Jak nádherní jsou věrní, spravedlní a opravdoví přátelé

„Přátelství je jednou z velkých stěžejních zásad ,mormonismu‘… Sjednocuje lidskou rodinu svým vlivem naplněným štěstím.“

Ze života Josepha Smitha

V srpnu 1842 se představitelé veřejné správy státu Missouri opakovaně snažili Proroka Josepha Smitha zajmout. Prorok měl obavy, že kdyby byl zatčen a odveden do Missouri, byl by zabit, a tak se skrýval. 11. srpna poslal vzkaz několika věrným rodinným příslušníkům a přátelům, aby se s ním setkali na ostrově uprostřed řeky Mississippi, nedaleko od Nauvoo. Oné noci se Emma Smithová, Hyrum Smith, Newel K. Whitney a další sešli na břehu řeky a přeplavili se malou loďkou na určené místo setkání. Prorok si s každým radostně podal ruku a byl vděčný za pomoc a útěchu plynoucí z opravdového přátelství. Později v deníku podrobně popsal své pocity vděčnosti za rodinné příslušníky a přátele. Některé tyto zápisy z deníku jsou uvedeny v této kapitole. O několik týdnů později Prorok zakončil svůj dopis Svatým slovy, která vyjadřovala, jaké k nim chová pocity: „Jsem, jako vždy, pokorným služebníkem vaším a nikdy se neodklánějícím přítelem, Joseph Smith.“ (NaS 128:25.)

Svatí Prorokovy city opětovali a považovali ho nejen za Proroka, ale i za přítele. Benjamin F. Johnson, blízký přítel a osobní tajemník Josepha Smitha, vzpomínal: „ ,Prorok Joseph‘ – jako přítel byl věrný, shovívavý, ušlechtilý a opravdový… Jako společník, ze společenského hlediska, byl velmi nadaný – byl laskavý, štědrý, měl rád veselí… Občas pro zábavu zápasil s přítelem nebo ještě častěji měřil sílu s druhým tím, že si oba sedli na podlahu, opřeli se o sebe chodidly a chytili se oba klacku. Nikdy ale nenašel nikoho, kdo by se mu vyrovnal. Vtipy, rébusy, dvojverší, atd. – toto nebylo nic neobvyklého. Ale ještě častěji druhé vyzýval ke zpěvu jedné nebo více jeho oblíbených písní… A přestože byl tak společenský a občas dokonce i žoviální, nepřipustil žádnou nadutost nebo nepřístojné chování.“¹

Tak jako byl Joseph Smith společenský, stejně tak měl i soucitné srdce, jak na to vzpomínal jeden mladý muž: „Byl jsem u Josephova domu; byl doma, a na hrazení sedělo několik mužů. Joseph vyšel ven a mluvil s námi. Zanedlouho k nám přišel nějaký muž a řekl, že jednomu chudému bratrovi, který bydlel trochu dál od města, shořel předešlou noc dům. Téměř všichni říkali, že je jim onoho muže líto. Joseph sáhl rukou do kapsy, vytáhl pět dolarů a řekl: Je mi líto tohoto bratra do výše pěti dolarů; jak moc je ho líto vám všem?‘ “²

Možná, že kvůli tomu, že Joseph choval tak velkou lásku vůči svým přátelům, zrada, které se na něm někteří tito přátelé dopustili, byla pro něj obzvlášť těžká. Přátelé, kterým Prorok důvěřoval, se v Nauvoo obrátili proti němu. Nicméně mnozí přátelé Prorokovu věrnost opláceli a stáli mu po boku až do konce.

Jedním z nich byl i Willard Richards, člen Kvora Dvanácti, který byl uvězněn spolu s Josephem a Hyrumem Smithovými a s Johnem Taylorem v Carthage ve státě Illinois. Když byli drženi v žaláři, bylo jim dovoleno přemístit se z cely v přízemí do pohodlnější místnosti pro spaní v prvním patře žaláře. Krátce před jejich mučednickou smrtí pak žalářník podotkl, že by vězni byli ve větším bezpečí v zamřížované cele vedle místnosti pro spaní. Joseph se zeptal staršího Richardse, kterému přátelé říkali „doktor“, protože provozoval lékařskou praxi: „,Pokud půjdeme do cely, půjdeš tam s námi?‘ Doktor odpověděl: ,Bratře Josephe, ty jsi mne nežádal, abych s tebou překročil řeku – nežádal jsi mne, abych přišel do Carthage – nežádal jsi mne, abych šel s tebou do žaláře – myslíš si, že tě nyní opustím? Ale povím ti, co udělám; budeš-li odsouzen k oběšení za velezradu, nechám se pověsit místo tebe a ty budeš svobodný.‘ Joseph řekl: ,To nemůžeš.‘ A doktor odvětil: ,Já to udělám.‘ “³

Učení Josepha Smitha

Opravdoví přátelé si vzájemně ulehčují v trápení a zůstávají si věrni i v dobách protivenství.

