Mučednická smrt – Prorok pečetí své svědectví vlastní krví

„Žil jako veliký a zemřel jako veliký v ocích Božích i svého lidu.“

Ze života Josepha Smitha

Zima a jaro v letech 1843–1844 bylo obdobím velkého napětí v Nauvoo, neboť nepřátelé Josepha Smitha stupňovali své úsilí zničit jeho i Církev. Prorok věděl, že jeho služba ve smrtelnosti brzy dospěje ke konci, a proto se často setkával se členy Kvora Dvanácti apoštolů, aby jim předával ponaučení a dal jim klíče kněžství nutné pro vedení Církve. Tyto přípravy se završily na setkání s apoštoly a s několika dalšími blízkými spolupracovníky v březnu roku 1844. Během tohoto mimořádného setkání Prorok pověřil členy Dvanácti, aby řídili Církev po jeho smrti, a vysvětlil jim, že jim předal všechny obřady, pravomoc a klíče, které jsou k tomu zapotřebí. „Přenáším břímě a zodpovědnost za vedení této církve ze svých ramen na ta vaše,“ prohlásil. „Posilněte ramena svá a neste ho jako muži; neboť Pán mi dopřeje chvíli odpočinku.“¹

10. června 1844, Joseph Smith, který byl starostou Nauvoo, a městská rada Nauvoo nařídili zničit Nauvoo Expositor a tiskařský lis, na němž se tiskl. Nauvoo Expositor byly noviny zaměřené proti mormonům, které hanobily Proroka a další Svaté a požadovaly zrušení zakládací listiny města Nauvoo. Představitelé města se obávali toho, že tato publikace povede k zásahu ze strany lůzy. V důsledku tohoto zákroku starosty a městské rady představitelé veřejné správy státu Illinois obžalovali bezdůvodně Proroka, jeho bratra Hyruma a další představitele města Nauvoo z výtržností. Guvernér státu Illinois, Thomas Ford, nařídil, aby se tito muži podrobili soudu ve městě Carthage ve státě Illinois, které bylo administrativním střediskem kraje, a slíbil jim ochranu. Joseph věděl, že když půjde do Carthage, jeho život bude vážně ohrožen ze strany lůzy, která mu vyhrožovala.

Joseph a Hyrum byli přesvědčeni o tom, že lůza má zájem pouze o ně, a tak se rozhodli uprchnout na západ, aby si zachránili život. 23. června se dostali přes řeku Mississippi, ale později téhož dne bratří z Nauvoo Proroka vyhledali a řekli mu, že pokud se nevzdá představitelům veřejné správy v Carthage, město Nauvoo napadnou vojenské jednotky. Prorok s tím souhlasil v naději, že tím vládní představitele i lůzu upokojí. 24. června se Joseph a Hyrum Smithovi rozloučili s rodinami a odjeli spolu s dalšími představiteli města Nauvoo do Carthage, kde se následujícího dne dobrovolně vydali představitelům kraje. Poté, co byli bratři z původního obvinění propuštěni na kauci, byli křivě obžalováni z vlastizrady státu Illinois, byli zatčeni a uvězněni v žaláři v Carthage, kde měli čekat na soudní líčení. Starší John Taylor a Willard Richards, jediní členové Dvanácti, kteří v oné době nesloužili na misii, se k nim dobrovolně připojili.

27. června 1844 odpoledne seděla skupinka bratří v tichosti a sklíčeně v žaláři. Jeden z nich požádal staršího Taylora, který měl sytý tenor, aby jim zazpíval. Zakrátko zazněl jeho zpěv: „Jeden chudý člověk přesmutně sám často cestou míjel mne. O pomoc prosil pokorně, že nemohl jsem říci ne.“² Starší Taylor později vzpomínal, že tato píseň „byla do značné míry v souladu s tím, jak jsme se tehdy cítili, neboť duch každého z nás byl sklíčený, skleslý a chmurný“.³

Krátce po páté hodině odpoledně zaútočila na žalář velká skupina útočníků, kteří začali střílet na muže uvnitř žaláře. V několika málo minutách byl hanebný čin dokonán. Hyrum Smith byl zastřelen jako první a zemřel téměř okamžitě. Starší Richards zázrakem utržil pouze povrchové zranění a starší Taylor, ačkoli byl vážně zraněn, přežil a později se stal třetím presidentem Církve. Prorok Joseph běžel k oknu a byl smrtelně postřelen. Prorok Znovuzřízení a jeho bratr Hyrum zpečetili své svědectví vlastní krví.

