Věci duše mé

Bratři a sestry, když teď opět stojím v našem milovaném Konferenčním centru, na mysl mi přicházejí tato slova apoštola Petra: „Pane, dobré jest nám tuto býti.“¹

V myšlenkách se dnes zaměřuji na slova proroka Nefiho, který po smrti svého otce Lehiho vedl záznam svého lidu. Nefi napsal: „A na tyto píši věci duše své.“²

Dříve jsem tento verš přecházel s tím, že slovo věci není příliš elegantní ani duchovní a ve spojení s výrazem „duše své“ nezní dostatečně vznešeně. Dozvěděl jsem se ovšem, že slovo věci je v písmech použito 2354krát.³ Například v knize Mojžíšově: „Já jsem Počátek i Konec, Všemohoucí Bůh; skrze svého Jednorozeného jsem stvořil tyto věci.“⁴ A ve slovech Nefiho: „Vizte, duše má se těší z věcí Páně; a srdce mé neustále přemítá o tom, co jsem viděl a slyšel.“⁵

Nefiova slova vyvolávají otázky: „O jakých věcech přemítáte?“ „Na jakých věcech vám doopravdy záleží?“ „Co jsou věci vaší duše?“

Věci naší duše se často objasňují a prohlubují tím, že klademe otázky.

Během pandemie jsem se prostřednictvím přenosů či sociálních sítí setkával s mladými lidmi z celého světa v rámci mnoha velkých i malých zasvěcujících shromáždění a diskutovali jsme o jejich otázkách.

Čtrnáctiletý Joseph Smith měl v hloubi duše otázku, se kterou se obrátil na Pána. President Russell M. Nelson zdůraznil: „Předneste své otázky Pánu a dalším důvěryhodným zdrojům. Studujte s touhou věřit namísto s nadějí, že budete schopni najít kaz v tkanivu prorokova života nebo nesrovnalost v písmech. Přestaňte prohlubovat své pochybnosti tím, že je budete opakovat v kruhu… pochybovačů. Dovolte Pánu, aby vás vedl po cestě duchovního objevování.“⁶

Mladí lidé se mě často ptají, v co věřím a proč v to věřím.

Pamatuji si na virtuální návštěvu v domově jedné mladé ženy. Zeptal jsem se, zda je to poprvé, co je u ní doma apoštol. Rychle se usmála a odpověděla: „Ano.“ Otázka, kterou mi položila, byla dobrá: „Co jsou ty nejdůležitější věci, které bych měla vědět?“

Ve své odpovědi jsem uvedl věci duše své, tedy věci, které mě připravují na to, abych slyšel nabádání; které pozvedají můj zrak nad způsoby světa a které dávají účel mému úsilí v evangeliu a samotnému mému životu.

Mohu se s vámi o některé věci duše své podělit? Tyto věci se týkají všech, kteří se snaží být pravými učedníky Ježíše Krista. Deset by bylo hezké, kulaté číslo. Dnes se s vámi podělím o sedm a budu doufat, že si z vlastních zkušeností doplníte osmou, devátou a desátou.

Zaprvé – milujte Boha Otce a Ježíše Krista, našeho Spasitele.

Ježíš ustanovil první veliké přikázání: „Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své.“⁷

President Nelson dal najevo svou oddanost Bohu, našemu Věčnému Otci, a Jeho Synu Ježíši Kristu, když byl povolán, aby vedl Pánovu Církev, slovy: „Znám Je, mám Je moc rád a zavazuji se, že Jim – i vám – budu sloužit do posledního dechu.“⁸

Takže zaprvé – milujte Otce i Syna.

Zadruhé – „milovati budeš bližního svého“.⁹

Není to pouze dobrá myšlenka, je to druhé veliké přikázání. Vaši bližní jsou váš manželský partner a vaše rodina, členové sboru, kolegové v práci, spolubydlící, lidé jiné víry, lidé, kteří potřebují pomoc, a – upřímně řečeno – každý. Podstata přikázání, že máme milovat své bližní, je vyjádřena v písni „Já miloval vás“.¹⁰

President Nelson nám připomíná: „Když celým svým srdcem milujeme Boha, On naše srdce obrací… k blahu druhých.“¹¹

Zatřetí – milujte sami sebe.

