Římanům 12–16

Apoštol Pavel učil členy Církve v Římě, aby své tělo předkládali Bohu jako živou oběť a aby dodržovali Boží přikázání. Také Svaté učil, jak se vyhýbat konfliktům a usilovat o pokoj, když se z důvodu osobních preferencí objeví rozpory. V závěru této epištoly Pavel varoval před těmi, kteří se snaží druhé klamat.

Obrázek

3 sklenice různého tvaru

Všimněte si, jaký tvar má tekutina v první sklenici. Jak se změní tvar tekutiny, když ji z první sklenice přelijete do druhé? Jak se změní její tvar, když ji přelijete do třetí sklenice?

Představte si, že tekutina představuje člověka a že nádoby představují různé světské názory a praktiky. Jaká nebezpečí se skrývají v tom, když se neustále přizpůsobujeme světským názorům a praktikám?

Přečtěte si Římanům 12:1–2 a zaměřte se na to, k čemu Pavel nabádal členy Církve v Římě.

Pavel svou radou členům Církve, aby „vydávali těla svá v oběť živou … Bohu“ (Římanům 12:1), učinil přirovnání ke starozákonní praktice obětování zvířat u oltáře v chrámu. Tato zvířata představovala zasvěcenou oběť Bohu. Pavel tedy učil, že členové Církve mají zasvětit svůj život – fyzické tělo, touhy, rozhodnutí, skutky, vlastnictví a čas – Bohu. Toho lze dosahovat tím, že se vzdáme hříšných tužeb a budeme dodržovat Boží přikázání.

Z Pavlovy rady v Římanům 12:1–2 se dozvídáme, že Bůh od nás očekává, že mu zasvětíme svůj život a nebudeme se přizpůsobovat světu. Zvažte možnost zapsat si tuto pravdu do písem.

1. Na četných místech v Římanům 12–13 Pavel učil členy Církve mnoha zásadám, které jim pomohou zasvětit život Bohu a nepřizpůsobovat se světu. Abyste některé tyto zásady objevili, nakreslete si do studijního deníku tabulku se třemi sloupci. Jednotlivé sloupce nadepište těmito odkazy na verše z písem: Římanům 12:9–16, Římanům 12:17–21, Římanům 13:8–13. Poté proveďte tyto úkoly:

   1. Každou pasáž z písem si přečtěte a pak do odpovídajících sloupců napište jednu nebo více nauk z příslušné pasáže.

   2. Napište, jak vám to, že budete žít podle některé z těchto nauk, kterou jste rozpoznali, může pomoci zasvětit život Bohu a nepřizpůsobovat se světu.

Přečtěte si Římanům 13:14 a zjistěte, co mají Svatí podle Pavlovy rady dělat.

Slova „oblecte se v Pána Jezukrista“ znamenají stát se takovými, jako je Spasitel, ve svých vlastnostech a skutcích. Zamyslete se nad tím, jak vám to, co jste si zatím prostudovali v Římanům 12–13, může pomoci stát se takovými, jako je Ježíš Kristus.

Římanům 13:14 nám pomáhá porozumět tomu, že pokud zasvětíme život Bohu a nebudeme se přizpůsobovat světu, můžeme se stát více takovými, jako je Ježíš Kristus.

2. Spasitel je příkladem toho, jak zasvětit život Bohu a jak se nepřizpůsobovat světu. Vzpomeňte si na někoho jiného, koho znáte a kdo se o to snaží. Do studijního deníku si napište, kdo je tento člověk, o němž jste přemýšleli, a proč je příkladem zasvěcení Bohu a toho, jak se nepřizpůsobovat světu. Vysvětlete, jak se tento člověk stal díky tomu více takovým, jako je Spasitel.

Na samostatný list papíru napište jeden příklad, jak můžete vy zasvětit život Bohu a nepřizpůsobovat se světu. Umístěte tento papír někam, kde vám bude váš cíl připomínat.

Je pro Svatého posledních dnů přijatelné, aby 1) byl vegetariánem? 2) jedl čokoládu? 3) nosil na veřejnosti šortky? 4) využíval o sabatu technologie? 5) účastnil se oslav svátků, které mají své kořeny v jiných náboženských nebo kulturních tradicích?

Odpověď na všechny tyto otázky zní ano. Zatímco některé chování je přikázáními od Pána jasně požadováno nebo zakázáno, jiné je ponecháno na preferenci nebo uvážení každého jednotlivého člena. Sem může patřit výběr v oblastech, jako je zábava, oblékání, stravování, zachovávání dne sabatu a rodičovská pravidla pro děti. Pán poskytl přikázání a měřítka, aby nás vedla při výběru v některých těchto věcech, jako například nošení šortek, které jsou slušné; ale některá rozhodnutí jsou ponechána na osobním uvážení. Členové mohou v takových oblastech někdy činit rozhodnutí na základě inspirace s ohledem na svou konkrétní situaci nebo potřeby.

