Království slávy

Z novodobého zjevení víme, že konečným osudem všech těch, kteří žijí na zemi, není ona neadekvátní představa o nebi pro spravedlivé a o věčném pekelném utrpení pro ty ostatní. Boží láskyplný plán pro Jeho děti zahrnuje tuto skutečnost, které učil náš Spasitel Ježíš Kristus: „V domě Otce mého příbytkové mnozí jsou.“¹

Zjevená nauka znovuzřízené Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů učí tomu, že všechny děti Boží – až na výjimky, kterých je příliš málo, než abychom je zde zmiňovali – nakonec zdědí jedno ze tří království slávy, z nichž i to nejnižší „přesahuje veškeré chápání“.² Po období, během něhož budou neposlušní trpět za své hříchy, kteréžto utrpení je připraví na to, co bude následovat, budou všichni vzkříšeni a přistoupí k Poslednímu soudu Pána Ježíše Krista. Tam náš milující Spasitel, který, jak se učíme, „oslavuje Otce a dává spasení všem dílům rukou svých“,³ pošle všechny děti Boží do jednoho z těchto království slávy podle přání, která projevovaly svými rozhodnutími.

Další jedinečnou naukou a praktikou znovuzřízené Církve jsou zjevená přikázání a smlouvy, které nabízejí všem dětem Božím posvátnou výsadu stát se způsobilými pro nejvyšší stupeň slávy v celestiálním království. Onen nejvyšší cíl – oslavení v celestiálním království – je tím, na co se Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů zaměřuje.

Díky novodobému zjevení mají Svatí posledních dnů toto jedinečné porozumění Božímu plánu štěstí pro Jeho děti. Tento plán začíná tím, že jsme před svým narozením žili jako duchové, a odhaluje účel a podmínky našeho zvoleného putování ve smrtelnosti a poté našeho vytouženého cíle.

Z novodobého zjevení víme, že „všem královstvím je dán zákon“⁴ a že království slávy, jež při Posledním soudu obdržíme, je určeno podle zákonů, které se při svém putování smrtelností rozhodneme dodržovat. Podle tohoto láskyplného plánu existuje mnoho království – mnoho příbytků – takže všechny Boží děti zdědí určité království slávy, jehož zákony se dokáží bez obtíží „řídit“.

Když popisujeme podstatu a požadavky každého ze tří království v Otcově plánu, začínáme tím nejvyšším, na které se zaměřují božská přikázání a obřady, jež Bůh prostřednictvím Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů zjevil. V celestiální slávě⁵ jsou tři úrovně,⁶ z nichž nejvyšší představuje oslavení v celestiálním království. Toto je příbytek těch, „kdož přijali z plnosti jeho a ze slávy jeho“, pročež to „jsou bohové, a to synové [a dcery] Boží“,⁷ a přebývají „v přítomnosti Boha a jeho Krista na věky věků“.⁸ Bůh prostřednictvím zjevení odhalil věčné zákony, obřady a smlouvy, které je nutné dodržovat, abychom si vypěstovali božské vlastnosti nezbytné k naplnění tohoto božského potenciálu. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů se zaměřuje právě na toto, protože účelem této znovuzřízené Církve je připravit Boží děti na spasení v celestiální slávě, a to konkrétně na oslavení v jejím nejvyšším stupni.

Boží plán, založený na věčné pravdě, vyžaduje, aby oslavení bylo možné dosáhnout jedině prostřednictvím věrnosti smlouvám věčného manželství uzavřeného mezi mužem a ženou ve svatém chrámu,⁹ kteréžto manželství bude dříve či později dostupné všem věrným. Právě proto učíme, že „pohlaví je základní charakteristikou předsmrtelné, smrtelné a věčné identity a účelu jednotlivce“.¹⁰

Jedinečně cenným učením, které nám pomáhá připravit se na oslavení, je prohlášení o rodině z roku 1995.¹¹ To, o čem se v tomto dokumentu píše, objasňuje požadavky, které nás připravují na život s Bohem Otcem a Jeho Synem Ježíšem Kristem. Ti, kteří plně nerozumějí Otcovu láskyplnému plánu určenému Jeho dětem, mohou toto prohlášení o rodině považovat za pouhý seznam pravidel, která se mohou změnit. My naproti tomu tvrdíme, že prohlášení o rodině, založené na neodvolatelné nauce, definuje rodinný vztah ve smrtelnosti, v němž se může odehrávat ta nejdůležitější část našeho věčného rozvoje.

Apoštol Pavel tyto tři stupně slávy popisuje a přirovnává je ke slávě slunce, měsíce a hvězd.¹² Nejvyšší stupeň pojmenovává slovem nebeský neboli celestiální a druhý slovem zemský neboli terestriální.¹³ Nejnižší stupeň nepojmenovává, ale zjevení dané Josephu Smithovi k němu přidává označení „telestiální“.¹⁴ Další zjevení také popisuje charakter lidí, kteří budou do každého tohoto království slávy přiděleni. Ti, kteří se nerozhodnou „říditi se zákonem celestiálního království“,¹⁵ zdědí jiné království slávy, nižší než celestiální, ale odpovídající zákonům, které si tito lidé vybrali a kterými se dokáží bez obtíží „říditi“. Slovo říditi se, tolik běžné v písmech, může v angličtině také znamenat vydržet nebo snést.¹⁶ Například ti, kteří jsou v terestriálním království – srovnatelném s populární představou nebe – „jsou ti, kdož přijímají z přítomnosti Synovy, ale ne z plnosti Otcovy“.¹⁷ Byli to „úctyhodní lidé země, kdož byli zaslepeni vychytralostí lidí“,¹⁸ ale nebyli „udatní ve svědectví o Ježíšovi“.¹⁹

