Život a služba Josepha Smitha

Zatímco Joseph Smith čekal, až zlaté desky obdrží, pomáhal zajišťovat časné potřeby své rodiny. V roce 1825 odešel do Harmony ve státě Pensylvánie, aby pracoval pro Josiaha Stowella. Tam bydlel u rodiny Isaaca a Elizabeth Haleových a seznámil se s jejich dcerou Emmou – vysokou tmavovlasou učitelkou. 18. ledna 1827 v South Bainbridge ve státě New York byli Joseph a Emma oddáni. Ačkoli ve svém manželství prožili různé zkoušky – úmrtí dětí, finanční těžkosti a Josephova častá nepřítomnost kvůli plnění jeho zodpovědností – Joseph a Emma k sobě navzájem vždy chovali hlubokou lásku.

22. září 1827, čtyři roky poté, co Joseph desky poprvé spatřil, mu byly konečně svěřeny. Jakmile se ale ocitly v jeho držení, místní lůza se mu je opakovaně a houževnatě snažila ukrást. Aby Joseph a Emma unikli tomuto pronásledování, vrátili se v prosinci 1827 do Harmony, kde žili rodiče Emmy. Jakmile se tam usadili, Joseph začal s překládáním desek.

Na začátku roku 1828 obdržel Martin Harris, úspěšný farmář z Palmyry, svědectví o Pánově díle v posledních dnech a odcestoval do Harmony, aby Josephovi s překládáním pomáhal. Do června onoho roku bylo výsledkem Josephovy překladatelské práce 116 stránek rukopisu. Martin opakovaně žádal Proroka o svolení vzít rukopis domů do Palmyry a ukázat ho některým členům své rodiny. Prorok se tázal Pána a jeho žádost byla zamítnuta, ale on žádal Pána ještě dvakrát a nakonec bylo Martinovi dovoleno rukopis si vzít. Když byl rukopis v Palmyře, ztratil se a již nikdy se nenašel. Pán Prorokovi na čas odňal Urim a Thumim i desky a Prorok byl pokořen a musel činit pokání. Ve zjevení od Pána se Joseph dozvěděl, že se vždy musí bát Boha více než lidí. (Viz NaS 3.) Od té doby, ačkoli mu bylo pouhých 22 let, se jeho život vyznačoval naprostou oddaností při následování každého příkazu Páně.

5. dubna 1829 dorazil k Josephovu domu v Harmony Oliver Cowdery, učitel, jenž byl o rok mladší než Joseph. V odpověď na modlitbu obdržel svědectví o pravdivosti Prorokova díla. Dva dny nato se dílo překládání opět rozeběhlo – Joseph diktoval a Oliver zapisoval.

Když Joseph a Oliver pracovali na překladu Knihy Mormonovy, četli zprávu o tom, jak Spasitel navštívil dávné Nefity. V důsledku toho se rozhodli, že budou usilovat o Pánovo vedení ohledně křtu. 15. května odešli k řece Susquehanna, nedaleko Josephova domu v Harmony, aby se tam pomodlili. K jejich úžasu je navštívila nebeská bytost, která se představila jako Jan Křtitel. Jan Křtitel jim předal Aronovo kněžství a řekl jim, aby se navzájem pokřtili a vysvětili. Později, jak jim Jan Křtitel slíbil, se Josephovi a Oliverovi zjevili také dávní apoštolové Petr, Jakub a Jan a předali jim Melchisedechovo kněžství a vysvětili je apoštoly.

Před těmito návštěvami měli Joseph a Oliver poznání a víru. Avšak poté, co se jim zjevili tito nebeští poslové, měli také pravomoc – kněžskou moc a pravomoc Boží nutnou k založení Jeho Církve a k vykonávání obřadů spasení.

