„Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh“
Můžeme se upokojit a vědět, že Bůh je náš Nebeský Otec, my jsme Jeho děti a Ježíš Kristus je náš Spasitel.
Během nedávného dne otevřených dveří pro zástupce médií, kdy byl představován nový dům Páně, jsem touto posvátnou stavbou prováděl skupinu novinářů. Popisoval jsem účel chrámů v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů a odpovídal na jejich mnohé skvělé otázky.
Než jsme vstoupili do celestiální místnosti, vysvětlil jsem, že tato konkrétní místnost v domě Páně symbolicky představuje pokoj a nádheru nebeského domova, do něhož se můžeme po tomto životě vrátit. Naznačil jsem našim hostům, že v celestiální místnosti mluvit nebudeme, ale že poté, co se přesuneme k další zastávce prohlídky, jakékoli otázky rád zodpovím.
Když jsme z celestiální místnosti odešli a shromáždili se na dalším místě, návštěvníků jsem se zeptal, zda by se chtěli podělit o nějaké své postřehy. Jedna novinářka velmi pohnutě řekla: „Nic podobného jsem v životě nezažila. Netušila jsem, že takový klid a pokoj na světě existuje; prostě jsem nevěřila, že je takové nerušené prostředí možné.“
Upřímnost i věcnost jejích slov mě překvapila. A tato novinářčina reakce vyzdvihla jeden důležitý rys nerušeného klidu – překonání a vytěsnění rozruchu přicházejícího z vnějšího prostředí.
Když jsem o novinářčině poznámce později přemítal a přemýšlel o často hektickém tempu našeho moderního života – o zaneprázdněnosti, hluku, rozptýleních, rušivých vlivech a vybočeních, které se podle všeho tak často dožadují naší pozornosti – napadl mě jeden verš: „Upokojtež se, a vězte, žeť jsem já Bůh.“1
Modlím se o to, aby každého z nás osvítil Duch Svatý, zatímco se budeme zamýšlet nad vyšším a svatějším rozměrem nerušeného klidu v našem životě – nad vnitřním duchovním klidem duše, který nám umožňuje poznat a mít na paměti to, že Bůh je náš Nebeský Otec, my jsme Jeho děti a Ježíš Kristus je náš Spasitel. Toto pozoruhodné požehnání je dostupné všem členům Církve, kteří věrně usilují o to, aby se stali „[lidem] smlouvy Páně“.2
Upokojte se
V roce 1833 byli Svatí v Missouri terčem intenzivního pronásledování. Rozlícené davy je vyhnaly z jejich domova v kraji Jackson a někteří členové Církve se pokusili usadit v dalších okolních krajích. Pronásledování však pokračovalo a oni čelili mnohým výhrůžkám smrtí. Za těchto obtížných okolností zjevil Pán Proroku Josephu Smithovi, který byl v Kirtlandu v Ohiu, tyto pokyny:
„Tudíž, nechť srdce vaše je ohledně Sionu utěšeno; neboť veškeré tělo je v rukou mých; upokojte se a vězte, že já jsem Bůh.“3
Jsem přesvědčen, že Pánovo nabádání, abychom se upokojili, znamená mnohem více než se jen ztišit nebo fyzicky zklidnit. Jeho záměrem je možná to, abychom na Něho a na Jeho moc pamatovali a spoléhali se na ně „za všech dob a ve všech věcech a na všech místech, kde [můžeme] býti“.4 Pokyn „upokojte se“ tedy může být připomínkou toho, abychom se neochvějně zaměřovali na Spasitele jako na nejvyšší zdroj duchovního klidu duše, který nám dává sílu konat a překonávat obtížné věci.
Stavějte na skále
Opravdová víra se vždy soustřeďuje v Pánu Ježíši Kristu a zaměřuje se na Něho – v Něm jakožto božském a Jednorozeném Synovi Věčného Otce a na Něho a na vykupující poslání, které naplnil.
