Pro blaho vašich potomků
Nebuďte slabým článkem v nádherném řetězci víry, který jste započali, nebo získali jako odkaz. Buďte silným článkem.
Když jsem před několika lety sloužil v území Jižní Amerika-severozápad a žil jsem v Peru, měl jsem krásný zážitek, o který bych se s vámi rád podělil.
Stal se, když jsem se vracel domů po víkendu nabitém plněním pověření. Když jsem konečně prošel letištní pasovou kontrolou, nalezl jsem vlídného řidiče taxíku z naší obvyklé taxi služby, který na mě čekal. Došli jsme spolu k autu, sedl jsem si dozadu a čekal jsem, že si odpočinu během klidné cesty domů. Chvíli poté, co jsme vyjeli, zavolal řidiči dispečer a řekl mu, že jsem nastoupil do špatného taxíku. Pro mě bylo zamluveno jiné auto a dispečer ho požádal, aby mě odvezl zpátky na letiště, pokud bych chtěl druhým autem jet. Řekl jsem mu, že to není nutné a že můžeme pokračovat. Po několika minutách ticha se na mě ve zpětném zrcátku podíval a zeptal se: „Vy jste mormon, že ano?“
Po této vyzývající otázce jsem věděl, že mé klidné chvíle jsou ty tam. Nemohl jsem odolat tomu, abych prozkoumal, kam nás tato otázka zavede.
Zjistil jsem, že se jmenuje Omar, jeho manželka Maria Teresa a že mají dvě děti – čtrnáctiletou Carolinu a desetiletého Rodriga. Omar byl členem Církve od dětství. Jeho rodina byla aktivní, ale v určitou dobu přestali jeho rodiče chodit na shromáždění. Omar úplně zanechal aktivity v Církvi, když mu bylo 15 let. Nyní mu bylo 40 let.
V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem nenastoupil do špatného taxíku. Nebyla to náhoda. Řekl jsem mu, kdo jsem a že jsem v jeho taxíku proto, že ho Pán volá zpět do svého stáda.
Poté jsme mluvili o době, kdy byli on a jeho rodina aktivními členy Církve. Rád vzpomínal na příjemné chvíle rodinných domácích večerů a na některé písně z Primárek. Poté tiše zazpíval několik slov písně „Já Boží dítě jsem“.1
Když mi dal svou adresu, telefonní číslo a svolení předat je biskupovi, řekl jsem mu, že si zařídím, abych mohl být v kapli, až tam poprvé zase přijde na shromáždění. Když jsme z letiště dorazili k našemu domu a dokončili jsme i cestu do jeho minulosti, rozešli jsme se.
Po několika týdnech mi zavolal Omarův biskup a řekl mi, že se Omar chystá v určitou neděli zúčastnit shromáždění. Řekl jsem mu, že tam budu. Onu neděli tam přišel Omar i se svým synem. Jeho manželka a dcera prozatím neměly zájem. O několik měsíců později mi jeho biskup zavolal znovu a tentokrát mi řekl, že Omar se chystá pokřtít svou manželku a jejich dvě děti, a pozval mě, abych se akce zúčastnil. Toto je fotografie z oné neděle, kdy byli konfirmováni za členy Církve.
Oné neděle jsem Omarovi a jeho rodině řekl, že pokud budou připraveni, bude mi ctí za rok vykonat jejich pečetění v chrámu Lima v Peru. Toto je fotografie onoho pro nás všechny památného okamžiku, pořízená o rok později.
Proč vám tento zážitek vyprávím? Dělám to ze dvou důvodů.
Zaprvé, abych oslovil ony dobré členy, kteří z nějakého důvodu odpadli od znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista. Zadruhé, abych oslovil ty členy, kteří se zapojují, ale možná nejsou svým smlouvám tak věrní, jak by měli. V obou případech to má dopad na budoucí generace a požehnání a sliby, které byly vyhrazeny pro jejich potomstvo, jsou ohroženy.
Začněme prvním případem, dobrými členy, kteří opustili cestu smlouvy, jak se to stalo mému peruánskému příteli Omarovi. Když jsem se ho zeptal, proč se rozhodl vrátit, řekl, že s manželkou pociťovali, že jejich děti budou v životě šťastnější s evangeliem Ježíše Krista. Pociťoval, že je načase vrátit se do Církve pro blaho jejich dětí.
Je velmi smutné, když se setkáme s neaktivními členy Církve nebo s nečleny, kteří kdysi měli v rodině evangelium, ale poté jej ztratili kvůli tomu, že se rodiče či prarodiče rozhodli si dát od Církve přestávku. Takové rozhodnutí může mít dopad na jejich potomky na věky!
