Buďme Kristovými následovníky

Při osobním studiu písem na mě zapůsobilo obrácení Saula z Tarsu, který se později stal známým jako Pavel, jak je to popsáno v Bibli.

Pavel se aktivně podílel na pronásledování Církve a křesťanů. Ale díky nebeské moci a Usmíření Ježíše Krista se zcela změnil a stal se jedním z významných Božích služebníků. Jeho životním vzorem byl Spasitel Ježíš Kristus.

Pavel v jednom ze svých dopisů vybídl Korintské, aby byli jeho následovníky tak, jako je on sám následovníkem Kristovým (viz 1. Korintským 11:1). Toto je upřímná výzva, platná od dob Pavla až do dnešních dnů – být Kristovými následovníky.

Začal jsem přemýšlet o tom, co to znamená stát se následovníkem Krista. A co je důležitější, začal jsem si klást otázku: „Jak Ho mám napodobovat?“

Být Kristovými následovníky znamená usilovat o to, abychom své jednání, chování a život uvedli do souladu se Spasitelovým vzorem. Znamená to osvojit si určité ctnosti. Znamená to být opravdovými učedníky Ježíše Krista.

Studoval jsem některé aspekty Spasitelova života a pro své dnešní poselství jsem vybral čtyři Jeho vlastnosti, které se snažím napodobovat a o které se s vámi podělím.

První Spasitelovou vlastností je pokora. Ježíš Kristus byl velmi pokorný již v předsmrtelném životě. Na Radě v nebi uznal Boží vůli a umožnil, aby zvítězila v plánu spasení lidstva. Řekl: „Otče, staň se vůle tvá a sláva buď tvou na věky.“ (Mojžíš 4:2.)

Víme, že Ježíš Kristus učil o pokoře a sám se pokořil, aby oslavil svého Otce.

Žijme v pokoře, protože to přináší pokoj (viz Nauka a smlouvy 19:23). Pokora předchází dosažení slávy a přináší nám Boží přízeň: „A všickni poddanost jedni druhým ukazujte, pokorou vnitř se ozdobte. Bůh zajisté pyšným se protiví, ale pokorným dává milost.“ (1. Petrova 5:5.) Pokora přináší jemné odpovědi. Je zdrojem spravedlivého charakteru.

Starší Dale G. Renlund učil:

„Ti, kteří kráčejí pokorně s Bohem, pamatují na to, co pro ně Nebeský Otec a Ježíš Kristus dělají.“

„S Bohem jednáme úctyhodně tím, že s Ním pokorně kráčíme.“ („Čiňte spravedlně, milujte milosrdenství a kráčejte pokorně s Bohem“, Liahona, listopad 2020, 111, 109.)

Druhou Spasitelovou vlastností je odvaha. Když myslím na Ježíše Krista, jak ve věku 12 let seděl v Božím chrámu mezi učiteli zákona a učil je božským věcem, všímám si toho, že měl již velmi brzy ve svém životě dobrý smysl pro odvahu, vytříbenou odvahu. Zatímco většina by očekávala, že uvidí, jak mladého chlapce učí učitelé zákona, On učil je, neboť „oni mu naslouchali a kladli mu otázky“ (Překlad Josepha Smitha, Lukáš 2:46 [v Průvodci k písmům]).

V letech 2016 až 2019 jsme sloužili na misii na plný úvazek v misii Mubji-Mayi v Konžské demokratické republice. V misii jsme z jedné zóny do druhé cestovali po silnici. V této oblasti se začalo stávat, že na silnice vnikali bandité ozbrojení sečnými zbraněmi a pohyb cestujících narušovali.

Obětí těchto nepokojů se stalo i pět misionářů, kteří v rámci přesunu přejížděli z jedné zóny do druhé. Protože jsme se sami před určitou dobou stali obětí takovéhoto útoku, začali jsme se bát o život a bezpečnost nás všech, a tak jsme se zdráhali po těchto silnicích cestovat, když jsme chtěli navštívit misionáře nebo pořádat zónové konference. Netušili jsme, jak dlouho bude tato situace trvat. Vypracoval jsem zprávu, kterou jsem poslal předsednictvu území, a popsal v ní své obavy z dalšího cestování – silnice byla totiž jedinou možností, jak se k našim misionářům dostat.

