Více než jen hrdina

V letech 1856 až 1860 tisíce pionýrů Svatých posledních dnů táhly ruční vozíky se svým majetkem na více než 1 600 kilometrů dlouhé cestě do údolí Solného jezera. Právě tento týden uplyne 167 let od chvíle, kdy se 4. října 1856 president Brigham Young s překvapením dozvěděl, že dvě výpravy s ručními vozíky vedené Edwardem Martinem a Jamesem Williem jsou stále stovky kilometrů od Salt Lake, a přitom se rychle blížila zima.¹ Druhý den, nedaleko od místa, kde jsme se dnes sešli, president Young stanul před Svatými a prohlásil: „Mnoho našich bratří a sester s ručními vozíky je na pláních a musejí být přivedeni sem. … Jděte a přiveďte ty lidi, kteří jsou nyní na pláních.“²

O pouhé dva dny později vyrazily první záchranné skupiny hledat pionýry s ručními vozíky.

Jistý člen Willieovy výpravy popsal zoufalou situaci před příjezdem hlavního záchranného týmu. Řekl: „[Právě] ve chvíli, kdy se zdálo, že je vše ztraceno… a že již téměř není, pro co žít, jako blesk z čistého nebe přišla od Boha odpověď na naše modlitby. Spatřili jsme… záchrannou výpravu s potravinami a zásobami. … A děkovali jsme Bohu za naši záchranu.“³

Tito zachránci byli pro pionýry hrdiny, kteří riskovali život v extrémním počasí, aby jich co nejvíce bezpečně přivedli domů. Jedním z těchto hrdinů byl Ephraim Hanks.

Hanks, který o těžkostech výprav s ručními vozíky nic netušil, se v polovině října vracel domů do Salt Lake z putování a v noci ho probudil hlas, který řekl: „Lidé s ručními vozíky mají potíže a ty jsi zapotřebí; půjdeš jim pomoci?“

S touto otázkou na mysli pospíchal zpět do Salt Lake City. Když vyslechl žádost presidenta Hebera C. Kimballa o další dobrovolníky, hned se druhý den sám vypravil na záchrannou cestu. Jel rychle, cestou předjel další záchranáře, a na okamžik, kdy dorazil k Martinově výpravě, vzpomínal takto: „Pohled, který se mi naskytl, když jsem vstoupil do jejich tábora, se mi nikdy nevymaže z paměti… [–] byl natolik silný, že by se dotkl i toho nejzarytějšího srdce.⁴

Ephraim Hanks strávil několik dnů tím, že chodil od stanu ke stanu a udílel požehnání nemocným. Vyprávěl: „V mnoha případech, když jsme přisluhovali nemocným a pokárali nemoci ve jménu Pána Ježíše Krista, se trpící ihned vzchopili; byli uzdraveni téměř okamžitě.“⁵ Ephraim Hanks bude pro tyto pionýry s ručními vozíky navždy hrdinou.

Podobně jako při této pozoruhodné záchraně i události, které mají vliv na náš život a dokonce na běh historie, jsou často výsledkem rozhodnutí a činů jednotlivých mužů a žen – velkých umělců, vědců, podnikatelů a politiků. Tyto neobyčejné jedince často ctíme jako hrdiny a na památku jejich skutků se staví pomníky a památníky.

Když jsem byl malý, mými prvními hrdiny byli sportovci. Mé nejranější vzpomínky se týkají sbírání kartiček s fotografiemi a statistikami baseballistů z první ligy. „Uctívání hrdinů“ v dětství může být zábavné a nevinné, například když se děti o Halloweenu převlékají za své oblíbené superhrdiny. Ačkoli obdivujeme a ctíme mnoho talentovaných a úžasných mužů a žen pro jejich schopnosti a přínosy, může se míra, jakou jsou uctíváni, pokud je přehnaná, rovnat tomu, jak děti Izraele na poušti Sinai uctívaly zlaté tele.

To, co bylo kdysi nevinnou dětskou zábavou, se pro nás dospělé může stát kamenem úrazu, pokud kvůli „uctívání“ politiků, blogerů, influencerů, sportovců či hudebníků hledíme „za cíl“⁶ a ztrácíme ze zřetele to, co je skutečně podstatné.

Pro děti Izraele nebylo výzvou zlato, které si nesly na cestě do zaslíbené země, ale spíše to, co dopustily, aby se z tohoto zlata stalo – modla, která se pak stala objektem jejich uctívání, čímž se jejich pozornost odvrátila od Jehovy, který rozdělil Rudé moře a vysvobodil je z poroby. Jejich zaměření na zlaté tele ovlivnilo jejich schopnost uctívat pravého Boha.⁷

Skutečným hrdinou – naším hrdinou, nyní i navždy – je Ježíš Kristus, a pokud nás cokoli či kdokoli odvádí od Jeho učení, jež se nachází v písmech a ve slovech žijících proroků, může to mít na náš pokrok na cestě smlouvy negativní vliv. Před Stvořením tohoto světa jsme hleděli k Ježíši Kristu, když se ukázalo, že plán, který navrhl Otec v nebi a který zahrnoval naši příležitost činit pokrok a stát se takovými, jako je On, je zpochybňován.

