“„Bůh bude s tebou na věky věků“ – Prorok v žaláři v Liberty

„váš pokorný služebník, Joseph Smith ml., vězeň kvůli Pánu Ježíši Kristu a kvůli Svatým, zajatý a držený mocí lůzovlády, pod vyhlazovací vládou jeho excelence, guvernéra Lilburna W. Boggse, ve společnosti svých spoluvězňů a milovaných bratří, Caleba Baldwina, Lymana Wighta, Hyruma Smitha a Alexandera McRae, vám všem posílá pozdravy.⁵ Kéž milost Boha Otce a našeho Pána a Spasitele, Ježíše Krista, na vás všech spočívá a přebývá s vámi na věky. Kéž je vaše poznání rozhojněno skrze milosrdenství Boží. A kéž víra a ctnost, a poznání a umírněnost, a trpělivost a zbožnost, a bratrská laskavost a pravá láska je ve vás v hojnosti, abyste nebyli v ničem neúrodní, ani neplodní. [Viz 2. Petrova 1:5–8.]

Neboť vzhledem k tomu, že víme, že většina z vás je dobře obeznámena s bezprávím a se svévolnou nespravedlností a krutostí, které na nás dopadají; jelikož jsme byli uvězněni a falešně obviněni ze všech možných zločinů a uvrženi do vězení, zavřeni mezi silnými zdmi, obklopeni přísnými strážci, kteří nás dnem i nocí hlídají tak neúnavně jako ďábel, který pokouší a pokládá léčky pro lid Boží:

Tudíž, vroucně milovaní bratří, jsme připravenější a ochotnější činit si nárok na vaše přátelství a lásku. Neboť záměrem naší situace je probudit našeho ducha, aby si připomněl vše posvátné, a domníváme se, že váš duch je probouzen také, a že nás tudíž nic nemůže odloučit od lásky Boží a od vzájemného přátelství [viz Římanům 8:39]; a že každý druh zlovolnosti a krutosti, který na nás dopadá, jen povede k tomu, že spojí naše srdce a zpečetí je společně v lásce.

Není třeba vám říkat, že jsme drženi v poutech bezdůvodně, ani není třeba, abyste vy říkali nám: Vyhánějí nás z domovů a bijí nás bezdůvodně. My i vy rozumíme tomu, že kdyby obyvatelé státu Missouri nechali Svaté na pokoji a kdyby toužili po míru, jako oni, byl by do dnešního dne v tomto státě mír a klid; nebyli bychom v tomto pekle,… kde jsme nuceni poslouchat nic jiného než jen rouhačská slova, a být svědky rouhačských výjevů a opilství a pokrytectví a prostopášnosti nejrůznějšího druhu. A opět, nářek sirotků a vdov by nevystupoval k Bohu proti nim. Ani by půdu státu Missouri neposkvrnila nevinná krev… Je to žalostný příběh; politováníhodný příběh; ano, smutný příběh; je toho až moc na vyprávění; je toho až moc na uvažování; až moc pro lidské bytosti…

[Naši pronásledovatelé] toto provádějí Svatým, kteří jim neudělali nic špatného, kteří jsou nevinní a ctnostní; kteří milují Pána, svého Boha, a jsou ochotni opustit vše kvůli Kristu. Je strašné o tom mluvit, ale je to vskutku pravda. Pohoršení musejí nezbytně přijít, běda však těm, skrze které přicházejí. [Viz Matouš 18:7.]“⁶

„Ó Bože! kde jsi? A kde je stánek, který zakrývá místo úkrytu Tvého? Jak dlouho bude ruka Tvá zadržována a oko Tvé, ano čisté oko Tvé, hleděti z věčných nebes na bezpráví na lidu Tvém a na služebnících Tvých a uchem Tvým bude pronikati volání jejich?

Ano, ó Pane, jak dlouho budou trpěti tímto bezprávím a nezákonným útlakem, než srdce Tvé bude vůči nim obměkčeno a nitro Tvé bude vůči nim pohnuto soucitem?

