VÍRA DÍTĚTE

Když bylo mému synovi osm let, rozhodl jsem se, že s ním půjdu pěšky na konferenci kůlu. Byla to asi 30 nebo 40minutová procházka. Po dvaceti minutách jsem si uvědomil, že již nevím, kterým směrem máme jít. Můj syn Elson vždy rád povídal, a tak mi vyprávěl o tom, co se mu přihodilo ve škole nebo doma. Požádal jsem ho, aby byl na chvíli zticha, a vysvětlil jsem mu, že potřebuji přemýšlet, protože jsem měl strach, že jsme se ztratili.

A tehdy mi syn ukázal, jakou má víru. Navrhl, abychom se pomodlili. S veškerou svou inteligencí a rozumností dospělého (a také jsem začal být trochu netrpělivý, protože ručičky na hodinách se blížily času začátku shromáždění) jsem odpověděl, že když se chce pomodlit, ať se pomodlí – já jsem však dal přednost přemýšlení. Říkal jsem si: „Jsou případy, kdy nemusíme být na Pánu závislí – a jedním z nich je i nalezení cesty do kaple.“

Elson, jako kdyby mi četl myšlenky, mi dal ponaučení ohledně pokory. Zeptal se mě: „Proč to chceš mermomocí dělat tak složitě?“ Poté zmlkl a já jsem věděl, že se v duchu a v srdci modlil. Za několik minut jsme dorazili do kaple a já jsem věděl, že můj syn získal odpověď na svou modlitbu.

Jako Svatí posledních dnů jsme požehnáni tím, že jsme členy Církve Ježíše Krista. Mé svědectví o pravdivosti znovuzřízeného evangelia se posílilo, když jsem si uvědomil, že můj syn, který byl dosud dítětem, věděl, jak použít zásady víry a modlitby, a tím se pro mě stal příkladem, jak žít podle učení Ježíše Krista.