Můj pozoruhodný sen

Před mnoha lety jsem při havárii na dálnici utrpěl mnohočetná zranění a kvůli nejvážnějšímu z nich jsem byl tři měsíce v komatu. Kněžská požehnání a podpora mé rodiny mi umožnily, abych se, jak řekl jeden z mých lékařů, „pozoruhodně zotavil“.

Zranění hlavy však oslabila mou krátkodobou paměť, a tak si už nedokážu zapamatovat své sny. Často se probudím a pomyslím si: „Právě se mi něco zdálo“, ale v tu chvíli mi sen navždy vyklouzne z paměti.

Sedmnáct let po nehodě jsem byl povolán jako biskup našeho sboru. Během následující schůzky rady sboru presidentka Primárek navrhla povolání jistého manželského páru jako učitelů pro třídu „Rozhodni se správně“. Okamžitě jsme se s rádci na sebe překvapeně podívali.

Tato sestra na shromáždění chodila, i když nepravidelně, ale její manžel se už roky neukázal. Nicméně jsme všichni pociťovali, že by měli dostat příležitost povolání zvážit.

Noc předtím, než jsem si měl s těmito manželi promluvit, se mi zdál živý sen. Když jsem se ráno probudil, celý sen jsem si pamatoval. Byl celý o tom, co mám při pohovoru s nimi říci, aby povolání sloužit přijali. Byl jsem rozrušen z toho, že jsem si zapamatoval první sen po 17 letech, ale víc na mě zapůsobil jeho překvapivý a posilující obsah.

Toho večera pro mě přijel můj rádce. Když jsem jeli na schůzku, řekl: „Bratře biskupe, dnes nechám všechno mluvení na tobě.“ Pamatuji si, že jsem se usmíval, protože jsem cítil, že Pán mi pohovor už nastínil.

Během pohovoru jsem přesně opakoval slova ze snu, a manželský pár povolání přijal. Když jsme se toho večera vraceli domů, můj rádce řekl: „Mám pocit, že mne dnes učil sám mistr.“ Znovu jsem se usmál, protože jsem věděl, že má pravdu – oba nás učil sám Mistr.

Oba manželé oddaně vykoná- vali své povinnosti v Primárkách a oba se stali ve sboru aktivními. O pár let později byli zpečetěni v chrámu.

Až dodnes je tento sen tím jediným, který jsem si za posledních 28 let zapamatoval. Jsem si jist, že Nebeský Otec věděl, že toto byla pro onen manželský pár ta správná doba. Proto inspiroval presidentku Primárek a na jednu noc požehnal mou částečně nefunkční paměť, aby fungovala dokonale. Znovu si uvědomuji, že Pán stojí v čele této Církve a že „věčné účely Páně se budou valiti dále, dokud se všechny jeho přísliby nenaplní“ (Mormon 8:22).