Bratři a sestry v Kristu

Moji drazí přátelé, dnes jsme měli úžasná konferenční zasedání. V poselstvích pronesených našimi vedoucími jsme všichni pociťovali Ducha Páně a Jeho lásku. Považuji za výsadu, že k vám mohu dnes večer promluvit jakožto závěrečný řečník tohoto zasedání. Modlím se o to, aby byl s námi nadále Duch Páně, zatímco se budeme společně radovat jako skuteční bratři a sestry v Kristu.

Náš drahý prorok, Russell M. Nelson, prohlásil: „Vyzývám dnes naše členy, ať jsou kdekoli, aby byli příkladem v tom, že se zřeknou postojů a skutků podněcovaných předsudky. Snažně vás prosím, abyste byli zastánci úcty ke všem dětem Božím.“¹ V celosvětové a stále se rozrůstající Církvi je následování této výzvy našeho proroka zásadním předpokladem pro budování Spasitelova království v každém národě světa.

Evangelium Ježíše Krista učí, že jsme všichni duchovní synové a dcery zrození nebeským rodičům, kteří nás milují,² a že předtím, než jsme se narodili na tuto zemi, jsme žili jako rodina v Boží přítomnosti. Evangelium také učí, že jsme byli všichni stvořeni k Božímu obrazu a podle Boží podoby.³ Proto jsme si před Ním rovni,⁴ neboť On „učinil z jedné krve všecko lidské pokolení“.⁵ Proto máme všichni božskou podstatu, původ a potenciál, neboť je „jeden Bůh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech [nás]“.⁶

Jakožto Kristovi učedníci jsme vyzýváni, abychom prohlubovali svou víru v naše duchovní bratrství a sesterství a svou lásku k bratrům a sestrám tím, že budeme upřímně spojovat svá srdce v jednotě a vzájemné lásce, bez ohledu na naše rozdíly, a tím prohlubovat svou schopnost podporovat respektování důstojnosti všech synů a dcer Božích.⁷

Nebylo právě toto přesně tím stavem, který téměř dvě století zažívali Nefité poté, co jim sloužil Kristus?

„A zajisté nemohlo býti šťastnějšího lidu mezi všemi lidmi, kteří byli stvořeni rukou Boží. …

Nebyli ani Lamanité ani žádní jiní -ité; ale byli jedno, děti Kristovy a dědici království Božího.

A jak byli požehnáni!“⁸

President Nelson dále zdůraznil, jak je důležité šířit důstojný postoj a úctu k našim bližním, když uvedl: „Stvořitel nás všech vyzývá každého z nás, abychom upustili od postoje předsudků vůči jakékoli skupině Božích dětí. Kdokoli z nás, kdo trpí předsudky vůči jiné rase, musí činit pokání! … Je na každém z nás, abychom ve své sféře vlivu dělali vše, co je v našich silách, pro to, abychom zachovali důstojnost a úctu, kterou si zasluhuje každý syn a každá dcera Boží.“⁹ Předpokladem zachování lidské důstojnosti je respektování našich odlišností.¹⁰

Vzhledem k posvátnému poutu, které nás spojuje s Bohem jako Jeho děti, je tento prorocký pokyn presidenta Nelsona nepochybně základním krokem k tomu, abychom mezi sebou spíše budovali mosty porozumění, než vytvářeli zdi předsudků a rozdělení.¹¹ Jak však varoval Pavel Efezské, musíme si uvědomit, že k dosažení tohoto cíle bude nutné vyvinout individuální i kolektivní úsilí, abychom jedni s druhými jednali s pokorou, mírností a shovívavostí.¹²

Vypráví se příběh jistého židovského rabína, který se kochal východem slunce se dvěma přáteli. Zeptal se jich: „Jak poznáte, že skončila noc a začal nový den?“

Jeden z nich odpověděl: „Když se podíváte na východ a dokážete rozeznat ovci od kozy.“

Druhý odpověděl: „Když se podíváte na obzor a dokážete rozeznat olivovník od fíkovníku.“

Pak se podívali na onoho moudrého rabína a položili mu tutéž otázku. Po dlouhém přemýšlení odpověděl: „Když se podíváte na východ a uvidíte tvář ženy nebo tvář muže a dokážete říci: ‚To je moje sestra; to je můj bratr.‘“¹³

Drazí přátelé, mohu vás ujistit, že světlo nového dne září v našich životech jasněji, když vidíme své bližní a jednáme s nimi s úctou a důstojností a jako se skutečnými bratry a sestrami v Kristu.

