Víra, která zastavila potopu

V Helsinkách ve Finsku byl jarní den. Slunce jasně svítilo a sníh rychle tál. Už hodiny jsem se se svými syny, s osmiletým Juhou a s šestiletým Hannu, snažila, aby nám voda z tajícího sněhu nezatopila sklep. Nedaleký kanál, který měl přibývající vodu odvádět, byl ještě zamrzlý.

Když manžel ráno odcházel do práce, řekl nám, abychom dávali pozor na to, aby se voda nedostala až do sklepa. Pilně jsme na tom pracovali až do odpoledne, kdy byl čas odejít do Primárek. (Primárky se tehdy konaly ve všední den.) Chlapcům jsem ale řekla, že do Primárek nebudou moci jít, protože bylo potřeba, aby mi pomáhali zabránit vodě proniknout až do sklepa. Kromě toho můj manžel nebyl členem Církve a nepochopil by, jak jsou Primárky pro naše syny důležité.

Juha a Hannu mě jednohlasně ujišťovali, že když půjdeme do Primárek, Nebeský Otec se postará o to, aby se voda do sklepa nedostala. Dívala jsem se střídavě na přibývající vodu a na své syny, jejichž oči vyzařovaly velkou víru. Něco ve mně říkalo: „Nemůžeš přeci jít, protože žádná moc nemůže vodě zabránit, aby zatopila sklep.“ S modlitbou v srdci jsem se ale obrátila na Nebeského Otce. Poté jsem učinila obtížné rozhodnutí.

„Tak tedy jdeme do Primárek!“, prohlásila jsem a hodila jsem kbelíky na zem. Ať už se stane cokoli, nechtěla jsem zranit víru svých dětí.

Chlapci se v Primárkách výborně bavili. Když jsme pak ale jeli domů, mé obavy rostly, čím více jsme se blížili k našemu domu. Když jsme přijeli na dvůr, chlapci rychle utíkali ke dveřím do sklepa. Když se podívali dolů, zvolali: „Maminko, co jsme ti říkali?“ Spěchala jsem k nim. Nikdy nezapomenu na to, co jsem uviděla. Sklep byl úplně suchý, jako by ho někdo vytřel. Po vodě nebylo ani památky. I dnes, po 40 letech, je mi zatěžko uvěřit tomu, co jsem tehdy viděla.

Záře v očích mých synů zrcadlila radost a důvěru v Nebeského Otce. Radost – a také vděčnost – naplnily i mé srdce!

Žádná moc na světě nedokáže zvítězit nad dětskou vírou. V písmech se píše, že když uvěříme a nebudeme pochybovat, můžeme i horou pohnout (viz Matouš 17:20). Toho dne zastavila moc víry mých dětí potopu.