Žijící prorok pro poslední dny

Když jsem byl malý, miloval jsem sobotu, protože vše, co jsem toho dne podnikal, pro mě bylo dobrodružství. Ale bez ohledu na to, co jsem dělal, vždy tomu předcházelo to nejdůležitější – sledování kreslených filmů v televizi. Jednoho takového sobotního rána, když jsem stál před televizí a přepínal programy, jsem zjistil, že místo očekávaného kresleného filmu se v televizi vysílá generální konference Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Zatímco jsem se díval na televizi a naříkal, že se nevysílá žádný kreslený film, uviděl jsem bělovlasého muže v obleku a v kravatě, který seděl v hezkém křesle.

Byl něčím výjimečný, a tak jsem se zeptal svého nejstaršího bratra: „Kdo je to?“

Odpověděl: „To je president David O. McKay; je to prorok.“

Pamatuji si, že jsem něco pocítil a jakýmsi způsobem jsem si uvědomil, že je to prorok. A pak, protože jsem byl blázen do kreslených filmů, jsem program přepnul. Nikdy jsem však nezapomněl, co jsem během onoho nečekaného chvilkového zjevení pocítil. Proroka někdy člověk pozná za pouhý okamžik.¹

Víme-li prostřednictvím zjevení, že na zemi je žijící prorok, vše se tím mění.² Díky tomu nás nezajímá debata o tom, kdy prorok mluví jako prorok, nebo zda jsme někdy oprávněni selektivně odmítat prorocké rady.³ Takovéto poznání získané zjevením nás vybízí, abychom radám žijícího proroka důvěřovali, i když jim plně nerozumíme.⁴ Koneckonců dokonalý a láskyplný Otec v nebi zvolil vzor pro zjevování pravdy svým dětem prostřednictvím proroka – někoho, kdo o takovéto posvátné povolání nikdy neusiloval a kdo nepotřebuje naši pomoc k tomu, aby si byl vědom vlastních nedokonalostí.⁵ Prorok je někdo, koho Bůh osobně připravuje, povolává, usměrňuje, inspiruje, kárá, posvěcuje a podporuje.⁶ A proto po duchovní stránce nikdy neriskujeme, když se prorockými radami řídíme.

Ať se nám to líbí, nebo ne, všichni jsme byli určitým způsobem v předsmrtelném životě vyvoleni k tomu, abychom se narodili v těchto posledních dnech. S posledními dny jsou spojeny dvě skutečnosti. První skutečností je, že na zemi bude znovuzřízena Kristova Církev. Druhou skutečností je, že budeme čelit opravdu obtížným situacím. Písma odhalují, že v posledních dnech přijde „veliké krupobití, aby zničilo úrodu země“,⁷ morové rány,⁸ války a pověsti o válkách „a celá země bude ve zmatku… a nepravost se bude rozhojňovati“.⁹

V dětství mě tato proroctví o posledních dnech děsila a modlil jsem se kvůli nim, aby Druhý příchod nenastal za mého života – což se doposud, jak mohu dodat, setkalo s určitým úspěchem. Nyní se však modlím za opak – ačkoli k prorokovaným těžkostem dozajista dojde¹⁰ – neboť až se Kristus vrátí, aby vládl, bude vše, co stvořil, „[bydleti] bezpečně“.¹¹

Kvůli současné situaci ve světě propadají někteří panice. Jakožto Boží děti smlouvy se nemusíme honit za tím či oním, abychom zjistili, jak se máme vypořádat s touto neklidnou dobou. Nemusíme se bát.¹² Nauka a zásady, jimiž se musíme řídit, abychom duchovně přežili a fyzicky vytrvali, se nacházejí ve slovech žijícího proroka.¹³ Proto president M. Russell Ballard prohlásil: „Mít proroka Božího ve svém středu, to není maličkost.“¹⁴

President Russell M. Nelson svědčil, že „Bohem daný dlouholetý vzor pro výuku Jeho dětí prostřednictvím proroků nás ujišťuje o tom, že Bůh požehná každému prorokovi i těm, kteří se budou jeho radami řídit“.¹⁵ Klíčem tedy je následovat žijícího proroka.¹⁶ Bratři a sestry, prorocké nauky na rozdíl od starých komiksů nebo automobilových veteránů nestoupají časem na ceně. A proto se nemáme snažit využívat slova proroků z minulosti k odmítání učení proroků žijících.¹⁷

Mám rád podobenství, pomocí nichž Ježíš Kristus učil zásadám evangelia. Rád bych se s vámi dnes podělil o určité podobenství přímo ze života.

Jednoho dne jsem šel na oběd do samoobslužné restaurace v církevním ústředí. Poté, co jsem si na podnos naskládal jídlo, jsem vešel do jídelny a všiml si stolu, u kterého seděli všichni tři členové Prvního předsednictva a kde byla jedna volná židle. Nedostatek sebevědomí mě přiměl rychle se vydat jiným směrem, načež jsem uslyšel hlas našeho proroka, presidenta Russella M. Nelsona, jak říká: „Allene, máme tu volnou židli. Pojď si sednout k nám.“ A tak jsem se posadil.

Když se oběd chýlil ke konci, překvapilo mě hlasité praskání, a když jsem vzhlédl, uviděl jsem, jak president Nelson postavil svou plastovou láhev rovně na stůl, smáčkl ji a pak znovu našrouboval víčko.

