Emiliova víra

Emilio, jeden z jáhnů v našem sboru, před několika měsíci najednou vážně onemocněl. Lékaři nebyli schopni určit, co mu je. Emilio i jeho matka měli strach, protože slábl a jeho stav se rychle zhoršoval. Matka ho několikrát přivedla do nemocnice, ale nepodařilo se jí dostat žádnou odpověď.

A tak přivedla Emilia do sborového domu, aby dostal kněžské požehnání. Jeden člen kvora starších a já, jeho biskup, jsme měli výsadu dát mu požehnání, a poprvé po několika nocích se mu spalo dobře.

Za několik dnů jsem se však dověděl, že se Emiliův stav znovu zhoršil a musel se vrátit do nemocnice. Šel jsem s jiným bratrem rychle do nemocnice Emilia navštívit. Myslel jsem, že Emilio bude nejspíš zklamaný z toho, jak se jeho stav zhoršil, ale to, co se stalo, mě velmi povzbudilo.

Mluvili jsme o Ježíši Kristu a já jsem mu vysvětloval, že Spasitel má moc, podle své vůle, zdolat cokoli. Emiliova odpověď se nás hluboce dotkla: „Bratře biskupe, tohle je jen další zkouška. Věřím, že to brzy přejde, protože mám víru v Ježíše Krista.“ Vložili jsme mu ruce na hlavu a znovu jsme mu dali požehnání.

Po oné noci se Emilio neuvěřitelně a zcela uzdravil. Mohl se bez potíží vrátit ke svým každodenním činnostem a mohl chodit opět na shromáždění.

Emilio projevil víru nutnou k tomu, aby Spasitel mohl vykonat zázrak, který se podobal zázrakům, které vykonal, když byl zde na zemi. Pro mě je Emilio příkladem těch, o kterých Pán řekl: „Některým je dáno míti víru, že budou uzdraveni.“ (NaS 46:19.)

Je úžasné mít výsadu používat v našem životě kněžství a vědět, že máme Nebeského Otce, který nás miluje, a že skrze svou víru v Jeho Syna můžeme být v těchto posledních dnech svědky zázraků.