Joseph Smith napsal o rodinných příslušnících a přátelích, kteří ho navštívili 11. srpna 1842, když se skrýval, toto: „Jak dobré a nádherné mi připadá najít čisté a svaté přátele, kteří jsou věrní, spravedlní a opravdoví a jejichž srdce neochabuje; a kteří mají kolena pevná a neklopýtají, zatímco čekají na Pána a starají se o mé potřeby – v době, kdy byl na mne vylit hněv mých nepřátel…

Jak nádherně jsem se cítil, když jsem se setkal s touto věrnou a přátelskou družinou, oné noci jedenáctého, ve čtvrtek, na ostrově u ústí močálu, mezi Zarahemlou a Nauvoo: s jakým nevýslovným potěšením a s pocity radosti tryskajícími z mého nitra jsem vzal onoho večera za ruku svou milovanou Emmu – tu, která byla mou manželkou, dokonce manželkou mé mladosti, a vyvolenou mého srdce. Hlavou mi proběhlo mnoho vzpomínek, když jsem se na chvíli zamyslel nad mnoha situacemi, kterými jsme byli povoláni projít, nad vyčerpáním a námahou, zármutkem a utrpením a radostí a útěchou, kterými, čas od času, byly protkávány naše cesty a kterými nám bylo žehnáno. Ó, jaká harmonie myšlenek vyplnila na okamžik mou mysl, ona je opět zde… neohrožená, pevná a neochvějná – neměnná láskyplná Emma!

Byl tam i bratr Hyrum, který mě jako další vzal za ruku – rodný bratr. Pomyslel jsem si: Bratře Hyrume, jak věrné srdce máš! Ó, kéž věčný Jehova korunuje tvou hlavu věčnými požehnáními jako odměnu za péči, se kterou se staráš o mou duši! Ó, kolik trápení jsme spolu sdíleli; a opět se shledáváme spoutáni neúprosnou rukou útisku. Hyrume, jméno tvé bude zapsáno v Knize zákona Páně, aby na něj mohli hledět ti, kteří přijdou po tobě, a aby se mohli řídit vzorem tvých skutků.

Řekl jsem si: Je zde také bratr Newel K. Whitney. Kolik událostí naplněných soužením nás potkalo na naší společné cestě; a přesto se znovu setkáváme, abychom soužení sdíleli opět. Jsi věrným přítelem, jemuž mohou strápení synové lidští důvěřovat s nanejvýš dokonalou jistotou. Kéž požehnání Věčného rovněž korunuje jeho hlavu. Jak vřelé je ono srdce! jak starostlivá je ona duše! – za blaho toho, kdo byl vyvržen a kdo je nenáviděn téměř všemi lidmi. Bratře Whitney, ty nevíš, jak silná jsou pouta, která přivinují mou duši a srdce k tobě…

Nemám v úmyslu se zmiňovat podrobně o událostech oné posvátné noci, kterou si budu na věky pamatovat; přeji si však na tomto místě zaznamenat jména oněch věrných. Setkal jsem se s nimi v blahobytu, a byli mými přáteli; a nyní se s nimi setkávám v protivenství, a oni jsou mými přáteli ještě vřelejšími. Tito milují Boha, jemuž sloužím; milují pravdu, kterou rozhlašuji; milují ony ctnostné a ony svaté nauky, které ochraňuji ve svém nitru s těmi nejvroucnějšími pocity v srdci; a s takovou horlivostí, kterou nelze popřít…

… Doufám, že [své přátele] znovu uvidím, abych se pro ně mohl lopotit a abych jim také mohl dodávat útěchu. Dokud žiji, přítel jim chybět nebude; srdce mé je bude milovat, a ruce mé se budou lopotit pro ty, kteří mne milují a lopotí se pro mne, a budu svým přátelům vždy věrný. Mám snad být nevděčný? Vpravdě nikoli! Chraň Bůh!“⁴

23. srpna 1842 Prorok pokračoval: „Mé pocity… vůči mým přátelům se oživují, když se zamýšlím nad ctnostmi a dobrými vlastnostmi a rysy oněch několika věrných, které nyní zaznamenávám v Knize zákona Páně – těch, kteří mi stáli po boku v každé hodině nebezpečí během těchto uplynulých dlouhých patnácti let – vezměme například mého zestárlého a milovaného bratra Josepha Knighta st., který byl mezi prvními, kdo se staral o mé potřeby, když jsem se na počátku snažil vynést dílo Páně na světlo světa a položit základy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Již patnáct let je věrným a opravdovým, nestranným a příkladným, ctnostným a laskavým, a nikdy se neodchyluje napravo ani nalevo. Vizte, je spravedlivým mužem, kéž Bůh Všemohoucí prodlouží dny tohoto starého muže; a kéž je jeho chvějící se, ztrápené a rozlámané tělo obnoveno, a kéž je požehnán silou zdraví, neustále, je-li to Tvá vůle, ó Bože; a synové Sionští, dokud z nich některý zbude, o něm budou říkat, že tento muž byl věrným mužem v Izraeli; tudíž jeho jméno nebude nikdy zapomenuto…

