Svědectví o Ježíšovi
Vyzývám vás, abyste jednali nyní, abyste si zajistili své místo jakožto někdo, kdo je udatný ve svědectví o Ježíšovi.
V roce 1832 obdržel Joseph Smith a Sidney Rigdon pozoruhodné vidění týkající se věčného určení Božích dětí. Toto zjevení pojednávalo o třech nebeských královstvích. President Dallin H. Oaks hovořil o těchto „královstvích slávy“ loni v říjnu1 a poznamenal, že „skrze vítězství a slávu Beránkovu“2 budou nakonec všichni, až na relativně málo jedinců, vykoupeni do jednoho z těchto království, „podle přání, která [projevovali] svými rozhodnutími“.3 Boží plán vykoupení poskytuje všem Božím dětem všeobecnou příležitost, ať již na zemi žili, či žijí kdykoli a kdekoli.
Přestože sláva dokonce i toho nejmenšího z oněch tří království, telestiálního, „přesahuje veškeré chápání“,4 Otec chová naději, že si zvolíme – a díky milosti Jeho Syna se staneme způsobilými pro – to nejvyšší a nejnádhernější z těchto království, celestiální, kde se budeme moci těšit z věčného života jakožto „spolu pak dědicové Kristovi“.5 President Russell M. Nelson nás naléhavě vyzval, abychom mysleli „celestiálně“ a učinili celestiální království svým věčným cílem a poté pečlivě zvažovali, „kam [nás] každé [naše] rozhodnutí učiněné zde na zemi dovede ve světě příštím“.6
Obyvatelé celestiálního království jsou „ti, kdož přijali svědectví o Ježíšovi, … kdož jsou spravedlní lidé, učinění dokonalými skrze Ježíše, prostředníka nové smlouvy“.7 Obyvatelé druhého neboli terestriálního království jsou popisováni jako v zásadě dobří lidé, včetně úctyhodných lidí země, „kdož byli zaslepeni vychytralostí lidí“. Jejich hlavním omezujícím rysem je to, že „nejsou udatní ve svědectví o Ježíšovi“.8 Naproti tomu ti, kteří jsou v nižším, telestiálním království, jsou ti, kteří „nepřijali evangelium, ani svědectví o Ježíšovi“.9
Všimněte si, že odlišujícím rysem obyvatel jednotlivých království je to, jaká je úroveň jejich „svědectví o Ježíšovi“ – od 1) naprosté oddanosti přes 2) absenci udatnosti až po 3) úplné odmítání. Na reakci každého člověka závisí jeho věčná budoucnost.
I.
Co je to svědectví o Ježíšovi?
Je to svědectví od Svatého Ducha, že Ježíš je božský Syn Boží, Mesiáš a Vykupitel. Je to Janovo svědectví o tom, že Ježíš byl na počátku u Boha, že je Stvořitelem nebe a země a že „v něm bylo evangelium, a evangelium bylo život, a život byl světlo lidí“.10 Je to „svědectví apoštolů a proroků…, že On zemřel, byl pohřben a opět vstal třetího dne a vystoupil na nebesa“.11 Je to vědomí toho, že „není dáno žádného jiného jména, jímž přichází spasení“.12 Je to „svědectví poslední ze všech“, které vydal Prorok Joseph Smith, „že on žije! … Že je Jednorozeným Otcovým – že jím a skrze něho a od něho světy jsou a byly stvořeny a obyvatelé jejich jsou syny a dcerami Bohu zplozenými.“13
II.
Za tímto svědectvím se skrývá otázka: Jak s tím máme naložit?
Dědicové celestiálního království získávají svědectví o Ježíšovi v plné míře tím, že se dají pokřtít, obdrží Ducha Svatého a překonávají vše vírou.14 Zásady a pravdy evangelia Ježíše Krista řídí jejich priority a rozhodnutí. Svědectví o Ježíšovi se projevuje v tom, jací jsou a jakými se stávají. Jejich motivem je pravá láska, „čistá láska Kristova“.15 Zaměřují se na snahu dosáhnout „[míry] postavy plného věku Kristova“.16
Přinejmenším někteří z těch, kteří budou v terestriálním království, také přijímají svědectví o Ježíšovi, ale odlišují se tím, co s ohledem na ně nedělají. Nebýt udatný ve svědectví o Spasiteli naznačuje jistou míru apatie či nedbalosti – být „vlažný“17 – na rozdíl například od lidu Ammonova z Knihy Mormonovy, který se odlišoval „svou horlivostí vůči Bohu“.18
Obyvatelé telestiálního království jsou ti, kteří svědectví o Ježíšovi odmítají, společně s Jeho evangeliem, Jeho smlouvami a Jeho proroky. Abinadi je popisuje jako ty, kteří „chodili podle své vlastní tělesné vůle a přání svého; a oni nikdy nevyhledávali Pána, když k nim bylo vztaženo rámě milosrdenství; neboť rámě milosrdenství k nim bylo vztaženo, a oni ho nechtěli“.19
III.