Ježíš Kristus nejen že zaujímal vedoucí pozici při obhajování Otcova plánu, ale také hrál tu nejzásadnější roli při jeho uskutečnění. Odpověděl Otci a nabídl se dobrovolně jako výkupné za všechny,⁸ aby splatil dluh, do něhož se každý z nás dostane kvůli hříchu, který ale nedokážeme sami splatit.

President Dallin H. Oaks učil: „[Ježíš Kristus] udělal vše, co je nezbytné pro naši cestu vedoucí smrtelností směrem k určení, které je nastíněno v plánu našeho Nebeského Otce.“⁹

Když Spasitel v zahradě getsemanské čelil onomu obrovskému úkolu, statečně prohlásil: „Ne má vůle, ale tvá staň se,“ a vzal na sebe všechny bolesti, nemoci a utrpení za hříchy všech těch, kteří kdy budou žít.¹⁰ Ježíš Kristus vykonal dokonalým skutkem poslušnosti a oddanosti ten nejvyšší hrdinský čin v celém stvoření, který byl završen Jeho slavným Vzkříšením.

Na poslední generální konferenci nám president Russell M. Nelson připomněl: „Ať již máte jakékoli otázky či problémy, odpověď se vždy nachází v životě a učení Ježíše Krista. Poznávejte více Jeho Usmíření, Jeho lásku, Jeho milosrdenství, Jeho nauku a Jeho znovuzřízené evangelium naplněné uzdravením a pokrokem. Obracejte se k Němu! Následujte Ho!“¹¹ A já bych dodal: „Rozhodněte se pro Něj.“

V našem složitém světě, když se vše může zdát matoucí nebo náročné, může být lákavé hledat vedení pro náš život u hrdinů společnosti. Kupujeme oblečení, které sponzorují, přijímáme politické názory, které zastávají, a řídíme se jejich radami na sociálních sítích. To nemusí být problém, jde-li o krátké rozptýlení, ale musíme si dát pozor, aby se tato forma uctívání hrdinů nestala naším zlatým teletem. To, koho si zvolíme za hrdinu, bude mít věčné důsledky.

Když naše rodina dorazila do Španělska, abychom začali sloužit jako misijní vedoucí, našli jsme zarámovaný citát, který pronesl starší Neal A. Maxwell a který souvisí s hrdiny, jež se rozhodneme následovat. Starší Maxwell řekl: „Pokud jste si jako svou prioritu nevybrali království Boží, nebude z dlouhodobého hlediska záležet na tom, co jste si vybrali místo něho.“¹² Bratři a sestry, království Boží si vybíráme právě tím, že si vybíráme Ježíše Krista, Krále králů. Jakýkoli jiný výběr se rovná tomu, že si vybíráme rámě těla nebo zlaté tele a v konečném důsledku nás to zklame.

Ve starozákonní knize Danielově čteme příběh o Sidrachovi, Mizachovi a Abdenágovi, kteří jasně věděli, kterého hrdinu si vybrat – a nebyl to žádný z bohů krále Nabuchodonozora. S jistotou prohlásili:

„Bůh, jehož my ctíme, … mocen jest vytrhnouti nás z peci ohnivé rozpálené. …

[Pokud ale nevytrhne,] známo buď tobě, ó králi, žeť bohů tvých ctíti a obrazu zlatému… klaněti se nebudeme.“¹³

Jak učil apoštol Pavel, „jsou mnozí bohové“,¹⁴ a mohu dodat, že jsou mnozí hrdinové, před nimiž jsme vybízeni se sklánět a jež jsme vybízeni uctívat a přijímat. Ale jak věděli Danielovi tři přátelé, existuje jen Jeden, který nás zaručeně vysvobodí – protože On tak již učinil a vysvobodí nás vždy.

Na naší cestě zpět do přítomnosti Boží, do naší zaslíbené země, nejde o konkrétního politika, hudebníka, sportovce či vlogera, ale o to, zda mu umožníme stát se hlavním objektem naší pozornosti a našeho zaměření namísto našeho Spasitele a Vykupitele.

Pro Něj – pro Ježíše Krista – se rozhodujeme tehdy, když se rozhodneme ctít Jeho den, ať již jsme doma, nebo na dovolené. Pro Něj se rozhodujeme tehdy, když se rozhodujeme pro Jeho slova, v písmech a v učení žijících proroků. Pro Něj se rozhodujeme tehdy, když se rozhodneme mít chrámové doporučení a jsme hodni ho používat. Pro Něj se rozhodujeme tehdy, když jsme mírotvorci a odmítáme být svárliví, „zejména tehdy, když máme odlišné názory“.¹⁵

Žádný vůdce neprojevil více odvahy, žádný humanista více laskavosti, žádný lékař nevyléčil více nemocí a žádný umělec nebyl tvořivější než Ježíš Kristus.

Ve světě hrdinů, s pomníky a s muzei věnovanými vynikajícím činům smrtelných mužů a žen, existuje Jeden, který ční nade všemi ostatními. Svědčím o tom, že Ježíš Kristus je nejen naším hrdinou, ale je to i Pán a Král, Spasitel a Vykupitel lidstva. Ve jménu Ježíše Krista, amen.