Ó Pane Bože Všemohoucí, Tvůrce nebe, země a moří a všech věcí, které v nich jsou, a který ovládáš a podrobuješ si ďábla a temné a setmělé panství Šeolu! Vztáhni ruku svou; nechť oko Tvé proniká; nechť stánek Tvůj je pozvednut; nechť skryté místo Tvé není nadále zakryto; nechť ucho Tvé je nakloněno; nechť srdce Tvé je obměkčeno a nitro Tvé pohnuto soucitem vůči nám. Nechť hněv Tvůj je roznícen proti nepřátelům našim; a, v prchlivosti srdce svého, mečem svým odplať za bezpráví naše; pamatuj na trpící Svaté své, ó Bože náš! a služebníci Tvoji se budou radovati ve jménu Tvém na věky…

… Synu můj, pokoj buď duši tvé; protivenství tvé a strasti tvé potrvají jen malou chvilku; a potom, jestliže vtom vytrváš dobře, Bůh tě oslaví na výsosti; zvítězíš nad všemi nepřáteli svými.“⁷ [Odstavce v této části se také nacházejí v NaS 121:1–8.]

„Dovolte mi, abych vám řekl, bratří, že nevědomost, pověrči vost a náboženská nesnášenlivost, které se objevují tam, kde by neměly, často překážejí v pokroku této Církve, podobně jako proud deště z hor, který zaplavuje nanejvýš čistý a průzračný pramen bahnem a hlínou a špínou a zakaluje vše, co bylo předtím průzračné, a vše proudí v jedné společné záplavě; ale časy se mění; a nehledě na to, že nyní se valíme v bahně záplavy, možná, že další vlna, jak čas poplyne, nám přinese zřídlo tak čisté jako křišťál, a tak ryzí jako sníh; zatímco špína, naplavené dříví a odpadky zůstanou stranou, a voda se cestou vyčistí.

Jak dlouho mohou zůstati valící se vody nečisté? Jaká moc zadrží nebesa? Stejně jako může člověk vztáhnouti drobné rámě své, aby zastavil řeku Missouri ve stanoveném toku jejím nebo aby obrátil proud její vzhůru, stejně tak může zabrániti Všemohoucímu vylíti dolů z nebe poznání na hlavu Svatých posledních dnů. [Tento odstavec se také nachází v NaS 121:33.]

Čím je [guvernér Lilburn W.] Boggs nebo jeho vražedná skupina, než jen vrbou zavrtanou do břehu pro zachycování naplaveného dříví? Stejně tak dobře bychom mohli tvrdit, že voda není voda, protože horské potoky sesílají dolů bahno a víří průzračné prameny, i když poté jsou čistší než dříve; nebo že oheň není oheň, protože ho lze uhasit politím proudem vody; jako když řekneme, že naše věc padla, protože odpadlíci, lháři, kněží, zloději a vražedlníci, kteří se všichni podobně drží svých lstí a vyznání, vylili ze své duchovní zlovolnosti na vysokých místech a ze svých ďábelských pevností záplavu bláta a bahna a nečistoty… na naši hlavu.

Ne! Chraň Bůh. Peklo může vylévat svůj vztek jako hořící láva z Vesuvu nebo z Etny, nebo z té nejděsivější hořící hory; a ,mormonismus‘ přesto vytrvá. Voda, oheň, pravda a Bůh – to vše jsou skutečnosti. Pravda je ,mormonismus‘. Bůh je jeho autorem. Je naším štítem. Právě díky Němu jsme se narodili. Právě Jeho hlasem jsme byli povoláni k dispensaci Jeho evangelia na počátku plnosti časů. Právě skrze Něj jsme obdrželi Knihu Mormonovu; a právě díky Němu jsme přestáli až do tohoto dne; a díky Němu vytrváme, má-li to být pro naši slávu; a jsme odhodláni, v Jeho všemohoucím jménu, snášet soužení až do konce jako dobří vojáci.

… Až toto budete číst, zjistíte – a pokud to nezjistíte, zjistit to můžete – že zdi a pouta, dveře a vrzající panty a téměř k smrti vyděšení strážci a žalářníci… mají ve své podstatě způsobit to, že se duše čestného člověka cítí silněji než mocnosti pekelné…

… Jsme vaši bratří a spolutrpitelé a vězni Ježíše Krista kvůli evangeliu a kvůli naději slávy, která je v nás.“⁸

Pán utěšil Proroka těmito slovy: „Končiny země se budou tázati po jménu tvém a blázni tě budou míti v posměchu a peklo bude zuřiti proti tobě; zatímco čistí v srdci a moudří a ušlechtilí a ctnostní budou neustále usilovati o radu a pravomoc a požehnání pod rukou tvou, a lid tvůj se nikdy neobrátí proti tobě skrze svědectví zrádců; a i když tě vliv jejich uvrhne do trápení a za mříže a zdi, budeš chován se ctí; a pouze malá chvilka a hlas tvůj bude děsivější uprostřed nepřátel tvých než zuřivý lev, pro spravedlivost tvou; a tvůj Bůh bude státi při tobě na věky věků.