Při studiu Římanům 14:1–15:3 vyhledejte pravdy, kterým Pavel učil ohledně toho, jak máme v Církvi řešit záležitosti osobních preferencí.

V Římanům 14:1–5 se dozvídáme, že jednou věcí osobní preference, se kterou se členové Církve v Pavlově době setkávali, byla otázka stravy. Někteří lidé nedodržovali žádná stravovací omezení. Jiní se vyhýbali masu a jedli pouze zeleninu. Někteří členové Církve se navíc rozhodli, že budou zachovávat židovské zvyky, praktiky a svátky.

Jaké problémy mohly podle vás v Církvi vyvstat, když členové činili v těchto záležitostech rozdílná osobní rozhodnutí?

Přečtěte si Římanům 14:3 a zjistěte, jakou radu dal Pavel členům Církve, kteří mají rozdílné preference.

Proč podle vás mohou někteří členové Církve pohrdat jinými členy, vysmívat se jim nebo je odsuzovat kvůli jejich odlišným rozhodnutím?

Přečtěte si Římanům 14:10–13, 15, 21 a zaměřte se na to, čeho se mají členové Církve podle Pavlova učení zdržet v záležitostech osobních preferencí.

Jedna z pravd, kterou se dozvídáme z Pavlových slov v Římanům 14:13, zní: V záležitostech, kterými se nezabývá žádné konkrétní přikázání, se máme vyvarovat toho, abychom druhé odsuzovali pro jejich rozhodnutí.

3. Do studijního deníku si napište odpověď na tuto otázku: Proč je problémem, když se členové Církve dívají spatra na jiné členy Církve, kteří činí odlišná rozhodnutí v záležitostech, u kterých žádné přikázání nevyžaduje nebo nezakazuje určité chování, nebo je odsuzují?

Všimněte si slov „abyste nekladli [kámen] úrazu neb pohoršení“ v Římanům 14:13. To znamená ovlivňovat druhé tak, že duchovně klopýtají nebo upadají ve svém úsilí věřit v Ježíše Krista a žít podle Jeho evangelia. Překlad Římanům 14:15 od Josepha Smitha uvádí: Ale je-li tvůj bratr zarmoucen pro tvůj pokrm, nechodíš již v lásce, když jíš. Neuváděj tedy svým pokrmem do záhuby toho, za nějž Kristus zemřel! (Viz poznámka pod čarou a u Římanům 14:15 v anglickém vydání Bible SPD.)

Pavel radil členům Církve, aby byli ohleduplní, pokud jde o vliv, jaký mají jejich osobní zvyky na druhé, a aby byli ochotni zříci se jednání, které by mohlo ovlivňovat druhé tak, že budou duchovně klopýtat. Z Pavlových pokynů se také dozvídáme, že v záležitostech, kterými se nezabývá žádné konkrétní přikázání, máme brát ohled na to, jak naše volby ovlivňují druhé.

Vzpomeňte si na záležitosti osobní preference zmíněné na začátku této části lekce. Přemítejte o tom, co mají členové Církve v dnešní době dělat, aby se v záležitostech, jako jsou tyto, řídili Pavlovou radou. Jak mohou takové volby vnést pokoj mezi členy Církve? (Viz Římanům 14:19.)

Ke konci epištoly k Římanům Pavel učil pravdě o písmech. Přečtěte si Římanům 15:4 a zaměřte se na to, čemu Pavel učil ohledně toho, proč byla napsána písma.

Na základě toho, co jste se dočetli, doplňte tuto pravdu: Písma byla napsána pro .

4. Do studijního deníku si zapište, kdy vám studium písem přineslo vědomosti, útěchu nebo naději.

To, že nás mohou písma učit a dávat nám naději, ukázal Pavel tím, že citoval několik veršů ze Starého zákona, aby Svaté ujistil, že misionářská práce mezi pohany je v souladu s Božím plánem. (Viz Římanům 15:9–12.)

Zbývající část Římanům 15–16 obsahuje další povzbuzení a rady členům Církve v Římě. Patří sem i varování před těmi, kteří způsobují rozdělení, učí falešným naukám a snaží se oklamat druhé. (Viz Římanům 16:17–18.)

5. Do studijního deníku si pod dnešní látku napište toto:

   Prostudoval(a) jsem si Římanům 12–16 a dokončil(a) jsem tuto lekci (datum).

   Další otázky, úvahy a postřehy, o které bych se rád(a) podělil(a) se svým učitelem: