Moc Ježíše Krista v našem životě každý den
Zdrojem naší síly je víra v Ježíše Krista, usilujeme-li vědomě o to, abychom k Němu přicházeli naprosto každý den.
Drazí bratři a sestry, toto je Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Je radostné být shromážděni jako Jeho Církev. Jsem vděčný, že president Russell M. Nelson nám připomíná, abychom často používali správný název Pánovy Církve, abychom tak pamatovali na to, čí tato Církev je a čím učením se řídíme.
President Nelson prohlásil: „V nadcházejících dnech budeme svědky těch největších projevů Spasitelovy moci, které kdy svět viděl. … Udělí těm, kteří jsou věrní, bezpočet výsad, požehnání a zázraků.“1
Jednou z největších výsad je pro mě a mou manželku Renee možnost setkávat se se Svatými tam, kde sloužíme. Nasloucháme jejich příběhům, jsme svědky jejich ztrát, pociťujeme jejich zármutek a radujeme se z jejich úspěchů. Býváme svědky mnoha požehnání a zázraků, jež Spasitel uděluje těm, kteří jsou věrní. Setkáváme se s lidmi, kteří si prošli bezvýchodnými situacemi, kteří vytrpěli nemyslitelné.
Byli jsme svědky projevu Spasitelovy moci v životě vdovy, která přišla o manžela, když spolu sloužili Pánu v Bolívii.2 Tyto projevy jsme viděli v životě mladé ženy v Argentině, která spadla pod vlak a přišla o nohu, a to pouze proto, že jí někdo chtěl ukrást mobil.3 A v životě jejího otce-samoživitele, který nyní musí zachránit, co se dá, a posilovat svou dceru po onom nevysvětlitelném krutém činu. Byli jsme svědky těchto projevů v životě rodin, které přišly o svůj domov a veškerý majetek během požárů v Chile pouhé dva dny před Vánocemi v roce 2022.4 Viděli jsme je v životě těch, kteří trpí po traumatickém rozvodu, a v životě nevinných obětí zneužívání či týrání.
Co jim dává sílu procházet těžkostmi? Co poskytuje dodatečnou sílu jít dál, i když se vše zdá ztraceno?
Zjistil jsem, že zdrojem takovéto síly je víra v Ježíše Krista, usilujeme-li vědomě o to, abychom k Němu přicházeli naprosto každý den.
Prorok Jákob učil: „A přijde na svět, aby mohl spasiti všechny lidi, budou-li poslouchati hlas jeho; neboť vizte, on vytrpí bolesti všech lidí, ano, bolesti každého živého stvoření, jak mužů, tak žen a dětí, kteří patří do rodiny Adamovy.“5
Občas se může zdát, že mít víru v Ježíše Krista je něčím nemožným, skoro nedosažitelným. Můžeme se domnívat, že přijít ke Kristu vyžaduje sílu, moc a dokonalost, kterých se nám nedostává, a prostě na to vše nedokážeme najít energii. Od všech těchto lidí jsem se však naučil, že víra v Ježíše Krista je tím, co nám dává energii tuto cestu započít. Někdy si můžeme říkat: „Potřebuji dát svůj život do pořádku, než přijdu k Ježíšovi.“ Pravdou však je, že k Ježíšovi přicházíme, abychom mohli dát svůj život do pořádku prostřednictvím Něho.
K Ježíšovi nepřicházíme, protože jsme dokonalí. Přicházíme k Němu, protože děláme chyby a v Něm můžeme být „zdokonalováni“.6
Jak začínáme každý den uplatňovat trochu víry? Pro mě to začíná ráno: Když vstanu, tak místo toho, abych se podíval na telefon, se pomodlím. I když je to možná jen prostá modlitba. Poté si přečtu verš z písem. To mi pomáhá se smlouvou, kterou každý týden uzavírám, když přijímám svátost, abych na Něj vždy pamatoval.7 Když zahájím den modlitbou a veršem z písem, mohu na Něj pamatovat, když se pak na telefon opravdu podívám. Mohu na Něj pamatovat, když zažívám problémy a spory a snažím se jim čelit tak, jak by jim čelil Ježíš.
Když na Něj pamatuji, pociťuji touhu se změnit – činit pokání. Nacházím zdroj energie k dodržování svých smluv, pociťuji v životě vliv Ducha Svatého a dodržuji Pánova přikázání, která mi dal, abych mohl mít vždy Jeho Ducha, aby byl se mnou.8 To mi pomáhá vytrvat do konce.9 Nebo alespoň do konce dne! A ve dnech, kdy se mi nedaří na Něj pamatovat celý den, tu stále je a má mě rád a říká mi: „Nic se neděje, zítra to můžeš zkusit znovu.“
Ačkoli nám se nedaří na našeho Nebeského Otce pamatovat dokonale, On na nás nikdy nezapomíná.
