Bezpečně shromážděni domů

President Russell M. Nelson, náš milovaný prorok, klade velký důraz na to, že naší jedinečnou zodpovědností je pomáhat shromažďovat rozptýlený Izrael a připravovat svět na Druhý příchod Ježíše Krista.¹ Otec našeho ducha si přeje, aby byly Jeho děti bezpečně shromážděny domů.

Plán našeho Nebeského Otce týkající se bezpečného shromáždění Jeho dětí do našeho nebeského domova se nezakládá na světském úspěchu, ekonomickém postavení, vzdělání, rase ani pohlaví. Plán, který Otec vytvořil, je založen na spravedlivosti, dodržování Jeho přikázání a přijetí posvátných obřadů a dodržování smluv, které uzavřeme.²

Základem tohoto velikého díla shromažďování je božsky inspirovaná nauka, že jsme všichni bratři a sestry a že „všichni jsou Bohu stejní“. Tato nauka souzní s těmi, kteří si z hloubi duše přejí, aby lidé, kteří mají odlišné ekonomické postavení a rasovou příslušnost, mohli žít lépe. Takovému úsilí tleskáme a připojujeme se k němu. Navíc si přejeme, aby všechny Boží děti mohly přijít k Němu a přijmout věčná požehnání, která nabízí prostřednictvím svého evangelia.³ Pán ve své předmluvě k Nauce a smlouvám říká: „Poslouchejte, vy lidé zdaleka; a vy, kteří jste na ostrovech mořských, naslouchejte společně.“⁴

Líbí se mi, že úplně první verš v Nauce a smlouvách zmiňuje lidi, kteří jsou „na ostrovech mořských“. Sloužil jsem a žil na ostrovech mořských v rámci tří konkrétních povolání. Nejprve jsem sloužil jako mladý misionář na Britských ostrovech, podruhé jako nová generální autorita na filipínských ostrovech a poté jako president území na tichomořských ostrovech, kam se řadí i mnoho polynéských ostrovů.

Ve všech třech těchto oblastech se úspěšně shromažďují lidé, kteří věří znovuzřízenému evangeliu Ježíše Krista. Na Britské ostrovy dorazili první misionáři v roce 1837. Bylo to rok poté, co Joseph Smith zasvětil chrám Kirtland, kde Mojžíš předal „klíče shromažďování Izraele ze čtyř částí země a přivedení deseti kmenů ze země severní“.⁵ Počáteční úspěchy na Britských ostrovech jsou legendární. Pokřtění obrácení, kteří žili na Britských ostrovech, tvořili v roce 1851 více než polovinu členů Církve.⁶

V roce 1961 starší Gordon B. Hinckley navštívil filipínské ostrovy a zahájil tam působení misionářů na plný úvazek. V té době existoval pouhý jeden filipínský nositel Melchisedechova kněžství. Je neuvěřitelné, že dnes je na filipínských ostrovech více než 850 000 členů Církve. Filipínský lid obdivuji; chová ke Spasiteli hlubokou a trvalou lásku.

Možná méně známé je pokračující misionářské úsilí na polynéských ostrovech. Započalo v roce 1844, kdy do oblasti známé nyní jako Francouzská Polynésie dorazil Addison Pratt.⁷ Mnoho Polynésanů již věřilo ve věčné rodiny a přijímalo Ježíše Krista jako svého Spasitele. Dnes je téměř 25 procent Polynésanů na polynéských ostrovech členy Církve.⁸

Kdysi jsem na jistém vzdáleném tahitském ostrově naslouchal jedné 17leté dívce, která patřila k sedmé generaci členů. Vzdala úctu svým předkům z Tubuai, kteří se obrátili v roce 1845 – dva roky předtím, než první členové Církve dorazili do údolí Solného jezera.⁹

Naše nauka jasně říká, že nastane čas a správná doba, kdy všichni lidé budou moci přijmout poselství evangelia a zareagovat na ně. Tyto příklady jsou pouhou součástí mnohem většího celku. President Nelson neustále zdůrazňuje, že shromažďování Izraele je tou nejdůležitější výzvou, … procesem a… dílem na zemi v dnešní době.¹⁰

Až do Znovuzřízení Církve Ježíše Krista, jehož součástí bylo i vynesení Knihy Mormonovy na světlo světa a zjevení a kněžské klíče dané Proroku Josephu Smithovi, bylo porozumění shromažďování Izraele útržkovité a omezené.¹¹