„Neboť on naplnil smysl zákona a požaduje všechny ty, kteří v něho mají víru; a ti, kteří v něho mají víru, přilnou ke každé dobré věci; pročež on obhajuje věc dětí lidských.“5
Ježíš Kristus je náš Vykupitel,6 náš Prostředník7 a náš Přímluvce8 u Věčného Otce a skála, na níž máme budovat duchovní základ svého života.
Helaman vysvětlil: „Pamatujte, že na skále Vykupitele našeho, jenž jest Kristus, Syn Boží, musíte postaviti základ svůj; aby, až ďábel vyšle mocné větry své, ano, šípy své ve vichřici, ano, až vás bude tlouci všechno krupobití jeho a mocná bouře jeho, to nemělo nad vámi žádné moci k tomu, aby vás to stáhlo do propasti bídy a nekonečné bědy pro onu skálu, na níž jste postaveni, která je jistým základem, základem, stavějí-li lidé na něm, nemohou padnouti.“9
Symbolika Krista jakožto skály, na níž máme stavět základ svého života, je nanejvýš poučná. Všimněte si prosím, že v tomto verši oním základem není Spasitel. Jsme spíše nabádáni, abychom svůj osobní duchovní základ postavili na Něm.10
Základy jsou tou částí budovy, která ji spojuje se zemí. Pevné základy zajišťují ochranu před přírodními katastrofami a mnoha dalšími ničivými silami. Správné základy také rozkládají váhu konstrukce na velkou plochu, aby nedošlo k přetížení půdy ležící pod ní, a poskytují rovný povrch pro stavbu.
Pevné a spolehlivé spojení mezi zemí a základy je nezbytné, má-li konstrukce zůstat po dlouhou dobu pevná a stabilní. A u určitých typů konstrukcí lze použít kotevní kolíky a ocelové tyče k připevnění základů budovy ke skalnímu podloží – k tvrdé a pevné skále pod povrchovými materiály, jako je hlína nebo štěrk.
Podobně musí být základ našeho života spojen se skálou Kristovou, máme-li zůstat pevní a neochvějní. Posvátné smlouvy a obřady Spasitelova znovuzřízeného evangelia lze přirovnat ke kotevním kolíkům a ocelovým tyčím, které spojují budovu se skalním podložím. Pokaždé když věrně přijímáme posvátné smlouvy, opakujeme si je, pamatujeme na ně a obnovujeme je, je naše duchovní kotva ještě pevněji a neochvějněji připevňována ke skále Ježíše Krista.
„Pročež, kdokoli věří v Boha, může s jistotou doufati v lepší svět, ano, dokonce v místo na pravici Boží, kterážto naděje pochází z víry a stává se kotvou pro duši lidí, která je učiní jistými a stálými, vždy oplývajícími dobrými skutky, vedouc je k tomu, aby oslavovali Boha.“11
Postupně a stále více, „v průběhu času“,12 „ctnost zdobí myšlenky [naše] neustále“, naše „sebedůvěra… v přítomnosti Boží“ čím dál více roste a „Duch Svatý [je naším] stálým společníkem“.13 Stáváme se více ukotvenými, zakořeněnými, utvrzenými a pevnějšími.14 Když je základ našeho života postaven na Spasiteli, jsme požehnáni tím, že se můžeme upokojit – že máme duchovní ujištění, že Bůh je náš Nebeský Otec, my jsme Jeho děti a Ježíš Kristus je náš Spasitel.
Posvátný čas, svatá místa a domov
Pán nám poskytuje jak posvátný čas, tak svatá místa, aby nám pomohl tento vnitřní klid duše zakoušet a dozvídat se o něm.
Například sabat je Boží den, posvátný čas vyhrazený k tomu, abychom pamatovali na Otce a uctívali Ho ve jménu Jeho Syna, účastnili se kněžských obřadů a uzavírali a obnovovali posvátné smlouvy. Každý týden uctíváme Pána během domácího studia a také jako „spoluměšťané svatých“15 během shromáždění svátosti a dalších shromáždění. V Jeho svatý den jsou naše myšlenky, činy a chování znameními, která dáváme Bohu, a ukazateli naší lásky k Němu.16 Budeme-li chtít, můžeme se každou neděli upokojit a vědět, že Bůh je náš Nebeský Otec, my jsme Jeho děti a Ježíš Kristus je náš Spasitel.
