Potrat – útok na bezbranné

S touto vědomostí a s úctou k životu hluboce litujeme ztrát na životech, které souvisejí s válkami. Údaje jsou děsivé. V první světové válce zahynulo více než 8 milionů vojáků. Ve druhé světové válce přišlo o život více než 22 milionů vojáků.² Tyto dvě války, které dohromady trvaly 14 let, zaplatilo po celém světě životem téměř 30 milionů vojáků. A v tom nejsou zahrnuty miliony civilních obětí.

Nicméně tyto údaje jsou nízké v porovnání s počtem obětí v jiné válce, která si vyžaduje více obětí ročně než první a druhá světová válka dohromady. Celosvětové zprávy uvádějí, že ročně se provede více než 40 milionů potratů.³

Tato válka, která se nazývá potrat, je válkou bezbranných a těch, které není slyšet. Je to válka proti nenarozeným. Tato válka se vede celosvětově. Paradoxně civilizované společnosti, které donedávna lidský život chránily, nyní schvalují zákony, jež tuto praktiku dovolují.

To je pro nás velice závažné, protože Pán opakovaně udělil tento božský příkaz: „Nezabiješ.“⁴ Pak dodal: „Ani nebudeš činiti nic tomu podobného.“⁵ I předtím, než byla plnost evangelia znovuzřízena, osvícení lidé rozuměli posvátnosti lidského života. Jan Kalvín, reformátor z šestnáctého století, napsal: „Pokud se zdá, že je mnohem horší zabít člověka v jeho vlastním domě než na poli,… mělo by se zajisté považovat za mnohem ohavnější zničit plod v lůně ještě předtím, než spatří světlo světa.“⁶

Člověkem stanovená pravidla nyní legalizují to, co Bůh zakazuje od počátku času! Lidské zdůvodňování překrucuje a mění absolutní pravdu v krátké a záludné slogany, jež podporují praktiku, která je naprosto špatná.

Obavy o zdraví matky jsou rozhodující. Ale okolnosti, při nichž je nutné ukončit těhotenství, aby bylo možné zachránit život matky, jsou velmi řídké, obzvláště tam, kde je lékařská péče na úrovni. Další obavy se týkají těhotenství, které je důsledkem znásilnění nebo incestu. Tato tragédie je o to horší, že nevinné ženě byla odepřena možnost svobodné volby. Za těchto okolností je potrat někdy považován za rozumný, aby se uchránilo fyzické a psychické zdraví matky. Potraty z těchto důvodů jsou ale řídké.

Někteří obhajují potrat z důvodu toho, že by dítě mohlo mít nějakou vrozenou vadu. Zajisté škodlivé účinky určitých infekčních nebo toxických faktorů v prvních třech měsících těhotenství jsou reálné, ale když se uvažuje o ukončení těhotenství, je třeba postupovat obezřetně. Život má obrovskou hodnotu pro všechny, včetně těch, kteří se narodí jako postižení. Navíc, výsledek nakonec nemusí být tak vážný, jak se předpokládalo.

Dobře si vzpomínám na manžele, kteří to zažili. Té ženě bylo v té době teprve 21 let – byla to krásná a oddaná manželka. V prvních třech měsících prodělala zarděnky. Doporučili jí potrat, protože vyvíjející se dítě bylo téměř určitě poškozeno. Někteří členové rodiny z láskyplné starostlivosti také naléhali, aby podstoupila potrat. Věrní manželé se šli poradit za svým biskupem. Ten je poslal za presidentem kůlu, který jim poté, co vyslechl jejich obavy, doporučil, aby život svého dítěte neukončovali, i když toto dítě bude pravděpodobně mít nějaké postižení. Citoval jim tyto verše:

„Doufej v Hospodina celým srdcem svým, na rozumnost pak svou nezpoléhej.

Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati, a onť spravovati bude stezky tvé.“⁷

Rozhodli se, že se budou řídit touto radou, a dovolili svému dítěti, aby se narodilo – narodila se krásná malá holčička, zcela normální, kromě toho, že byla úplně hluchá. Poté, co jejich dcera prošla testy ve škole pro neslyšící, bylo rodičům sděleno, že jejich dcera má inteligenci génia. Získala stipendium na proslulé universitě. Dnes, asi o 40 let později, je její život obdivuhodný.

Odepřít někomu život kvůli možnému postižení je velice závažná věc. Zásada, která by vycházela z takového uvažování, by předepisovala, aby byl ukončen i život těch, kteří již s nějakým postižením žijí. Další krok v tomto tragickém sledu myšlenek by vedl k závěru, že ti, kteří jsou buď nemohoucí, nebo nepohodlní, mají být také vyloučeni. Takováto neúcta k životu by byla naprosto nemyslitelná!

Poměrně málo potratů se provádí kvůli těmto zvláštním okolnostem, o nichž jsem se zmínil.⁸ Většina potratů se provádí na požádání, aby se tak vyřešilo nechtěné těhotenství. Tyto potraty jsou prostě určitou formou regulace porodnosti.

Možnost rozhodnout se pro potrat byla legalizována v mnoha zemích na základě předpokladu, že žena má právo svobodně se rozhodnout, jak naloží se svým vlastním tělem. Do určité míry to platí pro každého z nás, pro muže i pro ženu. Máme svobodu myšlení. Máme svobodu plánování. A máme svobodu jednání. Ale jakmile dojde k činu, již nikdy nejsme osvobozeni od jeho následků.

Abychom tomuto pojetí porozuměli lépe, můžeme se učit od kosmonautů. Kdykoli během výběru nebo přípravy může muž nebo žena dobrovolně od tohoto programu odstoupit. Ale jakmile kosmická loď odstartovala, kosmonaut je podroben důsledkům předchozího rozhodnutí vydat se na tuto cestu.

