Generální konference
„Zůstaneš ve mně a já v tobě; tudíž choď se mnou“
Generální konference – duben 2023


„Zůstaneš ve mně a já v tobě; tudíž choď se mnou“

Spasitelův slib, že v nás bude zůstávat, je pravdivý a dostupný každému členovi Jeho znovuzřízené Církve, který dodržuje smlouvy.

Dávný prorok Enoch, o němž se píše ve Starém zákoně, v Nauce a smlouvách i v Drahocenné perle,1 pomohl založit město Sion.

Záznam v písmech o Enochově povolání ke službě uvádí, že Enoch „uslyšel hlas s nebe řkoucí: Enochu, synu můj, prorokuj tomuto lidu a řekni jim – Čiňte pokání, … neboť srdce jejich se zatvrdilo a uši jejich jsou otupělé k slyšení a oči jejich nemohou viděti daleko.“2

„A když Enoch uslyšel tato slova, sklonil se k zemi… a mluvil před Pánem řka: Proč jsem našel přízeň v očích tvých, a jsem mládencem pouhým a všichni lidé mne nenávidí; neboť jsem pomalý v řeči; proč jsem služebníkem tvým?“3

Všimněte si prosím, že Enoch si v době svého povolání ke službě zcela jasně uvědomoval své osobní nedostatky a omezení. A myslím, že i my všichni se tu a tam v naší církevní službě cítíme podobně jako on. Věřím však, že Pánova odpověď na Enochovu naléhavou otázku je poučná a vztahuje se na každého z nás i dnes.

„A Pán řekl Enochovi: Jdi a čiň, jak jsem ti přikázal, a žádný člověk tě neprobodne. Otevírej ústa svá, a budou naplněna a dám ti promlouvati. …

Viz, Duch můj je na tobě, pročež všechna slova tvá ospravedlním; a hory budou před tebou prchati a řeky se obrátí v toku svém; a ty zůstaneš ve mně a já v tobě; tudíž choď se mnou.“4

Enoch se nakonec stal mocným prorokem a nástrojem v rukou Božích k uskutečnění velikého díla, ale na počátku jeho působení tomu tak nebylo! Jeho schopnosti se rozvíjely spíše v průběhu času, zatímco se učil zůstávat v Synu Božím a chodit s Ním.

Upřímně se modlím, aby nám Duch Svatý pomáhal, zatímco se budeme společně zamýšlet nad radami, které dal Pán Enochovi, a nad tím, co mohou znamenat pro vás i pro mě v dnešní době.

Zůstaneš ve mně

Pán Ježíš Kristus každému z nás nabízí, abychom v Něm zůstávali.5 Jak se ale vůbec učíme v Něm zůstávat a jak k tomu dospějeme?

Slovo zůstávat znamená být pevnými nebo stálými a vytrvávat, aniž bychom podlehli. Starší Jeffrey R. Holland vysvětlil, že „zůstávání“ jakožto činnost znamená „‚přebývat – ovšem přebývat na věky‘. K tomu vyzývá poselství evangelia… všechny [lidi]… na světě. Přijďte, ale přijďte natrvalo. Přijďte s přesvědčením a vytrvalostí. Přijďte nastálo, ve vlastním zájmu i v zájmu všech generací, které musí přijít po vás.“6 A tak zůstáváme v Kristu, když jsme pevní a stálí v oddanosti Vykupiteli a Jeho svatým záměrům, v časech dobrých i zlých.7

V Pánu začínáme zůstávat tím, že uplatňujeme morální svobodu jednání a bereme na sebe Jeho jho8 prostřednictvím smluv a obřadů znovuzřízeného evangelia. Toto smluvní spojení, které s Nebeským Otcem a Jeho vzkříšeným a žijícím Synem máme, je nadpozemským zdrojem nadhledu, naděje, moci, pokoje a trvalé radosti; je to také skálopevný základ,9 na němž máme stavět svůj život.

V Kristu zůstáváme tím, že se neustále snažíme posilovat své osobní smluvní pouto s Otcem a Synem. Například upřímné modlitby k Věčnému Otci ve jménu Jeho Milovaného Syna naše smluvní spojení s Nimi prohlubují a upevňují.

V Kristu zůstáváme tím, že skutečně hodujeme na Jeho slovech. Nauka Spasitele nás jakožto děti smlouvy k Němu přitahuje10 a řekne nám vše, co máme činit.11

V Kristu zůstáváme tím, že se svědomitě připravujeme k účasti na obřadu svátosti, přičemž si procházíme sliby, které jsme dali při uzavření svých smluv, a přemýšlíme o nich a také činíme upřímné pokání. Způsobilé přijímání svátosti je svědectvím Bohu, že jsme ochotni vzít na sebe jméno Ježíše Krista a snažit se „vždy na něj pamatovati“12 i po oné krátké chvíli potřebné k účasti na tomto posvátném obřadu.

A v Kristu zůstáváme i tím, že sloužíme Bohu prostřednictvím služby Jeho dětem a pastýřské služby svým bratrům a sestrám.13

Spasitel řekl: „Budete-li zachovávati přikázaní má, zůstanete v [mé lásce], jakož i já přikázaní Otce svého zachoval jsem, i zůstávám v jeho [lásce].“14

Stručně jsem popsal několik z mnoha způsobů, jak můžeme zůstávat ve Spasiteli. A nyní vyzývám každého z nás, jakožto Jeho učedníky, abychom prosili, hledali, klepali a sami mocí Ducha Svatého poznali i další smysluplné způsoby, jak můžeme z Krista učinit středobod svého života ve všem, co děláme.

A já v tobě

Spasitelovo zaslíbení Jeho následovníkům má dvě stránky: Budeme-li my zůstávat v Něm, bude On zůstávat v nás. Je však opravdu možné, aby Kristus přebýval ve vás i ve mně – osobně a jednotlivě? Odpovědí na tuto otázku je jednoznačné ano!

V Knize Mormonově se dozvídáme o tom, jak Alma učil chudé, jejichž strasti je donutily k tomu, aby byli pokorní, a jak jim vydával svědectví. Ve svém učení přirovnal slovo k semínku, které musí být zasazeno a vyživováno, a toto „slovo“ popsal jako život, poslání a smírnou oběť Ježíše Krista.

Alma řekl: „Začněte věřiti v Syna Božího, že přijde, aby vykoupil lid svůj, a že bude trpěti a zemře, aby usmířil hříchy jejich; a že opět vstane z mrtvých, což uskuteční vzkříšení, takže všichni lidé stanou před ním, aby byli souzeni posledního a soudného dne podle skutků svých.“15

Na základě tohoto Almova popisu onoho „slova“ se prosím zamyslete nad inspirující spojitostí, o níž mluví následně.

„A nyní, … přeji si, abyste si zasadili toto slovo do srdce svého, a jak počne bobtnati, pak ho vyživujte vírou svou. A vizte, stane se stromem, který ve vás vyroste k věčnému životu. A pak nechť vám Bůh dá, aby břemena vaše byla lehká skrze radost ze Syna jeho. A vpravdě toto vše můžete činiti, chcete-li.“16

Semínko, které se máme snažit zasadit si do srdce, je slovo – totiž život, poslání a nauka Ježíše Krista. A když je toto slovo vyživováno vírou, může se stát stromem vyrůstajícím v nás k věčnému životu.17

Co symbolizoval strom v Lehiově vidění? Tento strom lze považovat za zpodobnění Ježíše Krista.18

Milovaní bratři a sestry, je ono Slovo v nás? Jsou pravdy Spasitelova evangelia zapsány na deskách našeho srdce?19 Přicházíme k Němu a stáváme se postupně více takovými, jako je On? Roste v nás strom Kristův? Snažíme se stát novým stvořením20 v Něm?21

Možná že tento zázračný potenciál inspiroval Almu k tomu, aby se zeptal: „Jste duchovně zrozeni z Boha? Přijali jste obraz jeho do své tváře? Prožili jste tuto mocnou změnu v srdci svém?“22

Vždy máme pamatovat na Pánův pokyn Enochovi: „Ty zůstaneš ve mně a já v tobě.“23 A já svědčím o tom, že Spasitelův slib, že v nás bude zůstávat, je pravdivý a dostupný každému členovi Jeho znovuzřízené Církve, který dodržuje smlouvy.

Tudíž choď se mnou

Apoštol Pavel nabádal věřící, kteří přijali Pána: „Tak v něm choďte.“24

Chodit ve Spasiteli a s Ním vyzdvihuje dvě životně důležité stránky učednictví: 1) poslušnost Božích přikázání a 2) pamatování na posvátné smlouvy, které nás spojují s Otcem a Synem, a dodržování těchto smluv.