Jednou z chyb, kterých se často dopouštíme, je to, že se domníváme, že dodržování smluv, neboli slibů, které uzavíráme s Bohem, je jakousi transakcí, jež s Ním činíme: já poslechnu, a On mě ochrání před čímkoli zlým. Platím desátek, a tak nikdy nepřijdu o zaměstnání ani mi nikdy neshoří dům. Ale když pak nastanou chvíle, kdy vše nejde podle našich očekávání, voláme k Pánu: „Nedbáš, že hynu?“10
Naše smlouvy nejsou pouhou transakcí; mohou nás proměnit.11 Prostřednictvím smluv získávám posvěcující, posilující moc Ježíše Krista, která mi umožňuje stát se novým člověkem, odpustit to, co se zdá neodpustitelné, a překonávat nemožné. Pamatuji-li vždy vědomě na Ježíše Krista, přináší mi to moc; dodává mi to sílu „zachovávati jeho přikázání, jež [mi] dal“.12 Pomáhá mi to být laskavější, bezdůvodně se usmívat, být mírotvorcem,13 vyhýbat se sporům a dovolit Bohu, aby v mém životě převládl.14
Když je naše bolest či bolest někoho, koho máme rádi, tak ohromující, že ji nedokážeme snášet, může to, že na Ježíše Krista budeme pamatovat a že k Němu přijdeme, ulehčit břemeno, obměkčit srdce a zmírnit bolest. Právě tato moc umožnila onomu otci podporovat dceru nad rámec jeho schopností během fyzické a emoční bolesti způsobené tím, že přišla o nohu.
Když starší Soares navštívil v červnu Argentinu a zeptal se Flavie na tuto tragickou událost, s vírou odpověděla: „Pociťovala jsem zmatek, zahořklost, hněv a nenávist, když [se to stalo]. Pomohlo mi, že jsem si nekladla otázku ‚proč já‘, ale ‚za jakým účelem‘? … To mě přivedlo blíže k druhým a k Pánu. … Místo toho, abych se od Něj odvrátila, jsem se Jej musela držet.“15
President Nelson učil: „Odměnou za dodržování smluv s Bohem je nebeská moc – moc, která nás posiluje, abychom lépe odolávali zkouškám, pokušením a zármutkům. … Ti, kteří dodržují smlouvy, mají tudíž nárok na zvláštní druh odpočinutí.“16 Takovýto druh odpočinutí a pokoje jsem viděl v očích oné vdovy navzdory její bolesti pramenící z toho, že jí každý den manžel chybí.
Nový zákon vypráví o okamžiku, kdy se Ježíš a Jeho učedníci nacházeli na lodi:
„Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily. …
A on… spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, nedbáš, že hyneme?
I probudiv se, přimluvil větru, a řekl moři: Umlkni, a upokoj se. …
I řekl jim: Proč se tak bojíte? Jakž to, že nemáte víry?“17
Tento příběh mě vždy fascinoval. Očekával snad Pán, že sami použijí víru a bouři utiší? Že pokárají vítr? Víra v Ježíše Krista je pocit pokoje, s nímž dokážeme přestát bouři s vědomím, že nezahyneme, protože víme, že On je na lodi s námi.
Takovéto víry jsme byli svědky, když jsme navštívili rodiny po požárech v Chile. Jejich domy shořely do základů; přišly o vše. A přesto, když jsme procházeli tím, co býval jejich domov, a oni nám vyprávěli o tom, co prožili, pociťovali jsme, že stojíme na posvátné půdě. Jedna sestra řekla mé manželce: „Když jsem uviděla, že okolní domy hoří, měla jsem vnuknutí, že náš dům shoří, že přijdeme o všechno. Namísto zoufalství jsem však zakoušela pocit nepopsatelného pokoje. Nějakým způsobem jsem pociťovala, že vše bude v pořádku.“ Důvěra v Boha a dodržování smluv, které jsme s Ním uzavřeli, přináší moc do naší slabosti a útěchu do našeho zármutku.
Jsem vděčný za příležitost, kterou jsme s Renee měli, setkat se s některými z těchto výjimečných Svatých, a za jejich příklad víry, síly a vytrvalosti. I za příběhy plné hlubokého žalu a zklamání, které se nikdy neocitnou na titulní straně novin ani z nich nebude virální hit. Za nepořízené fotografie prolitých slz a pronesených modliteb po ztrátě blízkého či po traumatickém rozvodu; a za nikdy nezveřejněné příspěvky o strachu, zármutku a bolesti, jež se stávají snesitelnými díky víře v Ježíše Krista a Jeho Usmíření. Tito lidé posilují mou víru a za to jsem nesmírně vděčný.
Vím, že toto je Církev Ježíše Krista. Vím, že On je připraven obdarovat nás svou mocí, budeme-li k Němu přicházet každý den. Ve jménu Ježíše Krista, amen.