Učení Josepha Smitha

Bůh ochraňoval Josepha Smitha, dokud jeho pozemské poslání nebylo dokončeno.

Joseph Smith v srpnu 1842 řekl: „V současné době mám pocit, že vzhledem k tomu, že mne Pán Všemohoucí zachoval až do dnešního dne, bude mne i nadále zachovávat díky spojené víře a modlitbám Svatých, dokud zcela nenaplním své poslání v tomto životě a dokud tak pevně nezaložím dispensaci plnosti kněžství v těchto posledních dnech, že veškeré mocnosti země a pekla ji nebudou moci nikdy přemoci.“⁴

V říjnu 1843 Prorok řekl: „Vyzývám celý svět, aby zničil dílo Boží; a prorokuji, že nikdy nebudou mít moc mě zabít, dokud mé dílo nebude dokončeno a já nebudu připraven zemřít.“⁵

V květnu 1844 Prorok řekl: „Bůh mne bude vždy ochraňovat, dokud se mé poslání nenaplní.“⁶

V červnu 1844 Prorok řekl: „Neberu ohled na svůj život. Jsem připraven být přinesen jako oběť za tento lid; neboť co mohou naši nepřátelé udělat? Pouze zabít tělo, a jejich moc tím pak končí. Stůjte pevně, přátelé moji; nikdy necouvněte. Nesnažte si zachránit život, neboť ten, kdo se bojí zemřít za pravdu, ztratí věčný život. Vytrvejte do konce, a budeme vzkříšeni a staneme se takovými, jako jsou Bohové, a budeme vládnout v celestiálních královstvích, knížectvích a věčných panstvích.“⁷

Na začátku dne 27. června 1844 napsal Joseph Smith v žaláři v Carthage ve spěchu dopis Emmě Smithové: „Odevzdávám se do značné míry svému osudu věda, že jsem ospravedlněn a že jsem udělal to nejlepší, co mohlo být uděláno. Pozdravuj ode mne děti a všechny mé přátele… ; a pokud jde o vlastizradu, vím, že jsem žádnou nespáchal, a oni nemohou dokázat ani zdání něčeho podobného, takže nemusíš mít žádné obavy, že by nám z toho důvodu mohla být způsobena nějaká újma. Kéž vám všem Bůh žehná. Amen.“⁸

Joseph Smith před svou smrtí předal Dvanácti apoštolům každý kněžský klíc a moc, kterou na něj Pán zpečetil.

Wilford Woodruff, čtvrtý president Církve, vzpomínal: „[Joseph Smith] strávil poslední zimu svého života, asi tři nebo čtyři měsíce, s kvorem Dvanácti, a učil je. Nejednalo se pouze o to, že by jim několik hodin předával obřady evangelia; ale trávil den po dnu, týden po týdnu a měsíc po měsíci tím, že učil je a několik dalších věcem království Božího.“⁹

