Já vím, že žije Spasitel

Když jsem byla v prvním ročníku na Univerzitě Brighama Younga – Idaho (tehdy Ricks College), stýskalo se mi po rodině. Ale po několika měsících studia jsem si zvykla na studentský život a bavilo mě to. Byla jsem zrovna ve svém bytě a studovala jsem, když zazvonil telefon.

„Christy, mám pro tebe špatné zprávy,“ řekla maminka a hlas se jí zlomil. „Tvůj tatínek dnes večer po těžkém infarktu zemřel.“

Zaplavily mne zmatené pocity a já jsem se snažila pochopit, co jsem právě slyšela. Viděla jsem tatínka před pouhými několika dny a vůbec jsem netušila, že to bylo naposledy. Tatínkova smrt šokovala celou naši rodinu i můj domovský sbor. Tatínkovi bylo teprve 53 let a sloužil jako náš biskup.

Následující dny byly plné návštěv a telefonátů od členů rodiny, přátel, členů sboru a sousedů. Od lidí kolem nás jsme pociťovali nesmírně velký příliv lásky. Na tatínkově pohřbu členové rodiny vzpomínali na chvíle s ním a vydávali jsme svědectví o plánu spasení a o životě po smrti.

Tatínek byl věrným manželem, oddaným Svatým posledních dnů, nadšeným skautem a úžasným otcem. Díky tomu, jakým žil životem, byli mnozí lidé požehnáni. Po pohřbu můj nejstarší bratr zasvětil hrob a s rodinou jsme stáli a se slzami jsme zazpívali píseň „Jsem dítě Boží“ (ZNPPD 1, str. 96).

Den po pohřbu jsem se vrátila do školy. Nebyla jsem z návratu nadšená, ale věděla jsem, že musím jít dál a plnit své zodpovědnosti. Některé dny byly lehčí, ale někdy to bylo těžké. Myslela jsem často na tatínka a spoléhala jsem na svou znalost plánu spasení a na svou víru v Ježíše Krista, aby mi pomohl čelit mým obtížím a pochybám.

Asi dva týdny poté, co tatínek odešel, jsem si vzala deník a šla jsem do kaple v univerzitním areálu, abych si zapsala své pocity a události týkající se tatínkovy smrti. Zatímco jsem psala, pocítila jsem Ducha tak silně, že jsem byla zaplavena ujištěním, že Nebeský Otec mě miluje a že má se mnou konkrétní plány a že mě nikdy neopustí. Když jsem dopsala, z reproduktorů na nedalekém studentském středisku se ozvaly zvony a začala hrát melodie písně „Já vím, že žije Spasitel“ (ZNPPD 1, str. 64). Okamžitě se mi začala vybavovat slova této náboženské písně:

Já skutečně vím, že žije Spasitel, a vím, že mě miluje. Díky tomu, že vstal z mrtvých, vím, že můj tatínek a všichni naši blízcí, kteří již odešli, budou také žít. Jakou útěchu přinášejí tyto pravdy!