Úvod k 1. Petrově

Opakujícím se tématem v První epištole obecné Petrově je skutečnost, že skrze Usmíření Ježíše Krista mohou Spasitelovi učedníci věrně snášet utrpení a pronásledování a reagovat na ně. V každé kapitole v 1. Petrově se mluví o zkouškách či o utrpení a Petr učil, že trpělivě vytrvat ve zkouškách je „mnohem dražší nežli zlato“ a pomůže to věřícím získat „spasení [jejich] duší“. (1. Petrova 1:7, 9.) Petr také připomínal Svatým jejich totožnost – že jsou „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid [zvláštní]“. (1. Petrova 2:9.) Studiem rad, které Petr v této epištole poskytl, můžete získat naději, povzbuzení a sílu, které vám mohou pomoci s těžkostmi, jimž čelíte.

Autorem této epištoly, je „Petr, apoštol Ježíše Krista“. (1. Petrova 1:1.)

„Petr … byl původně znám jako Simeon nebo Šimon (2. Petr. 1:1), byl rybářem z Betsaidy a žil se svou manželkou v Kafarnaum. … Petr se svým bratrem Ondřejem byli povoláni, aby byli učedníky Ježíše Krista (Mat. 4:18–22; Marek 1:16–18; Lukáš 5:1–11). …

Pán [Petra] vybral, aby držel klíče království na zemi (Mat. 16:13–18). …

Petr byl za svých dnů hlavním apoštolem.“ (Průvodce k písmům, „Petr“, scriptures.lds.org.)

Petrovy spisy dokládají, jak z prostého rybáře vyrostl v mocného apoštola.

Petr napsal tuto první epištolu pravděpodobně někdy mezi lety 62 a 64 po Kr. Napsal ji v „Babyloně“ (1. Petrova 5:13), což je pravděpodobně symbolické označení Říma.

Všeobecně se má za to, že Petr zemřel za vlády římského císaře Nerona – pravděpodobně po roce 64 po Kr., kdy Nero začal pronásledovat křesťany. (Viz Průvodce k písmům, „Petr“.)

Petr tuto epištolu adresoval členům Církve žijícím v pěti římských provinciích Malé Asie, které se rozkládaly na území dnešního Turecka. (Viz 1. Petrova 1:1.) Své čtenáře považoval za vyvolené Boha. (Viz 1. Petrova 1:2.) Psal, aby Svaté posílil a dodal jim odvahu ve zkoušce jejich víry (viz 1. Petrova 1:7) a aby je připravil na budoucí zkoušku ohněm (viz 1. Petrova 4:12). Petrovo poselství také členy učilo, jak reagovat na pronásledování. (Viz 1. Petrova 2:19–23; 3:14–15; 4:13.)

Petrovy rady přišly ve velmi příhodném okamžiku, protože členy Církve právě očekávalo období zvýšeného pronásledování. Přibližně do roku 64 po Kr., kolem doby, kdy psal Petr tuto epištolu, projevovala římská vláda vůči křesťanství všeobecnou toleranci. V červenci onoho roku byla větší část Říma zničena požárem a šířily se zvěsti, že požár nechal založit samotný císař Nero. Někteří přední Římané, ve snaze svalit vinu za tuto pohromu na někoho jiného, obvinili ze založení ohně křesťany. To vedlo k intenzivnímu pronásledování křesťanů po celé Římské říši. Petr uvedl, že když Svatí trpí jako křesťané (viz 1. Petrova 4:16), mohou nacházet radost ve vědomí, že kráčejí ve šlépějích Ježíše Krista. (Viz 1. Petrova 2:19–23; 3:15–18; 4:12–19.)

Petr nabádal Svaté uprostřed strastí a pronásledování, kterým v té době čelili, aby se k sobě navzájem chovali s láskou a citlivostí. (Viz 1. Petrova 1:22; 3:8–9.) Dále v 1. Petrově 5 čteme, že Petr vysvětloval, jak mají vedoucí Církve posilovat své kongregace.

Tato epištola obsahuje pravděpodobně nejjasnější biblické zmínky o duchovním světě a o práci na spasení, která tam probíhá. Petr se stručně zmínil o tom, že Ježíš Kristus navštívil duchovní svět, aby kázal neposlušným duchům, kteří žili v Noémově době. (Viz 1. Petrova 3:18–20.) Dodal, že evangelium bylo kázáno mrtvým, aby měli zesnulí příležitost být souzeni podle stejných podmínek jako žijící. (Viz 1. Petrova 4:5–6.) V naší dispensaci president Joseph F. Smith právě přemítal o významu 1. Petrovy 3:18–20 a 1. Petrovy 4:6, když obdržel zjevení objasňující nauky týkající se duchovního světa. (Viz NaS 138.)

1. Petrova 1:1–2:10. Petr píše, že je zapotřebí, aby Svatí duchovně rostli, mají-li obdržet věčné odměny. Zaslíbení spasení je umožněno prostřednictvím drahocenné krve Ježíše Krista. Svatí jsou „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid [zvláštní]“ (1. Petrova 2:9), který obdržel Boží milost.

1. Petrova 2:11–3:12. Učedníci Ježíše Krista se snaží respektovat všechny lidi a podrobovat se občanským správním orgánům a zákonům. Petr promlouvá ke konkrétním skupinám Svatých: k svobodným občanům, sloužícím, manželkám a manželům.

1. Petrova 3:13–5:14. Když Svatí trpí kvůli pronásledování, mají pamatovat na příklad Ježíše Krista, který trpěl a poté dosáhl oslavení. Ježíš Kristus kázal evangelium mrtvým, aby se jim mohlo dostat spravedlivého soudu. Vedoucí Církve následují příklad Ježíše Krista v péči o Boží stádo. Svatí se mají pokořit a přenechat své starosti Bohu.