Wilford Woodruff řekl o setkání Josepha Smitha s apoštoly v březnu 1844 toto: „Pamatuji si na vůbec poslední řeč, kterou k nám [Joseph Smith] pronesl před svou smrtí… Stál přitom na nohou asi tři hodiny. Místnost byla naplněna jakoby stravujícím ohněm, jeho tvář byla jasná jako jantar a byl oděn mocí Boží. Předložil nám naše povinnosti. Předložil nám plnost tohoto velikého díla Božího; a ve své řeči k nám řekl: ,Mám na svou hlavu zpečetěn každý klíč, každou moc, každou zásadu života a spasení, kterou kdy Bůh dal komukoli, kdo kdy žil na tváři země. A tyto zásady a toto kněžství a moc přináležejí této veliké a poslední dispensaci, kterou Bůh nebes svou rukou ustanovil na zemi. Nyní,‘ řekl mluvě k Dvanácti, ,jsem na vaši hlavu zpečetil každý klíč, každou moc a každou zásadu, kterou Pán zpečetil na hlavu mou.‘ A pokračoval slovy: ,Žiji již dlouho – až do současné doby – uprostřed tohoto lidu a v tomto velikém díle a práci vykoupení. Přeji si dožít se toho, abych viděl tento chrám postavený. Já se však nedožiji toho, abych ho viděl dokončený; ale vy ano – vy ano.‘ …

Poté, co k nám takto promlouval, řekl: ,Pravím vám, že břímě tohoto království nyní spočívá na vašich bedrech; musíte ho nést po celém světě, a pokud to neuděláte, budete zatraceni.‘ “¹⁰

Členové Kvora Dvanácti zaznamenali: „My, [členové Dvanácti],… jsme byli přítomni na radě konané ke konci uplynulého měsíce března [1844] ve městě Nauvoo…

Na této radě se Joseph Smith zdál poněkud sklíčený v duchu, a využil této příležitosti, aby nám otevřel své srdce… ,Bratří, Pán mě pobízí, abych uspíšil dílo, do něhož jsme zapojeni… Zanedlouho se má stát něco důležitého. Možná, že mě moji nepřátelé zabijí. A v případě, že mne zabijí, a klíče a moc, které na mně nyní spočívají, vám nebudou předány, budou ze země ztraceny. Pokud se mi ale jen podaří vložit je na vaši hlavu, pak nechť padnu za oběť vražedným rukám, strpí-li to Bůh, a budu moci odejít zcela radostně a spokojeně věda, že mé dílo je dokonáno a že základy, na nichž má být postaveno království Boží v této dispensaci plnosti časů, jsou položeny.

Na bedrech Dvanácti musí od nynějška spočívat zodpovědnost za vedení této církve, dokud nepověříte další, kteří nastoupí po vás. Vaši nepřátelé vás nemohou zabít všechny najednou, a pokud by byl kdokoli z vás zabit, můžete vložit ruce na jiné a své kvorum doplnit. A tak mohou být tato moc a tyto klíče na zemi zachovány.‘ …

Nikdy nezapomeneme na jeho pohnutí či na jeho slova při této příležitosti. Poté, co takto promluvil, kráčel dál po místnosti a řekl: ,Od chvíle, kdy jsem odvalil toto břímě ze svých beder, cítím se lehký jako korek. Mám pocit, že jsem volný. Děkuji svému Bohu za toto vysvobození.‘ “¹¹

Parley P. Pratt, člen Kvora Dvanácti, napsal: „Tento veliký a dobrý muž byl pohnut k tomu, aby před svou smrtí čas od času svolával členy Dvanácti a poučoval je ve všech věcech týkajících se království, obřadů a Boží správy. Často poznamenal, že pokládá základy, ale že bude úkolem Dvanácti tuto stavbu dokončit. Řekl: ,Nevím proč, ale z nějakého důvodu jsem nutkán uspíšit své přípravy a předat Dvanácti všechny obřady, klíče, smlouvy, obdarování a pečeticí obřady kněžství, a předložit jim tak vzor ve všech věcech týkajících se svatostánku [chrámu] a obdarování, které se tam vykonává.‘

Když toto učinil, nesmírně se radoval; neboť, řekl, Pán se chystá vložit toto břímě na vaše bedra a dopřeje mi na chvíli odpočinek; a pokud mne zabijí, pokračoval, království Boží se bude valit dál, neboť jsem nyní dokončil dílo, které mi bylo uloženo, tím, že jsem vám svěřil všechny věci týkající se budování království podle nebeského vidění a vzoru, který mi byl ukázán z nebe.“¹²