Pro mnoho lidí to není jednoduché. Je zajímavé, že milovat sebe sama se zdá těžší než milovat druhé. Pán ale řekl: „Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“¹² Musíme si vážit své božské podstaty, stejně jako si jí váží Pán. Když nás tíží chyby, zármutek, pocity nedostatečnosti, zklamání, hněv nebo hřích, moc Spasitelova Usmíření je podle božského záměru jednou z věcí, která pozvedá duši.

Začtvrté – dodržujte přikázání.

Pán to řekl jasně: „Milujete-li mne, přikázání mých ostříhejte.“¹³ Každý den se snažte být o něco lepší, jednat o něco lépe a tlačit se kupředu ve spravedlivosti.

Zapáté – buďte neustále způsobilí k návštěvě chrámu.

Já tomu říkám „být doporučen Pánu“. Ať už máte možnost navštěvovat chrám, či nikoli, vaše způsobilost mít platné chrámové doporučení vám pomáhá zaměřovat se na to důležité – na cestu smlouvy.

Zašesté – buďte radostné a veselé mysli.

„Buďte dobré mysli a nebojte se,“¹⁴ řekl Pán. Proč? Jak, když na každém kroku čelíme výzvám? Díky slibu, který nám dal Ježíš Kristus: „Já, Pán, jsem s vámi a budu státi při vás.“¹⁵

President Nelson nazval znovuzřízené evangelium „poselstvím radosti“!¹⁶ A také vysvětlil: „Pocity radosti mají s naší životní situací společného jen málo, ale s tím, na co se v životě zaměřujeme, mají společné úplně všechno.“¹⁷

Zasedmé – následujte žijícího proroka Božího.

Tento bod je sice na mém seznamu sedmý, ale z hlediska své dnešní důležitosti je pro mě tím nejvýznamnějším.

V dnešní době máme na zemi proroka Božího! Nikdy nepodceňujte, jaký to má pro vás význam. Vzpomeňte si na onu mladou ženu, o které jsem mluvil na začátku. Přála si vědět, na jakých věcech nejvíce záleží. Tehdy jsem jí řekl: „Následuj žijícího proroka.“ A zdůrazňuji to i dnes.

Naše Církev se vyznačuje tím, že nás vedou proroci, vidoucí a zjevovatelé, které Bůh povolal pro tuto dobu. Slibuji vám, že pokud budete naslouchat jejich radám a řídit se jimi, nikdy nesejdete na scestí. Nikdy!

Žijeme v době, kdy jsme zmítáni sem a tam¹⁸, zatímco duchovnost, slušnost, bezúhonnost a úcta čelí útokům. Musíme činit rozhodnutí. Hlas Páně k nám promlouvá prostřednictvím Jeho proroka, aby utěšil naše obavy a pozvedl náš zrak, neboť když promlouvá president Nelson, hovoří za Pána.

Jsme požehnáni, že máme písma a učení, která nám připomínají: „Nejsouť zajisté myšlení má jako myšlení vaše, ani cesty vaše jako cesty mé, praví Hospodin.“¹⁹

To je patrné z příběhu Námana, významného syrského vojevůdce, který trpěl malomocenstvím a který se dozvěděl, že ho může uzdravit prorok Elizeus. Elizeus vyslal svého posla, aby Námanovi vyřídil, že když se sedmkrát umyje v řece Jordán, bude uzdraven. Náman se tomu vysmál. Zajisté existovala významnější řeka než Jordán a proč za ním přišel posel, když očekával, že ho uzdraví prorok Elizeus osobně? Náman už byl na cestě pryč, ale nakonec ho jeho služebníci přesvědčili: „Jakkoli velikou věc prorok ten rozkázal by tobě, což bys neměl učiniti toho?“²⁰ Náman se nakonec sedmkrát ponořil do Jordánu a byl uzdraven.

