Jednoduše kráčejte dál – s vírou

Starší George A. Smith, apoštol, dostal v době velkých těžkostí od Proroka Josepha Smitha tuto radu: „Řekl mi, abych nikdy neklesal na mysli, ať již procházím jakýmikoli těžkostmi. Kdybych byl ponořen do nejhlubší propasti Nového Skotska a navršily se na mě celé Skalisté hory, nemám klesat na mysli, ale mám vytrvat, mít víru a udržovat si nezlomnou odvahu, a nakonec bych se dostal až na vrchol oné haldy.“¹

Jak to mohl Prorok Joseph říci – někomu, kdo procházel utrpením? Protože věděl, že je to pravda. Sám to prožil. Joseph v životě opakovaně procházel velkými těžkostmi. Když však projevoval víru v Ježíše Krista a v Jeho Usmíření a jednoduše kráčel dál, překonal zdánlivě nepřekonatelné překážky.²

Dnes bych rád zopakoval Josephovu žádost, abychom se nenechali přemáhat sklíčeností, když čelíme zklamáním, bolestivým zážitkům, vlastním nedostatkům či jiným výzvám.

Když říkám sklíčenost, nemluvím o vysilujících těžkostech spojených s klinickou depresí, úzkostnými poruchami nebo jinými nemocemi, které vyžadují odbornou léčbu.³ Mluvím zkrátka o staré známé sklíčenosti, která přichází s radostmi a pády života.

Inspirují mě hrdinové, kteří jednoduše kráčejí dál – s vírou – ať se děje cokoli.⁴ V Knize Mormonově se dočítáme o Zoramovi, služebníkovi Labana. Když Nefi získal mosazné desky, Zoram čelil rozhodnutí buď následovat Nefiho a jeho bratry do pustiny, nebo možná přijít o život.

Těžké rozhodování! Zoram měl zprvu nutkání utéct, ale Nefi ho zadržel a přísahal mu, že pokud půjde s nimi, bude svobodný a najde místo v jejich rodině. Zoram sebral odvahu a šel s nimi.⁵

Ve svém novém životě vytrpěl mnoho strastí, ale přesto se tlačil kupředu s vírou. Nemáme žádné náznaky toho, že by Zoram lpěl na své minulosti nebo že by pociťoval zatrpklost vůči Bohu či druhým.⁶ Pro proroka Nefiho byl opravdovým přítelem a v zaslíbené zemi přebýval se svými potomky ve svobodě a blahobytu. To, co bylo pro Zorama na jeho cestě velkou překážkou, nakonec vedlo k hojným požehnáním díky jeho věrnosti a ochotě jednoduše kráčet dál – s vírou.⁷

Nedávno jsem slyšel jednu odvážnou sestru vyprávět, jak vytrvala v těžkostech.⁸ Měla určité problémy a jednou v neděli seděla na Pomocném sdružení a naslouchala učitelce, která podle jejího názoru prožívala dokonalý život – naprosto odlišný od toho jejího. Byla unavená a sklíčená. Měla pocit, že není dostatečně dobrá – že mezi ostatní ani nepatří – a tak vstala a odešla se záměrem, že se již na shromáždění nikdy nevrátí. Když šla k autu, pocítila silné vnuknutí: „Jdi do kaple a poslechni si řečníka na shromáždění svátosti.“ Snažila se toto nabádání zpochybnit, ale pocítila ho silně znovu, a tak se na shromáždění vrátila.

Ono poselství bylo přesně tím, co potřebovala. Pocítila Ducha. Věděla, že si Pán přeje, aby s Ním zůstala, aby byla Jeho učednicí a aby chodila na shromáždění, a tak to dělala.

Víte, za co byla vděčná? Že to nevzdala. Jednoduše kráčela dál – s vírou v Ježíše Krista, i když to pro ni bylo náročné, ale zatímco se tlačí kupředu, ona i členové její rodiny jsou hojně požehnáni.

Bůh nebe a země nám pomůže překonat sklíčenost i veškeré překážky, s nimiž se setkáme, budeme-li k Němu vzhlížet, řídit se nabádáními Ducha Svatého⁹ a jednoduše kráčet dál – s vírou.

Naštěstí, když jsme slabí nebo nemohoucí, Pán může posílit naši víru. Pán může prohloubit naše schopnosti nad rámec našich vlastních. Sám jsem to zažil. Před více než 20 lety jsem byl nečekaně povolán územním sedmdesátníkem a cítil jsem se velmi nedostatečně. Poté, co jsem byl proškolen při různých pověřeních, jsem měl poprvé předsedat konferenci kůlu.¹⁰ S presidentem kůlu jsme pečlivě naplánovali každý detail. Krátce před konferencí se mě president Boyd K. Packer, tehdy úřadující president Kvora Dvanácti apoštolů, zeptal, zda by mě mohl doprovázet. Byl jsem překvapen a samozřejmě jsem souhlasil. Zeptal jsem se ho, jak by rád postupoval – vzhledem k tomu, že bude předsedat. Navrhl, abychom plány zrušili a připravili se na to, že se budeme řídit Duchem. Naštěstí jsem měl ještě deset dnů na studium, modlitby a přípravu.