Ústředním znakem našeho sabatního uctívání Boha je přicházení „do domu modlitby“ a přinášení svátostí v Pánův svatý den.17 Domy modlitby, v nichž se během sabatu shromažďujeme, jsou sborové domy a další schválené budovy – svatá místa naplněná uctivostí, uctíváním Boha a vzděláváním. Každý sborový dům a každá budova jsou zasvěceny kněžskou pravomocí jako místo, kde může přebývat Duch Páně a kde mohou Boží děti dojít „k poznání Vykupitele svého“.18 Budeme-li chtít, můžeme se upokojit na našich svatých místech pro uctívání Boha a vědět s ještě větší jistotou, že Bůh je náš Nebeský Otec, my jsme Jeho děti a Ježíš Kristus je náš Spasitel.
Chrám je další svaté místo, které je výslovně vyhrazeno k tomu, abychom tam uctívali Boha, sloužili Mu a poznávali věčné pravdy. V chrámu přemýšlíme, jednáme a oblékáme se jinak, než jak tomu je na jiných místech, kam možná chodíme. Budeme-li chtít, můžeme se upokojit v Božím svatém domě a vědět, že Bůh je náš Nebeský Otec, my jsme Jeho děti a Ježíš Kristus je náš Spasitel.
Hlavní účely posvátného času a svatých míst jsou zcela totožné – opakovaně obracet naši pozornost na Nebeského Otce a Jeho plán, na Pána Ježíše Krista a Jeho Usmíření, na povznášející moc Ducha Svatého a na zaslíbení spojená s posvátnými obřady a smlouvami Spasitelova znovuzřízeného evangelia.
Opakuji dnes zásadu, kterou jsem zdůrazňoval již dříve. Náš domov má být tou nejlepší kombinací posvátného času a svatého místa, kde se jednotlivci i rodina mohou upokojit a vědět, že Bůh je náš Nebeský Otec, my jsme Jeho děti a Ježíš Kristus je náš Spasitel. Odcházet z domova, abychom uctívali Boha během sabatu a v domě Páně, je zcela jistě nezbytné. Ale jen tehdy, když se vrátíme domů s náhledem z duchovní perspektivy a silou, kterou jsme na těchto svatých místech a při těchto svatých činnostech načerpali, si pak můžeme udržet schopnost zaměřovat se na prvořadé účely smrtelného života a překonávat pokušení, jež jsou v našem padlém světě tak běžná.
To, co pravidelně prožíváme o sabatu, v chrámu a doma, nás má posilovat mocí Ducha Svatého, trvalým a silnějším smluvním spojením s Otcem a Synem a dokonalým jasem naděje19 v Boží věčná zaslíbení.
Když se doma a v Církvi shromáždíme v jedno v Kristu,20 možná budeme obklopeni nepokojem ze všech stran, ale nebudeme ztrápení na mysli ani v srdci. Možná budeme zmateni kvůli své situaci a těžkostem, ale nebudeme si zoufat. Možná budeme pronásledováni, ale také si budeme vědomi toho, že nikdy nejsme sami.21 Budeme moci obdržet duchovní sílu, abychom se stali a zůstali pevnými, stálými a věrnými.
Slib a svědectví
Slibuji vám, že když budeme stavět základ svého života na skále Ježíše Krista, budeme moci být požehnáni Duchem Svatým a obdržet individuální a duchovní klid duše, jenž nám umožní poznat a mít na paměti to, že Bůh je náš Nebeský Otec, my jsme Jeho děti a Ježíš Kristus je náš Spasitel, a budeme moci být požehnáni tím, že budeme konat a překonávat těžké věci.
Radostně svědčím o tom, že Bůh je náš Nebeský Otec, my jsme Jeho děti a Ježíš Kristus je náš Vykupitel a skála našeho spasení. O tom svědčím v posvátném jménu Pána Ježíše Krista, amen.