Ve zjevení jsou ti, kteří jsou přiděleni do nejnižšího království slávy, telestiálního, popsáni jako ti, kteří nedokáží „obstáti v terestriální slávě“.²⁰ Toto popisuje ty, kteří zavrhují Spasitele a nezachovávají ve svém jednání žádné božské hranice. Toto je království, v němž budou přebývat zlovolní poté, co budou trpět kvůli svým hříchům. Tito jsou v novodobém zjevení popsáni jako ti, „kdož nepřijali evangelium Kristovo, ani svědectví o Ježíšovi. …

Toto jsou ti, kdož jsou lháři a kouzelníci a cizoložníci a smilníci a kdokoli, kdo miluje a činí lež.“²¹

Když president Russell M. Nelson se svou prorockou vizí nedávno hovořil o třech královstvích slávy, napsal: „Smrtelný život představuje stěží nanosekundu v porovnání s věčností. Ale jak zcela zásadní tato nanosekunda je! Zamyslete se pečlivě, jak to funguje: Během tohoto smrtelného života máte možnost se rozhodnout, které zákony budete ochotni dodržovat – zákony celestiálního království, nebo terestriálního, nebo telestiálního – a tudíž, ve kterém království slávy budete žít na věky. Jak úžasný plán! Je to plán, který zcela ctí vaši svobodu jednání.“²²

Apoštol Pavel učil, že Pánovo učení a přikázání byly dány proto, abychom mohli všichni dosáhnout „míry postavy [plnosti Kristovy]“.²³ Tento proces vyžaduje mnohem více než jen získání poznání. Dokonce ani nestačí, abychom byli o evangeliu přesvědčeni; musíme jednat tak, abychom jím byli obráceni. Na rozdíl od jiného kázání, které nás učí, abychom něco poznali, nás evangelium Ježíše Krista vyzývá, abychom se něčím stali.

Na základě tohoto učení docházíme k závěru, že Poslední soud není pouze ohodnocení celkového součtu dobrých a zlých skutků – toho, co jsme učinili. Je založen na konečném účinku našich skutků a myšlenek – toho, čím jsme se stali. Způsobilými pro získání věčného života se stáváme pomocí procesu obrácení. Toto slovo, jak se zde používá, má mnoho významů a označuje hlubokou změnu naší podstaty. Nestačí, abychom se jen tak nechali unášet životem. Přikázání, obřady a smlouvy evangelia nejsou seznamem vkladů, jež musí být vloženy na nějaký nebeský účet. Evangelium Ježíše Krista je plán, který nám ukazuje, jak se stát takovými, jakými se podle přání Nebeského Otce máme stát.²⁴

Když v tomto životě klopýtáme, můžeme díky Ježíši Kristu a Jeho Usmíření činit pokání a vrátit se na cestu smlouvy, která vede k tomu, co si pro nás Nebeský Otec přeje.

Kniha Mormonova učí, že „tento život je dobou na to, [abychom se] připravili na setkání s Bohem“.²⁵ Ale toto náročné omezení vztahující se na „tento život“ bylo zasazeno do nadějného kontextu (přinejmenším do určité míry pro někoho) díky tomu, co Pán zjevil presidentu Josephu F. Smithovi a co je nyní zaznamenáno v Nauce a smlouvách 138. „Spatřil jsem,“ napsal prorok, „že věrní starší této dispensace, když opustí smrtelný život, pokračují ve své práci kázání evangelia pokání a vykoupení skrze oběť Jednorozeného Syna Božího mezi těmi, již jsou v temnotě a pod porobou hříchu ve velikém světě duchů mrtvých.

Mrtví, kteří činí pokání, budou vykoupeni skrze poslušnost obřadů domu Božího,

A poté, co zaplatí trestem za přestupky své a jsou omyti a čistí, obdrží odměnu podle skutků svých, neboť jsou dědici spasení.“²⁶

Kromě toho víme, že milénium, tisíc let následujících po Druhém příchodu Spasitele, bude dobou k vykonání požadovaných obřadů za ty, kteří je neobdrželi ve smrtelném životě.²⁷

Pokud jde o tři hlavní období v plánu spasení – 1) předsmrtelný duchovní svět, 2) smrtelnost a 3) život příští – a o jejich vzájemný vztah, je toho hodně, co nevíme. Známe však tyto věčné pravdy: „Spasení je individuální záležitostí, ale oslavení je záležitostí rodinnou.“²⁸ Máme milujícího Nebeského Otce, který zajistí, abychom obdrželi každé požehnání a každou výhodu, kterou nám naše vlastní přání a rozhodnutí obdržet umožňují. Také víme, že Bůh nebude nikoho nutit do zpečetěného vztahu, který je v rozporu s vůlí dotyčného člověka. Požehnání plynoucí ze zpečetěného vztahu zaručeně obdrží všichni ti, kteří dodržují své smlouvy, ale nelze je nikdy získat tím, že bychom někoho nutili k pečetění s tím, kdo je nezpůsobilý či neochotný.

Drazí bratři a sestry, svědčím o tom, že toto je pravda. Svědčím o našem Pánu Ježíši Kristu, „který je původcem i dokonavatelem víry [naší]“²⁹ a jehož Usmíření podle plánu našeho Otce v nebi toto vše umožňuje; ve jménu Ježíše Krista, amen.