Svědčíme o Ježíši Kristu

Ježíš byl vskutku velikým Jehovou Starého zákona, který opustil Otcovy královské dvorany na výsosti a snížil se k tomu, aby přišel na zem jako nemluvně narozené v těch nejskromnějších podmínkách. Jeho narození předpověděl o staletí dříve Izaiáš, který prorocky prohlásil: „Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje.“ (Izaiáš 9:6.)

Tento Ježíš Kristus, o němž vydáváme slavnostní svědectví, je, jak prohlásil Jan Zjevovatel, „svědek věrný, ten prvorozený z mrtvých, a kníže králů země“. On si „zamiloval nás, a umyl nás od hříchů našich krví svou, a učinil nás krále a kněží Bohu a Otci svému, jemuž buď sláva a moc na věky věků“. (Zjevení 1:5–6.)

On byl a je Syn Všemohoucího. Byl jediným dokonalým člověkem, který kdy kráčel po této zemi. Uzdravoval nemocné a způsobil, že chromí chodili, slepí viděli a hluší slyšeli. Křísil mrtvé. Přesto strpěl, aby mu byl odňat Jeho vlastní život při vykonání usmíření, jehož význam a velikost přesahuje naše chápání.

Lukáš zaznamenává, že tato bolest byla tak veliká, že „pot jeho [byl] jako krůpě krve tekoucí na zemi“ (Lukáš 22:44) – tento tělesný projev je potvrzen jak v Knize Mormonově, tak v Nauce a smlouvách (viz Mosiáš 3:7; NaS 19:18). Utrpení v Getsemanech a na kříži Kalvárie, pouhých několik set metrů od Getseman, zahrnovalo jak fyzické, tak duchovní „pokušení,… bolest,… hlad, žízeň a únavu, dokonce více, nežli člověk může vytrpěti,“ řekl král Benjamin, „aniž by mu to přivodilo smrt“. (Mosiáš 3:7.)

Po utrpení v Getsemanech přišlo Jeho zatčení, soud, odsouzení a potom nevýslovná bolest Jeho smrti na kříži, po které následovalo pohřbení do Jozefova hrobu a triumfální vystoupení při vzkříšení. On, prosté dítě z Betléma, který před dvěma tisíci lety kráčel po prašných cestách Svaté země, se stal Všemohoucím Pánem, Králem králů, Dárcem spasení pro všechny. Nikdo nemůže plně pochopit nádheru Jeho života, majestátnost Jeho smrti a všeobecnost Jeho daru lidstvu. Jednohlasně připojujeme svůj hlas k hlasu centuria, který o Jeho smrti řekl: „Jistě člověk tento Syn Boží byl.“ (Marek 15:39.)

Takové je svědectví Starého světa, Bible svaté. Existuje i další hlas, hlas svědectví Nového světa, Knihy Mormonovy. V něm Otec představil svého vzkříšeného Syna slovy: „Hle, můj milovaný Syn, v němž se mi dobře zalíbilo a v němž jsem oslavil jméno své.“ (3. Nefi 11:7.) Toto božské uvedení je počátkem záznamu o službě našeho Spasitele mezi některými Jeho „jinými ovcemi“ (viz Jan 10:16) po Jeho nanebevstoupení z Jeruzaléma. Poselství celé Knihy Mormonovy se zaměřuje na božskost Ježíše Krista a na věčná požehnání, která mohou obdržet všichni synové a dcery Boží skrze Jeho vykupující lásku. Jeden z proroků v Knize Mormonově uvádí:

„Neboť se snažíme pilně psáti, abychom přesvědčili děti své a také bratří své, aby věřili v Krista a aby byli smířeni s Bohem; neboť víme, že milostí jsme spaseni po všem, co my můžeme učiniti…

A my mluvíme o Kristu, radujeme se v Kristu, kážeme o Kristu, prorokujeme o Kristu a píšeme podle proroctví svých, aby děti naše mohly věděti, k jakému prameni mohou hleděti pro odpuštění hříchů svých.“ (2. Nefi 25:23, 26.)

Jako přídavek k tomu všemu zní prohlášení novodobých proroků: „A nyní, po mnohých svědectvích, jež o něm byla dána, toto je svědectví poslední ze všech, jež my o něm dáváme: Že on žije!“ (NaS 76:22.) V Nauce a smlouvách Spasitel jednoznačně svědčí o své božské roli: „Já jsem Alfa i Oméga, Kristus Pán; ano, vpravdě já jsem on, počátek i konec, Vykupitel světa.“ (NaS 19:1.)

V Něm spatřujeme nejen svého Mistra a dobrého Pastýře, ale také svůj veliký Příklad, který nás vybízí: „Chceš--li dokonalým býti,… poď, následuj mne.“ (Matouš 19:21.)

On je hlavním úhelným kamenem Církve, která nese Jeho jméno, Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Není jiného jména daného lidem, skrze něž bychom mohli být spaseni (viz Skutkové 4:12). On je Původcem našeho spasení a Dárcem života věčného (viz Židům 5:9). Žádný se Mu nevyrovná. Nikdo podobný zde nikdy nebyl. A ani nikdy nebude. Buď Bohu díky za dar Jeho Milovaného Syna, který dal svůj život, abychom my mohli žít, a který je oním hlavním a nepohnutelným úhelným kamenem naší víry a své Církve.

Nevíme, co všechno leží před námi. Žijeme ve světě nejistoty. Na některé čekají velké úspěchy. Na jiné zklamání. Na některé čeká radost a potěšení, dobré zdraví a pohodlné živobytí. Na jiné možná nemoc a určitý díl trápení. Zkrátka nevíme. Jedno však víme. Ať již budoucnost přinese cokoli, Vykupitel světa, Syn Boží – podobně jako Polárka na nebi – je jako jistá a bezpečná kotva našeho nesmrtelného života. On je skála našeho spasení, naše síla, naše útěcha, skutečné jádro naší víry.

Ať již svítí slunce nebo je zamračeno, vzhlížíme k Němu a On nám dodává pocit jistoty a shlíží na nás s úsměvem.

On je středem našeho uctívání. On je Syn živého Boha, Prvorozený Otcův a Jednorozený v těle. On „vstalť z mrtvých,… prvotiny těch, kteříž zesnuli“. (1. Korintským 15:20.) On je Pán, který opět přijde, „aby vládl na zemi nad lidem svým“. (NaS 76:63; viz také Micheáš 4:7; Zjevení 11:15.)

Nikdo tak veliký nikdy nekráčel po zemi. Nikdo další nepřinesl srovnatelnou oběť ani neudělil srovnatelné požehnání. On je Spasitel a Vykupitel světa. Věřím v Něho. Prohlašuji bez váhání a nekompromisně, že On je božský. Miluji Ho. Vyslovuji jméno Ježíše Krista s úctou a s úžasem. On je náš Král, náš Pán, náš Mistr, žijící Kristus, jenž stojí na pravici svého Otce. On žije! On žije, skvoucí a nádherný, žijící Syn žijícího Boha.