Během dubna a května 1829 byla Prorokova překladatelská práce doma v Harmony stále častěji přerušována pronásledováním. V důsledku toho se Joseph a Oliver dočasně přestěhovali do okresu Fayette ve státě New York, aby v domě Petera Whitmera st. překlad dokončili. Překlad byl dokončen v červnu, za méně než tři měsíce poté, co Oliver začal sloužit jako Prorokův písař. Do srpna Joseph uzavřel smlouvu s vydavatelem Egbertem B. Grandinem z Palmyry ohledně vytištění této knihy. Martin Harris zastavil svou farmu, aby tím ručil panu Grandinovi za náklady na tisk, a později prodal 61 hektarů své farmy, aby tuto zástavu splatil. 26. března 1830 byla Kniha Mormonova v Grandinově knihkupectví k dispozici k volnému prodeji.

6. dubna 1830, pouhých jedenáct dní poté, co byla Kniha Mormonova veřejně nabízena k prodeji, se skupina asi 60 lidí shromáždila v roubeném domku Petera Whitmera st. ve Fayette ve státě New York. Tam Joseph Smith oficiálně zorganizoval Církev, která byla později na základě zjevení pojmenována jako Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. (Viz NaS 115:4.) Byla to radostná událost doprovázená mocným vylitím Ducha. Byla požehnána svátost, věřící byli pokřtěni, byl udílen dar Ducha Svatého a muži byli vysvěceni ke kněžství. Ve zjevení přijatém během shromáždění Pán jmenoval Josepha Smitha vedoucím Církve – „vidoucím, překladatelem, prorokem, apoštolem Ježíše Krista, starším církve skrze vůli Boha Otce a milost [vašeho] Pána Ježíše Krista“. (NaS 21:1.) Církev Ježíše Krista byla opět zřízena na zemi.

Zatímco Církev v Kirtlandu sílila, v červnu 1831 Pán dal Prorokovi a dalším vedoucím Církve pokyn, aby se vydali do Missouri. Tam jim Pán chtěl zjevit zemi jejich dědictví (viz NaS 52:3–5, 42–43). Během června a července 1831 Prorok a další urazili téměř 1500 kilometrů z Kirtlandu do kraje Jackson ve státě Missouri, který se nacházel na západním okraji osídlení Ameriky. Krátce poté, co dorazili na místo, Prorok obdržel zjevení, v němž Pán prohlásil, že země „Missouri… je zemí, kterou jsem určil a zasvětil pro shromáždění svatých. Pročež, toto je země zaslíbení a místo pro město Sion… Místo, které se nyní nazývá Independence, je ústředním místem; a místo pro chrám leží západně“. (NaS 57:1–3.)

Vsouladu s naplňováním proroctví, které pronesli dávní bibličtí proroci, začal 25letý Joseph Smith pokládat základy města Sionu v Americe. V srpnu 1831 předsedal zasvěcení onoho území jako shromažďovacího místa a zasvětil chrámový pozemek. Krátce poté se Prorok vrátil do Ohia, kde povzbuzoval některé věrné Svaté, aby se shromáždili do Missouri. Stovky Svatých podstoupily obtíže spojené s cestováním do amerického pohraničí v 19. století a vydaly se do svého nového domova v Missouri.

Vletech 1831 až 1838 žili členové Církve v Ohiu i v Missouri. Prorok, členové Kvora Dvanácti a mnozí členové Církve žili v Kirtlandu, zatímco další členové se shromažďovali do Missouri, kde byli vedeni tamějšími vedoucími kněžství dle pokynů Proroka. Církevní vedoucí udržovali kontakt dopisy a častými cestami mezi Kirtlandem a Missouri.

Když žil Prorok v oblasti Kirtlandu, obdržel od Pána řadu zjevení týkajících se znovuzřízení evangelia v posledních dnech. V listopadu 1831 se vedoucí Církve rozhodli publikovat mnohá tato zjevení ve sbírce nazvané Kniha přikázání. Kniha měla být vytištěna v Independence ve státě Missouri. V červenci 1833 však lůza zničila tiskařský lis i mnoho již vytištěných archů. Vyjma několika málo výtisků, které byly zachráněny, neměli členové Církve Knihu přikázání nikdy k dispozici. V roce 1835 byla zjevení určená pro Knihu přikázání společně s mnoha dalšími zjeveními publikována v Kirtlandu jako Nauka a smlouvy.

