Pán Ježíš Kristus nás učí, abychom sloužili

Pán Ježíš Kristus řekl:

„Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce. …

Jakož mne zná Otec, a já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.“¹

V řeckém vydání písem znamená slovo, které překládáme jako dobrý, také „nádherný, velkolepý“. Dnes bych tedy rád mluvil o Dobrém pastýři, Nádherném pastýři, Velkolepém pastýři, a to Ježíši Kristu.

V Novém zákoně je nazýván veliký pastýř,² „kníže pastýřů“³ a pastýř a biskup duší.⁴

Ve Starém zákoně Izaiáš napsal: „Jako pastýř stádo své pásti bude.“ ⁵

V Knize Mormonově je nazýván „dobrý pastýř“⁶ a veliký a pravý pastýř.⁷

V Nauce a smlouvách prohlašuje: „Pročež, já jsem ve vašem středu a jsem dobrý pastýř.“⁸

V naší době president Russell M. Nelson uvedl: „Dobrý pastýř láskyplně pečuje o všechny ovce ve svém stádu a my jsme Jeho praví pomocní pastýři. Je naší výsadou projevovat přátelům a bližním lásku, kterou k nim chová Pán i my sami, tím, že je budeme sytit, pečovat o ně a vyživovat je, tak jak by si to přál Spasitel.“⁹

A nedávno president Nelson řekl: „Charakteristickým rysem Pánovy pravé a živé Církve bude vždy organizované, řízené úsilí sloužit jednotlivým dětem Božím a jejich rodinám. A protože je to Jeho Církev, budeme my, jako Jeho služebníci, sloužit jednotlivci právě tak, jak to činil On. Budeme sloužit v Jeho jménu, s Jeho mocí a pravomocí a s Jeho láskyplnou dobrotivostí.“¹⁰

Když farizeové a zákoníci reptali proti Pánu slovy: „Tento hříšníky přijímá, a jí s nimi“,¹¹ Pán jim pověděl tři nádherné příběhy, které známe jako podobenství o ztracené ovci, podobenství o ztracené minci a podobenství o marnotratném synovi.

Stojí za povšimnutí, že když evangelista Lukáš tyto tři příběhy uváděl, hovořil jakoby o jednom podobenství.¹² Zdá se, že Pán nám těmito třemi příběhy, které obsahují různá čísla – sto ovcí, deset mincí a dva syny – dává jedno jedinečné ponaučení.

Klíčovým číslem v každém z těchto příběhů je nicméně číslo jedna. A ponaučení, které si z toho můžeme vzít, spočívá v tom, že ať už jste pomocnými pastýři pro sto starších a perspektivních starších v kvoru starších, poradkyní deseti mladých žen nebo učitelkou dvou dětí v Primárkách, vždy jim sloužíte, pečujete o ně a máte je rádi jednoho po druhém jako jednotlivce. Nikdy neřeknete: „To je ale pošetilá ovce“ ani „Nakonec tu minci vlastně nepotřebuji“ ani „To je tedy pěkně vzpurný syn“. Pokud vy i já budeme mít čistou lásku Kristovu,¹³ opustíme jako onen muž v příběhu o ztracené ovci těch devětadevadesát a půjdeme za tou, která se ztratila, až dokud – až dokud – až dokud ji nenalezneme.¹⁴ Nebo jako žena v příběhu o ztracené minci zapálíme svíci a budeme zametat dům a pilně, pilně hledat, až dokud – až dokud – až dokud tu minci nenalezneme.¹⁵ Pokud budeme mít čistou lásku Kristovu, budeme následovat příklad otce v příběhu o marnotratném synovi, který spatřil svého syna, když byl „ještě opodál…, a milosrdenstvím byv hnut, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho“.¹⁶

Dokážeme pocítit naléhavost, kterou v srdci pociťoval muž, jenž ztratil jen jednu ovci? Nebo naléhavost, kterou v srdci pociťovala žena, která ztratila jen jednu minci? Nebo nepopsatelnou lásku a soucit, kterou v srdci pociťoval otec marnotratného syna?