Brigham Young, druhý president Církve, učil: „Joseph předal na naši hlavu všechny klíče a moci přináležející apoštolství, které on sám vlastnil, než byl odňat ze země, a žádný člověk ani skupina lidí se nemohou v tomto světě ani ve světě, který přijde, dostat mezi Josepha a členy Dvanácti. Joseph velmi často říkal Dvanácti: Já jsem položil základy, a vy na nich musíte stavět, neboť království spočívá na vašich bedrech.‘ “¹³

Prorok Joseph Smith a jeho bratr Hyrum žili jako velicí a zemřeli jako velicí kvůli svému svědectví o evangeliu.

John Taylor, když sloužil jako člen Kvora Dvanácti, napsal níže uvedená slova, která jsou také zaznamenána v Nauce a smlouvách 135:1–6: „Abychom zpečetili svědectví o této knize a o Knize Mormonově, oznamujeme mučednickou smrt Josepha Smitha, Proroka, a Hyruma Smitha, patriarchy. Byli zastřeleni v žaláři v Carthage 27. června 1844 asi v pět hodin odpoledne ozbrojenou lůzou – černě nalíčenou – čítající od 150 do 200 osob. Hyrum byl střelen první a padl klidně zvolav: Jsem mrtev! Joseph vyskakoval z okna, a při tomto pokusu byl zastřelen zvolav: Ó Pane, Bože můj! Na oba bylo stříleno poté, co zemřeli, zvěrským způsobem, a každý dostal čtyři kulky.

John Taylor a Willard Richards, dva z Dvanácti, byli v té době jedinými osobami v místnosti; první byl bestiálním způsobem zraněn čtyřmi kulkami, ale potom se uzdravil; druhý, skrze prozřetelnost Boží, unikl dokonce bez jediné díry v šatu svém.

Joseph Smith, Prorok a Vidoucí Páně, učinil, kromě Ježíše samotného, pro spasení lidí na tomto světě více, než kterýkoli jiný člověk, jenž na něm kdy žil. Za krátkou dobu dvaceti let přinesl Knihu Mormonovu, kterou přeložil darem a mocí Boží, a byl nástrojem jejího vydání na dvou světadílech; vyslal plnost věčného evangelia, které ona obsahuje, do čtyř stran země; přinesl zjevení a přikázání, která tvoří tuto knihu Nauka a smlouvy, a mnoho dalších moudrých dokumentů a pokynů k prospěchu dětí lidských; shromáždil mnoho tisíců Svatých posledních dnů, založil veliké město a zanechal věhlas a jméno, jež nemohou býti zničeny. Žil jako veliký a zemřel jako veliký v očích Božích i svého lidu; a jako většina Pánových pomazaných v dávných časech zpečetil své poslání a svá díla svou vlastní krví; a stejně tak jeho bratr Hyrum. V životě nebyli rozděleni a ve smrti nebyli odloučeni!

Když šel Joseph do Carthage, aby se vydal předstíraným požadavkům zákona, dva nebo tři dny před svým úkladným zavražděním, řekl: Jdu jako beránek k zabití; ale jsem klidný jako letní jitro; mám svědomí bez provinění vůči Bohu a vůči všem lidem. Zemřu nevinen, a ještě o mne bude řečeno – byl chladnokrevně zavražděn.‘ – Téhož rána poté, co se Hyrum připravil, aby šel –má býti řečeno k zabití? ano, neboť tak to bylo – četl tento odstavec poblíž konce dvanácté kapitoly z Etera v Knize Mormonově a přehnul si u něho list:

“A stalo se, že jsem se modlil k Pánu, aby dal pohanům milost, aby mohli míti pravou lásku. A stalo se, že Pán mi pravil: Nebudou-li míti pravou lásku, tobě na tom nemusí záležeti, ty jsi byl věrný; pročež šat tvůj bude očištěn. A protože jsi viděl slabost svou, budeš učiněn silným, dokonce tak, že usedneš na místě, které jsem připravil v příbytcích svého Otce. A nyní já…. se loučím s pohany, ano, a také se svými bratřími, které miluji, dokud se nesetkáme před soudcovskou stolicí Kristovou, kde všichni lidé budou věděti, že můj šat není poskvrněn vaší krví. [Eter 12:36–38.] Testátoři jsou nyní mrtvi, a jejich testament je v platnosti.