Zatímco žil Prorok v oblasti Kirtlandu, pokračoval ve své práci na překladu Bible, kterou podle příkazu Páně započal v roce 1830. Během staletí se z Bible ztratily mnohé jasné a cenné části a Prorok byl veden Duchem, aby učinil některé opravy v textu Bible krále Jakuba a aby obnovil informace, které byly ztraceny. Tato práce vedla k znovuzřízení důležitých pravd evangelia, včetně mnoha zjevení, která jsou nyní obsažena v Nauce a smlouvách. Ačkoli měl Prorok v úmyslu svou revizi Bible publikovat, naléhavé záležitosti a pronásledování mu zabránily toto dílo ve své celistvosti publikovat během jeho života.

Joseph Smith obdržel v rámci své práce na inspirované revizi Bible zjevení, které je nyní knihou Mojžíšovou, a inspirovaný překlad Matouše 24, který se dnes nazývá Joseph Smith–Matouš. V roce 1835 začal Prorok překládat knihu Abrahamovu ze starobylých egyptských papyrů, které Církev zakoupila. Všechny tyto překlady se později staly součástí Drahocenné perly.

Mezi zjevení, která Prorok obdržel v Kirtlandu, patřila i ta, která stanovila všeobecná pravidla pro vedení Církve. Na základě pokynů Páně Joseph Smith v roce 1832 zorganizoval První předsednictvo.⁷ Vroce 1835 zorganizoval Kvorum Dvanácti apoštolů a Kvorum Sedmdesáti. Kůl byl v Kirtlandu zorganizován v roce 1834. Během tohoto období také zřídil kvora Aronova a Melchisedechova kněžství, aby sloužila potřebám místních členů Církve.

V rámci jedné z nejdůležitějších částí znovuzřízení evangelia Pán zjevil Josephu Smithovi, že je zapotřebí stavět svaté chrámy. V prosinci 1832 Pán Svatým přikázal, aby začali stavět chrám v Kirtlandu ve státě Ohio. Ačkoli mnozí členové Církve neměli odpovídající bydlení, zaměstnání, ani dostatek potravin, Pánův příkaz přijali s nadšením a společně s Prorokem se pustili do práce.

Když 27. března 1836 Joseph Smith zasvětil chrám, došlo k obdobnému vylití Ducha jako během letnic. O týden později, 3. dubna 1836, se staly jedny z nejvýznamnějších událostí v náboženské historii. Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu se v chrámu zjevil Pán Ježíš Kristus a prohlásil: „Přijal jsem tento dům a jméno mé zde bude; a budu se v tomto domě projevovati lidu svému v milosrdenství.“ (NaS 110:7.) Také se zjevili tři poslové ze starozákonních dispensací – Mojžíš, Elias a Eliáš. Ti znovuzřídili klíče kněžství a pravomoc, která byla na zemi již dlouho ztracena. Prorok Joseph Smith měl nyní pravomoc shromažďovat Izrael ze čtyř stran země a pečetit rodiny na čas a celou věčnost. (Viz NaS 110:11–16.) Toto znovuzřízení klíčů kněžství bylo v souladu se vzorem, podle něhož Pán dával Prorokovi „řádku za řádkou, předpis za předpisem; tu trochu a tam trochu“ (NaS 128:21), dokud nebyla plnost evangelia Ježíše Krista na zemi znovuzřízena.