Bez pevně stanoveného plánu jsme 20 minut před začátkem setkání vedoucích seděli na pódiu. Naklonil jsem se k presidentovi kůlu a zašeptal mu: „Tohle je úžasný kůl.“

President Packer mě jemně šťouchl loktem a řekl: „Žádné povídání.“

Přestal jsem mluvit a na mysli mi vytanul jeho proslov z generální konference s názvem „Uctivost přivolává zjevení“.¹¹ Všiml jsem si, jak si president Packer zapisuje nějaké odkazy na verše z písem. Duch mi potvrdil, že právě získává vnuknutí pro ono shromáždění. Má vzdělávací příležitost právě začala.

President Packer mluvil prvních 15 minut a zdůraznil, jak je důležité vést všechna shromáždění podle nabádání Svatého Ducha.¹² A pak řekl: „Nyní si vyslechneme staršího Cooka.“

Cestou k řečnickému pultu jsem se ho zeptal, jak dlouho chce, abych mluvil, a zda si přeje, abych mluvil o nějakém konkrétním tématu. Řekl mi: „Vezmi si 15 minut a mluv podle inspirace.“ Mluvil jsem asi 14 minut a řekl jsem vše, co jsem měl na mysli.

Pak se znovu postavil president Packer a mluvil dalších 15 minut. Podělil se o tento verš z písem:

„Říkejte myšlenky, jež vložím do srdce vašeho, a nebudete před lidmi zahanbeni;

Neboť vám bude dáno… v pravou chvíli, co budete říkati.“¹³

A pak řekl: „Nyní si vyslechneme staršího Cooka.“

Byl jsem v šoku. Vůbec jsem neuvažoval o možnosti, že bych byl na jednom shromáždění požádán o to, abych promluvil dvakrát. Nenapadalo mě nic, co bych měl říci. Usilovně jsem se modlil a spoléhal na to, že mi Pán pomůže, a jakýmsi způsobem jsem byl požehnán určitou myšlenkou, veršem z písem, a tak jsem byl schopen mluvit dalších 15 minut. Posadil jsem se naprosto vyčerpaný.

President Packer znovu mluvil 15 minut o tom, jak následovat Ducha, a zmínil Pavlova slova o tom, že nemáme promlouvat slova, „jimž lidská moudrost učí, ale kterýmž vyučuje Duch svatý“.¹⁴ Jak si dokážete představit, byl jsem ohromen, když president Packer získal dojem, že má potřetí říci: „Nyní si vyslechneme staršího Cooka.“

Byl jsem prázdný. Neměl jsem nic. Věděl jsem, že nastal čas uplatnit více víry. Pomalu jsem se vydal k řečnickému pultu, a přitom jsem snažně prosil Boha o pomoc. Když jsem přistoupil k mikrofonu, Pán mi zázračně požehnal, takže jsem jakýmsi způsobem pronesl další patnáctiminutové poselství.¹⁵

Shromáždění konečně skončilo, ale já jsem si záhy uvědomil, že za hodinu začne zasedání pro dospělé. To snad ne! Podobně jako Zoram jsem si i já upřímně přál utéct, ale tak jako Zorama chytil Nefi, věděl jsem, že by mě chytil president Packer. Shromáždění pro dospělé probíhalo podle téhož vzoru. Mluvil jsem ještě třikrát. Druhý den, na všeobecném zasedání, jsem mluvil jednou.

Po konferenci mi president Packer s láskou řekl: „Co kdybychom si to někdy zopakovali?“ Mám presidenta Boyda K. Packera moc rád a vážím si všeho, čemu jsem se od něj naučil.

Víte, za co jsem vděčný? Že jsem to nevzdal – že jsem se nevzepřel. Kdybych se podvolil zoufalému přání z oněch shromáždění utéci, promarnil bych příležitost prohloubit svou víru a obdržet hojné vylití lásky a podpory od Nebeského Otce. Naučil jsem se něčemu o Jeho milosrdenství, o zázračné uschopňující moci Ježíše Krista a Jeho Usmíření a o mocném vlivu Ducha Svatého. Navzdory své slabosti¹⁶ jsem poznal, že dokáži sloužit; že dokáži něčím přispět, když je po mém boku Pán, pokud jednoduše kráčím dál – s vírou.

Bez ohledu na velikost, rozsah či závažnost těžkostí, kterým v životě čelíme, všichni zažíváme okamžiky, kdy se chceme zastavit, odejít, utéct nebo to možná vzdát. Avšak uplatňování víry v našeho Spasitele Ježíše Krista nám pomáhá sklíčenost překonat bez ohledu na to, na jaké překážky narazíme.

Tak jako Spasitel dokončil dílo, které Mu bylo dáno vykonat, má moc pomoci nám dokončit dílo, které bylo dáno nám.¹⁷ Můžeme být požehnáni tím, že dokážeme kráčet dál po cestě smlouvy, bez ohledu na to, jak kamenitá tato cesta může být, a nakonec obdržet věčný život.¹⁸

Jak řekl Prorok Joseph Smith: „Stůjte pevně, vy Svatí Boží, vydržte ještě chviličku a bouře života pominou, a vy budete odměněni oním Bohem, jehož jste služebníky.“¹⁹ Ve jménu Ježíše Krista, amen.