Vyšší radost

Je těžké uvěřit, že teprve před 120 lety se Wilbur a Orville Wrightovi poprvé vznesli a letěli nad písečnými dunami u města Kitty Hawk v Severní Karolíně. Čtyři krátké lety onoho prosincového dne změnily svět a otevřely dveře jednomu z největších vynálezů v historii světa.

Létání bylo v oněch počátcích riskantní. Tito bratři to věděli. A věděl to i jejich otec Milton. Ten se ve skutečnosti tolik děsil toho, že by při letecké nehodě ztratil oba syny, že mu slíbili, že nikdy nepoletí spolu.

A opravdu to nikdy neudělali – s jedinou výjimkou. Sedm let po onom historickém dni v Kitty Hawk dal Milton Wright konečně své svolení a sledoval, jak Wilbur a Orville poprvé letěli společně. Po přistání přesvědčil Orville svého otce, aby podnikl svůj první a jediný let, a sám tak zjistil, jaké to je.

Když se letadlo odlepilo od země, dvaaosmdesátiletého Miltona natolik pohltilo nadšení z letu, že ho veškerý strach opustil. Orville se zaradoval, když jeho otec nadšeně zvolal: „Výš, Orville, výš!“²

To byl muž podle mého gusta!

Možná právě oním důvodem, proč občas o letectví mluvím, je to, že do určité míry vím, jak se Wrightovi cítili. I já jsem se „vymanil z nevlídných pout Země a tančil jsem na obloze na křídlech postříbřených smíchem“.³

První let bratrů Wrightových, který se uskutečnil pouhých 37 let před mým narozením, mi do života otevřel dveře příležitostí zažívat dobrodružství, zázraky a čirou radost.

A přesto, jakkoli úžasná tato radost je, existuje ještě vyšší druh radosti. Dnes bych chtěl v duchu radostného zvolání Miltona Wrighta: „Výš, Orville, výš“ mluvit o této vyšší radosti – odkud přichází, jak nám vstupuje do srdce a jak ji můžeme zažívat ve větší míře.

Je asi samozřejmé, že každý chce být šťastný.⁴ Nicméně je také samozřejmé, že ne každý šťastný je. Naneštěstí se zdá, že pro mnohé je těžké štěstí najít.⁵

Proč tomu tak je? Pokud je štěstí právě to, po čem my lidé toužíme nejvíce, proč se nám ho tak nedaří nacházet? Mám-li parafrázovat jednu country písničku, možná jsme hledali radost na úplně nesprávných místech.⁶

Než probereme, jak radost nacházet, dovolte mi poznamenat, že deprese a další náročné duševní a emoční těžkosti jsou skutečné a odpověď jednoduše nezní: „Snažte se být šťastnější.“ Mým dnešním záměrem není zlehčovat ani bagatelizovat problémy týkající se duševního zdraví. Pokud takovýmto výzvám čelíte, truchlím s vámi a stojím při vás. Pro některé může nalezení radosti znamenat vyhledání pomoci vyškolených profesionálů v oblasti duševního zdraví, kteří zasvěcují život provozování svého velmi důležitého umění. Za takovou pomoc bychom měli být vděčni.

Život není nekonečným sledem stavů, kdy jsme emočně na výši. „Neboť musí nezbytně býti, aby byl protiklad ve všech věcech.“⁷ A pokud pláče i sám Bůh, jak to písma potvrzují,⁸ pak budeme vy i já plakat samozřejmě také. Pociťovat smutek není známkou selhání. Přinejmenším v tomto životě jsou radost a zármutek neoddělitelnými společníky.⁹ Tak jako vy všichni zakouším i já svůj díl zklamání, zármutku, smutku a výčitek svědomí.

Sám však zakouším i ono nádherné svítání, které naplňuje duši tak hlubokou radostí, že ji lze jen stěží udržet pod pokličkou. Sám pro sebe jsem zjistil, že tato pokojná sebedůvěra pramení z toho, když následujeme Spasitele a kráčíme po Jeho cestě.

Pokoj, který nám dává On, se nepodobá tomu, co dává svět.¹⁰ Je lepší. Je vyšší a svatější. Ježíš řekl: „Já jsem přišel, aby život měly, a hojně měly.“¹¹

Evangelium Ježíše Krista je vskutku dobrá zpráva veliké radosti.¹² Je to poselství jedinečné naděje. Poselství o nesení jha a snášení břemen.¹³ Poselství o shromažďování světla. Poselství o nebeské přízni, vyšším porozumění, svatějších smlouvách, věčném bezpečí a nekonečné slávě!

Radost je tím pravým účelem Božího plánu určeného pro Boží děti. Právě proto jste byli stvořeni – abyste „mohli míti radost“!¹⁴ Pro toto jste byli uzpůsobeni.

Náš Otec v nebi cestu ke štěstí neskrývá. Není to žádné tajemství. Je dostupné všem!¹⁵

Je slíbeno těm, kteří kráčejí po cestě učednictví, následují učení a příklad Spasitele, dodržují Jeho přikázání a ctí smlouvy, které s Bohem uzavírají. Jak úžasné zaslíbení!

Všichni známe lidi, kteří říkají, že k tomu, aby byli šťastní, nepotřebují Boha – že jsou dostatečně šťastní i bez náboženství.

Tyto názory beru na vědomí a respektuji je. Náš milovaný Otec v nebi si přeje, aby všechny Jeho děti zažívaly pokud možno co nejvíce štěstí, a tak naplňuje tento svět krásnými a hodnotnými potěšeními a radostmi, „aby potěšily oko a rozveselily srdce“.¹⁶ Mně osobně přineslo veliký pocit štěstí létání. Jiní ho nacházejí v hudbě, umění, koníčcích nebo přírodě.