Během celého Prorokova působení Pán Josephovi nařizoval, aby vysílal misionáře kázat „evangelium každému stvoření“. (NaS 68:8.) Sám Prorok si uvědomoval břímě této zodpovědnosti a mnohokrát kvůli hlásání evangelia opustil domov a rodinu. V prvotních letech Církve byli misionáři povoláváni kázat v různých částech Spojených států a Kanady.

V létě 1837 byl pak Prorok inspirován k tomu, aby vyslal misionáře do Anglie. Prorok pověřil Hebera C. Kimballa, člena Kvora Dvanácti, aby se zhostil tohoto velkého úkolu a vedl malou skupinu misionářů. Starší Kimball zanechal svou rodinu téměř bez prostředků, ale odešel s vírou v to, že Pán ho povede. Za rok vstoupilo v Anglii do Církve přibližně 2000 lidí. Joseph Smith následně vyslal členy Dvanácti, aby v letech 1839 až 1841 sloužili ve Velké Británii, a tato misie byla také mimořádně úspěšná. Do roku 1841 přijalo evangelium více než 6000 lidí. Mnozí z nich emigrovali do Ameriky a během velmi těžkého období dodávali Církvi energii a sílu.

Svatí v Kirtlandu trpěli pronásledováním téměř od chvíle, kdy na toto místo dorazili, ale v letech 1837 a 1838 odpor zesílil. „Pokud jde o království Boží,“ řekl Prorok, „ďábel vždy zakládá své království přesně v tentýž čas, aby odporoval Bohu.“⁸ Na Proroka doléhala tíha nepřátelství – od nepřátel vně Církve i od odpadlíků, kteří se obrátili proti němu. Byl nespravedlivě nařčen z mnoha zločinů, štván před soud kvůli řadě nepodložených kriminálních i občanskoprávních sporů a byl nucen se skrývat před těmi, kteří mu usilovali o život. Ale uprostřed téměř neustálých nesnází a nepřátelství zůstal věrný a statečný.

Nakonec se pronásledování v kirtlandské oblasti nedalo již déle snášet. V lednu 1838 byli Prorok a jeho rodina přinuceni opustit Kirtland a hledat útočiště ve Far Westu ve státě Missouri. Do konce roku ho následovala většina Svatých z Kirtlandu, kteří opustili svůj domov a milovaný chrám.

Zatímco se Svatí v Kirtlandu snažili posilovat Církev ve své oblasti, mnozí další členové Církve o totéž usilovali i v kraji Jackson ve státě Missouri. Svatí posledních dnů se začali usazovat v tomto kraji v létě 1831. O dva roky později jich bylo 1200 a tvořili asi jednu třetinu tamější populace.

Příchod tolika Svatých dělal starousedlíkům starosti. Obyvatelé státu Missouri se obávali ztráty politické moci nad nově příchozími, kteří byli většinou ze severní části Spojených států a kteří nepodporovali otroctví, jež se provozovalo v jižních státech. Také byli nedůvěřiví vůči specifickým naukám Svatých posledních dnů – např. vůči víře v Knihu Mormonovu, v nová zjevení a ve shromažďování do Sionu – a nelibě snášeli, že Svatí posledních dnů obchodovali především jen mezi sebou. Zanedlouho začala lůza a místní milice Svaté pronásledovat a v listopadu 1833 je z kraje Jackson vyhnala. Většina Svatých uprchla na západ – přes řeku Missouri do kraje Clay ve státě Missouri.

Joseph Smith byl hluboce znepokojen obtížnou situací Svatých v Missouri. V srpnu 1833 napsal z Kirtlandu vedoucím Církve v Missouri: „Bratří, kdybych byl s vámi, podílel bych se aktivně na vašem utrpení, a ačkoli se přirozená povaha zdráhá, můj duch by mi, s Boží pomocí, nedovolil, abych vás opustil, i kdybych měl zemřít. Buďte dobré mysli, neboť naše vykoupení se blíží. Ó Bože, zachraň mé bratry v Sionu!“⁹