Jestliže budeš povolán, abys prošel skrze soužení; jestliže budeš v nebezpečenstvích mezi falešnými bratřími; jestliže budeš v nebezpečenstvích mezi lupiči; jestliže budeš v nebezpečenstvích na zemi nebo na moři; jestliže budeš obviňován všelikými druhy falešných obvinění; jestliže tě nepřátelé tvoji napadnou; jestliže tě odtrhnou ze společenství tvého otce a matky a bratří a sester; a jestliže tě nepřátelé tvoji s taseným mečem odtrhnou od srdce manželky tvé a potomstva tvého a starší syn tvůj, i když teprve ve věku šesti let, se chytne šatu tvého a řekne: Otče můj, otče můj, proč nemůžeš zůstati s námi? Ó otče můj, co se chystají tito muži s tebou učiniti? A jestliže potom bude od tebe odstrčen mečem a ty budeš odvlečen do vězení a nepřátelé tvoji se budou krásti kolem tebe jako vlci dychtící po krvi beránkově; a jestliže bys byl uvržen do jámy nebo do rukou vražedníků a byl by nad tebou vynesen rozsudek smrti; jestliže budeš uvržen do hlubiny; jestliže se vzdouvající vlny spiknou proti tobě; jestliže se prudké větry stanou nepřítelem tvým; jestliže nebesa shromáždí temnotu a všechny prvky se spolčí, aby zatarasily cestu; a nade vše, jestliže by samotný jícen pekla rozevřel chřtán dokořán proti tobě, věz, synu můj, že všechny tyto věci ti dají zkušenosti a budou pro dobro tvé.

Syn Muže sestoupil pod toto všechno; jsi větší než on?

Tudíž, drž se cesty své a Kněžství zůstane s tebou; neboť meze jejich jsou stanoveny, které nemohou překročiti. Dny tvé jsou známy a roků tvých nebude napočítáno méně; tudíž, neboj se toho, co člověk může učiniti, neboť Bůh bude s tebou na věky věků.“⁹ [Odstavce v této části se také nacházejí v NaS 122:1–9.]

Krátce poté, co bylo Prorokovi umožněno, aby svým věznitelům ve státě Missouri uprchnul, vzpomínal na to, jak se během uvěznění cítil: „Musím říci, že během doby, kdy jsem byl v rukou svých nepřátel, ačkoli jsem pociťoval velikou úzkost ohledně své rodiny a přátel, s nimiž bylo tak nelidsky zacházeno a kteří byl tak nelidsky týráni,… přesto, pokud se týká mne, jsem pociťoval dokonalý klid a odevzdal jsem se vůli svého Nebeského Otce. Věděl jsem, že jsem nevinný, i že Svatí jsou nevinní, a že jsme neudělali nic, čím bychom si zasloužili takové zacházení ze strany našich utiskovatelů. Díky tomu jsem mohl hledět k onomu Bohu, který má život všech lidí ve svých rukou, a který mne často zachraňoval od bran smrti, a očekávat vysvobození; a nehledě na to, že každá úniková cesta se zdála být zcela zavřená, a já jsem hleděl smrti do tváře, a o mém zahubení bylo, z hlediska člověka, rozhodnuto, přesto jsem od prvního vstupu do tábora pociťoval jistotu, že budu, se svými bratřími a s našimi rodinami, osvobozen.

Ano, onen tichý a jemný hlas, který mi, v nejhlubším smutku a trápení, tak často vnášel útěchu do duše, mne vyzýval, abych byl dobré mysli, a sliboval mi vysvobození, což mi dodávalo velikou útěchu. A ačkoli pohané běsnili a lidé si představovali pošetilosti, přesto Pán zástupů, Bůh Jákobův, byl mým útočištěm; a když jsem k Němu volal v den soužení, vysvobodil mne [viz Žalm 46:8; 50:15]; za což vyzývám svou duši, a vše, co ve mně je, aby velebila a chválila Jeho svaté jméno. Neboť ačkoli jsem býval ze všech stran sužován, nebýval jsem zdrcen; býval jsem bezradný, ale ne zoufalý; pronásledován, ale ne opuštěn; srážen, ale ne zničen. [Viz 2. Korintským 4:8–9.]“¹⁰