Hyrum Smith byl v únoru 1844 stár čtyřicet čtyři let a Josephu Smithovi bylo v prosinci 1843 třicet osm; a od nynějška nadále budou jejich jména zařazena mezi mučedníky náboženství; a čtenáři v každém národu tak bude připomínáno, že Kniha Mormonova a tato kniha Nauka a smlouvy církve stály nejlepší krev devatenáctého století, aby je přinesla pro spasení porušeného světa; a že může-li oheň ublížiti zelenému stromu pro slávu Boží, jak snadné bude spáliti suché stromy pro očištění vinice od zkaženosti. Oni žili pro slávu; oni zemřeli pro slávu; a sláva je jejich věčnou odměnou. Jejich jména budou od věku do věku přecházeti na potomstvo jako drahokamy pro posvěcené.“¹⁴

Joseph Smith naplnil své pozemské poslání a zpečetil své svědectví vlastní krví.

Brigham Young prohlásil: „Ačkoli měl nepřítel moc zabít našeho proroka, totiž zabít jeho tělo, nedosáhl snad prorok všeho, čeho měl v úmyslu ve své době dosáhnout? Dle mého spolehlivého poznání toho dosáhl.“¹⁵

Brigham Young také učil: „Kdo vysvobozoval Josepha Smitha z rukou jeho nepřátel až do dne jeho smrti? Byl to Bůh; ačkoli byl znovu a znovu přiváděn na okraj smrti, takže z pohledu všech lidí nebyla žádná pravděpodobnost jeho záchrany Když byl v žaláři v Missouri, a nikdo neočekával, že by někdy unikl z jejich rukou, měl jsem víru Abrahamovu a řekl jsem bratřím: Jakože Bůh žije, dostane se z jejich rukou. I když prorokoval, že se nedožije 40 let, přesto jsme všichni chovali naději, že to bude proroctví falešné a že si ho mezi sebou udržíme navěky Mysleli jsme si, že naše víra to dokáže, ale mýlili jsme se – nakonec padl jako mučedník svého náboženství. Řekl jsem, že je vše v pořádku; svědectví nyní nabylo úplné platnosti; zpečetil ho vlastní krví.“¹⁶

Wilford Woodruff svědčil: „Míval jsem ohledně jeho smrti a toho, jak mu byl odňat život, zvláštní pocity. Měl jsem pocit, že kdyby se… Josephovi mohlo splnit jeho přání, byl by průkopníkem cesty do Skalistých hor. Ale od té doby jsem se plně smířil se skutečností, že se to stalo podle daného plánu, že bylo od něj, jako vedoucího této dispensace, vyžadováno, aby zpečetil své svědectví vlastní krví, a aby odtud odešel do duchovního světa, drže klíče této dispensace, a otevřel onu misii, která se nyní vykonává kázáním evangelia ,duchům ve vězení‘ .“¹⁷

Joseph F. Smith, šestý president Církve, učil: „Čemu nás mučednická smrt [Josepha a Hyruma Smithových] učí? Důležitému ponaučení, že ,kde je závěť, tam musí být nutně i smrt zůstavitele‘ (viz Žid. 9:16), aby závěť nabyla platnosti. A navíc, že krev mučedníků je vskutku setbou Církve. Pán dovolil tuto oběť, aby svědectví oněch ctnostných a spravedlivých mužů mohlo stát jako svědectví proti zvrácenému a nespravedlivému světu. Pak také byli příkladem oné nádherné lásky, o níž mluví Vykupitel: ,Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své.‘ (Jan 15:13.) Tuto nádhernou lásku projevovali Svatým i světu; neboť si oba uvědomovali, a vyjádřili své přesvědčení, než se vydali na cestu do Carthage, že jdou na smrt… Jejich odvaha, jejich víra, jejich láska k lidem byla bezmezná, a oni za svůj lid dali vše, co měli. Tato oddanost a láska nenechala ty, kteří se těšili ze společenství Svatého Ducha, na pochybách, že tito dobří a věrní muži byli vskutku zplnomocněnými služebníky Páně.

