Jak nacházet osobní pokoj

Drazí bratři a sestry, byli jsme požehnáni inspirovaným učením a krásnými písněmi, které se během tohoto úvodního zasedání generální konference dotkly našeho srdce. Děkujeme vám za účast a za vaši víru.

Dnes budu mluvit o tom, čemu jsem se naučil ohledně zázraku nacházení osobního pokoje bez ohledu na naši situaci. Spasitel ví, že všechny děti Nebeského Otce touží po pokoji, a řekl, že nám jej může poskytnout. Jistě si vybavíte slova Ježíše Krista zaznamenaná v knize Janově: „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“¹

To, co Ježíš míní oním pokojem, a to, jak nám jej může poskytnout, je zjeveno na situaci těch, kteří Jej ona slova slyšeli promlouvat. Poslechněte si příběh z Jana pojednávající o vrcholu Kristovy služby. Na Spasitele doléhaly zuřivé síly zla a brzy měly přijít i na Jeho učedníky.

Zde jsou Spasitelova slova:

„Milujete-li mne, [přikázání má dodržujte].

A jáť prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky,

Toho Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, neboť u vás přebývá, a v vás bude.

Neopustímť vás sirotků, přijduť k vám.

Ještě maličko, a svět mne více neuzří, ale vy uzříte mne; nebo já živ jsem, i vy živi budete.

V ten den vy poznáte, že já jsem v Otci svém, a vy ve mně, a já v vás.

Kdož by měl přikázaní má, a [dodržoval je], onť jest ten, kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a jáť jej budu milovati, a zjevím jemu samého sebe.

Řekl jemu Judas, ne onen Iškariotský: Pane, jakž jest to, že sebe nám zjeviti chceš, a ne světu?

Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Miluje-li mne kdo, [slova má dodržovati] bude, a Otec můj bude jej milovati, a k němu přijdeme, a příbytek u něho učiníme.

Kdožť nemiluje mne, [slova má nedodržuje]; a slovo, kteréž slyšíte, neníť mé, ale toho, kterýž mne poslal, Otcovo.

Toto mluvil jsem vám, u vás přebývaje.

Utěšitel pak, ten Duch svatý, kteréhož pošle Otec ve jménu mém, onť vás naučí všemu, a připomeneť vám všecko, což jsem koli mluvil vám.

Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám; ne jako svět dává, já dávám vám. Nermutiž se srdce vaše, ani strachuj.“²

Z onoho Spasitelova učení jsem si osvojil nejméně pět pravd.

Zaprvé – dar pokoje je nám udělen poté, co máme víru k dodržování Jeho přikázání. Jakožto členové Pánovy Církve, kteří jsou vázáni smlouvami, jsme již slíbili, že budeme poslušní.

Zadruhé – přijde Duch Svatý a zůstane s námi. Pán řekl, že pokud budeme i nadále věrní, bude Duch Svatý přebývat v nás. Takové je i zaslíbení v modlitbě svátosti, že Duch bude naším společníkem a že budeme pociťovat – v srdci i v mysli – Jeho útěchu.

Zatřetí – Spasitel slibuje, že budeme-li dodržovat své smlouvy, budeme moci pociťovat lásku, kterou Otec a Syn chovají k sobě navzájem i k nám. V tomto životě můžeme pociťovat Jejich blízkost stejně, jako ji budeme pociťovat, až se nám dostane požehnání být s Nimi na věky.

Začtvrté – dodržování Pánových přikázání vyžaduje více než jen poslušnost. Máme milovat Boha celým svým srdcem, mocí, myslí a silou.³

Ti, kteří Boha nemilují, nedodržují Jeho přikázání. A tak se jim nedostane daru pokoje ani v tomto životě, ani ve světě, který přijde.

Zapáté – je jasné, že Pán nás miloval natolik, aby zaplatil cenu za naše hříchy, abychom mohli – prostřednictvím své víry v Něho a pokání, prostřednictvím účinků Jeho Usmíření – obdržet dar, který „převyšuje všeliký rozum“,⁴ a to v tomto životě i v Jeho přítomnosti na věky.

Někteří z vás – a možná i mnozí – onen pokoj, který Pán slíbil, nepociťují. Možná se modlíte za osobní pokoj a duchovní útěchu. A přesto možná máte pocit, že odpovědí nebes na vaše snažné prosby o pokoj je mlčení.

Existuje nepřítel vaší duše, který nechce, abyste vy i ti, které máte rádi, nalezli pokoj. Nemá z toho radost. Pracuje na tom, aby vám zabránil i jen chtít nalézt pokoj, který si Spasitel a náš Nebeský Otec přejí, abyste pociťovali.

