Lekce božského rodičovství
Rodiče vstupují do partnerství s Nebeským Otcem ve snaze dovést své drahocenné děti zpět do nebe.
Drželi jste někdy v náručí novorozeně? Z každého novorozence vyzařuje světlo, které přináší zvláštní pouto lásky, jež dokáže naplnit srdce jeho rodičů radostí.1 Jeden mexický spisovatel napsal: „Zjistil jsem se, že když novorozenec svou maličkou pěstičkou poprvé stiskne prst svého otce, polapí ho navždy.“2
Rodičovství je jedna z nejpozoruhodnějších životních zkušeností. Rodiče vstupují do partnerství s Nebeským Otcem ve snaze dovést své drahocenné děti zpět do nebe.3 Dnes bych se rád podělil o některá ponaučení ohledně rodičovství, která se nacházejí v písmech a kterým učí žijící proroci, aby nám pomohli zanechat svůj rodičovský odkaz.
Vystoupejte na vyvýšené místo kultury evangelia
Musíme se svou rodinou vystoupat na vyvýšené místo kultury evangelia. President Russell M. Nelson prohlásil: „Rodiny si zaslouží vedení z nebe. Rodiče nedokáží dětem dostatečně radit z osobní zkušenosti nebo kvůli svému strachu či soucitu.“4
I když naše kulturní prostředí, styl rodičovství a osobní zkušenosti mohou být pro rodičovství přínosné, tyto schopnosti nestačí na to, aby pomohly našim dětem vrátit se do nebe. Potřebujeme přístup ke vznešenějšímu „souboru hodnot a… zvyklostí“,5 ke kultuře lásky i očekávání, kde s dětmi jednáme „vyšším a svatějším způsobem“.6 President Dallin H. Oaks popsal kulturu evangelia jako „charakteristický způsob života, soubor hodnot, očekávání a zvyklostí. … Tato kultura evangelia pochází z plánu spasení, z Božích přikázání a z učení žijících proroků. Směřuje nás v tom, jak vychováváme své děti a vedeme svůj život.“7
Ústředním bodem této kultury evangelia je Ježíš Kristus. Přijetí kultury evangelia v naší rodině je zásadní pro to, abychom dokázali vytvořit příznivé prostředí, v němž se semínku víry může dařit. Abychom vystoupali na vyvýšené místo, president Oaks nás vyzval k tomu, abychom se „vzdali jakýchkoli osobních či rodinných zvyklostí, které jsou v rozporu s učením Církve Ježíše Krista“.8 Rodiče, naše zdráhavost zavést kulturu evangelia může dovolit protivníkovi, aby si vytvořil základnu v našem domově nebo, což je horší, v srdci našich dětí.
Pokud se rozhodneme udělat z kultury evangelia převládající kulturu v naší rodině, pak díky mocnému vlivu Ducha Svatého9 budou naše současné styly rodičovství, tradice a zvyklosti prosety, urovnány, vytříbeny a vylepšeny.
Učiňte domov ústředním místem poznávání evangelia
President Russell M. Nelson učil, že domov má být ústředním místem poznávání evangelia.10 Účelem studia evangelia je „prohloubit naše obrácení k Nebeskému Otci a k Ježíši Kristu a pomoci nám stát se více takovými, jako jsou Oni“.11 Zamysleme se nad třemi zásadními rodičovskými zodpovědnostmi, které popsali proroci a apoštolové a které nám mohou pomoci zavést v našem domově vyšší kulturu evangelia.
Zaprvé: Učte otevřeně
Nebeský Otec učil Adama o Ježíši Kristu a o Jeho nauce. Učil ho, aby „učil těmto věcem děti své otevřeně“.12 Jinak řečeno, Nebeský Otec Adama učil, aby těmto naukám učil hojně, vydatně a bez zábran.13 Písma nám praví, že „Adam a Eva velebili jméno Boží a oznámili všechny věci synům svým a dcerám svým“.14
Své děti učíme vydatně, když s nimi smysluplně trávíme čas. Bez zábran učíme, když diskutujeme o citlivých tématech, jako je „čas u obrazovek“, pomocí materiálů a zdrojů, které připravila Církev.15 Hojně učíme, když s dětmi studujeme písma pomocí programu Pojď, následuj mne a dovolujeme Duchu, aby byl učitelem.
Zadruhé: Buďte vzorem učednictví
V knize Janově čteme, že když se několik Židů Spasitele vyptávalo na Jeho jednání, Ježíš nasměroval jejich pozornost ke svému vzoru – svému Otci. Učil: „Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí.“16 Rodiče, v čem musíme být pro naše děti vzorem? V učednictví.