Tato mučednická smrt vždy byla a stále je inspirací pro lid Páně. Pomáhá jim v jejich osobních zkouškách; dává jim odvahu kráčet po stezce ve spravedlivosti a poznat pravdu a žít podle ní, a Svatí posledních dnů, kteří poznali veliké pravdy, jež Bůh zjevil skrze svého služebníka Josepha Smitha, ji musejí vždy uchovávat v posvátné památce.“¹⁸

George Albert Smith, osmý president Církve, prohlásil: „Joseph Smith naplnil své poslání; a když přišel čas, aby stál tváří tvář smrti, řekl: Jdu jako beránek k zabití, ale jsem klidný jako letní jitro. Mám svědomí bez provinění vůči Bohu a vůči všem lidem. Vezmou-li mi život, zemřu nevinen, a má krev bude volat ze země o odplatu, a ještě o mne bude řečeno: „Byl chladnokrevně zavražděn.“‘ [Viz NaS 135:4.] Neměl obavy postavit se obvinění, které proti němu bylo vzneseno, že klamal lid a že s lidmi jednal nespravedlně. Neměl obavy z toho, jak dopadne jeho životní poslání, a ani neměl obavy o konečné vítězství tohoto díla, o němž věděl, že je božského původu, a za které položil svůj život.“¹⁹

Gordon B. Hinckley, patnáctý president Církve, svědčil: „Byl si [Joseph Smith] tak jistý věcí, kterou vedl, byl si tak jistý svým božsky daným povoláním, že si jich vážil více než vlastního života. S předtuchou své blížící se smrti se odevzdal těm, kteří ho bezbranného vydali do rukou lůzy. Své svědectví zpečetil krví svého života.“²⁰

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii-xii.

Krátce předtím, než byli Joseph a Hyrum Smithovi zabiti, starší John Taylor zazpíval píseň „Jeden chudý pocestný“ (strana 526). Přečtěte si slova této písně nebo si píseň zazpívejte a přemýšlejte o tom, jak se tato slova vztahují k životu Proroka Josepha Smitha. Proč byla tato píseň za daných okolností tak vhodná?
Projděte si prohlášení, která svědčí o tom, že Joseph Smith předal klíče kněžství Dvanácti apoštolům (strany 528–530). Proč podle vás apoštolové považovali za důležité svědčit o těchto událostech? Jaké máte svědectví ohledně nástupnictví v předsednictvu Církve?
Prostudujte si, jak John Taylor popsal mučednickou smrt Josepha a Hyruma Smithových (strany 531–532). Jak byste mohli obhájit prohlášení, že Joseph Smith „učinil, kromě Ježíše samotného, pro spasení lidí na tomto světě více, než kterýkoli jiný člověk, jenž na něm kdy žil“? Hyrum si před odchodem do žaláře v Carthage četl Etera 12:36–38 a tuto stránku si přehnul. Jak se tato pasáž týkala Josepha a Hyruma? Jaké máte pocity, když přemýšlíte o oběti, kterou přinesli Joseph a Hyrum Smithovi kvůli svému svědectví o Ježíši Kristu?
Přečtěte si svědectví proroků posledních dnů na stranách 532–534. Jaká vyjádření vděčnosti a svědectví můžete připojit k jejich slovům?

Související verše z písem: Židům 9:16–17; NaS 5:21–22; 98:13–14; 112:30–33; 136:37–40