S mou manželkou Marií Isabel jsme sloužili ve Střední Americe a žili jsme ve městě Guatemala City. Tam jsem měl příležitost seznámit se s Julií, věrnou členkou Církve. Pocítil jsem vnuknutí zeptat se jí na rodinu. Její matka zemřela v roce 2011 na rakovinu. Její otec byl věrným vedoucím v kůlu, kde několik let sloužil jako biskup a jako rádce presidenta kůlu. Byl pravým pomocným pastýřem Páně. Julia mi vyprávěla o neúnavném úsilí, s nímž navštěvoval druhé a sloužil jim. Opravdu ho těšilo sytit drahocenné ovce Páně a pečovat o ně. Znovu se oženil a zůstal v Církvi aktivním.

O několik let později si prošel rozvodem a musel na shromáždění opět chodit sám. Měl pocit, že nezapadá, a také měl dojem, že ho někteří lidé kvůli jeho rozvodu kritizují. Přestal chodit na shromáždění, protože v jeho srdci převládl negativní postoj.

Julia o tomto úžasném pomocném pastýři, jenž byl pracovitý, láskyplný a soucitný člověk, mluvila s uznáním. Živě si vybavuji naléhavost, kterou jsem pociťoval, když ho popisovala. Velmi jsem si přál pro tohoto muže, který toho po všechny ty roky dělal tolik pro druhé, něco udělat.

Julia mi dala jeho telefonní číslo a já jsem mu začal telefonovat s nadějí, že budu mít příležitost se s ním setkat osobně. Po několika týdnech a mnoha, mnoha neúspěšných telefonátech mi telefon konečně zvedl.

Řekl jsem mu, že jsem se seznámil s jeho dcerou Julií a že mne zaujalo, jak oddaně tolik let sloužil a projevoval lásku drahocenným ovcím Páně. Něco takového nečekal. Řekl jsem mu, že bych se s ním opravdu rád setkal osobně, tváří v tvář. Zeptal se mě, co svou žádostí o toto setkání sleduji. Odvětil jsem: „Velmi rád bych se setkal s otcem tak úžasné ženy.“ Poté na několik vteřin zavládlo ticho – na několik vteřin, které mi připadaly jako celá věčnost. Pak se jednoduše zeptal: „Kdy a kde?“

V den, kdy jsme se setkali, jsem ho požádal, aby mi povyprávěl něco o tom, co zažil, když navštěvoval drahocenné ovce Páně a sloužil jim. Zatímco líčil některé dojemné příběhy, všiml jsem si, že tón jeho hlasu se změnil a že duch, kterého jako pomocný pastýř tolikrát pocítil, se vrátil. Oči se mu zalily slzami. Věděl jsem, že přišla moje chvíle, ale zjistil jsem, že nevím, co mám říct. V duchu jsem se pomodlil: „Otče, pomoz mi.“

Náhle jsem slyšel, jak říkám: „Bratře Floriane, jakožto služebník Páně se omlouvám za to, že jsme vás nepodpořili. Odpusťte nám, prosím. Dejte nám další příležitost ukázat vám, že vás máme opravdu rádi. Že vás potřebujeme. Že jste pro nás důležitý.“

Následující neděli se vrátil. Měl dlouhý rozhovor s biskupem a zůstal aktivní. O několik měsíců později zemřel – ale předtím se vrátil. Vrátil se. Svědčím o tom, že se Spasitelovou pomocí můžeme Jeho drahocenné ovce mít rádi a sloužit jim tak, jak by to dělal On. A tak Pán Ježíš Kristus v Guatemala City přivedl zpět další drahocennou ovečku do svého stáda. A dal mi ponaučení ohledně pastýřské služby, na které nikdy nezapomenu. Ve jménu Dobrého pastýře, Nádherného pastýře, Velkolepého pastýře, a to Pána Ježíše Krista, amen.