Byla jsem spasena?
Má kamarádka Ráchel se mě jednou zeptala, zda bych s ní nešla na církevní shromáždění. Byla aktivní členkou ve své církvi a já jsem byla zvědavá, jak se její církev lišila od té mé. Zeptala jsem se rodičů, zda s ní mohu jít. Odpověděli, že vzhledem k tomu, že čas její bohoslužby se nepřekrývá s časem našeho shromáždění, mohu její shromáždění navštívit.
Mnoho věcí na jejím shromáždění bylo pro mne neznámých – písně a modlitby byly jiné, a na to, jak mluvil jejich kazatel, jsem také nebyla zvyklá. Když si lidé předávali misku na peněžní dary, nevěděla jsem, co mám dělat.
Nakonec kazatel vyzval shromážděné, aby kdokoli, kdo dosud veřejně nepřijal Ježíše Krista jako svého Spasitele, přišel dopředu. Ráchel mě šeptem pobízela, abych šla. Já jsem však váhala. Biskup v našem sboru nikdy nikoho nevyzýval, aby přišel dopředu a veřejně přijal Krista. Nevěděla jsem, co mám dělat. Možná jsem neudělala něco důležitého pro své spasení. Odcházela jsem ze shromáždění zmatená.
Když jsem o tomto zážitku později přemýšlela, uvědomila jsem si, že jsem skutečně veřejně přijala Ježíše Krista jako svého Spasitele. Byla jsem pokřtěna tím, kdo měl kněžskou pravomoc od Ježíše Krista. Můj křest byla smlouva s Nebeským Otcem, že na sebe vezmu jméno Ježíše Krista a budu Jeho učedníkem. Slíbila jsem, že budu dodržovat Jeho přikázání a že se budu snažit být takovou, jako je On. Mého křtu se zúčastnili nositelé kněžství, kteří byli svědky, i členové mé rodiny a sboru.
Od svého křtu a konfirmace jsem měla možnost každou neděli přijímat svátost a znovu tak dosvědčovat svému Nebeskému Otci, že na sebe i nadále beru jménu Kristovo.
Křesťané z jiných církví mohou někdy pokládat tutéž otázku, jakou položil kazatel mé kamarádky, jen vyjádřenou jinými slovy. Mohou se ptát, zda jsme spaseni. Starší Dallin H. Oaks, člen Kvora dvanácti apoštolů, nám pomohl porozumět této otázce a odpovědět na ni: „Křesťané občas přiřazují odlišné významy některým klíčovým pojmům evangelia, jako je spasen nebo spasení. Odpovídáme-li v souladu s tím, co měl tazatel svou otázkou, zda jsme byli ,spaseni‘, pravděpodobně na mysli, naše odpověď musí znít ,ano‘.“1
Když jsem tehdy navštívila bohoslužbu mé kamarádky, teprve jsem budovala vlastní svědectví o Ježíši Kristu. Od té doby jsem zjistila, že čím více studuji evangelium skrze písma a slova žijících proroků, tím lépe jsem připravena a mám větší sebedůvěru, abych stála jako svědek Boží za všech dob (viz Mosiáš 18:9).