Kde bych měla být?

Zažili jste někdy neděle, kdy se vám prostě nechce jít na shromáždění? Já jsem je zažila, zvlášť nedávno. Právě jsem se přestěhovala do nového sboru v Kapském Městě v Jihoafrické republice. Nešlo o to, že by členové sboru nebyli milí nebo přátelští. Zkrátka to nejsou moji přátelé z domova.

Poté, co jsem strávila svůj první týden v novém sboru, jsem se rozhodla – od této doby budu chodit jen na shromáždění svátosti. Následující neděli jsem přišla pozdě. Když jsem prošla dveřmi do kaple, několik lidí mě pozdravilo a já jsem si sedla na své místo. Jak jsem tam tak seděla, moc se mi stýskalo po domově. Toužila jsem po svém starém sboru a po přátelích, kteří mě znali.

Pak se postavil první řečník – sestra – a začala mluvit. Připadalo mi, že mluví přímo ke mně. Mluvila o tom, jaké to je cítit se osamělá v novém městě, a já jsem si uvědomila, že nejsem jediná, kdo se takto cítí. Pak se druhý řečník podělil o poselství, které se mě také osobně dotklo. Těsně před koncem shromáždění se postavil biskup a řekl nám, jak moc má rád každého z nás. Řekl, že si je vědom toho, že někteří členové na něho spoléhají, aby o ně pečoval a aby nad nimi bděl.

Při zpěvu závěrečné písně jsem věděla, že mám být právě zde. Již dlouho jsem nepociťovala takový klid a pokoj, a věděla jsem, že pochází od Nebeského Otce. On zná každého z nás a ví i o našich potřebách. Onoho dne mi dal to, co jsem potřebovala, a já vím, že když budu i nadále žít podle Jeho přikázání, vždy se o mě postará.