Jan prohlásil:

„A po tomť známe, že jsme jej poznali, jestliže přikázaní jeho [dodržujeme].

Dí-liť kdo: Znám jej, a přikázaní jeho [nedodržuje], lhářť jest, a pravdy v něm není.

Ale kdožť [dodržuje] slova jeho, v pravděť láska Boží v [něm] jest dokonalá. Po tomť známe, že jsme v něm.

Kdo praví, že v něm zůstává, tenť má, jakž on chodil, tak choditi.“25

Ježíš každého z nás vybízí: „Poď, následuj mne“26 a „choď se mnou“.27

Svědčím o tom, že když se budeme tlačit kupředu s vírou a kráčet v mírnosti Pánova Ducha,28 budeme požehnáni mocí, vedením, ochranou a pokojem.

Svědectví a slib

Alma popisuje láskyplnou naléhavou prosbu od Pána adresovanou všem živým duším:

„Vizte, on nabízí pozvání všem lidem, neboť rámě milosrdenství je k nim vztaženo a on praví: Čiňte pokání a já vás přijmu. …

Pojďte ke mně a pojíte z ovoce stromu života; ano, budete volně jísti a píti z chleba a z vod života.“29

Zdůrazňuji, že Spasitelova prosba zahrnuje absolutně všechny. Touží žehnat svou milostí a milosrdenstvím každému jednotlivci, který nyní žije, který kdy žil a který kdy bude na zemi žít.

Někteří členové Církve přijímají za pravdu nauku, zásady a svědectví, které druzí opakovaně hlásají od tohoto řečnického pultu v Konferenčním centru i v místních kongregacích po celém světě – a přesto pro ně může být těžké věřit, že tyto věčné pravdy se vztahují konkrétně i na jejich život a na jejich situaci. Upřímně věří a svědomitě slouží, ale jejich smluvní vztah s Otcem a Jeho vykupujícím Synem se zatím v jejich životě nestal živoucí a proměňující skutečností.

Slibuji vám, že mocí Ducha Svatého můžete poznat a pocítit, že pravdy evangelia, které jsem se pokusil popsat, se týkají vás – vás osobně a jednotlivě.

S radostí svědčím o tom, že Ježíš Kristus je náš milující a žijící Spasitel a Vykupitel. Budeme-li my zůstávat v Něm, bude On zůstávat v nás.30 A budeme-li chodit v Něm a s Ním, budeme požehnáni tím, že přineseme mnohé ovoce. O tom svědčím v posvátném jménu Pána Ježíše Krista, amen.

Poznámky

  1. Viz Genesis 5:18–24; Nauka a smlouvy 107:48–57; Mojžíš 6–7.

  2. Mojžíš 6:27.

  3. Mojžíš 6:31.

  4. Mojžíš 6:32, 34; zvýraznění přidáno.

  5. Viz Jan 15:4–9.

  6. Jeffrey R. Holland, „Zůstaňtež ve mně“, Liahona, květen 2004, 32.

  7. Viz Jan 15:10.

  8. Viz Matouš 11:29–30.

  9. Viz Helaman 5:12.

  10. Viz 3. Nefi 27:14–15.

  11. Viz 2. Nefi 32:3.

  12. Moroni 4:3; viz Moroni 5:2.

  13. Viz Mosiáš 2:17.

  14. Jan 15:10.

  15. Alma 33:22.

  16. Alma 33:23; zvýraznění přidáno.

  17. Viz Alma 26:13.

  18. Tuto zásadu jsem vysvětlil na zasvěcujícím shromáždění v roce 2017:

    „Alma… začal ‚kázati lidu slovo Boží, [vcházeje] do jejich synagog a do jejich domů; ano, a dokonce [kázal] slovo i na jejich ulicích‘ [Alma 32:1; zvýraznění přidáno]. Také přirovnal slovo Boží k semínku.

