Slova naděje a útěchy v případě úmrtí

7. dubna 1844 měl Prorok proslov na konferenci Církve v Nauvoo. Mluvil o svém příteli Kingu Folletovi, který nedlouho předtím zemřel: „Milovaní Svatí, žádám o pozornost tohoto shromáždění, zatímco k vám budu promlouvat na téma zesnulých. K tomuto tématu mě bezprostředně dovedl skon našeho milovaného bratra, staršího Kinga Folletta, který byl rozdrcen ve studni po pádu kádě s kameny. Jeho přátelé a příbuzní mě požádali, abych promluvil, avšak vzhledem k tomu, že v tomto shromáždění je velmi mnoho těch, kteří žijí v tomto městě i jinde a kteří ztratili přátele, mám pocit, že bych měl promluvit o tomto tématu obecně a nabídnout vám své myšlenky, do té míry, do jaké jsem toho schopen, a do té míry, do jaké budu inspirován Duchem Svatým, abych se tímto tématem zabýval. Potřebuji vaše modlitby a víru, abych mohl mít ponaučení od Všemohoucího Boha a dar Ducha Svatého, abych mohl vyložit to, co je pravdivé a co můžete snadno pochopit, a aby vám toto svědectví mohlo vnést do srdce a do mysli přesvědčení o pravdivosti toho, co řeknu…

… Vím, že mé svědectví je pravdivé; když tudíž promlouvám k těmto truchlícím, co ztratili? Jejich příbuzní a přátelé jsou jen odděleni od svého těla na krátké období: jejich duch, který existoval s Bohem, opustil tento stánek z hlíny jen na malý okamžik, abych tak řekl; a oni nyní existují na místě, kde spolu rozmlouvají tímtéž způsobem jako my na zemi…

… Co nás může utěšovat, pokud jde o naše zemřelé? Ze všech lidí na zemi máme důvod mít, pokud jde o naše zemřelé, tu největší naději a útěchu; neboť jsme je viděli kráčet způsobile v našem středu a viděli jsme je upadnout do spánku v náruči Ježíšově…

Vy, truchlící, máte důvod k radosti – mluvím o smrti staršího Kinga Folletta; neboť váš manžel a otec odešel, aby čekal, dokud nenastane vzkříšení z mrtvých – dokud nenastane zdokonalení ostatků; neboť při vzkříšení váš přítel povstane v dokonalé blaženosti a půjde do celestiální slávy…

Jsem oprávněn říci, pravomocí Ducha Svatého, že nemáte žádný důvod k obavám; neboť odešel do domova spravedlných. Netruchlete, neplačte. Vím to skrze svědectví Ducha Svatého, který je ve mně; a vy můžete očekávat, že vaši přátelé vyjdou a že se s nimi setkáte v jitru celestiálního světa…

Mám otce, bratry, děti a přátele, kteří již odešli do světa duchů. Nejsou tu jen na okamžik. Jsou duchové a brzy se opět shledáme. Brzy přijde čas, kdy zazní troubení. Až odejdeme, přivítáme svou matku, otce, přátele a všechny ty, které milujeme a kteří zesnuli v Ježíšovi. Nebude žádných obav z lůzy, pronásledování nebo zákeřných soudních líčení a uvěznění; ale bude to věčnost naplněná blažeností.“³

Starší Lorenzo D. Barnes zemřel během své misionářské služby v Anglii. Prorok promluvil o jeho úmrtí na shromáždění, které se konalo v nedostavěném chrámu Nauvoo: „Řeknu vám, co si přeji. Pokud bych byl zítra povolán, abych ulehl do hrobu, dovolte mi, abych si během rána vzkříšení, jakmile skály puknou a než vyjdeme z hrobů, podal ruku s otcem a zvolal: ,Otče můj‘ a on řekne: ,Synu můj, synu můj.‘

A můžeme o tomto takto rozjímat? Ano, pokud se naučíme, jak žít a jak umírat. Když uléháme, přemýšlíme, jak budeme moci ráno vstát; a je radostné, když přátelé ulehnou spolu, zaklesnuti v náručí lásky, aby spali a probudili se ve vzájemném objetí a opět spolu rozmlouvali.