V únoru 1834 Joseph Smith obdržel zjevení, v němž dostal pokyn, aby vedl z Kirtlandu do Missouri výpravu, která měla pomoci trpícím Svatým a která jim měla pomoci získat zpět jejich pozemky v kraji Jackson (viz NaS 103). Na základě Pánova příkazu Prorok zorganizoval skupinu nazvanou Sionská výprava pro pochod do Missouri. V květnu a v červnu 1834 tato skupina, která nakonec čítala více než 200 členů, putovala na západ přes státy Ohio, Indiana, Illinois a Missouri. Vytrpěli mnohé těžkosti – propukla mezi nimi i cholera. 22. června 1834, když se expedice blížila ke kraji Jackson, obdržel Prorok zjevení, že má výpravu rozpustit. Pán však slíbil, že Sion bude vykoupen v Jeho vlastním čase. (Viz NaS 105:9–14.) Prorok se poté, co v kraji Clay zorganizoval kůl a ustanovil Davida Whitmera jeho presidentem, vrátil do Ohia.

Ačkoli Sionská výprava nezískala zpět majetek Svatých, byla cennou průpravou pro budoucí vedoucí Církve, neboť účastníci výpravy se díky příkladu a učení Proroka naučili zásadám spravedlivého vedení. Na shromáždění členů Sionské výpravy a dalších členů Církve, které se konalo 14. února 1835 v Kirtlandu, Prorok zorganizoval Kvorum Dvanácti apoštolů. O dva týdny později zorganizoval také Kvorum Sedmdesáti. Devět členů Kvora Dvanácti a všichni členové Kvora Sedmdesáti bylo členy Sionské výpravy.

Velký počet členů Církve nadále žil v kraji Clay ve státě Missouri, a to až do roku 1836, kdy tamější usedlíci prohlásili, že již dále nemohou pro členy zajišťovat útočiště. Svatí se proto začali stěhovat do severní části Missouri, přičemž většina z nich se usadila v kraji Caldwell, což byl nový kraj vytvořený státní legislativou jako místo pro vyhnané Svaté posledních dnů. V roce 1838 se k nim připojila velká skupina Svatých, která byla přinucena opustit Kirtland. V březnu téhož roku přijel do Far Westu, vzkvétající osady Svatých posledních dnů v kraji Caldwell, Prorok se svou rodinou a zřídil zde církevní ústředí. V dubnu dal Pán Josephu Smithovi pokyn, aby ve Far Westu postavil chrám (viz NaS 115:7–16).

Pokojný život Svatých v severním Missouri neměl naneštěstí dlouhého trvání. Na podzim roku 1838 lůza a milice Svaté posledních dnů opět pronásledovala a útočila na ně. Když členové Církve podnikli odvetná a obranná opatření, Joseph Smith a další vedoucí Církve byli zatčeni a obviněni z vlastizrady. V listopadu byli uvězněni v Independence a poté v Richmondu v Missouri; a 1. prosince byli uvrženi do žaláře v Liberty v Missouri. Během oné zimy Prorok a jeho společníci strádali v nelidských podmínkách. Byli vězněni v kobce – v tmavém, chladném a nehygienickém sklepě – a byla jim dávána potrava, která byla tak špatná, že ji dokázali jíst až tehdy, kdy k tomu byli dohnáni hladem. Prorok popsal svou situaci i situaci Svatých jako „zkoušku naší víry, která se rovnala zkoušce Abrahamově.“¹⁰

Zatímco byl Prorok ve vězení, tisíce Svatých posledních dnů, včetně Prorokovy rodiny, byly během zimy a jara 1838–1839 přinuceny opustit svůj domov v Missouri. 7. března 1839 Emma napsala Josephovi z Quincy ve státě Illinois: „Nikdo, kromě Boha, nezná myšlenky, které mě napadaly, a pocity mého srdce, když jsem opustila náš dům a domov a téměř vše, co jsme měli, vyjma našich malých dětí, a vydala jsem se na cestu ze státu Missouri a nechala tě zavřeného v onom opuštěném vězení.“¹¹ Pod vedením Brighama Younga a dalších vedoucích Církve Svatí odešli do státu Illinois.