… I když vzpomínám na těch několik věrných, kteří nyní žijí, rád bych také vzpomněl na mé věrné přátele, kteří jsou mrtvi, neboť jich je mnoho; a mnoho je skutků laskavosti – otcovské a bratrské laskavosti – které mi projevili; a od chvíle, kdy mne pronásledují obyvatelé Missouri, se mi v mysli vybavuje mnoho událostí…

Je mnoho duší, které miluji láskou silnější než smrt. A jim jsem svou věrnost již dokázal – a jsem odhodlán dokazovat jim svou věrnost, dokud mne Bůh nepovolá, abych odevzdal svůj dech.“⁵

Přátelství sjednocuje lidskou rodinu, zahání nenávist a nedorozumění.

„Nezáleží mi na tom, jakou má člověk povahu; pokud je mým přítelem – opravdovým přítelem, budu i já přítelem jemu a budu mu kázat evangelium spasení, budu mu dávat dobré rady a budu mu pomáhat dostat se z těžkostí.

Přátelství je jednou z velkých stěžejních zásad ,mormonismu‘; [je určeno k tomu, aby] způsobilo převrat ve světě a zcivilizovalo ho a aby ukončilo války a rozbroje a aby z lidí učinilo přátele a bratry…

… Přátelství je jako když bratr [Theodore] Turley ve své kovárně přikovává železo k železu; přátelství sjednocuje lidskou rodinu svým vlivem naplněným štěstím.“⁶

„Přátelství, které by inteligentní bytosti přijali za upřímné, musí vycházet z lásky, a tato láska vyrůstá ze ctnosti, což je právě tak součástí náboženství, jako je světlo součástí Jehovy. Proto Ježíš pravil: ,Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své.‘ [Jan 15:13.]”⁷

Když byli v březnu 1839 Prorok Joseph Smith a několik jeho společníků uvězněni v žaláři v Liberty ve státě Missouri, Prorok napsal členům Církve: „Včera večer jsme dostali několik dopisů – jeden od Emmy, jeden od Dona C. Smitha [Josephův bratr] a jeden od biskupa [Edwarda] Patridge – všechny vyzařovaly laskavého a utěšujícího ducha. Jejich obsah nás velmi potěšil. Byli jsme dlouhou dobu beze zpráv; a když jsme tyto dopisy četli, občerstvily naši duši jako jemný vánek, avšak naše radost se mísila se zármutkem kvůli utrpení chudých Svatých, kterým bylo velmi ublíženo. A není třeba vám říkat, že se zvedla stavidla našeho srdce a naše oči byly fontánou slz, ale ti, kteří dosud nebyli bez příčiny či bez podnětu zavřeni mezi vězeňskými zdmi, nemohou mít ani nejmenší tušení, jak sladký je hlas přítele; i jediný projev přátelství z jakéhokoli zdroje probouzí a povolává k činu veškeré pocity naplněné sympatiemi; v okamžiku vyvolává vše, co se stalo v minulosti; zmocňuje se přítomnosti s dychtivostí blesku; chápe se budoucnosti s divokostí tygra; žene mysl tam i zpět, od jedné věci ke druhé, dokud veškeré nepřátelství, zloba a nenávist a minulé neshody, nedorozumění a přehmaty nejsou vítězně poraženy u nohou naděje.“⁸

Svatí Boží jsou opravdovými přáteli jeden druhému.

Prorok napsal v srpnu 1835 jednomu členovi Církve níže uvedený vzkaz: „Pamatujeme na vaši rodinu, i na všechny první rodiny v Církvi, které jako první přijaly pravdu. Pamatujeme na vaše ztráty i soužení. To, co nás zprvu spojovalo, není rozlomeno; účastníme se toho s vámi, ve zlém i v dobrém, v souženích i v radostech. Naše jednota, naše důvěra, je silnější než smrt, a nikdy nebude zpřetrhána.“⁹

Prorok řekl o hostině, které se účastnil v lednu 1836 v Kirtlandu: „Navštívil jsem skvostnou hostinu u biskupa Newela K. Whitneyho. Tato hostina byla připravena podle řádu Syna Božího – byli pozváni chromí, kulhaví a slepí, podle pokynů Spasitelových [viz Lukáš 14:12–13]… Společnost byla velká, a než jsme se pustili do jídla, zazpívali jsme si několik písní Sionu; a naše srdce bylo potěšeno náznakem oněch radostí, které budou vylity na hlavu Svatých, až se společně shromáždí na hoře Sion, aby se navždy těšili ze vzájemného společenství, ano, všech nebeských požehnání, až zde nebude nikdo, kdo by nás obtěžoval nebo zastrašoval.“¹⁰