Podivovali byste se nad tím, kdybych vám řekl, co jsem spatřil ve vidění ohledně tohoto zajímavého tématu? Ti, kteří zemřeli v Ježíši Kristu, mohou očekávat, že až vyjdou z hrobu, dosáhnou veškeré té radosti, kterou zde měli nebo očekávali.

Ono vidění bylo tak jasné, že jsem vskutku spatřil lidi předtím, než vystoupili z hrobu, jako kdyby pomalu vstávali. Vzali se za ruce a pronesli jeden k druhému: ,Tatínku, synku, maminko, dcerko, bratře, sestro.‘ A až se ozve hlas, který povolá mrtvé, aby vstali, předpokládejme, že budu ležet po boku svého otce, z čeho se mé srdce nejprve zaraduje? Že se setkám s otcem, matkou, bratrem, sestrou; a pokud budou po mém boku, obejmu je a oni mne…

Pro mne je bolestivější myšlenka na úplný zánik než myšlenka na smrt. Pokud bych neměl žádné vyhlídky na to, že znovu uvidím svého otce, matku, bratry, sestry a přátele, srdce by mi v okamžiku puklo, a já bych sestoupil do hrobu. Vyhlídky na to, že uvidím své přátele v jitru vzkříšení, rozradostňují mou duši a umožňují mi snášet zla spojená s tímto životem. Je to jako kdyby se vydali na dlouho cestu, a při jejich návratu se s nimi setkáváme s ještě větší radostí…

Dovolte mi, abych nabídl útěchu Marcellu Batesovi [člen Církve, jemuž zemřela manželka]. Zakrátko budeš ve společnosti své společnice ve světě slávy, a totéž se týká přátel bratra Barnese a všech Svatých, kteří truchlí. Toto je pro nás všechny varovný hlas, abychom byli vážní a pilní a abychom odložili veselí, marnivost a bláhovost a byli připraveni zítra zemřít.“⁴

Na pohřbu dvouletého Mariana Lyona Prorok řekl: „V našem středu opět zazněl varovný hlas, který dokládá nejistotu lidského života; a ve svých volných chvílích jsem rozjímal o tomto tématu a kladl jsem si otázku, jak je možné, že nemluvňata, nevinné děti, jsou nám odnímána, a zvláště ta, která se zdají být nanejvýš inteligentní a zajímavá. Ty nejvážnější důvody, které mě napadají, jsou tyto: Tento svět je velmi zkaženým světem; a… je stále zlovolnější a zkaženější… Pán odnímá mnohé, dokonce v jejich dětství, aby mohli uniknout nevraživosti lidské a trápením a zlům tohoto současného světa; byli příliš čistí, příliš líbezní, než aby žili na zemi; pokud to tudíž patřičně rozvážíme, namísto truchlení máme důvod k radosti, neboť jsou vysvobozeni od zla, a my je budeme brzy opět mít…

… Jediný rozdíl mezi tím, když někdo zemře starý, a tím, když zemře mladý, je ten, že jeden žije déle v nebi a ve věčném světle a slávě než ten druhý, a je o trochu dříve vysvobozen z tohoto bídného a zlovolného světa. Nehledě na všechnu tuto slávu, na okamžik ji ztrácíme ze zřetele a truchlíme nad ztrátou, avšak netruchlíme jako ti, kteří by byli bez naděje.“⁵

„Lze položit otázku – ,Budou mít matky své děti ve věčnosti?‘ Ano! Ano! Matky, vy budete mít své děti; neboť ony budou mít věčný život, neboť jejich dluh je splacen.“⁶

„Děti… musejí povstat právě tak, jak zemřely; a my můžeme přivítat svá půvabná děťátka s toutéž slávou – s toutéž nádherou v celestiální slávě.“⁷

President Joseph F. Smith, šestý president Církve, zaznamenal: „Joseph Smith učil nauce, že dítě, které bylo uloženo ve smrti, povstane při vzkříšení jako dítě; a ukázal na matku mrtvého dítěte a řekl jí: ,Budete mít radost, potěšení a uspokojení z výchovy tohoto dítěte po jeho vzkříšení, dokud nedosáhne plné postavy svého ducha.‘ …