Ježíš byl během své pozemské služby dokonalým příkladem této zásady, když „chodil, dobře čině“¹⁴ všem lidem, a vybízel je, aby k Němu přišli a podíleli se na Jeho dobrotivosti, bez ohledu na jejich původ, společenské postavení či kulturní příslušnost. Sloužil, uzdravoval a byl vždy vnímavý k potřebám všech, zejména těch, kteří byli v té době považováni za odlišné, byli ponižováni nebo vyloučeni. Nikoho neodmítal; vždy k druhým přistupoval spravedlivě a s láskou, protože je viděl jako své bratry a sestry, syny a dcery téhož Otce.¹⁵

Jedna z nejpozoruhodnějších událostí, která toto dokládá, se stala, když Spasitel cestoval do Galileje a úmyslně se vydal cestou, která vedla přes Samaří.¹⁶ Cestou se posadil u Jákobovy studny, aby si odpočinul. V tu chvíli přišla ke studni jistá Samaritánka, aby si naplnila vědro vodou. Ježíš ji se svou vševědoucností oslovil slovy: „Dej mi píti.“¹⁷

Tato žena byla udivena, že Žid požádal o pomoc Samaritánku, a své překvapení vyjádřila slovy: „Kterakž ty, jsa Žid, žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky? [Neboť Židé se se Samaritány nestýkají.]“¹⁸

Ježíš však od této dávné tradice nepřátelství mezi Samaritány a Židy upustil a láskyplně této ženě posloužil a pomohl jí pochopit, kým On skutečně je – to jest Mesiášem, jenž všechno oznámí a Jehož příchod tato žena očekává.¹⁹ Dopad této laskavé služby způsobil, že žena běžela do města, aby oznámila lidem, co se stalo, a řekla: „Není-li on… Kristus?“²⁰

Mám hluboký soucit s těmi, kteří jsou týráni, ponižováni nebo pronásledováni bezcitnými a bezohlednými lidmi, protože v průběhu svého života jsem viděl na vlastní oči bolest, kterou dobří lidé zažívají kvůli tomu, že jsou odsuzováni nebo zavrhováni proto, že náhodou mluví, vypadají nebo žijí jinak. Také v srdci pociťuji opravdový zármutek nad těmi, jejichž mysl zůstává zatemnělá, jejichž náhled je omezený a jejichž srdce zůstává zatvrzelé kvůli tomu, že vnímají ty, kteří se od nich liší, jako méněcenné. Jejich omezený pohled na druhé ve skutečnosti stojí v cestě jejich schopnosti vidět, kým jakožto děti Boží jsou.

Jak předpověděli proroci, žijeme v nebezpečných dnech předcházejících Druhému příchodu Spasitele.²¹ Svět všeobecně polarizují výrazné rozkoly, zvýrazněné rasovými, politickými a socioekonomickými hranicemi. Takové rozkoly někdy ve svém důsledku ovlivňují způsob myšlení a jednání lidí ve vztahu k jejich bližním. Z tohoto důvodu není neobvyklé být svědky toho, že někteří lidé označují to, jak jiné kultury, rasy a etnika myslí, jednají nebo mluví, za něco podřadného, a opírají se přitom o předpojaté, chybné a často sarkastické názory, čímž vytvářejí postoje plné pohrdání, lhostejnosti a neúcty, nebo dokonce i předsudků vůči takovým skupinám. Takové postoje mají kořeny v pýše, aroganci, závisti a žárlivosti, což jsou vlastnosti tělesné podstaty,²² které jsou v naprostém rozporu s vlastnostmi křesťanskými. Takové chování je pro ty, kteří se snaží stát pravými učedníky Krista, nepatřičné.²³ Ve skutečnosti, moji drazí bratři a sestry, ve společenství Svatých není žádné místo pro předpojaté myšlenky ani skutky.

