Úvod k Jakubovi

Obecná epištola Jakubova je mezi členy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů dobře známa díky významné pasáži v Jakubovi 1:5, která vedla mladého Josepha Smitha k tomu, aby hledal pravdu u Boha. Jakub v celé své epištole zdůrazňoval, že máme být „činitelé slova, a ne posluchači toliko“. (Jakub 1:22.) Studium této knihy vám může pomoci pochopit, jak je důležité projevovat víru skrze „skutky“ (viz Jakub 2:14–26), a inspirovat vás k tomu, abyste usilovali o „korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují“ (Jakub 1:12).

Epištola uvádí, že jejím autorem je „Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník“. (Jakub 1:1.)

Podle křesťanské tradice je tento Jakub, podobně jako Judas, jedním ze synů Jozefa a Marie, a tudíž nevlastní bratr Ježíše Krista. (Viz Matouš 13:55; Marek 6:3; Galatským 1:19.) Skutečnost, že Jakub je zmiňován na seznamu Ježíšových bratrů v Matoušovi 13:55 jako první, může naznačovat, že byl z nich nejstarší. Jakub, podobně jako ostatní Pánovi nevlastní bratři, se zpočátku nestal Ježíšovým učedníkem. (Viz Jan 7:3–5.) Nicméně poté, co byl Ježíš vzkříšen, byl Jakub jedním z těch, kterým se zjevil jako vzkříšená bytost. (Viz 1. Korintským 15:7.)

Později se stal Jakub apoštolem a podle raných křesťanských pisatelů byl prvním biskupem Církve v Jeruzalémě. (Viz Skutkové 12:17; 21:18; Galatským 1:18–19; 2:9.) Jakožto vedoucí v Církvi zastával přední úlohu v radě, která se v Jeruzalémě konala. (Viz Skutkové 15:13.) Jeho vliv v Církvi byl nepochybně posílen příbuzenským vztahem k Ježíšovi, ale on přesto projevoval pokoru v tom, že se představoval nikoli jako Ježíšův bratr, ale jako služebník Páně. (Viz Jakub 1:1.)

Není známo, kdy Jakub tento dopis napsal. Vzhledem k tomu, že žil v Jeruzalémě a dohlížel na tamější záležitosti Církve, napsal tuto epištolu pravděpodobně v této oblasti.

Skutečnost, že Jakub nezmiňoval jeruzalémskou konferenci konanou kolem roku 50 po Kr. (viz Skutkové 15), by mohla naznačovat, že tento dopis byl napsán ještě před ní. Pokud byl tento dopis skutečně napsán před jeruzalémskou konferencí, je jednou z prvních epištol v Novém zákoně.

Jakub adresoval svůj dopis „dvanácteru pokolení rozptýlenému“ (Jakub 1:1), což znamená celému domu Izraele; vyzýval je, aby „přijali evangelium … [a] vstoupili do stáda Kristova“. (Bruce R. McConkie, Doctrinal New Testament Commentary, 3 vols. [1965–1973], 3:243.) Jakub nabádal členy Církve, aby svým životem vyjadřovali víru v Ježíše Krista.

Obecná epištola Jakubova je někdy označována za mudroslovný spis podobný starozákonní knize Přísloví. Text dopisu obsahuje krátká vysvětlení zásad křesťanského života. Kromě toho jsou patrné úzké podobnosti mezi Spasitelovým Kázáním na hoře zaznamenaným v Matoušovi 5–7 a slovy Jakuba. Mezi některá podobná témata patří: snášení protivenství (viz Jakub 1:2–3, 12; Matouš 5:10–12); výzva stát se dokonalými neboli duchovně vyzrálými (viz Jakub 1:4; 2:22; Matouš 5:48); žádání Boha (viz Jakub 1:5; Matouš 7:7–8); konání vůle Boží (viz Jakub 1:22; Matouš 7:21–25); láska k druhým (viz Jakub 2:8; Matouš 5:43–44; 7:12); rozeznávání dobra a zla podle jeho ovoce (viz Jakub 3:11–12; Matouš 7:15–20); být těmi, kdo přinášejí pokoj (viz Jakub 3:18; Matouš 5:9); a nepřísahání (viz Jakub 5:12; Matouš 5:34–37).

Jakub 1–2. Jakub zdraví své čtenáře a představuje některá hlavní témata své epištoly, včetně vytrvání ve zkouškách, hledání moudrosti a snahy žít v souladu s vírou, kterou člověk vyznává. Ti, kteří naslouchají Božímu slovu, mají v souladu s ním rovněž konat. Jakub definuje „náboženství čisté“ jako péči o sirotky a vdovy a snahu žít bez hříchu. (Jakub 1:27.) Svatí mají mít rádi své bližní a mají svou víru projevovat skutky.

Jakub 3–4. Jakub uvádí na příkladech ničivou povahu neovládané mluvy a staví ji do protikladu k ovoci spravedlivosti těch, kteří prosazují pokoj a mír. Varuje své čtenáře, aby se nestali přáteli světa, ale aby odolávali ďáblu a přibližovali se k Bohu.

Jakub 5. Jakub varuje bohaté, kteří jsou zlovolní. Svou epištolu zakončuje stručnými radami týkajícími se zodpovědností Svatých k ostatním členům Církve. Radí Svatým, aby trpělivě snášeli protivenství, dokud Pán nepřijde, a aby byli čestní a pravdiví ve všem jednání s druhými. Povzbuzuje nemocné, aby zavolali starší, kteří je mohou pomazat olejem.