Misionářská služba – svatě povolání, vznesená práce

„Po všem, co bylo řečeno, je největší a nejdůležitější povinností hlásat evangelium.“⁷

V prosinci 1840 Joseph Smith napsal členům Kvora Dvanácti a dalším vedoucím kněžství, kteří v té době sloužili na misii ve Velké Británii: „Buďte ujištěni, milovaní bratří, že nejsem nezúčastněným pozorovatelem toho, co se děje na tváři celé země; a mezi všeobecnými událostmi, které nyní probíhají, není nic důležitějšího, než toto slavné dílo, do něhož jste nyní zapojeni; v důsledku čehož mám o vás určitou starost, abyste se skrze svou ctnost, víru, píli a pravou lásku odevzdali jeden druhému, Církvi Kristově i svému Otci, který je v nebi; jehož milostí jste byli povoláni k tak svatému povolání; a abyste byli schopni vykonávat veliké a zodpovědné úkoly, které na vás spočívají. A mohu vás ujistit, že ze zpráv, které jsem obdržel, jsem přesvědčen, že nejste nedbalí ve svých povinnostech; ale že díky své píli a věrnosti jste si museli zajistit úsměvy onoho Boha, jehož jste služebníky, a také dobrou vůli Svatých po celém světě.

Šíření evangelia po celé Anglii je dozajista potěšující; sledování tohoto díla musí vyvolávat neobyčejné pocity v nitru těch, kteří nesli břímě dne a snášeli horko a kteří byli pevnými zastánci a houževnatými přímluvci evangelia v počátcích, když ho obklopovaly nanejvýš nepříznivé okolnosti a ze všech stran mu hrozilo zničení – podobně jako elegantní loď, která odolává bouři bez úrazu, rozvinuje své plachty kvůli větru a vznešeně se nese po poddajných vlnách, vědoma si, více než kdy jindy, pevnosti svého žebroví a zkušeností a schopností svého kapitána, kormidelníka a posádky…

Láska je jednou z hlavních vlastností Božství, a ti, již usilují o to, aby se stali syny Božími, ji mají projevovat. Člověk naplněný láskou Boží se nespokojí s tím, že žehná pouze své rodině, ale prochází celým světem a dychtí žehnat celé lidské rase. Takovéto pocity jste měli i vy, a to způsobilo, že jste se zřekli radostí domova, abyste mohli být požehnáním pro druhé, kteří se uchá zejí o nesmrtelnost, ale kteří jsou pravdy neznalí; a protože tak činíte, modlím se o to, aby na vás spočívala ta nejvybranější požehnání nebes.“⁸

„Ó vy starší Izraele, poslyšte můj hlas; a když jste vysláni do světa, abyste kázali, říkejte to, k čemu jste vysláni, abyste říkali; kažte a hlasitě provolávejte: ,Čiňte pokání, neboť království nebeské je na dosah; čiňte pokání a věřte evangeliu.‘ Hlásejte první zásady a nechejte tajemství na pokoji, abyste nebyli přemoženi… Kažte to, co vám Pán řekl, abyste kázali – pokání a křest na odpuštění hříchů.“⁹

„Promlouval jsem a vysvětloval jsem, jak je neužitečné kázat světu o velikých soudech, ale spíše je důležité kázat prosté evangelium.“¹⁰

„Starší [mají] jít kupředu… se vší mírností a vážností, a kázat Ježíše Krista a Jeho Ukřižování; nemají se přít s ostatními ohledně jejich víry nebo systémů náboženství, ale mají udržovat stálý směr. Toto jsem vám předal cestou přikázání; a všichni ti, již je nedodržují, přivedou na svou hlavu pronásledování, zatímco ti, již je dodržují, budou vždy naplněni Duchem Svatým; toto jsem pronesl jako proroctví.“¹¹

„Pokud se starším otevřou jakékoli dveře, aby mohli kázat první zásady evangelia, nechť nemlčí. Nespílejte sektám; ani nemluvte proti jejich naukám. Ale kažte Krista a jeho Ukřižování, lásku k Bohu a lásku k člověku;… a tím, je-li to možné, můžeme otupit předsudky lidí. Buďte mírní a pokorného srdce, a Pán Bůh našich otců bude s vámi navěky.“¹²

„Věnujte pozornost tomuto Klíči, a buďte moudří, kvůli Kristu i kvůli své duši. Nejste vysláni, abyste byli učeni, ale abyste učili. Nechť je každé slovo okořeněno laskavostí. Buďte bdělí; buďte rozvážní. Toto je den varování, a ne mnoha slov. Jednejte čestně před Bohem i člověkem… Buďte čestní, otevření a upřímní ve všem svém [jednání] s lidmi. [Viz NaS 43:15; 63:58.]”¹³