Jako rodiče můžeme učit, jak důležité je dávat Boha na první místo, když diskutujeme o prvním přikázání, ale jsme toho vzorem, když se každý týden vyhýbáme světským rozptýlením a světíme den sabatu. Můžeme učit důležitosti chrámových smluv, když mluvíme o nauce celestiálního manželství, ale jsme toho vzorem, když dodržujeme své smlouvy tím, že se ke svému manželskému partnerovi chováme s úctou.
Zatřetí: Vybízejte k jednání
Víra v Ježíše Krista má být jádrem svědectví našich dětí a svědectví musí každé dítě získat prostřednictvím osobního zjevení.17 Abychom našim dětem pomáhali s budováním jejich svědectví, povzbuzujeme je, aby využívaly svou svobodu jednání k tomu, aby se rozhodovaly pro to, co je správné,18 a připravovaly se na celoživotní putování po Boží cestě smlouvy.19
Bylo by moudré, kdybychom každé z našich dětí povzbuzovali, aby se ujalo zodpovědnosti za své vlastní svědectví o Ježíši Kristu a Jeho evangeliu, pracovalo na něm, vyživovalo ho, aby rostlo, sytilo ho pravdou a nepošpiňovalo ho falešnými filosofiemi nevěřících mužů a žen.20
Spravedlivé, uvážlivé rodičovství
Božské úmysly našeho Nebeského Otce jakožto rodiče byly oznámeny ve zjevení daném Mojžíšovi: „Neboť viz, toto je dílo mé a sláva má – uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka.“21 President Nelson k tomu dodal: „Bůh bude dělat vše, co bude moci, ale nebude porušovat vaši svobodu jednání, aby vám pomohl nepřijít o ta největší požehnání v celé věčnosti.“22
Jakožto rodiče jsme Božími zástupci v péči o naše děti.23 Musíme udělat vše, co můžeme, abychom vytvořili prostředí, v němž naše děti mohou pociťovat Jeho božský vliv.
Nebeský Otec nikdy nezamýšlel, abychom my rodiče seděli pasivně jen jako diváci a sledovali, jak se odvíjí duchovní život našich dětí. Dovolte mi ilustrovat tuto myšlenku uvážlivého rodičovství osobní zkušeností. Když jsem v malé odbočce v Guatemale chodil do Primárek, rodiče mě začali učit o hodnotě patriarchálního požehnání. Maminka si našla čas, aby se podělila o zkušenost s tím, jak obdržela své drahocenné patriarchální požehnání. Učila mě nauce související s patriarchálním požehnáním a svědčila o zaslíbených požehnáních. Její uvážlivé rodičovství mě inspirovalo k tomu, abych toužil obdržet vlastní patriarchální požehnání.
Když mi bylo 12 let, rodiče mi pomohli najít patriarchu. To bylo nezbytné, neboť v okrsku, kde jsme bydleli, žádný patriarcha nebyl. Cestoval jsem za patriarchou, který byl v kůlu vzdáleném 156 kilometrů. Zřetelně si pamatuji, jak na mě patriarcha vložil ruce, aby mi požehnal. Díky mocnému duchovnímu potvrzení jsem bez pochyby věděl, že mě Nebeský Otec zná.
Pro dvanáctiletého chlapce z malého města to znamenalo vše. Mé srdce se toho dne obrátilo k Nebeskému Otci díky uvážlivému rodičovství mé matky a otce a já jim za to budu navěky vděčný.
Sestra Joy D. Jonesová, bývalá generální presidentka Primárek, učila: „Nemůžeme čekat, až naše děti dospějí k obrácení samy od sebe. Náhodné obrácení není zásadou evangelia Ježíše Krista.“24 Naše láska a inspirované výzvy mohou ovlivnit to, jak naše děti používají svou svobodu jednání. President Nelson zdůraznil: „Žádné jiné úsilí nepřekonává úsilí spočívající ve spravedlivém, uvážlivém rodičovství!“25
Závěr
Rodiče, svět je plný filosofií, kultur a myšlenek, které soupeří o pozornost našich dětí. Veliká a prostorná stavba denně nabízí své členství prostřednictvím nejmodernějších komunikačních kanálů. „Ale darem svého Syna,“ učil prorok Moroni, „Bůh připravil lepší cestu.“26
Když se spojíme s Bohem prostřednictvím smluv a staneme se Jeho zástupci v péči o naše děti, posvětí naše úmysly, dodá inspiraci našemu učení a zjemní naše výzvy, aby „děti naše mohly věděti, k jakému prameni mohou hleděti pro odpuštění hříchů svých“.27 Ve jménu Ježíše Krista, amen.