřídil“, a zavazujeme se, že se polepšíme.

Obrázek

Spasitel vede své ovce

Tyto okamžiky zkoumání vlastního nitra jsou příležitostí k opětovné kalibraci. Je to zahrada rozjímání, kde se můžeme procházet s Pánem a nechat se učit, vzdělávat a očišťovat psaným i Duchem zjeveným slovem našeho Nebeského Otce. Jsou to posvátné chvíle, kdy si připomínáme své slavnostní smlouvy, že budeme následovat laskavého Krista, kdy hodnotíme svůj pokrok a přizpůsobujeme svůj směr podle duchovních orientačních bodů, které Bůh svým dětem poskytuje.

Považujte to za své osobní každodenní znovuzřízení. Při svém putování jakožto poutníci po stezce slávy víme, jak snadné je odpadnout. Ale právě tak jako nás drobné odchylky mohou ze Spasitelovy cesty odvést, tak nás i malá a prostá napravení mohou spolehlivě přivést zpět. Když se nám do života vkrádá temnota, což se často stává, naše každodenní znovuzřízení nám otevírá srdce vůči nebeskému světlu, jež osvěcuje naši duši a zahání stíny, obavy a pochybnosti.

Budeme-li o to usilovat, „Bůh [nám dozajista] dá Svatým Duchem svým poznání, ano nevyslovitelným darem Ducha Svatého“.⁹ Tak často, jak budeme prosit, nás bude učit oné Cestě a pomáhat nám po ní jít.

To z naší strany samozřejmě vyžaduje nepřetržité úsilí. Nemůžeme se spokojit s duchovními zkušenostmi z minulosti. Potřebujeme nepřetržitý tok těchto zkušeností.

Nemůžeme se navždy spoléhat na svědectví druhých. Musíme budovat své vlastní.

Potřebujeme neustálý, každodenní příliv nebeského světla.

Potřebujeme chvíle osvěžení.¹⁰ Chvíle osobního znovuzřízení.

„Valící se vody“ nemohou dlouho „zůstati… nečisté“.¹¹ Abychom své myšlenky a činy uchovali v čistotě, musíme pokračovat dál!

Koneckonců, ani Znovuzřízení evangelia a Církve není jen cosi, co se událo jednou a již to skončilo. Je to pokračující proces – probíhá den za dnem, srdce za srdcem.

Jak plynou naše dny, tak plyne i náš život. Jeden pisatel to vyjádřil takto: „Den je jako celý život. Začnete dělat jednu věc, ale nakonec děláte něco jiného, plánujete si něco zařídit, ale nikdy se k tomu nedostanete. … A na konci života má tutéž nahodilost i celá vaše existence. Celý váš život má tutéž podobu jako jediný den.“¹²

Chcete změnit podobu svého života?

Změňte podobu svého dne.

Chcete změnit svůj den?

Změňte tuto hodinu.

Změňte právě teď to, jak přemýšlíte, co pociťujete a co děláte.

Malým kormidlem lze řídit velkou loď.¹³

Z malých cihel se mohou stát velkolepá sídla.

Z malých semínek mohou vyrůst ohromné sekvoje.

Dobře strávené minuty a hodiny jsou základem dobře prožitého života. Mohou nás inspirovat k dobrotivosti, pozvednout z bahna nedokonalostí a přivést nás zpět na vykupující cestu odpuštění a posvěcení.

Spolu s vámi pozvedám srdce s vděčností za velkolepý dar nové příležitosti, nového života a nové naděje.

Pozvedáme svůj hlas ke chvále našeho štědrého a odpouštějícího Boha. Neboť On je dozajista Bohem nových začátků. Vznešeným cílem veškerého Jeho konání je pomoci nám, Jeho dětem, uspět v našem úsilí o dosažení nesmrtelnosti a věčného života.¹⁴

Můžeme se stát novým stvořením v Kristu, neboť Bůh slíbil: „Kdykoli bude lid můj činiti pokání, odpustím mu poklesky jeho proti mně“¹⁵ a nebudu již na ně vzpomínat.¹⁶

Milovaní bratři a sestry, drazí přátelé, my všichni se čas od času odchýlíme z cesty.

Můžeme však znovu získat správný směr. Budeme moci proplout temnotou a zkouškami tohoto života a najít cestu zpět k milujícímu Nebeskému Otci, pokud budeme vyhledávat duchovní orientační body, které nám poskytl, přijímat osobní zjevení a usilovat o každodenní znovuzřízení. Právě takto se stáváme opravdovými učedníky našeho milovaného Spasitele Ježíše Krista.

Budeme-li tak činit, Bůh se na nás bude usmívat. „Hospodin… požehná tobě v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě. Vystaví tě sobě Hospodin za lid svatý.“¹⁷

Modlím se o to, abychom usilovali o každodenní znovuzřízení a neustále se snažili kráčet po cestě Ježíše Krista. Ve jménu Ježíše Krista, amen.