V dubnu 1839 byli Prorok a jeho společníci přesunuti kvůli změně příslušného soudu z žaláře v Liberty do Gallatinu ve státě Missouri. Když byli vězni znovu přepravováni z Gallatinu do Columbie ve státě Missouri, stráže jim dovolili z tohoto jejich nespravedlivého uvěznění uprchnout. Prorok s ostatními pak dorazili do Quincy ve státě Illinois, kde se po útěku z Missouri shromáždila hlavní skupina členů Církve. Zanedlouho začala většina Svatých pod Prorokovým vedením osídlovat místo vzdálené 80 kilometrů na sever – vesnici Commerce ve státě Illinois, která se nacházela v zátočině řeky Mississippi. Joseph přejmenoval toto místo na město Nauvoo a v následujících letech se v Nauvoo shromažďovali členové a nově obrácení ze Spojených států, Kanady a Velké Británii, díky čemuž se město stalo jedním z nejzalidněnějších míst ve státě Illinois.

Joseph a Emma se usadili poblíž řeky v malém roubeném domku, který v prvních dnech existence Nauvoo sloužil jako Prorokův úřad. Na živobytí si vydělával farmařením a později provozoval obchod se smíšeným zbožím. Avšak církevní a občanské povinnosti zabíraly Prorokovi mnoho času, a proto měl často problémy zajistit časné potřeby své rodiny. V říjnu 1841 se na soupisu jeho osobního majetku uvádělo: „Starý Charley (kůň), kterého dostal v Kirtlandu, dva koloušci, dvě staré krůty a čtyři mladé, stará kráva, kterou mu dal nějaký bratr v Missouri, starý Major (pes)… a pár kusů nábytku.“¹²

Ke konci srpna 1843 se Prorok s rodinou přestěhovali na protější stranu ulice do nově postaveného jednopatrového domu nazvaného Mansion House. Joseph a Emma tehdy měli čtyři žijící děti. V průběhu let pohřbili šest milovaných dětí a jedno jejich dítě se narodilo po Josephově smrti. Rodina Josepha a Emmy Smithových čítala jedenáct dětí: Alvin se narodil v roce 1828, zemřel krátce po narození; dvojčata Thadeus a Louisa se narodila v roce 1831, zemřela krátce po narození; adoptovaná dvojčata Joseph a Julia, narozená Johnovi a Julii Murdockovým v roce 1831 a přijatá Josephem a Emmou poté, co sestra Murdocková zemřela při porodu (11 měsíční Joseph zemřel v roce 1832);¹³ Joseph III se narodil v roce 1832; Frederick se narodil v roce 1836; Alexander se narodil v roce 1838; Don Carlos se narodil v roce 1840, zemřel ve věku 14 měsíců; syn, který se narodil v roce 1842, zemřel téhož dne; a David se narodil v roce 1844, téměř pět měsíců po mučednické smrti svého otce.

Prorok, během celého svého působení, byl rád mezi Svatými. O městě Nauvoo a jeho obyvatelích prohlásil: „Toto je to nejkrásnější místo a toto jsou nejlepší lidé pod nebem.“¹⁴ Na oplátku měli Svatí rádi jeho – cítili, že je jejich přítelem, a často ho oslovovali „bratře Josephe“. Jeden obrácený poznamenal: „Měl v sobě osobní magnetismus, který k němu přitahoval každého, kdo se s ním seznámil.“¹⁵ „Nepředstírá, že je člověkem bez chyb a slabostí,“ napsal jeden obyvatel města Nauvoo. „Je to člověk, kterého zkrátka musíte mít rádi;… ani se nechlubí svou velikostí, jak se mnozí domnívají, ale naopak s každým slušným člověkem jedná nenuceně a přátelsky.“¹⁶ Když William Clayton, obrácený Angličan, psal domů z Nauvoo o Prorokovi, uvedl: „Vpravdě bych si přál, abych byl takovým mužem.“¹⁷