Charakteristické jméno „Izrael“ byl titul udělený Jákobovi.¹² Stal se označením potomstva Abrahama přes Izáka a Jákoba. Původní zaslíbení a smlouva dané otci Abrahamovi jsou objasněny v Abrahamovi 2:9–10, kde se mimo jiné píše:

„A učiním z tebe národ veliký…

A já… požehnám [všem národům] skrze jméno tvé; neboť tolik, kolik jich přijme toto evangelium, bude nazváno podle jména tvého a bude počítáno za símě tvé a povstanou a budou tě velebiti jako otce svého.“

Během Rady v nebi v předsmrtelné existenci byl projednán plán spasení a byla mu vyjádřena podpora. Tento plán obsahoval určité zákony a obřady kněžství, které byly ustanoveny před založením světa a vycházely z předpokladu shromažďování.¹³ Rovněž obsahoval prvořadou zásadu svobody jednání.

Izrael byl po několika stoletích, kdy byl mocným lidem, což zahrnuje období vlády Saula, Davida a Šalomouna, rozdělen. Z kmene Juda a části kmene Beniamin se stalo království Judy. Ze zbytku lidu, označovaného jako deset kmenů, se stalo království Izraele.¹⁴ Po dvou stech letech oddělené existence došlo v roce 721 př. Kr. k prvnímu rozptýlení Izraele, kdy bylo oněch deset kmenů Izraele odvlečeno do zajetí asyrským králem.¹⁵ Tyto kmeny později odešly do severních zemí.¹⁶

V roce 600 př. Kr., na počátku děje Knihy Mormonovy, odvedl otec Lehi kolonii Izraelitů na americký kontinent. Lehi rozuměl rozptýlení Izraele, jehož byl součástí. Cituje ho Nefi, podle nějž řekl, že dům Izraele lze přirovnat „k olivovníku, jehož větve budou odlomeny a rozptýleny po celé tváři země“.¹⁷

Dějiny Nefitů a Lamanitů v takzvaném Novém světě, tak jak je objasňuje Kniha Mormonova, končí přibližně v roce 400 po Kr. Potomci otce Lehiho jsou rozptýleni po celém americkém kontinentě.¹⁸

Jasně to popisuje Mormon ve 3. Nefim 5:20, kde čteme: „Jsem Mormon a přímý potomek Lehiův. Mám důvod velebiti svého Boha a svého Spasitele Ježíše Krista proto, že vyvedl naše otce ze země Jeruzalém.“¹⁹

Vrcholem v chronologické historii Izraele je zcela zřejmě narození, poselství, služba a poslání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.²⁰

Po Spasitelově smrti a Vzkříšení, jež určují podobu věčnosti, došlo mezi lety 70 a 135 po Kr. k druhému známému rozptýlení Judy, kdy se Židé v důsledku útlaku a pronásledování ze strany Římanů rozprchli do celého tehdy známého světa.

President Nelson učil: „Kniha Mormonova byla vynesena na světlo světa na znamení toho, že Pán začal shromažďovat děti smlouvy.“²¹ A tak se Kniha Mormonova, kterou přeložil Joseph Smith darem a mocí Boží, obrací na Lehiovy potomky, rozptýlený Izrael a na pohany, kteří jsou do kmenů Izraele adoptováni. Část záhlaví kapitoly 1. Nefi 22 zní: „Izrael bude rozptýlen po celé tváři země – Pohané budou kojiti a živiti Izrael evangeliem v posledních dnech.“ Titulní strana Knihy Mormonovy uvádí, že tato kniha byla napsána mimo jiné „k přesvědčení Židů a pohanů, že Ježíš je Kristus“. Díky Znovuzřízení a Knize Mormonově nabyl pojem shromažďování Izraele na mnohem širším významu.²²

Ti, kteří přijímají evangelium Ježíše Krista, se stávají bez ohledu na svůj původ součástí shromážděného Izraele.²³ Vzhledem k onomu shromažďování a k velkému počtu postavených či ohlášených chrámů máme v souladu s Otcovým plánem jedinečnou možnost shromažďovat Izrael na obou stranách závoje tak, jak to nebylo nikdy dříve možné.