Když zveme všechny a dělíme se o Spasitelovu dobrou zprávu veliké radosti, žádný z těchto zdrojů radosti tím nijak nesnižujeme. Pouze říkáme, že Bůh nám může nabídnout něco více. Vyšší a hlubší radost – radost, která přesahuje vše, co nabízí tento svět. Je to radost, která překonává žal, proniká zármutkem a zmenšuje osamělost.

Naproti tomu světské štěstí nemá trvání. Ani mít nemůže. Přirozeností všech pozemských věcí je stárnout, rozkládat se, opotřebovávat se nebo se zkazit. Avšak radost podle Boha je věčná, protože Bůh je věčný. Ježíš Kristus přišel, aby nás pozvedl z toho, co je časné, a nahradil porušitelnost neporušitelností. Tuto moc má jedině On a jedině Jeho radost je trvalá.

Máte-li pocit, že by ve vašem životě mohlo být takovéhoto druhu radosti více, vyzývám vás, abyste se vydali na cestu následování Ježíše Krista a Jeho cesty. Je to cesta na celý život – a za jeho hranice. Dovolte mi prosím navrhnout několik počátečních kroků na této hodnotné cestě za objevováním čisté radosti.

Vzpomínáte si na ženu z Nového zákona, která 12 let trpěla krvácením?¹⁸ Všechno, co měla, utratila za lékaře, ale její stav se jen zhoršoval. Pak uslyšela o Ježíšovi; Jeho moc uzdravovat byla dobře známa. Dokáže ale uzdravit ji? A jak by se k Němu vůbec dokázala přiblížit? Kvůli své nemoci byla podle Mojžíšova zákona „nečistá“, a proto se musela druhým vyhýbat.¹⁹

Přistoupit k Němu otevřeně a požádat Ho o uzdravení nepřicházelo v úvahu.

Přesto si pomyslela: „Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.“²⁰

Nakonec její víra překonala její obavy. Odvážně se vzepřela omezení ze strany druhých a tlačila se ke Spasiteli.

Konečně byla na dosah. Natáhla ruku.

A byla uzdravena.

Nejsme všichni tak trochu jako tato žena?

Může existovat mnoho důvodů, proč váháme se ke Spasiteli přiblížit. Můžeme čelit posměchu nebo odsouzení ze strany druhých. Ve své pýše můžeme odmítat možnost, že by něco tak prostého mělo tak velký význam. Můžeme se domnívat, že kvůli svému stavu z nějakého důvodu nemáme na Jeho uzdravení nárok – že vzdálenost je příliš velká nebo že máme příliš mnoho hříchů.

Podobně jako tato žena jsem i já poznal, že když se přiblížíme k Bohu a natáhneme ruku, abychom se Ho dotkli, můžeme vskutku nalézt uzdravení, pokoj a radost.

Ježíš učil: „Hledejte, a naleznete.“²¹

Věřím, že tato prostá slova nejsou jen duchovním zaslíbením; je to konstatování skutečnosti.

Hledáme-li důvody k hněvu, pochybnostem, zahořklosti či samotě, nalezneme je.

Budeme-li však hledat radost – budeme-li hledat důvody k radosti a k radostnému následování Spasitele, nalezneme je.

Málokdy nalezneme něco, co nehledáme.

Hledáte radost?

Hledejte, a naleznete.

Ježíš učil: „Blahoslaveněji jest dáti nežli bráti.“²³

Je možné, že při našem hledání radosti je tím nejlepším způsobem, jak ji nalézt, přinášet radost druhým?

Bratři a sestry, vy i já víme, že to tak je! Radost je jako kbelík mouky nebo nádobka oleje, která se nikdy nevyčerpá.²⁴ Opravdová radost se násobí, když se o ni dělíme.

Nevyžaduje to nic velkolepého ani složitého.

Můžeme udělat něco jednoduchého.

Třeba se za někoho modlit celým srdcem.

Upřímně někoho za něco pochválit.

Pomoci někomu pocítit, že ho druzí vítají, respektují, cení si ho a mají ho rádi.

Podělit se o oblíbený verš z písem a vysvětlit, co pro nás znamená.

Nebo jen někoho vyslechnout.

„Když jste ve službě bližních svých, jste pouze ve službě svého Boha“²⁵ a Bůh vaši laskavost bohatě odmění.²⁶ Radost, kterou dáváte druhým, se vám vrátí „[mírou] dobrou, natlačenou, a natřesenou“ a přetékající.²⁷

Dovolte mi vyzvat vás k tomu, abyste v nadcházejících dnech, týdnech a měsících udělali toto:

• Věnujte čas upřímné a opravdové snaze přilnout těsněji k Bohu.

• Usilujte pilně o každodenní okamžiky naděje, pokoje a radosti.

• Přinášejte radost lidem kolem sebe.

Drazí bratři a sestry, drazí přátelé, když budete hledat ve slově Božím hlubší porozumění Božímu věčnému plánu, když přijmete tyto výzvy a budete se snažit kráčet po Jeho cestě, budete pociťovat „pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum“,²⁹ a to i uprostřed zármutku. Budete pociťovat, jak vám v srdci bobtná nepřekonatelná Boží láska. Úsvit celestiálního světla pronikne stíny vašich zkoušek a vy začnete zakoušet nevýslovné slávy a divy neviditelné dokonalé nebeské sféry. Budete pociťovat, jak se váš duch odpoutává od gravitace tohoto světa.

A možná jako onen dobrý Milton Wright s radostí zvoláte: „Výš, Otče, výš!“

Kéž všichni hledáme a nacházíme vyšší radost, která plyne z toho, že zasvěcujeme svůj život Nebeskému Otci a Jeho Milovanému Synu. To je má upřímná modlitba a požehnání v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.