Prorok pronesl v Nauvoo mnoho kázání, a členové Církve mu rádi naslouchali, neboť je s mocí učil zjeveným pravdám evangelia. Angus M. Cannon vzpomínal: „Nikdy jsem ho neslyšel mluvit, aniž by to uchvátilo celou mou bytost a přimělo celou mou duši oslavovat Pána.“¹⁸ Brigham Young prohlásil: „Nikdy jsem nevynechal příležitost být s Prorokem Josephem a slyšet ho mluvit na veřejnosti či v soukromí, abych tak mohl čerpat porozumění z pramene, ze kterého promlouval, abych ho mohl mít a vynést ho na světlo, když toho bylo zapotřebí… Tyto okamžiky byly pro mne drahocennější než všechno bohatství světa.“¹⁹

Joseph Smith byl vůdcem i mimo rámec svých náboženských zodpovědností. V Nauvoo byl Prorok zapojen do veřejné, právní, obchodní, vzdělávací i vojenské služby. Přál si, aby město Nauvoo nabízelo svým obyvatelům veškeré výhody a příležitosti kulturního a společenského pokroku. V lednu 1844 Joseph Smith oznámil svou kandidaturu na presidenta Spojených států amerických. Do značné míry tak učinil kvůli svému zklamání z toho, že státní a federální úředníci nezajistili nápravu za porušení práv Svatých v Missouri a za ztráty jejich majetku. Ačkoli si většina pozorovatelů uvědomovala, že má jen malou šanci na zvolení, jeho kandidatura přitáhla pozornost veřejnosti k rozsáhlému porušování ústavou garantovaných práv Svatých. Prorok jednou prohlásil, že všichni lidé „mají stejná práva požívat ovoce z velikého stromu naší národní svobody“.²⁰

Když byli Svatí donuceni opustit Kirtland, zanechali tam po sobě chrám, který postavili s velkým úsilím. Pán jim však přikázal, aby započali se stavbou chrámu v Nauvoo, aby svatý chrám byl opět v jejich středu. Stavba začala na podzim roku 1840, přičemž úhelné kameny byly položeny 6. dubna 1841 během slavnosti, které Prorok předsedal. Stavba chrámu Nauvoo byla jedním z nejvýznačnějších stavebních projektů v tehdejší západní části Ameriky. Výstavba chrámu také po Svatých požadovala nesmírné oběti, neboť vzhledem ke stálému přílivu imigrantů do rozrůstajícího se města byli členové Církve obvykle chudí.

Prorok začal učit nauce o křtu za mrtvé již 15. srpna 1840. Chrám byl v raném stádiu výstavby, a proto Svatí zpočátku vykonávali křty za mrtvé v místních řekách a potocích. V lednu 1841 Pán zjevil, že tento postup může pokračovat pouze do té doby, než bude možné vykonávat křty v chrámu (viz NaS 124:29–31). Během léta a podzimu v roce 1841 Svatí postavili v nově vyhloubeném suterénu chrámu dočasnou dřevěnou křtitelnici. Křty za mrtvé se v této křtitelnici poprvé vykonávaly 21. listopadu 1841.

V roce 1841 byla vykonána první pečetění manželských párů a v roce 1843 Prorok nechal zapsat zjevení, které popisuje věčnou povahu manželské smlouvy (viz NaS 132). Nauky obsažené v tomto zjevení byly Prorokovi známy již od roku 1831.²¹ Na základě příkazu od Boha také učil nauce plurálního manželství.