President Spencer W. Kimball v souvislosti s doslovným shromažďováním Izraele uvedl: „Shromažďování Izraele spočívá v tom, že lidé vstupují do pravé církve a docházejí k poznání pravého Boha. … Tudíž každý člověk, který přijal znovuzřízené evangelium a který se nyní snaží uctívat Pána ve svém jazyce a se Svatými v národě, kde žije, je v souladu se zákonem shromažďování Izraele a je dědicem všech požehnání zaslíbených Svatým v těchto posledních dnech.“²⁴

„Shromažďování Izraele nyní zahrnuje obrácení.“²⁵

Je zcela zřejmé, že členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů mají velkou výsadu žít podle zásad lásky, sdílení a vyzývání a pomáhat shromažďovat Izrael, aby mohl přijmout plnost Pánových požehnání plynoucích ze smluv. To platí pro Afričany i Evropany, obyvatele Jižní i Severní Ameriky, Asijce, Australany i ty, kteří se nacházejí na ostrovech mořských. „Neboť vpravdě hlas Páně je pro všechny lidi.“²⁶ „Toto shromažďování bude pokračovat, dokud nebudou spravedliví shromážděni v kongregacích Svatých v národech celého světa.“²⁷

Nikdo se o onom shromažďování nevyjádřil s větší přímostí než president Russell M. Nelson: „Kdykoli uděláte něco, co komukoli pomůže – na obou stranách závoje – učinit krok směrem k tomu, aby dotyčný uzavřel smlouvy s Bohem a obdržel nezbytné obřady křtu a chrámu, tak tím pomáháte shromažďovat Izrael. Je to takto jednoduché.“²⁸

A kde je Církev dnes? Během 62 let, jež uplynula od doby, kdy jsem v roce 1960 započal službu na misii, vzrostl počet misionářů na plný úvazek, kteří slouží na základě povolání od proroka, ze 7 683 na 62 544. Počet misií se zvýšil z 58 na 411. Počet členů se zvýšil z přibližně 1 700 000 na zhruba 17 000 000.

Pandemie covidu-19 dočasně ovlivnila některé naše možnosti dělit se s druhými o evangelium. Rovněž nám dala příležitost využít nových technologií, což proces shromažďování posune značně kupředu. Jsme vděčni za to, že členové i misionáři nyní prohlubují své úsilí, s nímž pracují na shromažďování rozptýleného Izraele. Růst pokračuje všude, a zejména v Jižní Americe a Africe. Rovněž si vážíme toho, že mnozí z celého světa zareagovali na mocnou výzvu presidenta Nelsona ke zvýšení počtu misionářů na plný úvazek. Pokud však jde o náš závazek k lásce, sdílení a vyzývání, je zde velký prostor k růstu.

Neodmyslitelnou součástí našeho misionářského úsilí je potřeba, aby se jednotliví členové stali příklady, jež budou zářit jako maják,²⁹ ať žijí kdekoli.³⁰ Nesmíme se maskovat. Křesťanský příklad laskavosti, spravedlivosti, štěstí a upřímné lásky, kterým máme být všem národům, jim může být nejen světlem majáku, jež je povede, ale také mohou díky němu porozumět tomu, že v rámci znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista existuje bezpečný přístav v podobě obřadů nutných pro spasení a oslavení.

Vězte prosím, že ze sdílení evangelia Ježíše Krista plynou pozoruhodná požehnání. Písma hovoří o radosti a pokoji, odpuštění hříchů, ochraně před pokušeními a posilující moci od Boha.³¹ I s výhledem na to, co přijde po tomto smrtelném životě, budeme připraveni dělit se o evangelium s těmi „v temnotě a pod porobou hříchu ve velikém světě duchů mrtvých“.³²

Dnes se modlím konkrétně o to, aby se každé dítě, mladý muž, mladá žena, rodina, kvorum, Pomocné sdružení a třída zamysleli nad tím, jak individuálně a kolektivně přijímáme onen mocný pokyn, že máme pomáhat shromažďovat Izrael, který zazněl od Pána i od našeho milovaného proroka.

Bereme zřetel na svobodu jednání. Mnozí v tomto sekulárním světě nezareagují a nebudou se na shromažďování Izraele podílet. Mnozí však ano, a Pán od těch, kteří přijali Jeho evangelium, očekává, že se budou usilovně snažit být příkladem, který bude zářit jako maják a který druhým pomůže přijít k Bohu. To umožní našim bratrům a sestrám z celého světa, aby se těšili nebeským požehnáním a obřadům znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista a byli bezpečně shromážděni domů.

S jistotou a přesvědčením vydávám své apoštolské svědectví o božskosti Ježíše Krista a plánu, který pro nás vytvořil náš Otec v nebi, ve jménu Ježíše Krista, amen.