Co znamená být udatným ve svědectví o Ježíšovi?
Při odpovídání na tuto otázku lze zvážit několik možností. Zmíním jen některé z nich. Být udatným ve svědectví o Ježíšovi nepochybně zahrnuje i to, že toto svědectví vyživujeme a posilujeme. Praví učedníci neignorují ony zdánlivé maličkosti, které jejich svědectví o Ježíšovi podporují a posilují, jako je modlitba, studium písem, zachovávání sabatu, přijímání svátosti, pokání, pastýřská služba či uctívání Pána v Jeho domě. President Nelson nám připomíná, že „svědectví, které není každý den vyživováno ‚dobrým slovem Božím‘ [Moroni 6:4], se může až děsivě rychle zhroutit. Tudíž… potřebujeme mít každodenní zážitky s uctíváním Pána a se studiem Jeho evangelia.“ A poté dodal: „Snažně vás prosím o to, abyste umožnili Bohu, aby ve vašem životě převládl. Věnujte Mu přiměřenou část svého času. Až tak budete činit, všímejte si, co to dělá s vaší pozitivní duchovní energií.“20
Být udatný také znamená, že své svědectví otevřeně a veřejně vydáváme druhým. Při křtu stvrzujeme svoji ochotu „státi jako svědkové Boží za všech dob a ve všech věcech a na všech místech, kde [můžeme] býti, až do smrti“.21 Zvláště v tomto velikonočním období vydáváme radostně, veřejně a otevřeně svědectví o vzkříšeném žijícím Kristu.
Jedním z aspektů udatnosti ve svědectví o Ježíšovi je také dbát na Jeho posly. Bůh nás nenutí kráčet po lepší cestě, cestě smlouvy, ale nabádá své proroky, aby nám pomáhali plně si uvědomovat důsledky našich rozhodnutí. A nejde jen o členy Jeho Církve. Prostřednictvím svých proroků a apoštolů láskyplně vybízí celý svět, aby dbal na pravdu, která jej vysvobodí,22 ušetří jej zbytečného utrpení a přinese mu trvalou radost.
Být udatný ve svědectví o Ježíšovi znamená povzbuzovat druhé, slovem i příkladem, aby i oni byli udatní – obzvláště členy své vlastní rodiny. Starší Neal A. Maxwell jednou promluvil k „v zásadě ‚úctyhodným‘ členům [Církve], kteří jen kloužou po povrchu, místo aby prohlubovali své učednictví, a kteří jsou zaměstnáni jen ledabyle, a nikoli ‚horlivě‘ [Nauka a smlouvy 76:75; 58:27].“23 Starší Maxwell s poukazem na skutečnost, že všichni mají svobodu volby, zalitoval: „Když si však někteří volí nedbalost, nevolí si ji naneštěstí jen pro sebe, ale i pro příští generaci a i tu další. Malá zakolísání u rodičů mohou způsobit velké odchylky u jejich dětí! Dřívější generace v rodině možná odrážely oddanost, zatímco někteří v současné generaci kolísají. A je smutné, že v té příští se možná někteří rozhodnou odštěpit, tak jak si vybere svou daň postupný úpadek.“24
Před lety vyprávěl starší John H. Groberg příběh mladé rodiny, která žila na začátku 20. století v jedné malé odbočce na Havaji. Když byli členy Církve přibližně dva roky, jedna z jejich dcer onemocněla nediagnostikovanou nemocí a byla hospitalizována. Následující neděli na shromáždění připravoval otec se synem svátost, tak jak to dělali většinu týdnů, ale když onen mladý otec poklekl, aby požehnal chléb, president odbočky si náhle uvědomil, kdo je u stolu se svátostí, vyskočil a zvolal: „Stop! Té svátosti se nedotýkej. Tvoje dcera má neznámou nemoc. Okamžitě odejdi a někdo jiný připraví nový chléb. Tady s námi být nemůžete. Běžte pryč.“ Ohromený otec se tázavě podíval na presidenta odbočky a poté na shromážděné, a protože ze všech vycítil značný neklid a rozpaky, pokynul své rodině a všichni v tichosti opustili kapli.