Vzhledem k tomu, že chrám měl být dostavěn až za nějaký čas, Joseph Smith se rozhodl vykonávat chrámové obdarování mimo posvátné zdi chrámu. 4. května 1842 Prorok vykonal v horní místnosti svého červeného cihlového obchodu v Nauvoo pro malou skupinku bratří, mezi nimiž byl i Brigham Young, první obdarování. Prorok se dokončení chrámu Nauvoo nedožil. Nicméně v letech 1845 a 1846 obdržely chrámové obdarování od Brighama Younga a ostatních, kteří toto požehnání přijali od Proroka, tisíce Svatých.

I když se Svatí v Nauvoo zpočátku těšili relativnímu klidu, pronásledování Proroka sílilo a on cítil, že jeho pozemská služba se chýlí ke konci. Během památného shromáždění v březnu 1844 Prorok pověřil Dvanáct, aby řídili Církev po jeho smrti, a vysvětlil jim, že nyní mají všechny klíče a pravomoc, které jsou k tomu zapotřebí. Wilford Woodruff, který byl v té době členem Kvora Dvanácti, později prohlásil: „Vydávám svědectví, že na začátku jara 1844 svolal Prorok Joseph Smith v Nauvoo apoštoly a udělil jim obřady církve a království Božího. A všechny klíče a moci, které na něj Bůh vložil, zpečetil na naši hlavu a řekl nám, že musíme sebrat síly a nést toto království, jinak budeme zatraceni… Měl tvář jasnou jako jantar a byl oděn mocí, kterou jsem nikdy předtím na žádném člověku v těle nespatřil.“²² Po Prorokově smrti přešla zodpovědnost za Církev a království Boží na zemi na Kvorum Dvanácti apoštolů.

V červnu 1844 byl Prorok obviněn z vyvolávání nepokojů. Ačkoli byl v Nauvoo tohoto obvinění zproštěn, guvernér státu Illinois Thomas Ford trval na tom, aby se Joseph kvůli stejnému obvinění podrobil soudnímu procesu ve městě Carthage ve státě Illinois, které bylo administrativním střediskem kraje Hancock. Když Prorok a jeho bratr Hyrum dorazili do Carthage, byli na kauci zbaveni původního obvinění, ale poté byli obviněni z vlastizrady proti státu Illinois a byli uvrženi do místního žaláře.

27. června 1844, během horkého a dusného odpoledne, zaútočila na žalář lůza, jejíž členové měli začerněné tváře, a Josepha a Hyruma Smithovy zavraždila. Asi tři hodiny poté poslali Willard Richards a John Taylor, kteří byli v žaláři s mučedníky, do Nauvoo smutnou zprávu: „Žalář v Carthage, 8.05 hodin večer, 27. června 1844. Joseph a Hyrum jsou mrtvi… Vše proběhlo v okamžiku.“²³ Prorok Joseph Smith ve věku 38 let zpečetil své svědectví vlastní krví. Práce Josepha Smitha ve smrtelnosti se završila – Církev a království Boží byly naposledy zřízeny na zemi – a on padl za oběť kulkám vrahů. Sám Pán o Proroku Josephu Smithovi svědčil: „Volal [jsem k Josephu Smithovi] skrze anděly své, sloužící služebníky své, a svým vlastním hlasem z nebes, aby vynesl dílo mé; jehož základy položil, a byl věrný; a já jsem ho vzal k sobě. Mnozí se podivovali kvůli smrti jeho; ale bylo nutné, aby svědectví své krví svou zpečetil, aby mohl býti ctěn a zlovolní mohli býti odsouzeni.“ (NaS 136:37–39.)

Joseph Smith, veliký prorok, vidoucí a zjevovatel posledních dnů, byl statečným a poslušným služebníkem Nejvyššího. President Brigham Young svědčil: „Nemyslím si, že na zemi žije člověk, který by ho znal lépe než já; a já se nebojím říci, že s výjimkou Ježíše Krista na této zemi nikdy nežil ani nežije lepší člověk. Jsem jeho svědkem.“²⁴