Příběh o Námanovi nám připomíná riziko toho, když si vybíráme pouze ty části prorockých rad, které odpovídají našim názorům, očekáváním nebo současným normám. Náš prorok nám neustále ukazuje cestu k naší vlastní řece Jordán, kde budeme uzdraveni.

Nejdůležitější slova, která můžeme slyšet, přemítat o nich a následovat je, jsou ta, která jsou zjevována prostřednictvím našeho žijícího proroka. Svědčím o tom, že když jsem se účastnil rad s presidentem Nelsonem, kde jsme diskutovali o závažných záležitostech Církve i světa, viděl jsem, jak skrze něj proudí zjevení. On zná Pána, zná Jeho cesty a přeje si, aby všechny Boží děti Pána Ježíše Krista slyšely.

Po mnoho let k nám prorok promlouval dvakrát do roka během generální konference. President Nelson ale kvůli komplexním problémům dnešní doby promlouvá mnohem častěji na fórech,²¹ sociálních sítích,²² zasvěcujících shromážděních²³ a tiskových konferencích.²⁴ Sledoval jsem ho při přípravě a přednesu hlubokých, zjevením prodchnutých poselství, ve kterých nabádal k větší vděčnosti a většímu zapojení všech našich bratrů a sester na zemi a která v našem životě prohloubila klid, naději, radost, zdraví a uzdravení.

President Nelson je talentovaný řečník, ale ještě důležitější je, že je to prorok Boží. Když se nad tím zamyslíme, je to úžasné, ale klíčové je uvědomit si, že jeho jasné vedení nás ochrání před podvody, vychytralostí a světskými způsoby, které v dnešním světě nabírají na síle.²⁵

Zjevení je podstatou povolání proroka. Dokument „Znovuzřízení plnosti evangelia Ježíše Krista – prohlášení světu při příležitosti dvoustého výročí“, zveřejněný na generální konferenci v dubnu 2020, zdůrazňuje, že Pán vede své dílo. První předsednictvo a Kvorum Dvanácti apoštolů v tomto prohlášení uvádějí: „S potěšením prohlašujeme, že zaslíbené Znovuzřízení postupuje kupředu skrze pokračující zjevení. Země již nebude nikdy stejná, neboť Bůh ‚v jedno [shromáždí] všecko v Kristu‘ (Efezským 1:10).“²⁶

„Všecko v Kristu“²⁷ a „věci duše [naší]“²⁸ jsou podstatou této Církve, tohoto evangelia a tohoto lidu.

Na závěr bych chtěl každého z vás vyzvat, abyste se zamysleli nad sedmi věcmi „duše své“, o kterých jsem dnes hovořil: milujte Boha Otce a Ježíše Krista, našeho Spasitele; milujte své bližní; milujte sebe sama; zachovávejte přikázání; vždy buďte hodni chrámového doporučení; buďte radostní a veselí; a následujte Božího žijícího proroka. Vyzývám vás, abyste nalezli svůj vlastní osmý, devátý a desátý bod. Zvažte způsoby, jimiž byste se mohli podělit o „věci“ svého srdce s druhými a povzbudit je k tomu, aby se modlili, přemítali a vyhledávali Pánovo vedení.

Věci duše mé jsou pro mě stejně cenné, jako jsou ty vaše pro vás. Tyto věci posilují naši službu v Církvi a ve všech oblastech života. Váží nás k Ježíši Kristu, připomínají nám naše smlouvy a pomáhají nám pociťovat bezpečí v Pánově náručí. Svědčím o tom, že Pán si přeje, aby naše duše nikdy nehladověla ani nežíznila, ale byla naplněna²⁹ Jeho láskou, zatímco se budeme snažit být Jeho pravými učedníky a být s Ním zajedno tak, jako je On zajedno s Otcem. Ve jménu Ježíše Krista, amen.