    ‚Nyní, jestliže dopřejete místa, aby v srdci vašem mohlo býti zasazeno seménko, vizte, je-li to pravé seménko neboli dobré seménko, nevypudíte-li je nevírou svou, takže nebudete odporovati Duchu Páně, vizte, počne v prsou vašich bobtnati; a když ucítíte tyto pohyby, jak bobtná, počnete si říkati – Musí nezbytně býti, že to je dobré seménko, neboli ono slovo je dobré, neboť počíná rozšiřovati duši mou; ano, počíná osvěcovati porozumění mé, ano, počíná mi býti lahodným.‘ [Alma 32:28; zvýraznění přidáno.]

    Je zajímavé, že dobré semínko se stává stromem, když je zasazeno v srdci a začíná bobtnat, klíčit a růst.

    ‚A vizte, když strom počíná vyrůstati, řeknete: Vyživujme jej s velikou péčí, aby mohl zapustiti kořeny, aby mohl vyrůsti a přinésti nám ovoce. A nyní vizte, jestliže ho budete vyživovati s velikou péčí, zapustí kořeny a vyroste a ponese ovoce.

    Ale zanedbáte-li strom a nebudete-li mysleti na výživu jeho, vizte, žádné kořeny nezapustí; a když přijde sluneční žár a spálí ho, protože nemá žádné kořeny, uschne a vy ho vytrhnete a odhodíte.

    Nyní, to není proto, že seménko nebylo dobré, ani to není proto, že by jeho ovoce nebylo žádoucí; ale je to proto, že půda vaše je neúrodná a vy nechcete strom vyživovati, tudíž nemůžete míti ovoce jeho.

    A tak jestliže nebudete vyživovati slovo, vyhlížejíce ovoce jeho s okem víry, nemůžete nikdy trhati z ovoce stromu života.

    Ale jestliže budete slovo vyživovati, ano, vyživovati strom, když počíná růsti, vírou svou s velikou pílí a s trpělivostí, a jestliže budete vyhlížeti ovoce jeho, zapustí kořeny; a vizte, bude to strom vyrůstající k životu věčnému.‘ [Alma 32:37–41; zvýraznění přidáno.] …

    Ústředním rysem Lehiova snu je strom života – zpodobnění lásky Boží [viz 1. Nefi 11:21–22].

    ‚Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.‘ [Jan 3:16.]

    Narození, život a smírná oběť Pána Ježíše Krista jsou těmi největšími projevy lásky, kterou Bůh chová ke svým dětem. Jak svědčil Nefi, tato láska je ‚nejvíce žádoucí ze všech věcí‘ a ‚nejradostnější pro duši‘ [1. Nefi 11:22–23; viz také 1. Nefi 8:12, 15]. Kapitola 11 v 1. Nefim uvádí podrobný popis stromu života jakožto symbolu života, služby a oběti Spasitele – blahosklonnosti Boží [viz 1. Nefi 11:16]. Tento strom lze považovat za zpodobnění Krista.

    Jednou z možností, jak nahlížet na ovoce na tomto stromě, je považovat ho za symbol požehnání plynoucích ze Spasitelova Usmíření. Toto ovoce je popisováno jako ‚žádoucí, aby učinilo člověka šťastným‘ [1. Nefi 8:10], a přináší velikou radost a touhu dělit se o tuto radost s druhými.

    Je význačné, že všezastřešující téma Knihy Mormonovy spočívající ve vyzývání všech, aby přišli ke Kristu [viz Moroni 10:32], je v Lehiově vidění tím naprosto nejdůležitějším [viz 1. Nefi 8:19].“ („The Power of His Word Which Is in Us“ [proslov pronesený na semináři pro nové vedoucí misií, 27. června 2017], 4–5.)

  19. Viz 2. Korintským 3:3.

  20. Viz 2. Korintským 5:17.

  21. Almovo přirovnání nás učí, že přání věřit zasazuje semínko do našeho srdce, vyživování semínka naší vírou způsobuje, že z něj vyrůstá strom života, a vyživování stromu plodí ovoce onoho stromu, které je „sladší nade vše, co je sladké“ (Alma 32:42), a je „největší ze všech darů Božích“ (1. Nefi 15:36).

  22. Alma 5:14.

  23. Mojžíš 6:34; zvýraznění přidáno.

  24. Kolossenským 2:6.

  25. 1. Janova 2:3–6; zvýraznění přidáno.

  26. Lukáš 18:22.

  27. Mojžíš 6:34.

  28. Viz Nauka a smlouvy 19:23.

  29. Alma 5:33–34; zvýraznění přidáno.

  30. Viz Jan 15:5.