Než George A. Smith odešel v roce 1835 na misii, navštívil svého bratrance, Proroka Josepha Smitha. George A. Smith zaznamenal: „Navštívil jsem bratrance Josepha. Dal mi Knihu Mormonovu, potřásl mi rukou a řekl: ,Kaž krátká kázání, pronášej krátké modlitby a pronášej svá kázání se srdcem naplněným modlitbou.‘ “¹⁴

„Všichni mají kázat evangelium mocí a s vlivem Ducha Svatého; a kázat evangelium bez Ducha Svatého nemůže nikdo.“¹⁵

„Jak řekl Pavel, musel se stát všem lidem vším, aby tím mohl některé spasit [viz 1. Korintským 9:22], a totéž musejí činit i starší v posledních dnech; a protože byli vysláni kázat evangelium a varovat svět před soudy, které mají přijít, jsme si jisti, že když budou kázat podle pokynů Ducha, podle zjevení daných Ježíšem Kristem, budou kázat pravdu a bude se jim dařit, aniž by si stěžovali. A tak jim nemůžeme dát žádné nové přikázání, jen můžeme starší a členy nabádat, aby žili každým slovem vycházejí cím z úst Božích [viz Matouš 4:4], aby nepřišli o slávu, která je vyhrazena pro věrné.“¹⁶

Prorok promluvil na konferenci, která se konala v říjnu 1839: „President [Joseph Smith] přikročil k tomu, aby předal starším pokyny týkající se kázání evangelia a vštípil jim nezbytnost získání Ducha, aby mohli kázat s Duchem Svatým seslaným z nebe; aby byli opatrní ohledně mluvení o tématech, která nejsou jasně vysvětlena ve slově Božím, což vede ke spekulacím a sporům.“¹⁷

14. května 1840 Joseph Smith napsal z Nauvoo starším Orsonu Hydeovi a Johnu E. Pageovi, kteří byli na cestě na misii do Svaté země: „Nenechejte se odradit kvůli velikosti tohoto díla; buďte jen pokorní a věrní, a pak můžete říci: ,Co jsi ty, ó horo veliká! Před Zorobábelem budeš snížena. ‘ [Viz Zachariáš 4:7.] Ten, který rozptýlil Izrael, slíbil, že ho shromáždí; tudíž vzhledem k tomu, že máte být nápomocni v tomto velikém díle, obdaří vás silou, moudrostí, mocí a inteligencí a každou nutnou schopností; přičemž vaše mysl se bude rozpínat do stále větší a větší šíře, až bude moci obsáhnout zemi a nebesa, dosáhnout do věčnosti a rozjímat o mocných skutcích Jehovy ve vší jejich rozmanitosti a slávě.“¹⁸

Na podzim roku 1832 se Joseph Smith s biskupem Newelem K. Whitneym vydal z Kirtlandu ve státě Ohio do východních části Spojených států. 13. října Prorok napsal Emmě Smithové z New Yorku: „Když přemýšlím o tomto velikém městě jako Ninive, kde nerozlišují pravou ruku od levé, ano, více než dvě stě tisíc duší, mé nitro je vůči nim naplněno soucitem, a jsem odhodlán pozvedat svůj hlas v tomto městě a ponechat to na Bohu, jenž má vše ve svých rukou a jenž nestrpí, aby nám vlas z hlavy padl na zem bez povšimnutí…

Měl jsem možnost mluvit s několika lidmi, což bylo uspokojivé, a s jedním velmi obdivuhodným mladým gentlemanem z Jersey, který měl ve tváři velmi vážný výraz. Přišel ke mně a sedl si vedle mě a začal se mnou mluvit o choleře, a já jsem se dozvěděl, že byl touto nemocí nakažen a že na ni málem zemřel. Řekl, že Pán ho ušetřil kvůli nějakému moudrému účelu. Toho jsem využil a započal jsem s ním dlouze hovořit. Přijal mé učení očividně s velkým potěšením a velmi se na mne upnul. Mluvili jsme až pozdě do noci a dohodli jsme se, že v rozhovoru budeme pokračovat příští den. Ale vzhledem k tomu, že měl nějaké povinnosti, zdržel se, dokud loď nebyla připravena vyplout, a pak musel odejet. Přišel ke mně a popřál mi šťastnou cestu, a loučili jsme se velmi neradi.“¹⁹