V roce 1854 jsem se setkal se svou tetou [Agnes Smithovou], manželkou mého strýce Dona Carlose Smitha, která byla matkou oné dívenky [Sophronie], o níž Prorok Joseph Smith mluvil, když řekl té matce, že bude mít radost, potěšení a uspokojení z výchovy onoho dítěte po vzkříšení, dokud její dítě nedosáhne plné postavy svého ducha; a že to bude mnohem větší radost, než jakou by mohla mít ve smrtelnosti, protože bude zbavena zármutku a obav a slabostí smrtelného života a bude toho vědět více, než kolik by toho mohla vědět v tomto životě. Setkal jsem se s onou vdovou, matkou onoho dítěte, a ona mi řekla o této události a vydala mi svědectví, že přesně to Prorok Joseph Smith řekl, když mluvil na pohřbu její malé dcerky.“⁸

Mary Isabelle Horneové i Leonoře Cannon Taylorové zemřelo malé dítě. Sestra Horneová vzpomínala na to, jak Prorok Joseph Smith poskytl těmto dvěma sestrám tato slova útěchy: „Řekl nám, že tyto děti získáme v jitru vzkříšení spravedlivých právě tak, jak jsme je uložily do hrobu, v čistotě a v nevinnosti, a že je budeme vychovávat a že budeme o ně pečovat jako jejich matky. Řekl, že děti budou vzkříšeny ve vzkříšení spravedlivých právě tak, jak byly uloženy do hrobu, a že obdrží veškerou inteligenci nezbytnou k tomu, aby se ujaly trůnů, knížectví a mocí.“⁹

Na pohřbu Ephraima Markse, kterému bylo 24 let, Prorok prohlásil: „Toto je velmi vážná a úctou naplněná chvíle. Nikdy jsem nepociťoval větší vážnost; připomíná mi to smrt mého nejstaršího bratra Alvina, který zemřel ve státě New York, a mého nejmladšího bratra Dona Carlosa Smitha, který zemřel v Nauvoo. Je pro mě těžké žít na zemi a vidět, jak jsou tito mladí muži, od nichž jsme čerpali oporu a útěchu, od nás odnímáni uprostřed svého mládí. Ano, je těžké se s tím smířit. Občas jsem měl dojem, že bych byl více smířen s tím, kdybych byl sám povolán zemřít, pokud by to byla vůle Boží; a přesto vím, že bychom se měli upokojit a vědět, že to je od Boha, a být smířeni s Jeho vůlí; vše je v pořádku. Nebude trvat dlouho a my všichni budeme povoláni podobným způsobem: může se to stát mně i vám.“¹⁰

6. června 1832 napsal Joseph Smith Emmě Smithové: „Zarmoutilo mě, když jsem se doslechl, že Hyrum ztratil své děťátko. Myslím, že můžeme do jisté míry vědět, jak se cítí, ale my všichni musíme být smířeni se svým údělem a říci: nechť se děje vůle Páně.“¹¹

20. ledna 1840 napsal Joseph Smith Emmě Smithové: „Od Hyruma jsem obdržel dopis, který mě zahřál u srdce, když jsem se dozvěděl, že celá má rodina je naživu. Přesto v srdci truchlím nad těmi, kteří nám byli odňati, avšak nikoli bez naděje, neboť je opět uvidím a budu s nimi. Můžeme být tudíž větší měrou smířeni s jednáním Božím.“¹²

„Pokud jde o úmrtí v Sionu, chceme truchlit s těmi, kteří truchlí, ale pamatujeme na to, že Bůh celé země vše napraví.“¹³

„Došlo k mnoha úmrtím, která nás zanechávají v zádumčivé náladě, avšak s tím nic nenaděláme. Když Bůh promluví z nebes a odvolá nás odtud, musíme se podřídit Jeho příkazům.“¹⁴

Na pohřbu Jamese Adamse Prorok řekl: „Poprvé jsem ho viděl ve Springfieldu [ve státě Illinois], když jsem cestoval z Missouri do Washingtonu. Vyhledal mě, i když mě neznal, vzal mě k sobě domů, povzbudil mě a dodal mi útěchu a dal mi peníze. Byl velmi důvěrným přítelem… Měl zjevení ohledně svého odchodu, a odešel za důležitějším dílem. Když jsou lidé připraveni, je pro ně lepší tam odejít. Bratr Adams odešel, aby pro zemřelé otevřel účinnější dveře. Duchové spravedlivých jsou povzneseni k většímu a slavnějšímu dílu; jsou tudíž při svém odchodu do světa duchů požehnáni.“¹⁵