Podobně to platí pro ty, kteří se rozhodují vydat se na cestu, která vede k rodičovství. Mohou se svobodně rozhodnout – dát se na tuto cestu, nebo ne. Když dojde k početí, rozhodnutí již bylo učiněno.

Ano, žena se může svobodně rozhodnout, co učiní se svým tělem. Ať její rozhodnutí vede na vesmírnou misi či k dítěti, rozhodnutí nastoupit cestu ji nevyhnutelně podrobuje důsledkům její volby. Své rozhodnutí nemůže vzít zpátky.

Když se diskutuje o sporných otázkách potratu, někteří se dovolávají „osobního práva volby“, jako by to byla ta nejvyšší ctnost. To by mohlo být pravdivé pouze tehdy, pokud by se to týkalo jen jediného člověka. Nelze připustit, aby práva kteréhokoli člověka byla uplatňována na úkor někoho jiného. Ať je to v manželství, nebo mimo něj, potrat není věcí jenom jediného člověka. Ukončení života vyvíjejícího se dítěte zahrnuje dva jedince, kteří mají samostatné tělo, mozek a srdce. Rozhodnutí ženy, pokud se týká jejího vlastního těla, nezahrnuje právo odepřít život jejímu dítěti – ani právo odepřít mu jeho vlastní rozhodnutí, která by dělalo během svého života.

Jako Svatí posledních dnů máme stát za volbou – za správnou volbou – ne jen za volbou jako za metodou.⁹

Téměř všechny právní předpisy týkající se potratu berou v úvahu trvání těhotenství. Lidská mysl se odvažuje určit, kdy „smysluplný život“ začíná. Během svých studií jako doktor medicíny jsem poznal, že nový život začíná tehdy, když se dvě zvláštní buňky spojí a stanou se buňkou jednou, přičemž se spojí 23 chromozomů od otce a 23 od matky. Tyto chromozomy obsahují tisíce genů. V tomto úžasném procesu, jehož součástí je kombinování genetického kódu, při kterém vznikají všechny základní lidské vlastnosti nenarozeného člověka, se vytvoří nový komplex DNA. Tento nepřetržitý růst vytváří novou lidskou bytost. Přibližně za 22 dnů po spojení těchto dvou buněk začíná tlouct maličké srdce. 26. den začíná cirkulovat krev.¹⁰ Uzákonit to, kdy se vyvíjející život dá považovat za „smysluplný“, je, podle mého názoru, pochybné a naprosto svévolné.

Potrat legalizují vládnoucí orgány bez ohledu na Boha a Jeho přikázání. Písma opakovaně uvádějí, že lidem se bude dařit pouze tehdy, budou-li dodržovat přikázání Boží.¹¹ Jednotlivcům se bude dařit pouze tehdy, budou-li kráčet s vírou a budou-li poslušni Boha, který řekl:

„Já, Pán, jsem… zbudoval zem, samotné dílo rukou svých; a všechny věci na [ní] jsou moje.

A záměrem mým je [starati se]…

Ale to musí nezbytně býti učiněno mým vlastním způsobem…

Neboť země je plná, a je více než dosti.“¹²

Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů byla vždy proti provádění potratu. Před více než sto lety První předsednictvo napsalo: „Využíváme opět této příležitosti k tomu, abychom varovali Svaté posledních dnů před… zabíjením plodu a novorozeňat.“¹³

President Spencer W. Kimball (1895– 1985) na počátku svého předsednictví řekl: „Opakovaně prohlašujeme, že Církev se staví nekompromisně proti všem potratům, s výjimkou dvou vzácných situací: Je-li početí důsledkem znásilnění a uvádí-li příslušná lékařská zpráva, že zdraví matky by jinak bylo vážně ohroženo.“¹⁴ Současné zásady nyní doplňují dvě další výjimky – incest a situaci, kdy kompetentní lékařská autorita uvádí, že dítě nemůže přežít narození. Ale ani tyto výjimky neospravedlňují potrat automaticky. „Má se o něm uvažovat pouze poté, co se dotyčné osoby poradily se svým biskupem a obdržely božské potvrzení prostřednictvím modlitby.“¹⁵

Proč ničit život, který by mohl přinášet radost druhým? Existují lepší způsoby, jak vyřešit nechtěné těhotenství. Když je život vytvořen hříšným způsobem, nejlepší způsob, jak začít osobní pokání, je zachovat život tomuto dítěti. Přidat další závažný hřích k již existujícímu závažnému hříchu znamená jen znásobit zármutek. Adopce je nádhernou alternativou k potratu. Dítě i adoptivní rodiče mohou být nesmírně požehnáni adopcí dítěte do rodiny, v níž dítě bude vychováváno s láskou a v níž bude mít možnost získat požehnání evangelia.

Existuje nějaká naděje pro toho, kdo se podílel na potratu? Existuje nějaká naděje pro ty, kteří zhřešili a kteří jsou nyní zlomeni zármutkem? Odpověď zní ano! „Podle dostupného zjevení je možné, aby osoba činila pokání a získala odpuštění za hřích potratu.“¹⁶ Víme, že Pán bude pomáhat těm, kteří činí opravdové pokání.¹⁷

Život je drahocenný! Nikdo nemůže chovat v náručí nevinné dítě, dívat se do těch krásných očí, cítit ty malé prstíky a líbat tvář dítěte bez hluboké úcty k životu a k našemu Stvořiteli. Život přichází z života. To není náhoda. Je to dar od Boha. On neposílá nevinný život, aby byl zničen. On ho dává a je přirozené, že jen On sám ho může vzít zpět.¹⁸ Svědčím o tom, že život je věčný, jako i On je věčný.