Satan zjevně čím dál více usiluje o to, aby všude kolem nás rozséval nenávist a sváry. Jsme svědky známek toho, že se to děje, mezi národy a městy, ve svém okolí, v digitálních médiích i na celém světě.

Přesto je důvod k optimismu – do každého novorozeného dítěte je vloženo Světlo Kristovo. S tímto univerzálním darem přichází smysl pro to, co je správné, a touha milovat a být milován. Každé dítě Boží má při svém příchodu do smrtelného života vrozený smysl pro spravedlnost a pravdu.

Zdrojem našeho optimistického očekávání ohledně osobního pokoje, jejž tyto děti obdrží, jsou ti, kteří o ně pečují. Pokud ti, kteří tyto děti vychovávají a slouží jim, pracují na tom, aby od Spasitele získali dar pokoje, budou prostřednictvím svého osobního příkladu a úsilí povzbuzovat jejich víru, takže onen nebeský dar pokoje budou způsobilé získat i ony.

Toto zaslíbení zaznívá v písmech: „Vyučuj [dítě] podlé způsobu cesty jeho; nebo když se i zstará, neuchýlí se od ní.“⁵ Bude zapotřebí, aby byl daru pokoje hoden i ten, kdo je pověřen péčí o toto dítě a jeho výchovou.

Naneštěstí jsme všichni někdy pocítili bolest, když se děti vychované inspirovanými rodiči – a někdy jen jedním rodičem – po celém životě naplněném vírou a pokojem rozhodly, že se vydají po cestě zármutku.

Ale i když k takové smutné události dojde, vkládám své optimistické očekávání v další Pánův dar. Tím je toto: Pán vzbuzuje v řadách svých spolehlivých učedníků mnohé mírotvorce. Ti pociťují pokoj a Boží lásku. Mají v srdci Ducha Svatého a Pán je může vést, aby nabízeli pomocnou ruku ztraceným ovečkám.

Bývám toho svědkem po celý život a na celém světě. I vy toho býváte svědky. Ve chvílích, kdy jste vedeni přispěchat někomu na pomoc, to může vypadat jako náhoda.

Kdysi jsem se jedné ženy, s níž jsem se setkal na cestách, jednoduše zeptal: „Řekla byste mi něco málo o své rodině?“ Náš rozhovor mě přiměl požádat ji, abych se mohl podívat na fotografii její dospělé dcery, která se podle ní potýkala s těžkostmi. Velmi na mě zapůsobila dobrotivost, jež se oné dívce na fotografii zračila ve tváři. Pocítil jsem nabádání požádat ji o e-mailovou adresu. Ona dcera byla v té chvíli ztracená a kladla si otázku, zda má pro ni Bůh nějaké poselství. Měl. Znělo takto: „Pán tě má rád. Vždycky měl. A přeje si, aby ses vrátila. Tvá zaslíbená požehnání stále platí.“

S Pánovým darem osobního pokoje mají zkušenost členové napříč Církví. Pán každého povzbuzuje, aby druhým pomáhal získávat příležitosti k Němu přijít a stát se způsobilými obdržet tentýž dar pokoje také. Tito lidé se poté na oplátku rozhodnou usilovat o inspiraci ohledně toho, jak by tento dar mohli předat ještě dalším.

Dorůstající generace bude vychovávat generaci následující. Díky multiplikačnímu efektu nastane zázrak. Bude se v čase šířit a růst a království Páně na zemi bude připraveno a hotovo Pána přivítat provoláváním hosana. Na zemi zavládne pokoj.

Vydávám neochvějné svědectví o tom, že Spasitel žije a vede svou Církev. Pociťuji v životě Jeho lásku i lásku a zájem, které věnuje všem dětem Nebeského Otce. Spasitelova výzva, abychom k Němu přišli, je nabídkou pokoje.

President Russell M. Nelson je žijící prorok Boží pro celou zemi. Uvedl: „Ujišťuji vás, že bez ohledu na stav světa a svou osobní situaci můžete čelit budoucnosti s optimismem a radostí.“⁶

Chci vám říci, že vás mám rád. Vaše veliká víra a láska se dotýkají srdce lidí a umožňují Pánu tato srdce měnit, aby tím získávala touhu nabízet druhým dar pokoje, který převyšuje veškeré chápání.

Modlím se o to, abyste mohli nalézt pokoj, pomoci ho najít i mnoha dalším a předávat jej dál. Úžasných tisíc let pokoje nastane poté, co se Pán znovu vrátí. O tom svědčím s radostí a ve jménu Ježíše Krista, amen.