Jejich děti a vnoučata jsou v životě zbaveny ochrany a požehnání evangelia Ježíše Krista. Ještě smutnější je to, že přišli o zaslíbení věčné rodiny, které kdysi měli. Rozhodnutí jednotlivce má dopad na celý řetězec potomků. Je narušen odkaz víry.
Ale jak víme, vše, co je narušeno, může být spraveno prostřednictvím Ježíše Krista. Z tohoto důvodu se prosím zamyslete nad výzvou presidenta Russella M. Nelsona: „Pokud jste z této cesty sešli, dovolte mi vás vyzvat, s veškerou nadějí v srdci, prosím, vraťte se. Ať vás trápí cokoli, ať čelíte čemukoli, je zde pro vás místo, zde v Pánově Církvi. Vy a generace, které se doposud nenarodily, budete požehnáni svými skutky, které nyní učiníte pro to, abyste se navrátili na cestu smlouvy.“2
Nyní se zamysleme nad druhým případem – nad členy, kteří se dnes zapojují, ale kteří možná nejsou tak věrní, jak by měli. Stejně jako včerejší rozhodnutí mají dopad na dnešní skutečnost, dnešní rozhodnutí budou mít dopad na budoucnost naši a členů naší rodiny.
President Dallin H. Oaks nás učil:
„Znovuzřízené evangelium Ježíše Krista nás povzbuzuje, abychom přemýšleli o budoucnosti. … Učí úžasným myšlenkám o budoucnosti, čímž poskytuje vedení pro naše skutky v nynější době.
Naproti tomu všichni známe lidi, které zajímá jen přítomnost – utrať to dnes, užij si to dnes a nemysli na zítřek. …
Když činíme současná rozhodnutí, měli bychom si vždy klást otázku: ‚K čemu to povede?‘“3 Dovedou nás naše stávající rozhodnutí k radosti nyní i na věčnosti, nebo nás dovedou k zármutku a slzám?
Někteří si možná pomyslí: „Na shromáždění nemusíme chodit každou neděli.“ nebo „Desátek zaplatíme, až se zlepší situace.“ nebo „V této záležitosti církevní vedoucí podporovat nebudu.“
„Ale,“ říkají, „víme, že Církev je pravdivá, a nikdy neopustíme evangelium Ježíše Krista.“
Ti, kteří smýšlejí v tomto duchu, si neuvědomují negativní dopady, které bude tento „vlažný“ typ členství mít na jejich život a na život jejich potomků. Rodiče možná zůstanou aktivní, ale riziko ztráty jejich dětí je vysoké – v tomto životě i na věky.
Pán ohledně těch, kteří nezdědí celestiální slávu se svou rodinou, říká: „Toto jsou ti, kdož nejsou udatní ve svědectví o Ježíšovi; pročež, nezískávají korunu nad královstvím našeho Boha.“4 Je to něco, co si přejeme pro sebe nebo pro své děti? Neměli bychom být více udatní a méně vlažní pro vlastní blaho a pro blaho našich potomků?
President M. Russell Ballard o podobné otázce také promluvil:
Pro některé je Kristova výzva, aby uvěřili a zůstali, i nadále obtížná. … Pro některé učedníky je obtížné porozumět určitému konkrétnímu církevnímu pravidlu nebo učení. Jiným dělají starosti naše historie nebo nedokonalosti některých členů a vedoucích – minulých i současných. …
Rozhodnutí ‚nechodit více‘ se členy Církve a s Pánovými vyvolenými vedoucími bude mít dlouhodobý dopad, který nelze vždy hned vidět.“5
Předat takový odkaz je smutné – a z jakého důvodu? Ať už je důvod jakýkoli, není dostatečný k ignorování negativního duchovního dopadu na budoucí generace.
Drazí bratři a sestry, pokud procházíte jednou z těchto dvou situací, které jsem ve svém poselství zmínil, přehodnoťte prosím své směřování. Víte, že pro každého z nás existuje v tomto životě plán. Víte, že rodiny mohou být věčné. Proč tu svou vystavovat riziku? Nebuďte slabým článkem v nádherném řetězci víry, který jste započali, nebo získali jako odkaz. Buďte silným článkem. Jste na řadě, abyste to činili, a Pán vám může pomoci.
Z hloubi srdce vás vyzývám, abyste se nad tím zamysleli, hleděli kupředu a zhodnotili, „k čemu to povede“, a pokud je to nutné, abyste byli dostatečně udatní a změnili svou cestu pro blaho vašich potomků. Ve jménu Ježíše Krista, amen.