Jak rodina sklíčeně kráčela po pěšině ke svému malému domku, nepadlo jediné slovo. Doma se posadili do kruhu a otec řekl: „Buďte prosím zticha, dokud nebudu připraven promluvit.“ Malý syn přemýšlel, co asi udělají, aby se pomstili za hanbu, kterou utrpěli – zabijí presidentovi odbočky prasata, zapálí mu dům nebo vstoupí do jiné církve? Uběhlo pět, deset, patnáct, pětadvacet minut v tichosti.
Otcovy zaťaté pěsti se začaly uvolňovat a do očí mu vyhrkly slzy. Matka začala plakat a brzy již potichu vzlykaly i všechny děti. Otec se obrátil na svou ženu a řekl: „Miluju tě“ a pak tatáž slova zopakoval každému ze svých dětí. „Mám vás všechny moc rád a chci, abychom byli na věky spolu, jako rodina. A jediný způsob, jak toho můžeme dosáhnout, je být dobrými členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a být zpečetěni svatým kněžstvím v chrámu. Toto není církev presidenta odbočky. Je to Církev Ježíše Krista. Nedovolíme, aby nám jakýkoli člověk či jakákoli křivda, nepříjemnost nebo pýcha zabránily v tom, abychom spolu byli na věky. Příští neděli půjdeme znovu na shromáždění. Budeme sedět sami, dokud se nedozvíme, jakou nemoc má naše dcera, ale půjdeme tam.“
Skutečně tam šli, jejich dcera se uzdravila a celá rodina byla zpečetěna v chrámu Laie na Havaji, když byl dostavěn. Dnes svému otci, dědečkovi a pradědečkovi blahořečí přes 100 duší, protože upíral zrak na věčnost.25
Posledním aspektem udatnosti ve svědectví o Ježíšovi, který zmíním, je naše individuální snaha o osobní svatost. Ježíš je náš nepostradatelný Vykupitel26 a snažně nás prosí: „Čiňte pokání, všechny končiny země, a pojďte ke mně a buďte pokřtěni ve jménu mém, abyste mohli býti posvěceni přijetím Ducha Svatého, abyste mohli posledního dne přede mnou státi bez poskvrny.“27
Prorok Mormon popisuje jednu skupinu Svatých, kteří takto vytrvali navzdory tomu, že se museli prodírat „mnohou strastí“:28
„Nicméně, často se postili a modlili a stávali se silnějšími a silnějšími v pokoře své, a pevnějšími a pevnějšími ve víře v Krista, až se jejich duše naplnila radostí a útěchou, ano, až k očištění a posvěcení svého srdce, kteréžto posvěcení přichází proto, že vzdali své srdce Bohu.“29 A právě o takovouto mocnou změnu srdce, kdy své srdce odevzdáme Bohu a duchovně se znovuzrodíme díky milosti Spasitele, usilujeme.30
Vyzývám vás, abyste jednali nyní, abyste si zajistili své místo jakožto někdo, kdo je udatný ve svědectví o Ježíšovi. Jelikož může být nutné pokání, „[neodkládejte] den pokání svého“,31 aby se nestalo, že „v hodině, kdy si to nepomyslíte, [bude léto minulostí] a žeň bude skončena a duše vaše nebude spasena“.32 Buďte horliví v dodržování smluv, které jste uzavřeli s Bohem. Neurážejte se „pro přísnost slova“.33 „[Pamatujte] na to, abyste si udržovali [jméno Kristovo] vždy napsáno v srdci svém, … abyste uslyšeli a poznali hlas, jímž vás zavolá, a také jméno, jímž vás nazve.“34 A nakonec se v srdci rozhodněte, že budete dělat to, čemu vás bude Ježíš učit a co vám přikáže.35
Náš Otec chce, aby se všechny Jeho děti, které si to přejí, mohly těšit z věčného života s Ním v Jeho celestiálním království. Aby to Ježíš umožnil, tak trpěl, zemřel a byl vzkříšen. „Vystoupil do nebe a usedl na pravici Boží, aby u Otce vyžádal své právo milosrdenství, které má na děti lidské.“36 Modlím se o to, abychom všichni byli požehnáni planoucím svědectvím o Pánu Ježíši Kristu, z tohoto svědectví se radovali a byli v něm udatní a neustále se v životě těšili z ovoce Pánovy milosti. Ve jménu Ježíše Krista, amen.