Jakožto synové a dcery smlouvy můžeme pomoci eliminovat tento druh chování tím, že budeme na zjevné rozdíly, které mezi námi existují, pohlížet Spasitelovýma očima²⁴ a budeme jednat na základě toho, co máme společné – naši božskou identitu a příbuzenství. Kromě toho můžeme usilovat o to, abychom se dokázali vcítit do snů, nadějí, strastí a bolestí svých bližních. Jakožto Boží děti jsme všichni souputníci a jsme si rovni ve svém nedokonalém stavu a ve své schopnosti růst. Jsme vyzýváni, abychom kráčeli společně, pokojně a se srdcem naplněným láskou k Bohu a ke všem lidem – neboli, jak poznamenal Abraham Lincoln, „prosti zloby vůči druhým; s pravou láskou ke všem“.²⁵

Přemýšleli jste někdy o tom, jak se zásada respektování lidské důstojnosti a rovnosti projevuje v tom, jak jednoduše se oblékáme v domě Páně? Všichni přicházíme do chrámu sjednoceni v jednom záměru a naplněni touhou být čistí a svatí v Jeho svaté přítomnosti. Jsme oblečeni v bílém a sám Pán nás všechny přijímá jako své milované děti, muže a ženy Boží, potomky Kristovy.²⁶ Máme tu výsadu vykonávat tytéž obřady, uzavírat tytéž smlouvy, zavazovat se k vyššímu a svatějšímu životu a přijímat tatáž věčná zaslíbení. Sjednoceni v záměru vidíme jeden druhého novýma očima a v naší jednotě oslavujeme naše rozdíly jakožto děti Boží.

Nedávno jsem pomáhal provádět hodnostáře a státní úředníky během dnů otevřených dveří chrámu Brasília v Brazílii. Zastavil jsem se v šatně s vicepresidentem Brazílie a hovořili jsme o bílém oblečení, které všichni uvnitř chrámu nosí. Vysvětlil jsem mu, že toto univerzální používání bílého oblečení symbolizuje, že v očích Boha jsme všichni stejní a že v chrámu není naší identitou titul vicepresidenta země nebo vedoucího církve, ale naše věčná identita jakožto synů milujícího Nebeského Otce.

Obrázek

vodopády Iguazú

Řeka Iguazú protéká jižní Brazílií a vlévá se na plošinu, která vytváří systém vodopádů známých po celém světě jako vodopády Iguazú – jde o jeden z nejkrásnějších a nejpůsobivějších Božích výtvorů na zemi, považovaný za jeden ze sedmi přírodních divů světa. Obrovské množství vody se slévá do jediné řeky a poté se rozděluje a vytváří stovky jedinečných vodopádů. Obrazně řečeno, tento fenomenální systém vodopádů je odrazem Boží rodiny na zemi, neboť sdílíme stejný duchovní původ a podstatu, jež vychází z našeho božského dědictví a příbuzenství. Každý z nás se však vlévá do různých kultur, etnik a národností s různými názory, zkušenostmi a pocity. Přesto jdeme kupředu jako Boží děti a jako bratři a sestry v Kristu, aniž bychom ztráceli své božské spojení, což z nás činí jedinečný lid a milované společenství.²⁷

Moji drazí bratři a sestry, kéž jsou naše srdce a mysl v souladu s poznáním a svědectvím, že před Bohem jsme si všichni rovni, že jsme všichni plně obdarováni stejným věčným potenciálem a dědictvím. Kéž se více těšíme z duchovního příbuzenství, které mezi námi existuje, a vážíme si různých vlastností a rozmanitých darů, jež všichni máme. Slibuji vám, že když tak budeme činit, poplyneme svou vlastní cestou, tak jako voda z vodopádů Iguazú, aniž bychom ztratili božské spojení, které z nás činí zvláštní lid, „děti Kristovy a [dědice] království Božího“.²⁸

Svědčím vám o tom, že zatímco takto poplyneme svým smrtelným životem, začne nový den s novým světlem, které rozzáří náš život a osvítí nádherné příležitosti k tomu, abychom si více cenili rozmanitosti, kterou Bůh mezi svými dětmi vytvořil, a byli díky ní více požehnáni.²⁹ Staneme se vskutku nástroji v Jeho rukou, abychom mohli podporovat úctu a důstojnost mezi všemi Jeho syny a dcerami. Bůh žije. Ježíš je Spasitel světa. President Nelson je Boží prorok v naší době. O těchto pravdách vydávám svědectví v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.