Starší Kevin Hamilton, který byl naším presidentem území Afrika-jihovýchod, mi ve své odpovědi napsal: „Poradil bych vám, abyste dělali to nejlepší, co je ve vašich silách. Buďte moudří a modlete se. Nevystavujte vědomě sebe ani své misionáře nebezpečí, ale zároveň jděte kupředu s vírou. ‚Nebo nedal nám Bůh ducha bázně, ale moci, a milování, a mysli způsobné.‘ (2. Timoteovi 1:7.)“

Toto nabádání nás velmi posílilo a umožnilo nám pokračovat v cestování a službě s odvahou až do konce naší misie, protože pro nás tento verš z písem představoval vedení od našeho Otce v nebi.

V novodobých písmech čteme tato inspirující slova Proroka Josepha Smitha, která odrážejí Pánovo povzbuzení určené nám: „Bratří, nepůjdeme dál v tak veliké věci? Jděte kupředu, a ne zpátky. Odvahu, bratří; a dál, dál k vítězství!“ (Nauka a smlouvy 128:22.)

Mějme odvahu dělat to, co je správné, i když je to nepopulární – odvahu bránit svou víru a jednat podle ní. Mějme odvahu činit každý den pokání, odvahu přijímat Boží vůli a být poslušni Jeho přikázání. Mějme odvahu žít spravedlivě a dělat to, co se od nás očekává v rámci našich různých povinností a postavení.

Třetí Spasitelovou vlastností je odpouštění. Spasitel během své služby ve smrtelnosti zabránil tomu, aby byla ukamenována žena přistižená při cizoložství. Nařídil jí: „Jdiž a nehřeš více.“ (Jan 8:11.) To ji přimělo k tomu, aby činila pokání a nakonec dosáhla odpuštění, neboť se o ní v písmech píše, že od oné hodiny oslavovala Boha a věřila ve jméno Jeho (viz Joseph Smith Translation, John 8:11).

Náš drahý president Russell M. Nelson během vánočního zasvěcujícího shromáždění v prosinci 2018 mluvil o čtyřech darech, které jsme od Spasitele obdrželi. Řekl, že jedním z darů, které Spasitel nabízí, je schopnost odpouštět:

„Skrze Jeho nekonečné Usmíření můžete odpustit těm, kteří vám ublížili a kteří možná nikdy nepřijmou odpovědnost za své hrubé jednání vůči vám.

Obvykle je snadné odpustit někomu, kdo o vaše odpuštění upřímně a pokorně usiluje. Ale Spasitel vám dá schopnost odpustit komukoli, kdo se k vám zachoval jakkoli špatně.“ („Čtyři dary, které vám nabízí Ježíš Kristus“ [Vánoční zasvěcující shromáždění s Prvním předsednictvem, 2. prosince 2018], broadcasts.ChurchofJesusChrist.org.)

Odpouštějme tedy upřímně jeden druhému, abychom získali odpuštění od Otce. Odpouštění nás osvobozuje a činí nás způsobilými přijímat každou neděli svátost. Odpouštění se od nás vyžaduje, abychom mohli být opravdovými učedníky Ježíše Krista.

Čtvrtou Spasitelovou vlastností je přinášení obětí. Oběť je součástí evangelia Ježíše Krista. Spasitel za nás přinesl tu nejvyšší oběť vlastního života, abychom mohli být vykoupeni. Když pociťoval bolest spojenou s obětí, prosil Otce, aby od Něj onen kalich odňal, ale vytrval až do konce této věčné oběti. Toto je Usmíření Ježíše Krista.

President M. Russell Ballard učil: „Oběť je projevem čisté lásky. Míru naší lásky k Pánu, k evangeliu a k bližním lze měřit tím, co jsme pro ně ochotni obětovat.“ („The Blesings of Sacrifice“, Ensign, May 1992, 76.)

Můžeme obětovat čas pro pastýřskou službu, pro službu druhým, pro konání dobra, pro práci na rodinné historii i pro zvelebování svého církevního povolání.

Můžeme věnovat finanční prostředky tím, že budeme platit desátek, postní oběti a další dary pro budování Božího království na zemi. Potřebujeme přinášet oběti, abychom dodržovali smlouvy, které jsme uzavřeli se Spasitelem.

Modlím se o to, abychom se tím, že budeme následovat Ježíše Krista a čerpat požehnání plynoucí z Jeho Usmíření, stávali čím dál pokornějšími a odvážnějšími, abychom čím dál více odpouštěli a více obětovali pro Jeho království.

Svědčím o tom, že Nebeský Otec žije a zná každého z nás osobně, že Ježíš je Kristus, že president Russell M. Nelson je dnešním Božím prorokem. Svědčím o tom, že Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů je království Boží na zemi a že Kniha Mormonova je pravdivá. Ve jménu Ježíše Krista, našeho Vykupitele, amen.