Elizabeth Ann, manželka Newela K. Whitneyho, vzpomínala, jak se její manžel vydal v roce 1832 s Josephem Smithem do východní části Spojených států: „Manžel putoval s Prorokem Josephem po mnoha městech na Východě a vydávali svědectví a shromažďovali prostředky pro stavbu chrámu v Kirtlandu, a také pro nákup pozemků v Missouri… Řekl mému manželovi: ,Pokud nás zavrhnou, budou mít naše svědectví, neboť jej napíšeme a necháme jim ho na schodech přede dveřmi a na okenních římsách.‘ “²⁰

V roce 1834 Joseph Smith kázal v budově školy v Pontiacu ve státě Michigan. Tomuto kázání byl přítomen Edward Stevenson, který na tento zážitek vzpomínal: „Právě na pozemku oné školy dva mormonští starší představili v roce 1833 znovuzřízené evangelium; a v roce 1834 Prorok Joseph Smith kázal s takovou mocí, jaké zde do té doby nikdo v tomto devatenáctém století nebyl svědkem… Velmi dobře si vzpomínám na mnohá slova mladého Proroka, která pronášel prostým jazykem, ale s mocí, která byla pro všechny přítomné velmi přesvědčivá…

Se zdviženou rukou řekl: Jsem svědkem toho, že Bůh existuje, neboť jsem Ho viděl za bílého dne, zatímco jsem se modlil v tichém háji na jaře roku 1820.‘ Dále svědčil o tom, že Bůh, Věčný Otec, ukázal na další bytost, která Mu byla podobná, a řekl: ,Toto je můj Milovaný Syn, slyš Jej.‘ Ó, jak tato slova roze chvívala celou mou bytost a naplňovala mne nevyslovitelnou radostí z toho, že jsem viděl někoho, kdo mohl, jako apoštol Pavel ze starých dob, směle svědčit o tom, že byl v přítomnosti Ježíše Krista! …

…Konala se řada shromáždění, na nichž se k Proroku připojili, a to bylo také velmi zajímavé, tři svědkové Knihy Mormonovy. Prorok během své návštěvy této odbočky svědčil o tom, že dostal pokyn, aby zorganizoval Církev podle vzoru Církve, kterou zorganizoval Ježíš, s Dvanácti apoštoly, sedmdesátníky, staršími, dary a požehnáními, a se znameními, která budou následovat, jak je to zaznamenáno v šestnácté kapitole Marka… Jako služebník Boží,‘ řekl Joseph, ,vám slibuji, že pokud budete činit pokání a budete pokřtěni na odpuštění svých hříchů, obdržíte Ducha Svatého.‘ “²¹

Když byl Prorok v listopadu 1838 odvážen z Far Westu ve státě Missouri do vězení v Richmondu, znovu učil evangeliu: „Navštívilo nás několik dam a pánů. Jedna žena přišla blíže a zcela upřímně se zeptala vojáků, který z vězňů je Pánem, jehož ,mormoni‘ uctívají. Jeden strážce na mne s významným úsměvem ukázal a řekl: ,Tenhle.‘ Žena se pak obrátila na mě a tázala se, zda prohlašuji, že jsem Pán a Spasitel. Odvětil jsem, že prohlašuji, že nejsem ničím jiným než člověkem a služebníkem spasení vyslaný Ježíšem Kristem, abych kázal evangelium.

Tato odpověď onu ženu tak překvapila, že se začala dotazovat na naši nauku, a já jsem pronesl kázání jí i jejím společníkům a podivujícím se vojákům, kteří naslouchali pozorně, téměř bez dechu, zatímco jsem jim vykládal nauku o víře v Ježíše Krista a o pokání a křtu na odpuštění hříchů se zaslíbením Ducha Svatého, jak je to zaznamenáno v druhé kapitole Skutků apoštolů. [Viz Skutkové 2:38–39.]

Žena byla spokojena a chválila Boha, přičemž vojáci to slyšeli, a odešla modlíc se, aby nás Bůh ochraňoval a vysvobodil.“²²

Dan Jones vzpomínal na níže uvedenou událost, která se stala večer předtím, než Prorok zemřel mučednickou smrtí v žaláři v Carthage: „Joseph vydal strážím mocné svědectví o božském původu Knihy Mormonovy, o znovuzřízení evangelia, o působení andělů a o tom, že království Boží bylo znovu zřízeno na zemi, kvůli čemuž byl tehdy držen v onom vězení, nikoli proto, že by porušil nějaký zákon Boží či lidský.“²³