Díl 4.: Působení Církve v českých zemích za války

Gád Vojkůvka

Člen vysoké rady a historik kůlu Praha

Začátek druhé světové války

Od 15. března 1939 okupovala nacistická vojska české země, které se staly „Protektorátem Čechy a Morava“, zatímco Slovensku bylo dovoleno mít od 14. března vlastní stát.

Od 1. září 1939, kdy začala druhá světová válka, pokračovala Církev ve svém působení pod vedením místních členů. Po dobu nepřítomnosti presidenta misie Wallace F. Toronta byl povolán zastupujícím presidentem České misie a presidentem odbočky Praha mladý kněz Aronova kněžství, 21letý Josef Roubíček. Presidentem odbočky Brno byl povolán bratr Jaroslav Kotulan. V Mladé Boleslavi řídila práci Církve sestra Libuše Klekarová a pravidelně tam dojížděl také president Roubíček.

Církevní časopis Hvězdička vycházel i nadále – ale jen do konce roku 1939. Církev nebyla oficiální státem uznanou a podporovanou církví, a proto musela brzy přerušit svou činnost. Bratr Roubíček hledal možnosti, jak udržet veřejnou činnost Církve v Praze. Marně se snažil získat povolení k další činnosti. Jedinou možností bylo působení v rámci Spolčovacího zákona. Teprve 17. června 1940 získal povolení, aby se Církev mohla veřejně scházet. Znamenalo to však vytvořit spolek s dostatečným počtem členů a přátel, aby mohl vůbec existovat. Spolek „Česká misie Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů“ musel dodržovat spolčovací zákon, který říkal, že kdo platí příspěvky, má plná práva. Později někteří z přátel (nečlenů Církve) odešli, a tak musel být spolek rozpuštěn. Členové se díky tomu museli opět scházet jen po bytech – v Praze u Roubíčků a v Brně ve vlastním sále.

Přinesení Melchisedechova kněžství do českých zemí

Bratr a sestra Vojkůvkovi jezdívali do Německa pracovně pro nákup materiálů a navštěvovali přitom různé odbočky i místní autority Církve, aby získali více znalostí o církevní praxi ve vedení odbočky. Na jejich radu bratr Roubíček pozval členy vedení Východoněmecké misie, aby naší misii pomohli.

24. května 1943 přijeli do Brna bratří Richard Ranglack, president Východoněmecké misie, a bratr Paul Langheinrich, kteří předali několika českým bratřím Melchisedechovo kněžství a vysvětili je staršími. Prvními staršími v naší zemi byli vysvěceni bratr Josef Roubíček (vedoucí misie a president odbočky Praha) a bratři Otakar Vojkůvka, František Krejčí a Josef Dudek (předsednictvo odbočky Brno). Díky tomu, že v Církvi nyní byli nositelé Melchisedechova kněžství, se misie stala nezávislou, a tak se mohly opět vykonávat křty i konfirmace. Bratru Roubíčkovi se podařilo přesvědčit úřady, že Česká misie je součástí stejné Církve, která působí v Německu už od roku 1853. Díky oficiálnímu uznání České misie v Německu přestala protektorátní policie Církev tolik kontrolovat a obtěžovat. V Brně, kde měla Církev vlastní sál, se opět scházelo přes 30 členů.

Aktivity Církve v období války

Bratr Roubíček byl velmi aktivní. Když bylo zastaveno vydávání církevního časopisu Hvězdička, začal obětavě psát na psacím stroji nový časopis o přibližně 6–10 stránkách s názvem „Dopisy z misijního domu“, který posílal pravidelně do odboček. Od května 1943 posílal všem členům Církve třikrát měsíčně „Poselství“ – dvoustranné osobní tematické dopisy doplňované naukami autorit Církve, kterými členy velmi posiloval.

V téže době byla sestra Terezie Vojkůvková povolána jako vedoucí všech pomocných organizací misie a stala se i hlavní překladatelkou – jak z angličtiny, tak z němčiny. Spolu s bratrem Josefem Roubíčkem připravili mnoho příruček a úloh pro Pomocné sdružení, Nedělní školu, genealogii, kněžství i pro shromáždění svátosti. Přeložila i prvních 50 oddílů Nauky a smluv. Za působení bratra Roubíčka bylo během války přeloženo a cyklostylem rozmnoženo také několik knih a příruček.

Poté následovalo období zákazu shromažďování vůbec, doba stanného práva po atentátu na říšského protektora Heydricha, kdy každý, kdo byl přichycen venku po 20. hodině, mohl být bez soudu zastřelen. Přesto se členové scházeli po bytech a byly vykonávány i křty. V Praze se členové scházeli u Roubíčků a v činnosti pomáhali členové rodiny Veselých. V Brně se členové scházeli střídavě u rodiny bratra Krejčího a u Vojkůvků. Konala se kněžská shromáždění, schůzky Pomocného sdružení i mládeže a fungovaly i pěvecké sbory.

Odhalení pomníku na Kněží hoře

Navzdory válečným potížím dokázal bratr Roubíček získat povolení i materiál a dal postavit na Kněží hoře nad hradem Karlštejn pomník z 29 kamenů, který byl dne 23. července 1944 za přítomnosti mnoha členů slavnostně odhalen. Bylo to u příležitosti 15. výročí zasvěcení Československa ke hlásání znovuzřízeného evangelia a založení Československé misie Církve, kteréžto zasvěcení vykonal apoštol John A. Widtsoe právě na tomto místě.

Poválečná léta a příchod prvních misionářů

Hned po válce, od září 1945, začal bratr Roubíček vydávat tiskem velmi pěkný církevní nábožensko-kulturní měsíčník „Nový hlas“, který vycházel téměř čtyři roky, až do konce roku 1948, než ho komunisté zakázali.

V roce 1946 navštívil republiku apoštol Ezra Taft Benson – president Evropské misie, pozdější ministr zemědělství USA a budoucí president Církve, který v onom roce řídil obnovu všech misií v Evropě a humanitární pomoc nejen pro členy Církve, ale i pro další trpící ve válkou zničené Evropě. Navštívil pražskou i brněnskou odbočku Církve a povzbuzoval zdejší členy. Brzy nato přišli i první misionáři a v červenci se vrátil také president misie Wallace F. Toronto a ujal se opět funkce, ve které ho do té doby obětavě zastupoval bratr Roubíček.