President Dallin H. Oaks mu pak položil otázku, kterou jsem mu chtěl položit i já: „Presidente Nelsone, proč jste tu plastovou láhev smáčkl?“

A on odpověděl: „Ulehčí to těm, kteří se starají o recyklovatelné materiály, protože láhev nezabere tolik místa v kontejneru.“

Zatímco jsem o té odpovědi přemýšlel, uslyšel jsem ono praskání znovu. Podíval jsem se vpravo a uviděl, že president Oaks smáčkl svou plastovou láhev úplně stejně jako president Nelson. Pak jsem onen zvuk uslyšel zleva, kde plastovou láhev smačkával president Henry B. Eyring, který však zvolil jinou strategii, když si položil láhev naplocho, což si vyžádalo větší úsilí, než kdyby stála rovně. President Nelson si toho všiml a dobrosrdečně mu ukázal, jak lze láhev stojící rovně smáčknout snadněji.

V tom okamžiku jsem se naklonil k presidentu Oaksovi a tiše se zeptal: „Patří teď smačkávání lahví k novým recyklačním požadavkům restaurace?“

President Oaks s úsměvem na tváři odvětil: „To víš, Allene, je potřeba následovat proroka.“

Jsem si jist, že president Nelson toho dne v restauraci neoznamoval žádnou novou nauku založenou na recyklaci. Můžeme si však vzít ponaučení z okamžité reakce¹⁸ presidenta Oakse a presidenta Eyringa na příklad presidenta Nelsona a z ochoty, s níž president Nelson pomohl zúčastněným naučit se lepšímu postupu.¹⁹

Před mnoha lety se starší Neal A. Maxwell podělil o několik prorocky věcných postřehů a rad ohledně dnešní doby:

„V následujících měsících a letech si události asi vyžádají, aby se každý člen rozhodl, zda bude, či nebude následovat První předsednictvo. Pro členy bude obtížnější váhat delší dobu mezi dvěma názory. …

Dejme najevo, že naše rozhodnutí jsou jasná, a nechme druhé, aby s prorockými radami naložili, jak budou chtít. …

Ježíš řekl, že když na fíkovnících vyrážejí listy, ‚blízko jest léto‘. … Jsme-li tedy varováni, že je léto před námi, nestěžujme si potom na to, že je horko!“²⁰

Dorůstající generace dospívá v době, kdy na fíkovnících vyráží více listů a je více horko. Tato skutečnost klade na již dorostlou generaci jednu závažnější zodpovědnost, zvláště ohledně následování prorockých rad. Když rodiče nedbají rad žijícího proroka, nejenže ztrácejí zaslíbená požehnání oni sami, ale – což je ještě tragičtější – učí své děti, že to, co prorok říká, není důležité, nebo že si z prorockých rad lze vybírat podobně jako ze švédského stolu, aniž bychom si dělali starosti s výslednou duchovní podvýživou.

Starší Richard L. Evans jednou podotkl: „Někteří rodiče se mylně domnívají, že mohou mít trochu volnější přístup k chování a dodržování pravidel, … že mohou trochu polevit, pokud jde o základní zásady, aniž by to mělo vliv na jejich rodinu či její budoucnost. Když se však rodič trochu odchýlí z cesty, je pravděpodobné, že děti jeho příklad předčí.“²¹

Jakožto generace, jejímž posvátným pověřením je připravit dorůstající generaci na její prorokovanou roli v těchto posledních dnech,²² kterou bude muset naplňovat v době, kdy protivníkův vliv dosáhne svého vrcholu,²³ nemůžeme být zdrojem zmatků ohledně toho, jak je důležité řídit se prorockými radami. Jsou to právě tyto rady, které dorůstající generaci umožní vidět „nepřítele, dokud [je] ještě daleko, a poté… se… připraviti“, aby přestála jeho útoky.²⁴ Naše zdánlivě malé odchylky, tiché opomíjení nebo šeptem sdělovaná kritika v reakci na prorocké rady mohou vyústit nejen v to, že budeme kráčet nebezpečně blízko okraje cesty smlouvy, ale pokud takovéto jednání protivník v životě dorůstající generace zveličí, může ji to přimět k tomu, aby tuto cestu dočista opustila. V důsledku toho by tato generace zaplatila příliš vysokou cenu.²⁵

Někteří z vás mohou mít pocit, že ve svém úsilí řídit se radami presidenta Russella M. Nelsona selhávají. V takovém případě tedy učiňte pokání a začněte se znovu řídit radami Bohem vyvoleného proroka. Nechte stranou rušivý vliv dětinských kreslených filmů a důvěřujte Pánovu pomazanému. Radujte se, protože znovu „jest prorok v Izraeli“.²⁶

I když si tím nejste jisti, svědčím o tom, že dokážete přestát žár posledních dnů, a dokonce v nich vzkvétat. Jsme Svatí posledních dnů a toto je úžasná doba. Dychtivě jsme si přáli přijít na zemi v této době, s důvěrou, že nebudeme ponecháni, abychom klopýtali, až budeme čelit čím dál temnějším a více matoucím mlhám protivníka,²⁷ ale že místo toho budeme přijímat rady a vedení od toho, kdo má oprávnění říkat nám a celému světu: „Takto praví Panovník Hospodin.“²⁸ V posvátném jménu proroka, kterého vzbudil Bůh, Svatého Izraelského,²⁹ samotného Ježíše Krista, amen.