Sestra Presendia Huntington Buellová se pokusila navštívit Josepha Smitha, když byl v roce 1839 vězněn v žaláři v Liberty, ale žalářník ji odehnal. Prorok jí později napsal: „Ó, jakou radostí by pro nás bylo vidět naše přátele! Potěšilo by mne u srdce, kdybych měl výsadu si s vámi pohovořit, ale spočívá na nás ruka tyranie… Rád bych, abyste [váš manžel] i vy věděli, že jsem vaším opravdovým přítelem… Žádný jazyk nedokáže vypovědět, jak nevyjádřitelnou radost to člověku, který je pět měsíců držen mezi zdmi vězení, přináší, když vidí tvář někoho, kdo je přítelem. Zdá se mi, že mé srdce bude po tomto uvěznění citlivější než kdy dříve. Mé srdce neustále krvácí, když se zamýšlím nad strastmi Církve. Ó, kéž bych mohl být s nimi! Nevyhýbal bych se lopocení a těžkostem, abych jim dodal posílení a útěchu. Přeji si znovu mít to požehnání pozvedat svůj hlas uprostřed Svatých. Vylil bych svou duši Bohu, abych je mohl učit.“¹¹

Když do Nauvoo ve státě Illinois přijíždělo mnoho členů Církve, kteří měli jen málo světského majetku, Prorok zde učil: „Měli bychom pěstovat soucit vůči těm, kteří jsou mezi námi strápeni. Je-li na zemi místo, kde by lidé měli pěstovat tohoto ducha a vlévat olej a víno v nitro těch, kteří jsou strápení, pak je to zde; a tento duch se zde projevuje; a ačkoli [je někdo] cizincem a je strápen, když sem dorazí, najde zde bratra a přítele ochotného postarat se o jeho potřeby.

Kdybych byl na tomto světě strápený, považoval bych za jedno z největších požehnání, kdyby mne osud zavedl tam, kde kolem sebe mohu najít bratry a přátele.“¹²

George A. Smith, Prorokův bratranec, vzpomínal: „Na konci rozhovoru mne Joseph objal, přitiskl mne k hrudi a řekl: ,Georgi A., mám tě rád jako svůj vlastní život.‘ Byl jsem tak dojat, že jsem stěží mohl mluvit.“¹³

Doporučení ke studiu a k výuce

Při studiu této kapitoly nebo při přípravě na výuku zvažte níže uvedené náměty. Další užitečné informace najdete na stranách vii–xii.

Projděte si první odstavec na straně 455. Pak si přečtěte strany 457–459 a všimněte si, za jaké vlastnosti, které měli Emma Smithová, Hyrum Smith, Newel K. Whitney a Joseph Knight st., byl Joseph Smith vděčný. Proč, podle vás, mu jejich přátelství během onoho těžkého období dodávalo takovou útěchu? Když jste čelili protivenství, jak pomáhali přátelé vám? Jak můžeme pomáhat druhým, když procházejí zkouškami?
Většina příběhů v této kapitole se týká hodnoty opravdového přátelství v období těžkostí. V odstavci, který začíná dole na straně 455, ale Benjamin F. Johnson vypráví o tom, jak byl Joseph Smith přátelský i v poklidných dobách. Co se dozvídáte z jeho slov? Jak se upevňuje naše přátelství a rodinné vztahy, když si najdeme čas na společnou hru nebo na to, abychom se něčemu společně zasmáli?
Prostudujte si pátý odstavec na straně 459. Proč, podle vašeho názoru, Joseph Smith řekl, že přátelství je „jednou z velkých stěžejních zásad ,mormonismu‘“? Jak může znovuzřízené evangelium pomoci lidem, aby na sebe vzájemně nahlíželi jako na přátele? Jak byli i jiní presidenti Církve příkladem v navazování přátelství se všemi lidmi?
Přečtěte si šestý odstavec na straně 459. Čím se přátelství podobá přikování železa k železu?
Přečtěte si poslední odstavec na straně 461, a také první odstavec na straně 462. Všimněte si zmínky o „oleji a víně“ z podobenství o milosrdném Samaritánovi (Lukáš 10:34). Co konkrétně můžeme například dělat, abychom následovali tuto Prorokovu radu? Jak můžeme následovat příklad milosrdného Samaritána?

Související verše z písem: 1. Samuelova 18:1; Přísloví 17:17; 2. Nefi 1:30; Mosiáš 18:8–10; Alma 17:2; NaS 84:77; 88:133